2. polovina 15. století či první polovina 16. století

           Došlo k zániku palácové stavby a zasypání příkopu u hradu v Týnci nad Sázavou.

            Ve druhé polovině 15. století působili na dvoře Pecínov satanisté tzv. „Mikulášenci“ neboli „Plačtiví bratři“ či „Pecinovští“. Sektáři se nazývali podle svého sedláka zakladatele Mikuláše z Vlásenic, jenž zemřel v roce 1495. Někteří badatelé (např. Čeněk Habart, když píše o Mikulášencích) dávají satanisty do souvislosti s modelem Ptolemaiovi sluneční soustavy a s freskou Posledního soudu, možná Očistce na zdech kostela svatého Jakuba a Filipa na Chvojně. Na návštěvníka otevírá obludnou tlamu velký Leviathan, který polyká hříšníky, Leviathan je také Beliarem, což znamená Satan. Jiní badatelé spojují fresky s gnostiky, peklo sídlí na Slunci. Ještě jedna myšlenka (tajemný Chvojen) je spojena s kostelem na Chvojně – nad vsí Líšno na kopci je vztyčený kámen, přes metr vysoký, kamenná stéla připomíná menhir a je mylně označena jako smírčí kříž, dodatečně byl do kamene vytesán neumělý kříž. Od tohoto kamene je vidět na kostelní věž na Chvojně (dříve keltské hradiště), protáhne-li se přímka až na Blaník, protne jeho vrchol (keltské hradiště, možná svatyně), na přímce je i památná lípa ve vsi Mladonice.

            V Benešově také působili sektáři „bratři divišovští“.

15. století

            Asi v této době byla postavena dřevěná zvonice (zbořena v roce 1765 při stavbě věže kostela) a z této doby je gotický zvon, který je dnes na věži  kostela sv. Šimona a Judy v Týnci nad Sázavou.  Další zvony jsou z let 1699 a 1882. První zvon asi z 15. století má latinský nápis „Ke cti Boží a sv. Petra Apoštola.“ Druhý zvon byl ulitý zvonařem Antonínem Schönfeldtem ve Starém Městě Pražském. Třetí zvon je ulitý zvonařem Josefem Diepoltem.

            Kolem roku 1500 byl pořízen zvon do kostela sv. Kateřiny v Chrástu nad Sázavou. Nápis na zvonu uvádí: „Ke cti, chvále Pánu Bohu, Matce Boží a všem svatým tento zvon jest dělán. Jan Konvář dělal tento zvon.“

             Při obléhání hradu Kostelec byly vypáleny i Ledce, zůstal jen kostel s farou.

             Nespeky patří dílem pod panství konopišťské a dílem ke statku pyšelskému.

             Z tohoto století je v kostela svatého Filipa a Jakuba na Chvojně hlavní oltář – skříňová archa se sochou Madony a světicemi po stranách, na bočních křídlech jsou malované postavy svatého Šebestiána, svatého Václava a malba Zvěstování.

              Na konci 15. století dobře prosperoval Benešov (byl nejvýznamnějším městem Podblanicka). Z této doby jsou i rozsáhlé dvoupodlažní sklepy vytesané ve skalním podloží. Žilo zde 2 000 až 2 500 obyvatel ve 230 domech, byla zde i škola u farního kostela, lázeň, šatlava a pastouška. Město mělo právo várečné a právo šenku vína, pracovalo zde 39 řemesel a živností.

Od 15. století, po zrušení mlýna na Brodcích, byla tato osada spravována Rychtou peceradskou. Brodce odvozují svůj název od brodu přes řeku na staré kupecké cestě z jižních zemí do královské Prahy po tzv. Horácké cestě přes Těptín k Vyšehradu.

Konec 15. století

            Z konce 15. století je reliéf Korunování Panny Marie umístěný nad portálem kostela sv. Jakuba na Chvojně a také zvon s nerozluštitelným latinským nápisem. V kostele jsou zbytky nástěnných maleb ze 13. století, gotické oltáře z 15. století, gotické sochy z 16. století), památný hřbitov se železnými kříži z 18. století, na němž jsou pochovány oběti selské vzpoury z roku 1775 (pamětní deska nad vchodem).

            V tomto období měl Benešov cca 230 domů a 2 000 až 2 500 obyvatel a byl nejvýznamnějším městem v Podblanické oblasti a blížil se menším královským městům. Byla zbudována radnice ve Vlachnovském domě č. p. 230.

             Někdy koncem století snad získal polovici Bukovan Petr z Dobrovítova.

V Benešově přibývalo nových živností – sladovnická, kominická, zámečnická, zvonařská. Mezi zvonaři vynikal Matěj Špic, od nějž pocházejí zvony v kostech v bližším i vzdálenějším okolí.

Přelom 15. a 16. století

Začal postupně vznikat uprostřed tržnice/náměstí v Benešově domovní blok s radnicí, masnými a chlebnými krámy.

            Od začátku 16. století se na jednom statku na Chvojínku připomíná svobodnictví.

            Vsi Ondřejovice a Radíkovice se přeměnily ve vrchnostenské poplužní dvory.

            V Benešově byly staré domy městské právovárečné, tj. měly právo vařit a prodávat pivo ječné i bílé pšeničné, ovšem za úplatu odevzdávanou vrchnosti na Konopišti.

Počátek 16. století

            Z počátku 16. století je první zvon z kostela svatého Václava ve Václavicích s gotickým nápisem „Marcus, Matheus, Johannes, Lukas, Maria, Jhesus, Pane Bože“.

V tomto období se poprvé připomíná benešovská radnice, městský dům, kde se scházela k pravidelným zasedáním městská rada, stála na východní straně Velkého rynku (dnes Masarykovo náměstí, dům č. p. 230, knihkupectví) a zadní frontou sahala až na Malý rynk (dnes Malé náměstí). Budova stála samostatně a mezi ní a chlebnými krámy byla proluka (dnes zastavěna). Dále se připomíná rohový dům na opačném konci tohoto domovního bloku, oddělujícího obě benešovská náměstí/rynky, byl jediný patrový a říkalo se mu „Velký dům“ a v první polovině 16. století patřil Václavu Nesnídalovi (dnes okresní soud, č. p. 224).

V 16. století byl dům č. p. 5 na Velkém rynku v Benešově šenkovním domem/hospodou s názvem „U zlaté hvězdy“ (později tu byla umístěna první pošta).

Začátkem století vlastnil tvrz v Mrači Petr z Dubé a z Mrače, po něm pak jeho syn Jan, který tu s matkou Lidmilou z Nové vsi na zboží hospodařil.

Část Poříčí patřila k týneckému panství a část k Pyšelům. 

V této době se vzmáhala v Benešově nově povstalá sekta tak zvaných „bratří českých“, kteří se od katolíků i utrakvistů úplně odloučili. Mimo jiné“ zachovávali přísnost mravů, živili se prací tělesnou, v nenávisti měli jmění a moc i všechnu slávu světskou, nádherné šaty, marnost a nestřídmost“. Protože vzdáleni byli od úřadů světských, podřízeni byli soudu duchovnímu, který působil v Benešově do roku 1500 (přestěhoval se do Mladé Boleslavi). Sbory své držívali v Benešově ve vlastním domě, „stojícím v pořadí nynějšího klášterního kostela“, kde byla i hlavní škola.

Počátkem století si benešovská obec koupila blízké rytířské sídlo, Bedrč zvané, i s 8 poddanskými usedlostmi.

V tomto století se připomínají vladykové z Ledců, kteří přijali příjmení Chvalovští z Ledec.

Na tvrzi v Poříčí se připomínají rytíři Karlíkové z Nežetic.

Začátkem století seděl na tvrzi v Tvoršovicích (Tvořešovicích) rytíř Sigmund Chmelický ze Chmelic na Tvořešovicích.

Z 16. století jsou nálezy keramiky, fragmenty keramických nádob a kachlů z areálu hradu Týnec nad Sázavou (nalezeno 1967 až 1970).

Z této doby jest obraz Madony s Ježíškem na hlavním oltáři kostela svatého Mikuláše a dřevěná socha Panny Marie nad tabernákulem hlavního oltáře kolejního kostela svaté Anny.

1500

Z tohoto roku pochází zvon s plastickým obrazem Máří Magdaleny od zvonaře Jana z kostela svaté Kateřiny v Chrástu nad Sázavou.

1501 - 1505

            V roce 1503 si synovec Zdeňka Kostky z Postupic na Hrádku nad Sázavou, rovněž Zdeněk Kostka z Postupic vyprosil listem na králi Vladislavovi Jagelonském povolení k postavení mostu v Poříčí přes Sázavu.

              V roce 1505 se připomíná na tvrzi v Poměnicích Vácslav z Poměnic (do roku 1520).

1506

Majitelem hradu Týnec nad Sázavou se po smrti svého manžela Litvína z Klinštejna stala Magdalena (Majdalena) Klinštejnská z Vrtby (do roku 1533), která byla poručnicí jejich 6 dcer. Zajímavé je, že dědictví Litvínovo se dědilo na jen na 4 díly a není jasné proč Majdaléna díl Týnecký dostala. Později se provdala za Jindřicha z Pomněnic, s manželem uzavřela smlouvu o týnecké části Poříčí, jejíž obsah není znám.

Dědic po Mikoláši zvaném Mica z Pomněnic, Jindřich z Dobrovítova a na Pomněnicích se oženil s Magdalenou (Mandalenou) Klinštejnskou z Vrtby, vdovou po Litvínovi z Klinštejna, který držel týnecké panství., ta mu postoupila smlouvou část týneckého panství, část Poříčí nad Sázavou.

1507 – 1510

Z roku 1507 je první zvon kostela svatého Petra a Pavla z Poříčí nad Sázavou, zvon má gotický nápis latinským písmem, udávajícím, že zhotovitelem zvonu byl roku 1507 mistr Bartoloměj z Nového Města Pražského.

Od roku 1507 zastával Ladislav ze Šternberka úřad nejvyššího komořího, potom nejvyššího kancléře v království Českém (do roku 1510).

            Zdeněk Kostka z Postupic zemřel v roce 1510 a jeho panství Hrádek nad Sázavou včetně Poříčí a Ledců připadl Albrechtu Rendlovi z Oušavy.

1510 – 1515

V roce 1510 připomíná se Jan Mracký z Dubé.

V roce 1510 postoupil rytíř Mikuláš Trčka z Lípy Týnec se vším příslušenstvím panu Litvínovi z Klinštejna na Hořovicích. Ten rozšířil obvod statku Týneckého přikoupením statku Bynického (Benického).

V roce 1512 se Benešov poprvé připomíná jako město, jehož jádrem bylo prostorné tržiště (dnešní Masarykovo náměstí). V téže době obdrželo od krále zásluhou konopišťské vrchnosti Jiříka ze Šternberka privilegia/majestát – vybírat celní poplatky na opravu cest a mostů a poplatky z vyšenkovaného vína.

             Dne 3. 9. 1514 se v Benešově sešel sjezd obou stavů, sjezd byl obsazen zástupci všech krajů a dne 5. 9. nařídil ve všech krajích zřídit hotovost (vojsko) na odpor cizozemcům aneb „lidem některým“, ježto „nepřestávali usilovati,  pokudž by mohli na krále, pána našeho, a stavy naše zlé uvésti“ (král Ludvík).

V roce 1514 Markvard ze Soběhrd pohnal Kateřinu z Červených Otradovic (bydlela v Benešově, majetek měla v Bukovanech), před komorní soud, protože dala na jeho gruntech v Bukovanech zajmout jeho služebnici Markétu a vsadit do benešovského vězení.

             Ve středu před svatým Urbanem roku 1515 král Vladislav listem daným v Prešpurku učinil Ladislava ze Šternberka plnomocným držitelem v království Českém.

              Radslav Beřkovský, nejvyšší královský písař a Burian Trčka svolali stav rytířský do Benešova ke dni 25. 2. proti vůli krále Vladislava, aby překazili „jeho úřadování v zemi, popírajíce zákonnou platnost nařízení vycházevších pod královským dekretem vůbec“.

1516

           Ve dnech 7. až 11. 7. 1516 po smrti krále Vladislava se sešli v Benešově stavové čeští a uznali zde za poručníky nezletilého krále Ludvíka (dle poslední vůle otcovy) Sigmunda, krále polského, jakožto strýce a císaře Maxmiliána.

           Panství Hrádek nad Sázavou včetně Poříčí a Ledců Albrecht Rendl z Oušavy pro dluhy přenechal Ludvíku Zajímači z Kunštátu.

           Stavové panský a rytířský zespoda uložili sobě sjezd valný do Benešova ke dni 7. 7. Zde se stavy usnesly poslati ku králi Ludvíkovi, k císaři a ku králi polskému osvědčení, že jsou připraveni jednat s Prahou a dalšími městy, že souhlasí se dvěma poručníky nad zemí, ale současně si kladli tvrdé podmínky.

Zdeněk Kostka z Postupic prodal panství Komorní Hrádek Ludvíku Zajímačovi z Kunštátu, tím mu připadlo do vlastnictví i panství Ledce s Poříčím nad Sázavou. Ludvík Zajímač neplatil splátky a při s Mikulášem mladším Karlíkem z Nežetic o panství přišel. S jeho dcerou Eliškou z Nežetic se pak oženil Jan Opita z Maličína a panství a Poříčí se tak dostalo do rukou Opitům z Maličína.

1517

Svatováclavská úmluva umožnila vaření piva na velkostatcích.

1517 – 1530

            Svatováclavská smlouva, dohodnuta na zemském sněmu v Praze dne 24. 10. 1517, sněm zahájen na sv. Václava dne 28. 9.) mimo jiné prohlásila všechny trhy ve městech za svobodné a ukončila monopolní postavení královských měst v pivovarnictví a otevřela statkářům volný přístup k jeho exploataci. Budování těchto statkových pivovarů mělo za následek zánik posledních zbytků domáckého vaření piva.  Statkáři prosazovali zásadu, že odběr piva od vrchnosti je povinností každého poddaného. Přestupky byly trestány tvrdými pokutami.

             Král Ludvík odvolal sněm ohlášený do Benešova ke dni 24. 4., neboť král a oba poručníci svolali sněm do Uher ke dni 3. 5.

            V roce 1518 byla tiskem vydána první mapa Čech, vydal jí mladoboleslavský lékař Mikuláš Klaudián (Klaudyán). Ze sledovaného okolí je na ní zobrazeno pouze Konopiště a Benešov jako město střední velikosti.

V roce 1518 se Jan ze Šternberka a na Konopišti stal purkrabím Karlštejnským (†9. 9. 1528).

V roce 1519 začal hrabě Štěpán Šlik razit se svolením zemského sněmu a krále Ludvíka (syn Vladislava II., vládl jako Ludvík II. Jagellonský v letech 1516 až 1526; *1. 7. 1506, †29. 8. 1526; poručníci císař Maxmilián a polský král Zikmund) v Jáchymově kvalitní stříbrnou minci tolar (Joachimsthaler), který odpovídal 10 grošům. Tím začíná v Čechách měnové období tolarové. V písemné agendě se však stále počítalo v kopách grošů (právo ražby bylo v roce 1520 přiznáno i zemským sněmem).

            V roce 1519 po smrti císaře Maxmiliána, vyslali stavové čeští na sněm do Mohuče ke zvolení nového císaře Ladislava Konopišťského ze Šternberka „na místě krále a s vůlí jeho“ (nezletilého krále Ludvíka). Ladislav ze Šternberka na sněmu volil (odevzdal český kurfiřtský hlas) za císaře Karla V, krále španělského.

            V Čechách, nejvíce ve středních, propukla epidemie moru.

V roce 1520 byla tvrz (docela zpustlá) v Benicích pronajata „nějakému člověku“. Statek Bynický prodal pan Václav Roupovský z Roupova Litvínovi z Klinštejna na Týnci.

Z roku 1520 je latinsky tištěný rituál, umístěný byl v archivu děkanství v Benešově.

V roce 1521 se dělili Jan Netvorský z Březí a Přibíkem Netvorským z Březí o majetek po zesnulém Aleši Netvorském z Březí, Jan Netvorský z Březí zdědil mimo jiné i Dunávice a Chrást. Přibík Netvorský z Březí pak mimo jiné Podělusy (Poděvúsy), Chleby, Hvozdec, Městečko a Nespeky (Nespěky) s příslušenstvím. Roku 1525 pak Jan Netvorský z Březí zemřel bez potomků a odkázal celý svůj majetek panu Janu Řepkovi z Neveklova a na Tloskově. 

V roce 1521 zemřel na morovou ránu Ladslav (Ladislav) ze Šternberka (bez potomků, pohřben v Nepomuku) a po něm dědil jeho bratr Jan ze Šternberka.

            V roce 1523 byl rychtářem v Bukovanech Václav, držel výsadní rychtu s krčmou.

V roce 1524 byl majitelem panství Tvoršovice Bernard Karlík z Nešetic.

V roce 1525 se pánem na Týnci nazývá Jindřich z Pomněnic (druhý manžel Majdaleny z Vrtby, vdovy po Litvínovi z Klinštejna).

Majitel panství Hrádek nad Sázavou včetně Poříčí a Ledců Ludvík Zajímač z Kunštátu se dostal do sporu o 1000 kop grošů s Mikulášem Karlíkem mladším z Nežetic, a protože dluh nezaplatil, získal Mikuláš Karlík jeho část Poříčí.

Ještě v roce 1526 můžeme vycházet ze stavu konopišťského panství z roku 1495. Pro první polovinu 16. století není dostatečně jasno o vlastnických poměrech. Jiřík ze Šternberka se naposledy připomíná v roce 1526, rok jeho smrti není znám, ani jeho dědicové. Lze vyslovit domněnku, že na počátku 16. století drželi Konopiště po bezdětném Zdeňkovi (1501 – 1505) synové Jaroslava ze Šternberka, a to Ladslav (Ladislav, †1521), po něm Jan (†1528). Po Janovi následovali jeho synové Adam a Jaroslav (†1535).

Dne 13. 10. 1526 nocoval v Benešově těsně před svým zvolením za  českého krále (zvolen 23. 10.) pozdější král Ferdinand I.

Dne 25. 10. 1526 byla otevřena za krále (sloužila výhradně jemu) Ferdinanda I. Habsburského (* 10. 3. 1503, †25. 7. 1564, manželka Anna Jagellonská, 15 dětí – Alžběta, Maxmilián II., Anna, Ferdinand II., Marie, Magdalena, Kateřina, Eleonora, Markéta, Jan, Barbora, Karel II., Uršula, Helena, Johana; vládl 1526 až 1564) první poštovní trať v Čechách. Vedla z Prahy přes Benešov a Tábor do Vídně. Cesta trvala 36 hodin a poštovní spojení zajišťovala italská rodina Taxisů.

V roce 1528 byl odlit zvon s nápisem latinským do kostela svatého Bartoloměje v Ledcích od mistra Bartoloměje z Prahy.

Dne 9. 9. 1528 zemřel Jan ze Šternberka a po něm dědili synové Adam (pán na Konopišti a Zelené Hoře, požíval přízně u krále Ferdinanda I. a jeho syna arciknížete Ferdinanda) a Jaroslav ze Šternberka.

V roce 1529 se v Nespekách poprvé připomíná zájezdní hostinec se stájemi na přepřahání koní pro kočáry a povozy (dnes tzv. stará hospoda). 

V roce 1529 Lidmila z Nové vsi, vdova po Petrovi z Dubé a z Mrače, podruhé vdaná za Jindřicha Kuli z Věřic, se soudila s Jiříkem z Poměnic, neboť zajal jejího poddaného Vávru z Mrače i s povozem s pšenicí a koňmi a držel ho ve vězení.

Na tvrzi v Poměnicích se připomíná v roce 1529 Jiřík z Poměnic (poslední z vladyků z Poměnic).

V Benešově se v roce 1529 zastavil císař Ferdinand I.

1529

V tomto roce se připomíná „Stará hospoda“ v Nespekách, zájezdní hostinec na přepřahání koní pro povozy a kočáry. Z této doby je asi i kamenný most přes velký úvoz (dnes v lese nad silnicí „stará benešovská“.      

1530 – 1535

V roce 1530 byl rychtářem v Bukovanech Havel, držel výsadní rychtu s krčmou.

Litvín z Klinštejna a na Hořovicích zemřel a závětí ze dne 23. 6. 1530 přenechal své manželce Magdaléně z Vrtby a z Klinštejna Týnecké a benické panství.

Dne 23. 7. 1530 Magdalena (Mandalena) Klinštejnská z Vrtby dostala závětem (závětí) od svého manžela pana Litvína z Klinštejna na Hořovicích celé jeho zboží v doživotí. Po jeho smrti (vdova po Litvínovi z Klinštejna) koupila od svého druhého manžela Jindřicha z Dobrovítova a z Pomněnic a jeho bratra Václava (před svou smrtí) část Bukovan. Po její smrti připadl její majetek její dceři Ludmile z Klinštejna (Klinštejna).

Újezd vladislavický zůstal nadále (od roku 1479) při Konopišti, ač stále jen jako zástavní zboží. Městečko Vladislavice přitom stále více ztrácelo své samostatné postavení a postupně se fakticky stíraly rozdíly mezi poddanými zástavními a dědičnými. Nedálo se to přirozeně bez odporu se strany Vladislavických. K první známé srážce došlo v roce 1530. Újezd Vladislavický, tj. městečko a šest vsí (včetně Úročnice a Krusičan s 15 poddanskými dvorci), neměl tenkráte mnoho obyvatel. Neshody s konopišťskou vrchností vznikaly pro po­rušování starých svobod;  panský úředník žádal na poddaných ro­botní práce (potažní i ruční), omezoval je v prodeji dobytka; kro­mě toho jim byly pokáceny stromy na staré pastvině Na višňovém ve Vladislavicích. To vše bylo proti znění jejich majestátů, podle nichž nebyli povin­ni ničím kromě pevného platu, starého úroku. Někdy na jaře 1530 se obrátili Vladislavští prostřednictvím právního přítele o pomoc ke královským místodržícím, kterým na důkaz pravdy předložili i své výsady. Královští nejvyšší úředníci přípisem z 20. 4. 1530 vyzvali Adama ze Šternberka, aby Vladislavické neobtěžoval „novými věcmi" a neporušoval jejich svobody. Přitom ho upozornili, že Vladislavští hodlají jednat s královskou komorou, aby se mohli vrátit ze zástavy přímo v její držení. K jednání pak skutečně došlo. Královská komora písemně vyzvala Adama, aby pro­kázal, jakým právem drží městečko Vladislavice a vsi k němu pří­slušející, aby se mohlo případně rozhodnout, jsou-li tamní obyvate­lé skutečně "lidé královi náležející", jak tvrdí. Současně byl na popud komory opětovně napomenut královskými místodržícími, aby až do vyřízení celé záležitosti neobtěžoval Vladislavické nad jejich povinnost ("žádných více těžkostí a břemen"). V odpovědi místo­držícím se Adam rozhodně postavil za své právo, kterým držel stat­ky. O nějakém právu králově mu není nic povědomé, ani nikdy ne­viděl nějaké výsady Vladislavických. K výtce o vymáhání vyšších povinností sdělil jenom tuto podrobnost: podle výpovědi panského úředníka prý šlo pouze o pomoc při vyvezení hnoje z podzámec­kého dvora.

             Místo umírnění panských nároků došlo však v zápětí k zhoršení celé situace. Z nového přípisu místodržících ze 4. 7. se do­vídáme, že Adam ze Šternberka dal zatím některé vladislavické poddané uvěznit, zřejmě odplatou za stížnost v Praze. Zemští úředníci ho proto důtkli­vě požádali, aby dal neprodleně vězně na řádné rukojmí propustit; už proto, aby se to nedozvěděl panovník! Zástupci poddaných si na nový projev panského útisku osobně stěžovali u komory, která pak prostřednictvím místodržících znovu požádala Adama ze Šternberka, aby až do rozhodnutí před zemským soudem, komu Vladislavice patří, nebyli poddaní obtěžováni ani vězením, ani ničím jiným "mimo spravedlnost". Zejména delegaci (Štěpán Kořenek z Krusičan, Jan Cahův a Jan Petrův - Pátek z Vladislavic) nemělo být ublíženo za to, že byla v Praze.

             Přes všechny tyto zákroky ve prospěch poddaných jednali však na Konopišti podle svého. Nejen že, jak to dokládá list místodrží­cích ze 4. 10. 1530, znovu byli Vladislavští obtěžováni novými po­žadavky, ale došlo i k uvěznění jednoho z delegátů (Jana Cahova). Ostatní dva ze strachu před podobným osudem uprchli z panství. Až do králova příjezdu do Čech nebo až do rozhodnutí pře – zatím byly všechny soudní případy odloženy - neměli být poddaní ničím, mimo povinný královský plat, obtěžováni a jmenovaní delegáti věz­něni, žádali tentokráte už energicky místodržící. Zda se jim dosta­lo na tento list odpovědi, že se Adam zachoval podle příkazu, není bohužel známo. Spíše se můžeme domnívat, že využil své přízně u Ferdinanda I. a dosáhl toho, že případ Vladislavického újezdu se vůbec nedostal na soudní fórum. Nic alespoň nesvědčí o opaku. Vladislavští měšťané i jejich vesničtí sousedi zůstali i nadále v zá­stavě při Konopišti.

Majitelem hradu Týnec nad Sázavou se stala v roce 1533 Ludmila z Klinštejna (do roku 1544) dcera Majdaleny (Magdaleny) z Vrtby a z Klinštejna, vdovy po Litvínovi z Klinštejna a na Hořovicích.

V roce 1533 byl majitelem panství Tvoršovice Adam Karlík z Nešetic, syn Bernarda Karlíka z Nešetic.

V roce 1535 zemřel Jaroslav ze Šternberka, Konopiště pak celé držel Adam ze Šternberka.       

Majdaléna z Vrtby učinila nějakou smlouvu o její části Poříčí s Jindřichem z Poměnic a tento pak viněn byl od její neprovdané dcery Lidmily z Klinštejna v roce 1535 z jistého dluhu, jdoucím za touto smlouvou. Výsledek sporu není znám.

V roce 1537 vydal Jan Petřík z Benešova, kněz církevní, tiskem rozličné knihy náboženské a vychovatelské.

Od roku 1538 byl tolar pevně včleněn do měnové soustavy a platil za 30 grošů bílých po 7 penězích.

V roce 1538 se v panství Tvoršovice „uvázal“ Mikuláš Střela z Rokyc, měl je zapsané od Anny z Kopidlna.

Někteří autoři uvádí v Benešově naproti hořejší zvonici u kostela svatého Mikuláše městskou utrakvistickou školu.

1539

            V roce 1539 byl duchovním správcem v Benešově nekatolický kněz Jan, dále pak Václav Hrozen (před 1540).

V roce 1539 měla Lidmila z Klinštejna na Týnci soud o krčmu v Poříčí s Mikulášem Karlíkem z Nežetic seděním na tvrzi v Poříčí. V prosinci byl Mikuláš Karlík žalován od kněze Jana Machka, faráře Bzenského, že „jej bíti a zamordovati dobyv meče chtěl ve vsi Ládvém, což se stalo pro půhony, které s tím knězem Janem před soudem zemským i komorním“.

1540

Statek v Mrači obsahoval: tvrz Mrač s poplužním dvorem (půda obdělávaná vrchností ve vlastní režii, na níž pracovali poddaní) a ves, 2 mlýny, Žíňánky, Rousinov, pustý poplužní dvůr Smilov, a díly vsí Žíňany a Kačkova Lhota. Tento majetek vlastnili po smrti Petra (syn Jana z Dubé) z Dubé a na Mrači jeho sestry Anna a Kateřina Mracká z Dubé, dne 2. 5. při úřadu desek zemských přiznaly, že majetek postoupili Jindřichovi Kulovi z Věřic a Lidmile z Nové Vsi. Ti majetek (tvrz, poplužní dvůr, ves, dva mlýny) téhož dne prodali za 1 400 kop grošů Jaroslavovi staršímu ze Šelmberka a z Kosti na Hrádku nad Sázavou (nyní Komorní Hrádek) a z Kosti. Ten byl v té době nejvyšším komorníkem království Českého.

            Adam ze Šternberka držel Konopiště a věnovav na něm manželce své Markétě z Pacova. V blízkosti hradu stála pod hrází Podzámeckého rybníka – cihelna, hospodářské objekty, kovárna a vápenice, v jejich blízkosti stával hostinec „pro pohodlí lidí přespolních přistavěný“. Na potoce také pracoval mlýn a pila. Téhož roku potvrdil Adam benešovským svobody od svých předchůdců udělené.

            Pánem na tvrzi v Poměnicích byl Vita starší ze Rzavého.

            Mikuláš Střela z Rokyc prodal statek Tvořešovice (Tvoršovice), který zdědil po Anně z Kopidlna, Janovi Věžníkovi z Věžník.

            Za doby utrakvistické byl farářem „pod jednou způsobu“ (katolický) v týneckém kostele sv. Šimona a Judy kněz Jan z Chotěboře. Byl dosazen Lidmilou z Klinštejna, ale zklamal ji, protože dne 6. 8. přestoupil ke straně „podobojí“ a byl „podán“ k sv. Jindřichu v Praze za kaplana, „aby tu byl a se cvičil“.

1541

            Jaroslav starší ze Šelmberka na Hrádku nad Sázavou (nyní Komorní Hrádek) a z Kosti choti své Anně z Krajku zapsal zboží Mracké.

            V Benešově žil (do roku 1566) známý zvonař Matěj Špic (jeho zvony jsou v kostelích např. v Bystřici, Okrouhlicích, Louňovicích).

            Zápisem v deskách zemských byl Chvojínek (Chvojenec), Černíkovice, Doloplazy, Lipka a Něštetice (Neštědice) zapsán u panství Konopišťského.

            Dne 2. 6. 1541 shořely zemské desky.

1542

Adam ze Šternberka, nejvyšší komorník království Českého, držel kromě Konopiště ještě Bechyni a Zelenou Horu. Tehdejší rozsah konopišťského panství známe ze stručného výčtu nemovité věnné zástavy, kterou učinil v roce 1542 pro svou snachu Annu z Pernštejna, manželku syna Viléma. Kromě zámku s poplužním dvorem a městem Benešovem šlo o 18 celých vsí - Kozmice, Vlkov, Sebratce, Jírovce, Hůrka, Jarkovice, Václavice, Poděvúsy (Podělusy), Krusvičany (Krusičany), Úročnice, Lhota Bukovská (Buková Lhota), Žabovřesky, Prosečnice, Vazovice (nyní Vazovnice), Krhanice, Městečko, Řehonice, Těptín, Brodce, Sedlovice (snad Sedlečko), Vatěky (nyní Vatěkov), Pecerady, Obora (zaniklá) a devět vsí dělených (Žíňany, Ondřejovice, Semovice, Ještěřice, Ouštice, Přibyšice, Všesvaky, Poříčí, Nespěky (Nespeky). V tomto roce věnoval na Konopišti Anně z Pernštejna, manželce Viléma, syna svého. Ve čtvrtek před sv. Řehořem prodal Adam Ostromeč, hrad pustý, a okolní vsi se vším příslušenstvím Hanušovi z Říčan za 570 kop grošů s výminkou, že on či dědicové jeho mohou za stejnou částku toto zboží zpět vykoupit.

            Po shoření desek zemských, v pondělí po sv. Jiljí, purkmistr a rada i všechna obec města Benešova vyslala Jiříka Kopytáře (konšela), Martina Malíře (obecní starší) a Ondřeje Šocha (z obce), měšťany, aby přiznali před úředníky Pražskými a do desek nechali zapsat dědictví své, tj. města Benešova. Byly to v Bedrči dvory kmetcí s platy, v Bystřičanech (dnes zaniklá obec) dvůr kmetcí s platem, v Bohušovicích (Boušičích) dvůr kmetcí s platem, s dědinami, loukami, lesy, potoky, rybníky, „kurmi i se vší zvolí“, s panstvím; to vše jim do desek vloženo bylo.

            Také Jan Holický ze Šternberka a na Leštně a Českém Šternberce, hejtman kraje Kouřimského, nechal znovu zapsat do desek zemských svůj majetek, mimo jiné panství Leštenské (Líšenské) včetně vsí Semovice a Mlýny.

Dále vlastnila obec Benešov poddanské grunty v Petroupimi, Dlouhém Poli a Nechybě. Ve městě jí patřila radnice, lázeň, špitál, škola u farního kostela sv. Mikuláše, pastoušku a městský pivovar.

V roce 1542 majitel panství Tvoršovice Mikuláš Střela z Rokyc, prodal panství a tvrz Janovi Věžníkovi z Věžník. Po něm byl majitelem Markvart z Věžník.

Majitel panství Hrádek nad Sázavou včetně Poříčí a Ledců Mikuláš Karlík mladší z Nežetic zemřel v roce 1542 a dědila po něm jeho manželka Eliška z Nežetic, která se téhož roku stala druhou manželkou Jana Opita z Maličína, řečeného Pařina.

1543

Dne 12. 3. vložil do obnovených desek zemských Adam z Dobrovítova a na Pomněnicích jménem svým a svých mladších bratří dědictví po svém otci Václavovi a strýci Jindřichovi z Dobrovítova a na Pomněnicích ve prospěch Lidmily z Klinštejna, dcery Magdaleny (Mandaleny) Klinštejnské z Vrtby z prvního manželství.

V sobotu před svatou Trojicí nechal do desek zemských vložit svoje dědictví po otci Bartoňovi v Bukovanech Jan Tkadlec z Bukovan, bylo to čtvrt lánu, k němuž patřily louky, lesy, chrastiny a rybníček. Zbývající tři čtvrtiny lánu zdědil Jíra z Bukovan.

Dědictví Lidmily z Klinštejna se skládalo z týneckého panství se zámkem, statek Benice, ze vsi Pod Kostelcem (dvůr s poplužím, poustku kovářovskou s dvěma loukami, chrastinami, platem ve slepicích a vejcích, robotami a rybníky, z polovice vsi Bukovan s příslušenstvím (tedy kmetcí dvory s poplužím, na nichž žili kříž, Háva, Štíhla, Bejbora, Kubka, Havel, Holar, Šíma, Bohouněk, Kubrenka, Mareš a Karban), dva kmetcí dvory s poplužím v Kostelci (na nich žili Hájek a Kubrenka), ze vsi Poříčí a Přívoz, z druhé části (koupené v roce 1516 od Kateřiny z Červených Otradovic a jejího syna Václava z Doubravice, úředníka z Týnce ve službách Klinštejnských) Bukovan (kmetcí dvory, na nichž žili Havel rychtář, Vavřinec, Vít, Kuba Flosovic, Šembera, Pechan, Martin, Jíra, Vašek a Svátek spolu s Kohoutkovstkou poustkou. Tuto druhou část Bukovan si také nechal do desek zemských zapsat Jiřík Pomněnický z Pomněnic jako dědictví po svém bratrovi Jindřichu z Dobrovítova a na Pomněnicích. Komu skutečně druhý díl patřil, není zcela jasné.

1544

Majitelem hradu (zámku) Týnec nad Sázavou se dvorem, zámkem, pivovarem, sladovnou, mlýnem a pilou pod zámkem, městečkem Týnec s podacím kostelním, pustou tvrzí Bynice (Benice, včetně návesního rybníka) a vesnicemi Bukovany (se vším příslušenstvím a všemi poustkami a dvěma strženými rybníky pod Bukovany), Kostelec, Bynice, Radějovice, Lhota a části v Poříčí, Tuchyni, Soběšovicích, Dunávicích, Chlebích a Poděvousech (Podělusích) se stal rytíř Bernard z Baršova (do roku 1550), který koupil dne 20. 5. panství od Lidmily (Ludmily) z Klinštejna (také paní na Všeradicích), dcery Litvína z Klinštejna a na Hořovicích a Magdaleny z Vrtby. Za 3 600 kop grošů pražských. Ludmila z Klinštejna si vymínila, že v jejích službách zůstanou „úředník Vavřinec a jeho žena a dvě děti, Mareš z Bukovan s ženou a dvěma mladšími syny a dvěma dcerami, Tomek Hádek z Benic, Martin příjmením Mládek, Kateřina Holáska z Bukovan s její spravedlností, jež jí náleží na gruntu v Bukovanech, na kterémž je Holas, Bachorka z Bukovan se třemi děvčaty a spravedlností jich, kterouž mají na gruntu u Bachorovských v Bukovanech, Dorota, Ludmila a Vít, děti nebožtíka Karbana z Bukovan se spravedlností jich, kterouž mají na gruntu, na kterém jichž otec byl, Anka z Dunávic, Kubát starý z Benic a Mandalena, dcera jeho se vším nábytkem, což jim náleží, Kateřina z Tuchyně, Anka a Alžběta, dcery nebožtíka Sochora z Radějovic s jich spravedlností, jichž jim náleží“. Bernard z Baršova ručil částí Bukovan za dluh 400 kop grošů českých, který měl u Mikuláše z Říčan a na Hořovicích, „dluh měl být splatný do příštího sv. Havla“. Nebyl však a tak část Bukovan až do vyrovnání dluhu držel Mikuláš z Říčan. Statek pak rytíř Bernard z Baršova odkázal své dceři Anně Velemyské z Baršova (manžel Jan Velemyský z Velemyšlevsi). Měli tři syny a dvě dcery. Dcera Eva provdala se za rytíře Jindřicha Ottu z Losu a dcera Ludmila za rytíře Vojkovského z Milhostic. Nejstarší ze synů Burian se stal dědicem Týnce.

              Na Chvojenci (Chvojínku) se odedávna připomíná svobodný statek zvaný Sazimův, tohoto roku Jiřík Sazima, dědiník z malého Chvojence a Adam, syn jeho Sazimův, si nechali do desek zemských zapsat dvůr poplužní s poplužím po své zemřelé manželce resp. matce Dorotě.

            Rytíř Bernard Bareš koupil ves Kostelec.

1545 - 1546

            Do tridentského koncilu (1545 až 1567) byly svatební obřady převážně světskou záležitostí. Po této době se světská legislativa stále více odvolává na účast církevní.

Panství Tvoršovice koupil Vácslav Nasalovský z Přívor od Markvarta z Věžník.

            Od tohoto roku byl Adam ze Šternberka a na Konopišti purkrabím Karlštejnským (do roku 1549).

1547

            Král Ferdinand I. zakázal krajské uspořádání v Čechách (od poloviny 15. století bylo v Čechách 14 krajů, sledované okolí patřilo do kraje Kouřimského.

Vilém ze Šternberka pán na Konopišti se ve středu po svatém Fabianu a Šebestianu oženil s Annou, dcerou pána Alberta z Pernštejna.

Duchovním správcem v Benešově byl nekatolický duchovní Václav Klacab.

1548

            Ferdinand I. postátnil Šlikovu ražbu tolarů, tolar se stal základní měnou.

            Do tohoto roku se mohli odsouzení městským soudem v Benešově odvolat k právu Starého města pražského. Později tuto úlohu plnil Apelační soud zřízený císařem Ferdinandem I.

Druhou větev rodu z Bukovan představovali Havel z Bukovan, Jan z Bukovan, a Matouš z Bukovan, kteří v letech 1548 až 1558 vložili do desek zemských čtvrt lánu v okolí Bukovan („pole, louky a les s chrastinami i se vším panstvím“), který zdědili po svém otci rychtáři a hospodském Václavovi.

            Vácslav Sobek z Jezera prodal dvůr v Horních Poměnicích (Horní Poměnice proto, že pod nimi při potoce byly Podpoměnice, dnes na tomto místě stojí Plíhalův mlýn) Adamovi ze Šternberka majiteli Konopiště.

              Majitelka panství Hrádek nad Sázavou včetně Poříčí a Ledců Eliška z Nežetic, druhá manželka Jana Opita z Maličína, řečeného Pařina, zemřela. Krátce nato se Jan Opita oženil potřetí, s Apolenou z Byšic.

1549

Jaroslav starší ze Šelmberka na Hrádku nad Sázavou (nyní Komorní Hrádek) a z Kosti choti své Anně z Krajku zapsal jako věno městečko Lštění a některé vesnice.

Tvrz a panství Tvoršovické koupil Zikmund z Chmelic.

             Od tohoto roku byl Adam ze Šternberka a na Konopišti nejvyšším sudím dvorským (do roku 1554).

Polovina 16. století

            Z tohoto období je v Benešově první zmínka o vodákovi (vodovodním mistru), který napouštěl vodu do městského vodovodu. Také byl vystavěn pivovar. V tomto období byly v Benešově mlýny – Sladovnický, Podměstský, Podkostelní a Sladový. Městské popraviště stálo za Špitálským rybníkem. Na spravedlnosti, pod ním stála pohodnice.

            V 16. století patřily Nespeky pod Břežany, později pod Konopiště a pak Pyšely.

            Z této doby je nález renesančního kachle s postavou Mojžíše – Týnec nad Sázavou.

1550

            Adam ze Šternberka uvedl o velikonocích do kostela v Benešově kněze pod jednou, ale k naléhání konzistoře utrakvistické (stěžovala si listem ze dne 17. 4., že se jedná o potupu strany podobojí) byl zase brzo v Benešově ustanoven kněz podobojí, jménem Tomáš, který spolu děkanem byl. Mimo to rozmáhala se v Benešově a okolí nově vzniklá sekta „bratří českých“.  Katolíci měli toho času klášter.

Rohový dům na Velkém rynku (dnes Masarykovo náměstí, okresní soud, č. p. 224) patřil vladykovi Mikuláši Mřenovi Stanovskému z Čechtic.

Kolem tohoto roku se v Benešově narodil Matouš Benešovský, autor díla „Gramatika Česká milovníkům téhož jazyku velmi užitečná“ (první mluvnice českého jazyka) a „Knížka slov českých odkud svůj počátek mají“ (první etymologický pokus).

Majitelem hradu Týnec nad Sázavou se stal po smrti Bernarda z Baršova (zemřel před rokem 1550) Jan Velemyský z Velemyšlovsi (později hejtman kraje Vltavského), který měl za ženu jeho dědičku dceru Annu (do roku 1570).

Dne 14. 3. zemřel Jaroslav st. ze Šellenberka, vdova Anna z Krajku učinila o svém zboží pořízení a svým 3 nezletilým dětem poručníky ustanovila. Poté obdržel Mrač syn Jan ze  Šellenberka, císařský rada. Po smrti svých bratří zdědil veškeré jejich majetky.

Šternberkové se pokusili opět neúspěšně v utrakvistickém Benešově dosadit do farního kostela násilím katolického faráře.

V Chlístově se uvádí v Berní rule dvůr svobodníka Vondřeje z Hojšína.

Kačka ze Soběšovic a Zdena její máteř prodaly kopu grošů platu v Soběšovicích Jindřichovi z Neveklova.

Přibík Netvorský z Březí odkázal celý statek, mimo jiné i Podělusy (Poděvúsy), Chleby, Hvozdec, Městečko a Nespeky (Nespěky) s příslušenstvím svému synovi Albrechtovi Netvorskému z Březí. 

1551

V roce 1551 se uvádí svobodník Václav z Chlístova. V dalších berních rejstřících se již neuvádí.

V Benešově si koupil dům rychtář Jan Mašků (později dům č. p. 77), také tu bydlel později Michal Hauser („Počta“), asi vykonával poštovní službu.

V tomto roce zemřel Jan Holický ze Šternberka a na Leštně a Českém Šternberce, hejtman kraje Kouřimského, panství Leštenské (Líšenské) včetně vsí Semovice a Mlýny po něm zdědil jeho syn Oldřich ze Šternberka a na Leštně a Českém Šternberce.

1552 – 1558

            V roce 1552 byl duchovní správce církve podobojí v Benešově kněz Tomáš. Jemu za kaplana byl ustanoven Jiří Benešovský (na 4 roky).

V roce 1552 Adam ze Šternberka manželku Markétu i s věnem jejím převedl na panství zelenohorské. Ke Konopišti připojil městečko Štěchovice a několik vesnic okolních nedaleko kláštera Strahovského.

Majitelem panství Hrádek nad Sázavou včetně Poříčí a Ledců byl Jan Opita z Maličína, řečený Pařina, zemřel v roce 1553. Jeho majetek pak za nezletilého syna Juliuse Opita spravuje vdova Apolena z Byšic.

V Benešově stál v roce 1553 v čele městské správy rychtář Pavel Lízal, byl úředníkem konopišťské vrchnosti. Placenými úředníky města byli: městský písař, radní služebník, správce městského vodovodu, varhaník, obecní pastýř, biřic a kat.

            V roce 1553 byla prodána majitelem panství Týnec Bernardem z Baršova část Poříčí Janovi Opitovi z Maličína, písemná zpráva potvrzuje existenci tvrze. Držel i tvrz Hůrku (stála východně od Maršova).

Od roku 1554 byl Adam ze Šternberka a na Konopišti nejvyšším komorníkem zemským (do roku 1560).

V roce 1554 zvonař Matěj Špic z Benešova odlil zvon pro farní chrám svatého Vavřince v Okrouhlici

V roce 1554 se Týnec nad Sázavou uvádí jako Taynecz zámek.

V roce 1554 se poprvé v Benešově uvádějí „masné krámy“, později č. p. 227 na bývalém Velkém rynku, vlevo od vchodu byla ulička „Řeznická“, dům vedl až na „Malý rynek“. Řeznické krámy byly v průchodu domu vlevo od vchodu z „Velkého rynku“, po otevření krámu se okenice staly prodejními pulty, v průjezdu byla i porážka.

Dnešní radnice/Městský úřad Benešov č. p. 100 na Masarykově náměstí (dříve Velkém rynku) patřila v roce 1555 Jiřímu Kopytáři, později Janu Honsovi Cibulkovi.

Matouš z Bukovan nechal do obnovených desek zemských vložit čtvrt lánu polí a luk v Bukovanech.

V roce 1557 byl purkrabím na Konopišti Jan Osovský z Adlar.

              Na Chvojínku se připomíná Jiřík Sazyma, královský svobodník. Základním právem svobodníků byla jejich osobní a majetková svoboda, mohli libovolně nakládat se svým majetkem a nepodléhali žádné vrchnosti, jen panovníkovi, z toho vyplývala celá řada privilegií, ale i povinností.

V roce 1557 byl farářem v Poříčí nad Sázavou husitský kněz Matouš z Poříčí.

V roce 1558 udělil král Ferdinand I. Adamovi ze Šternberka dědičně celý jeho majetek.

1560 – 1564

Rohový dům na Velkém rynku (dnes Masarykovo náměstí, okresní soud, č. p. 224) držel v roce 1560 známý benešovský zvonař Matěj, zvaný Špic (známý autor zvonu z kostela v Okrouhlici ozdobený reliéfem Mistra Jana Husa).

          Václavice se uvádí „ves Waczlawicze“, územněsprávní příslušnost měly ke Konopišti, na ves poklesly z městečka před tímto rokem. Měly 19 domů, z toho 16 hospodářství, faru, školu, rychtu.

           Poměnice – uvádí se dvůr a pivovar a na blízku ves pustá Chrastavice/Chrastošovice.

V roce 1560 se uvádí ve Vla­dislavicích celkem 16 osedlých hospodářů, v Krusičanech 15, v Chlis­tově a v Úročnici po 7, v Bukové Lhotě 6, v Žabovřeskách 3, Zbožnice 2 osedlí.

V roce 1560 byla s panstvím Konopišťským spojena ves Petroupim s 6 osedlými.

V této době průměrná berně v Čechách činila 32 grošů z lánu. V Krusičanech odváděli poddaní ročně vrchnosti 15 až 17 grošů českých peněžní renty a dalších 9 grošů českých platili jako náhradu za robotu, kterou nevykonávali. Naturální robota za celou ves činila celkem 15 slepic, 15 vajec a jeden a půl sýra.

K panství Konopiště byla připojena ves Czacowicze (Čakovice).

Když dne 6. 2. 1560 Adam ze Šternberka umřel (v té době byl nejvyšším komorníkem království Českého, manželka Markéta rozená Malovka z Pacova), došlo k rozdělení (po neděli květné) jeho dědictví mezi syny Viléma, Zdeňka, Ladislava a Jana. Konopiště se Štěchovicemi a se zastaveným hradem Ostromeč dostal nejstarší Vilém. Jeho podíl je podrobně zachycen v dílčí ceduli z 8. 4. 1560 jako tzv. čtvrtý díl Adamovy pozůstalosti. Výčet nemovitého i movitého majetku, pokud připadl tímto dělením Vilémovi, poskytuje dobrou představu, co vše se tehdy ke konopišťskému panství počítalo.

            Na prvém místě se jmenuje hrad („zámek“) Konopiště,…… U tohoto sídla se uvádí ještě: cihelna, vápenice, kovárna (vše blízko hradu), dvůr ležící pod hradem, s ratejnou, stájemi (maštalemi), chlívy a stodolami, štěpnice. Dále mlýn pod hradem s pilou, valcha a brusírna. Další dvůr Chvojno (dnes Chvojen). Jako další zdroj příjmů, byť i tehdy problematický, jsou uvedeny „hory stříbrné“ nedaleko Konopiště, na vrchu Chlumu, na kterých, jak je opatrně formulováno, „chtějí rádi havíři dělati, jedno aby jim rystunk dán byl“ – z dodatku, že tyto hory „v ničemž nepokládají“, je zřejmé, že k těžbě stříbra ještě nedošlo. Dvůr Poměnice (dnes Pomněnice) se dvěma světnicemi, s komorami, „maštalemi“, chlévy, stodolami, s ovčincem a domem ovčáckým. U tohoto dvora ležel ještě dvůr Sobkovský, z něhož se vypočítávají dvě světnice, chlévy a stodoly. Od třetího dvora v sousedství, který se nazýval Bystřičanský (dokládá ves Bystřičany, zaniklá ves), zbyla jen stodola … ke všem třem dvorům patřily pole, louky, štěpnice, zahrada, chmelnice, jakož i sedm nevelkých rybníčků. Šest lesů: Stráně nad Želinkou, Nad Plíhalovým mlejnem, Proti Lhotám, Za Bystřičanky, Nad Mračskými lukami, U silnice poříčské. U Poměnického dvora byl ještě pivovar se spilkou, sladovnou a hvozdem. Vařilo se ročně 60 varů a vystavovalo po 14 sudech; odběr byl pouze do 14 přidělených vesnic…. K majetku patřila i část města Benešova, v té době tam žilo 230 osedlých. …Dobré je ještě při Benešově poznamenat jedno podací kostelní … a klášter… Pokud jde o další místa, která tehdy patřila ke konopišťskému panství, uvádíme jejich názvy, v závorce pak počet osedlých, peněžní rentu (po zkratce PR v kopách a groších), robotu orní (po zkratce RO počet dnů) a jinou (po zkratce RJ počet dnů), úroční slepice (po zkratce ÚS počet kusů), případně další povinnosti (názvy míst ve znění originálu). Kozmice …, Vlkov…, Všebaky …, Sebratice …, Petroupim …, Žíňany…, Neštětice (9, PR 15 ½,-28 RJ…), Chvojenec (5, PR 9-2, RO -), Černíkovice (10, PR 151/2-13, ÚS 70, 7 kop vajec), Ouštice, Věštice …, Jírovice …, Ondřejovice …, Hůrka (1, PR 2-0), Jarkovice …, Semovice …, Tisem (9, PR 141/2-28, ÚS 16), Chlístov (2, PR 4-25)…., Václavice (16, PR 24 ½-27 ½), Hrusice (2, PR 3 1/2-28), Krusvičany (15, PR 15-17, RO za robotu berně 9 grošů, ÚS 15, 1 ½ sýra, 15 vajec), Ouročnice (7, PR 15-27), Lhota Bukovská (6, PR 1-25), Žabovřesky (3, PR 7-6), Zbožnice (2, PR 6 ½-7), Poděvousy (3,PR5.26), Prosečnice …, Vazovnice …, Krhanice…, Pohoří., Těptín…, Pecirady (12, PR 21-25,RJ žních 23, ÚS 25, vajec 375), Nezpěky (8, PR 121/2-26), Městečko (2, PR 11/2-7), Řehnice…, Poříčí (3, PR 21/2-2), Brodce (2, PR 31/2-7), Chvojen (5, PR 81/2-4, ženní 30, ÚS10, 41/2 džberu ovsa osevního, podací kostelní), Přibyšice (4, PR61/2-3, ÚS8), Čakovice…., Vatěkov (2, PR2-20), mlýn Pleskačů…., Štěchovice…., Brnišov…., Hradiště…., Měchnice…., Bratřínov…,……, Sázava…, Třebeňák… dvůr…, Pikovice…., Louky…., Podloučí…., Chotouň…, Skalsko…. Celkem 264 osedlých bylo povinno platit peněžní rentu 367 kop grošů 1 groš, robotovat orbou 12 dnů, jinak 12 dnů vozit hnůj, 53 dnů o žních, kromě zvlášť uvedených prací; úročních slepic odváděli 308 ½, vajec 795. … V pusté vsi Chrastošice (někde blízko Poměnic) bývalo dříve devět osedlých poddaných … Velmi zajímavý je popis lesů s jejich lokalizací i stručnou charakteristikou hospodářského významu. K panství patřily tyto lesy a háje:…. 9. Při Kostelci („zámku pustým“) – „boroví, dubí a lovové zvěř velikú“, dříví mnoho. 10. V Lipovci – při Týnci. Les bílý, „směsičný“, borový, březí, liští.11. Vlčí vrch – mezi Oušticemi a Černíkovicemi až k Benicím. Bílý a borový. 12. Dolíky – od dědiníka Sazymy v Chvojínku. Borový (většinou se bral na pilu v Konopišti). 13. Na hájí – u Pecerad proti Týnci. „Neprodává se, jen co potřeba, na trouby k rybníkům a k světnicím i k stavením; na okrajích jsou lesové bílý a lipoví. … 22. Vřesky – („leží od dědiníka Marše z Ouštic až do gruntů páně a obci vsi Chvojen“). Bílý, a to břízy, duby i liští, „do roka se ho prodati může za půl kopy grošů“ 23. Provaziště (u Chvojna). Bílý, březový i liští. Les č. 22 a 23 spravoval hajný z Chvojna … Také rybníků byl na panství poměrně velký počet, i když většinou nebyly rozlehlé. Známe názvy i rybní kapacitu: Jarkovský (sázel se na kapry 70 kop), Pod zámkem nad mlýnem (60 kop), Nad valchou (20 kop), Pod městem nad mlýnem sladovým (12 k.), Nad Pleskačovým mlýnem (20 k.), Haďákovský (8 k.), Pod Vaclavici, nad Hrušici (80 k.), Krusvičský (50 k.), U Pecirad (30 k.),…, rybník nevelký mezi rybníky u Pecerad (počet kop neuveden). V těchto kaprových rybnících byly i štiky…. Jako rybníky plodové a výtažní se uvádějí: …. Mnichovec (za Neštěticemi, 50 k.), rybník v Tismi (40 k.), Hadovec (pod Černíkovicemi, 30 k.),……. Jako rybníky pusté se uvádějí: rybník pustý nad Kozlím (možná násada na kapry 30 k.), Hadovec (pustý pod Chvojence, sázelo se na plodu na výtah 12 k.), rybník pod Benešovem (nedodělaný, mohlo by se vsadit 60 k.)…. Sádky (haltýřové neb kuchynky) byly pod zámkem dvě, další dvě pusté se mohly ještě opravit. …… Z vodních toků patřily ke konopišťskému panství dvě řeky a šest potoků. Řeka Vltava náležela panství celá, od Bosyn až do klášterního jezu proti Štěchovicím,…. Řeka Sázava náležela s dvěma břehy počínajíc od Studeného dolu po kámen, na němž vytesán kříž,… Výčet potoků byl stručný, orientace jenom podle míst, případně osob: ……4. potok jdoucí od mlynáře Valentinky až do nového rybníku Hrusického ….

            U výše uvedených 7 usedlých v Úročnici soudíme, že dle tehdejších pravidel selská hospodářství se nedrobila, že v celosti na uživatele selských statků přecházela, nalézaly se v Ouročnici v roce 1560 snad tyto statky:  Č. p. 3, 4, 5, 8, 12, 14 a pak některé z chalup č. 2, 9 neb 11 (Pozn.: poněvadž statky tyto byly v celistvosti do roku 1700 největší).

            Z tohoto roku také pochází první písemná zpráva o dolování na Konopišťsku, tehdy vznikl důl na Chlumu, který byl připojen k panství Jana z Konopiště.

Již před rokem 1560 se připomíná v Tvoršovicích pivovar. První majitelé Karlíkové z Nežetic.

Z tohoto roku 1560 je stroj a skříň varhan v piaristickém kostele svaté Anny, od Čeňka Skopka (skříň renesanční nová).

            V roce 1560 se připomíná panský pivovar při dvoře v Lomenicích na konopišťském panství.

            V roce 1560 se Chlístov uvádí jako Chlistow, Václavice jako wes Waclawicze, Zbožnice jako wes Zboznicze, Nespeky jako Nezpieky a Pecerady jako Peczierady.

            V roce 1561 král Ferdinand I. zavedl v říši (dle německého vzoru) jednotné platidlo stříbrný ekvivalent zlatého rýnského, zlatník o 60 krejcarech (platil jen do roku 1573). Jednalo se o tzv. „zlatníkový systém“, který měl sjednotit měnu v Říši.

            V roce 1562 zemřel bez dědiců Vilém ze Šternberka a Konopiště, Konopiště dostal po něm jeho bratr Jan ze Šternberka.

V roce 1562 Kateřina, dcera Zikmunda z Chmelic, po jeho smrti na tvrzi v Tvoršovicích Anně Chmelické z Rohatce (maceše) 450 kop zapsala. Vdala se pak za Bohuchvala Dvořeckého z Olbramovic, jehož učinila dědice svého statku.

Tridentský koncil církve katolické v roce 1563 vydal pokyn pro střední Evropu o vedení matrik – evidence narozených, oddaných a zemřelých.

             V roce 1564 se v Nespekách na poštovní trati z Prahy do Vídně poprvé připomíná jedna z nejstarších dědičných pošt v Čechách.

V roce 1564 vyhořela v Benešově na sv. Matěje městská škola, která stála u kostela svatého Mikuláše a duchovním správcem v Benešově byl nekatolický duchovní Jan Moravu a dále pak Jan Bestius a Jiřík.

1564

V Nespekách se připomíná poprvé pošta, v budově se dnes nachází obecní úřad.

1566

            V tomto roce zemřel Oldřich Holický ze Šternberka a na Leštně a Českém Šternberce, protože byl bezdětný, panství Leštenské (Líšenské) včetně vsí Semovice a Mlýny po něm zdědili jeho bratři Otakar a Václav Holičtí ze Šternberka a na Leštně a Českém Šternberce. Václav si pak přisvojil panství Šternberské a Otakar pak panství Leštenské.

1567

            Provedena berní reforma, daň z pozemků byla nahrazena daní z městských domů a vesnických usedlostí, dále byla doplněna daněmi – osobní, z piva, z výnosu kapitálu.

Z tohoto roku je latinsky tištěný kancionál, umístěný byl v archivu děkanství v Benešově a později v knihovně pražské hudební konzervatoře.

1569

              V registru urbním se uvádí Nespěcká rychta, do níž patřila ves Nespěky (8 osedlých stavení a 8 pustých a 131,5 strychů polí), ves Řihenice (později Řehenice (1 osedlé stavení, a 1 pusté), Městečko (2 osedlá stavení) a Poříčí (3 osedlá stavení).

Významným pramenem, pro poznání stavu konopišťského panství v 60. letech 16. století byla také registra urbární, sepsaná v listopa­du 1569 a uchovaná později v Černínském archivu v Jindřichově Hrad­ci. Dnes jsou nezvěstná, a tak máme k dispozici jenom neúplný opis, příp. výtah, který si v roce 1883 pořídil František A. Slavík. Rukopis urbáře, formátu velkého folia, obsahoval mnohem více, nežli známe z použité dílčí, cedule z roku 1560. Týkal se totiž" všech a všelija­kých stálých i běžných ročních důchodův a platův a jiných lidských povinností se všemi a všelijakými příslušnostmi a spanilostmi“ panství konopišťského jakožto "zpupného dědictví", jak čteme v dlou­hém nadpisu. Zachytil tedy nejen teritoriální rozsah dominia výč­tem lokalit, ale i jména poddaných, výměru i poddanské půdy a znovu podrobně poddanské povinno. Srovnejme, co tedy tento ztracený pramen přináší. K hradu Konopišti je pouze doplňující údaj o příkopu (byl vyzděný), ……nově přibyl pivovar postavený přímo pod hradem (pravděpodobně nahradil starý pivovar u Pomněnického dvora); byla v něm sladovna i spilka…nedaleko cihelny a vápenice stála další novostavba, dům hostinský ...,  kromě velké štěpnice je nově uvedena ještě druhá štěpnice se zahradníkovým obydlím, dále chmelnice, zeleninové záhony, mlýn, pila, dvůr se stodolami, chlévy se stájemi, rybník „Pod zámkem nad mlýnem“ (kapacita 60 kop kaprů), … dvůr Pomněnický se uváděl už jen jako jediný celek…  Všechna místa uvádíme ve stručném přehledu (zkratky R = rychta, os. = počet osedlých, p. = počet poustek, str. = výměra rolí ve stryších, pouze u větších míst, nad 100 str.).

            Benešov 233 os., 3 231.6 str……… R. Jílovská:…., Hůrka 1 os., Jarkovice 4 os.,……R. Chvojenská: Chvojno 6 os., 150 str., Pod Kozlím 1 os., Vatěkov 2 os., 1 p. R. Přibyšická: Přibyšice 4 os., 6 p., 153 str., Tisem 8 os., 3 p., 218 str., mlýn pod Tismí 1 os.,…. R. Neštětická: Neštětice 9 os., 3 p., 339 str., Chvojenec 5 os., 1 p., 225 str. R. Černíkovická: Černíkovice 10 os., 3 p., 311 str., R. Krhanská: …., Poděvusy 3 os., 1 p., mlýn Vazovice 1 os., Chrást 4 os., …. R. Nespěcká: Nespěky 8 os., 8 p., 131,5 str.,…., Městečko 2 os., Poříčí 3 os., …. R. Peceradská: Pecerady 12 os., 435 str., Brodce 2 os. R. Ouročnická: Ouročnice 8 os., 3 p., 226 str., Zbožnice 2 p., Žabovřesky 3 os., 3 p., 113 str., Chlístov 1 os., 1 p., Lhota Bukovská 6 os., 1 p., 177 str., R. Krusičanská: 15 os., 1 p., 272 str., Hrušice 2 os., R. Vaclavská: Vaclavice 17 os., 2 p., 327 str. Celkem to bylo 73 míst s 526 osedlými, 69 poustkami, cca 10 649 str. rolí, sena se sklidilo 872,75 a otavy 317 vozů. Cenným doplňkem je přehled „příležitostí“ k jednotlivým vesnicím… Radíkovice: 6 luk kdysi poplatných, jež dány benešovskému měšťanu Janu Špicmauzovi náhradou za pozemky zatopené novým rybníkem pod městem; 3 plodové rybníčky na pramenité vodě při cestě do Benešova. Chvojen: les Chvojen, plodový rybníček Hvozdec. Přibyšice: les Chlum. Neštětice: rybník Mnichovec. Chvojenec: les Česká, rybníky Hadovec a Mrakšovský……Pecerady: les Dekuřiny, Na Háji, V hůrkách. Brodce: robota dvou osedlých (Jiřík mlynář, Jakub Sedláček).

            V popisu panství konopišťského z roku 1569 se píše, že do vrchu Chlumu byla před několika lety (1560) hnána štola a k ní mnoho tisíc centýřů kyzů, které obsahovaly stříbro. Tím těžba skončila.

            Pod zámkem v Konopišti (na místě dnešní restaurace) je do roku 1569 datován vznik pivovaru (nově vystavěný).

            Benešovská radnice byla přestěhována z domu č. p. 230 do domu č. p. 231.

16. století

           V 16. století bylo město Benešov významným tranzitním městem, které zabezpečovalo cestujícím nocleh a stravu, což bylo přínosem pro celé okolí. Bylo to proto, že město leželo uprostřed mezi Prahou a Táborem, ve vzdálenosti 40 - 50 km, snadno zvládnutelné denní jízdou na koni, voze nebo v kočáře.  Jednalo se o panovníky, šlechtice a obchodníky. Benešovem dost často projížděl i český král Maxmilián II. (jako císař vládl v letech 1564 až 1576, král český od roku 1562; *31. 7. 1527, 12. 10. 1576; manželka Marie, dcera císaře Karla V., děti – Anna, Ferdinand, Rudolf V., Arnošt, Alžběta, Maria, Matyáš, syn, Maxmilián, Albrecht, Václav, Fridrich, Marie, Karel, Markéta a Eleonora).