Základní krajinný popis obce

Katastrální území obce Úročnice a její nejbližší okolí patří z geomorfologického hlediska do Benešovské pahorkatiny, která je součástí Středočeské pahorkatiny. Horninový podklad území tvoří komplex hlubinných vyvřelin Středočeského grafitického plutonu, což je základní těleso Českého masívu. Na přelomu starohor a prvohor (600 – 800 milionů let) nastaly v rámci madonského vrásnění geologické změny a vznikla tak výrazná tektonická porucha nazývaná středočeský hlubinný zlom, který zaplnilo žhavé magma vystupující z hlubin Země za dalších horotvorných pochodů nazývaných varíské vrásnění na přelomu starších a mladších prvohor – 300 milionů let). Obrovské množství tuhnoucího magmatu dalo vzniknout dnešnímu středočeskému plutonu. Horninové složení plutonu je neobyčejně pestré, protože se uvádí více než 25 petrografických typů. Za původní prvek plutonu se považuje tzv. benešovský granodiorit, který tvoří podklad benešovska. Žhavým plutonem místně přeměněné staro a prvohorniny vytváří izolované okrsky odborně nazývané středočeské metamorfované (přeměněné) ostrovy. Jejich dnešní jména se odvozují od městských sídel : čerčanský a netvořicko-neveklovský ostrov. Původní těleso plutonu se nacházelo hluboko pod povrchem, ale následnou 300 milionů let trvající erozí nadložních vrstev se postupně dostávalo na úroveň terénu. Benešovsko bylo v starohorách a počátkem prvohor pokryté mořem (proto i existence usazených hornin), od konce prvohor (200 milionů let) definitivně zůstává souší, kde se uplatňuje vliv klimatu na zvětrávání (erozi) nadložních vrstev. Tak došlo k celkovému zarovnání dávných varíských hor do druhohorní paroviny (peneplénu) s malými výškovými rozdíly mezi vrcholy z odolných hornin a údolími modelovanými tehdejšími vodotečemi. Do pokojného vývoje krajiny zasáhlo alpínské vrásnění (100 milionů let – přelom druhohor a třetihor). Staré desky zemské kůry byly vyzdviženy nebo naopak poklesly podél dávných zlomů a vznikly kotliny obklopené zvýšenými partiemi hřbetů – votickobystřická, benešovská). Od té doby se na modelování krajiny podílely výrazně jen voda, vítr a změny teploty. Krajinu rozčlenily vodoteče, které odnášely erodovaný materiál a usadily jej na místech s menším gravitačním spádem a průtokem jako sladkovodní usazeniny. Třetihorní toky směřovaly na sever, což odpovídalo původnímu sklonu paroviny. Ke změnám toků do dnešního stavu došlo až ve starších čtvrtohorách (zhruba 2 miliony let). Sklon k severu se sedimentací zmírnil, což umožnilo vznikající Sázavě prorazit řečiště západním směrem. Z té doby pochází v okolí větších řek (Vltava, Sázava, Želivka) mohutné nánosy štěrků a písků (i severně od Krusičan). Kolísáním vodního stavu a průběhu toků v dobách ledových a meziledových se usazeniny tzv. říčních teras dostávají i vysoko nad původní řečiště. Definitivní podobu okolí Benešova získalo na konci dob ledových (nejméně před 10 000 lety). Původní podloží představuje výslednici horninového podkladu a místního klimatu včetně působení vegetace a živočichů. Žulové horniny v okolí Benešova dávají vznik slabě kyselým, minerálně chudším hlinitým nebo hlinitopísčitým půdám.

 Typickou horninou z našeho okolí je granodiorit (nám známá „žula“, bioticko-amfibolitický granodiorit či tonalit), prostoupený žilami aplitů a porfyritů a gabro. Žula byla v našem okolí i těžena, o čemž svědčí malé lůmky – Na Brdcích, Na Drahách,…….. a byla používána zejména ke stavebním účelům. Zvětralá žula (kopaný písek v místním názvosloví) – těžena zejména v minulosti „V kopaninách“ byla a v menší míře ještě je používána na malty a betony. Jedním z obvyklých řemesel našich předků byl tedy kameník, který pracoval v okolních lomech – na gabro (Pecerady) a granodiorit (Požárské lomy na Prosečnici). Aplity a porfyrity tvoří v našem okolí protáhlé (směr západ – východ) vyvýšeniny – Dlouhá skála severně k Bukovanům),….. Žhavé magma plutonu proniklo do starších sedimentů jako břidlic či vápenců a svou vysokou teplotou tyto horniny na kontaktu metamorfovalo (přeměnilo), ty však byly většinou zvětrány a odneseny, ale přeci jen některé zůstaly jako torza v podobě kopců, někdy nazývaných kontaktně metamorfované ostrovy, tvořené převážně rohovci Tvoří většinou dominanty – Chlum Neštětická Hora a také skalnatý pravý nárazový břeh u řeky Sázavy s hradem Zbořený Kostelec. Z ostatních hornin – nepůvodní oblázky transportované potoky a řekami a uložené v nivách a terasách (u Janovického potoka, řeky Sázavy). V okolí také najdeme usazeniny spraší – jemných hlinitých až jílovitých, větrem unášených částic, - východní svahy janovického potoka a západně od Krusičan.

Přímo v okolí naší obce se nachází v Čechách jedinečné naleziště Vogesitu, což je vápenato-alkalický lamprofyr(lamprofyr v užším slova smyslu), vystupující v asociaci s alkalickými komplexy. Vogesitu je makroskopicky tmavošedý až černý, může být porfyrický i stejnoměrně zrnitý. Obsahuje alkalické živce (ortoklas převažuje nad albitem), amfibol, diopsidový pyroxen a malé množství plagioklasu (oligoklas-andezín). Tmavé minerály jsou zastoupeny amfibolem nebo amfibolem a pyroxenem (diopsid, diopsid-augit, augit), ± olivín, ± biotit. Porfyrické vyrostlice tvoří amfibol nebo amfibol + pyroxen, vzácnější olivín a ojediněle i biotit. Olivín bývý přeměněn v pilit. Základní hmota je tvořena nejčastěji ortoklasem, který bývá „prošpikován“ jehličkovým amfibolem.

  Výškové rozdíly v okolí Benešova nejsou zanedbatelné. Dominanty v okolí obce Úročnice tvoří jihozápadně Neštětická hora (526 m.n.m.), jižně Chlum (506 m.n.m.), severovýchodně Čerčanský Chlum neboli Mezihoří (530 m.n.m.) a u vlastní obce je to severně Dlouhá skála (368 m. n. m.). Z Benešovské pahorkatiny vůbec nejvýše dosahuje Žebrák v tzv. Líšenských horách (585 m.n.m.).Nejnižší místo v našem okolí je na řece Sázavě. Okolí Úročnice má tak charakteristický vzhled členité krajiny s mělkými údolími, rozlehlými, mírně svažitými plochami, obnaženými kameny, svahy se zvětralé žuly a menšími lesnatými vrcholy. Vodní toky v okolí obce a vodní tok k obci – Hanovský potok (na něm vybudovány rybníky pod obcí) směřují bez výjimky  do Janovického potoka (největší levostranný potok na Dolní Sázavě) a jím do Sázavy, jejímiž dalšími význačnými přítoky jsou potoky Benešovský (východně, na horním toku nazývaný Skalický) a Křešický. Říčka Bystrá (východně, někdy uváděná jako potok Bystrý) pramení nad Voticemi a protéká votickou kotlinou, dále přes Konopiště a pokračuje Měsíčním údolím do Sázavy. Od Konopišťského rybníka k soutoku s řekou Sázavou se však nazývá Konopišťský potok. V našem okolí se nachází i jeden pozoruhodný „přírodní výtvor“ – vodopád na Janovickém potoce nad mlýnem Kolanda u Krusičan. Potok tekoucí původně středem údolí byl v minulosti výstavbou rybníka, zachyceného již na mapě prvního vojenského mapování, náhonem sveden poněkud severněji přes sklaní stupeň tvořený žílou tvrdého lamprocytu. Vodopád je 3 m vysoký a hlavně za povodních (např. v roce 2002) poskytuje zdání velkolepé peřeje. K naší krajině patří od pradávna a neodmyslitelně rybníky, v našem okolí jsou to : „Na návsi“, „Koupaliště“, Horní úročnický, Dolní úročnický, Hamry, Krčín a Jakub.