1891

            V Praze se poprvé otevřely brány „jubilejní zemské výstavy“ (na výstavišti v Královské oboře, na památku 100. výročí zemské výstavy ze září 1791). Výstavy se zúčastnili i vystavovatelé z Benešova.

            Při příležitosti této výstavy se konal i první sjezd československého hasičstva v Praze. Zúčastnil se i hasičský sbor z Benešova. Sboru od tohoto roku byla od ředitelství panství Konopiště dávána stálá podpora ve výši 60 zlatých. Okresní hejtmanství rozhodlo, že hasičský sbor v případě války bude zajišťovat převoz raněných z nádraží do vojenské nemocnice.

V celých Čechách začaly při přípravě na Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze, která se měla uskutečnit v roce 1895, vznikat tzv. Krajinné odbory pro přípravu Národopisné výstavy“. Také v Benešově vznikl Krajinný odbor, který měl navíc svoje odbočky zvláštní jednatelství v řadě míst na okrese, mimo jiné v Konopišti, Soběhrdech, Václavicích, Poříčí a Týnci nad Sázavou. Členové těchto odborů konali přednášky, putovali po vsích a farách, zpovídali pamětníky, zapisovali výsledky svých dialektologických a folklórních sběrů, prolézali zaprášené půdy venkovských stavení, pořizovali kresby, plánky a fotografie, aby mohli svůj region na výstavě co nejlépe představit.

Dne 7. 3. povodeň na řece Sázavě, v Čerčanech hladina vyšší o cca 450 cm.

Na Konopišti následník trůnu pokračoval v budování rozsáhlého parku – vídeňský císařský zahradník Karl Mössner a vrchní zahradník z pražské Královské obory Karel Rozínek. Jádro parku, jež měří přes 225 ha a patří k největším v Evropě, tvoří terasovitý park při východní a jižní straně zámku (Horní zámecký park - 1888) a květinová zahrada (Růžová zahrada - 1988). Kolem jádra leží sedm celků, spojených v anglický park (Šiberna – 1892 - 1893, Dolní zámecký park, V Syrých u Frýdku – 1898 - 1899, Tuškově – 1898 - 1899, Dianin sad – začátek 20. století, Nad kovárnou – začátek 20. století, Želetínská obora – u myslivny Želetinka – začátek 20. století).  K arondaci parkového komplexu byly připojeny sousední polnohospodářské pozemky patřící velkostatku a další půda zakoupená od soukromých majitelů. Byla vystěhována obec Žabovřesky. Jako náruživý lovec podřídil následník zdejší lesní hospodářství zcela chovu zvěře. Honitba na Konopišti byla tehdy pověstná. (V roce 1904 tu byli vystříleni poslední jeleni a v roce 1914 daňci.)

Narodil se Karel Chlupáč (†1968), profesor benešovského gymnázia, kulturní pracovník v oblasti literatury.

Z tohoto roku pochází kresba týneckého hradu od malíře V. Jansy.

            Od tohoto roku hrál na varhany v kostele svatého Václava ve Václavicích podučitel a později řídící školy Jan Šunda (Šíma). Od září byl ustanoven novým řídícím václavské školy Vincenc Bohdanecký, rodák z Nechanic, stalo se tak protekcí benešovského c. k. okresního hejtmana Ignáce Bohdaneckého. Školu opustil řídící učitel Jan Šturc, přestěhoval se na výměnek do č. p. 16 „U Křížků“. Zemřel dne 12. 9.

            Od tohoto roku vlastní Předsedou Společenstva řezníků a uzenářů v Benešově jatky.

            Obecním pastýřem v Krusičanech byl Jan Hájek z č. p. 6.

            Jednota sokolská v Benešově vyslala na druhý sokolský slet v Praze 31 členů.

V Krusičanech vyhořel „Kolandovský mlýn“ (č. p. 19). Dne 1. 11. byl mlýn vydražen, získala jej pražská banka. Novým majitelem se pak stal Jan Otčenášek, poté na mlýn přichází znovu rodina Kulíkova, po ní Vlčkovi a zcela posledním mlynářem byl manžel Vlčkovi dcery, mlynář Najman.

            František Ferdinand d’Este vybudoval v hradním příkopu nové medvědárium, v srpnu přivezl z Budapešti prvního svého medvěda za 100 zlatých, transport stál 74 zlatých.

V kostele sv. Jakuba a Filipa na Chvojně bylo zrušeno děkanství (bylo v zadní části kostela), byla zbořena zeď dělící loď od děkanství, loď byla zvětšena a byl přistavěn kůr. Kostel se rozšířil o bývalou obytnou část z podvěží. Arcivévoda František Ferdinand d’Este přivezl do kostela sedm cenných plastik madon ze 13. až 17. století, velké renesanční epitafy a další umělecká díla. Arcivévoda prý měl ke kostelu silný vztah, prý zde chtěl umístit svoji rodinnou hrobku a prý se zde modlil před svou cestou do Sarajeva.

V brodecké přádelně byly osvětlovací olejové lampy nahrazeny elektrickými.

Z iniciativy Hospodářského spolku pro okres benešovský byly zahájeny akce k založení zemské zemědělské školy benešovské, což se stalo v roce 1895.

1892

            V tomto roce byla provedena zásadní měnová reforma, tolarová měna byla nahrazena měnou korunovou, 1 rakouský zlatý se rovnal 2 korunám. Jedna koruna se dělila na 100 haléřů.

            Dne 6. 3. se uskutečnila v Neveklově společná schůze okolních hasičských sborů (Netvořice, Bělice, Stranné), za účelem zřízení nové hasičské župy pro okres Neveklovský. V listopadu byly ke schválení zaslány stanovy župy. 

Celý Benešov slavil v březnu 300. výročí narození Jana Ámose Komenského, celé město bylo osvětleno, na výšinách planuly ohně, město bylo vyzdobeno, hrály hudby a konaly se shromáždění – dne 27. 3. v hostinci „U knížecího znaku“ promluvil poslanec Emanuel Engliš o potřebách českého lidu, v hostinci „U Feuersteinů“ byla otevřena čítárna s díly Komenského a Masaryka a konala se akademie benešovských spolků za účasti městské rady, okresního starosty a Básníka Bohdana Kaminského. Mimo jiné byly vzneseny požadavky na výstavbu nemocnice a měšťanské školy pro dívky.

Pražské prapory pěšího pluku č. 102 byly přestěhovány z „Albrechtových“ kasáren na Smíchově do kasáren „Ferdinandových“ v Karlíně.

Dne 26. 6. se konala výborová schůze Společenstva mlynářů, pekařů, cukrářů a voskařů z okolí benešovského“, předseda T. Pokorný. Schůze vzala na vědomí založení Společenstva dne 11. 8. 1867 a rozhodla se uspořádat oslavy 25 výročí založení společenstva. Přísedící – F. Zika a J. Till.

Dne 2. 8. byl vydán zákon zavádějící korunovou měnu v habsburské monarchii, koruna nahradila rakouský zlatý (zlatník). Z 1 kila zlata se razilo 3 280 korun, 1 zlatý předchozí měny se rovnal 2 korunám nové měny. Koruna se dělila na 100 haléřů, razily se mince 1, 2, 10 a 20 haléře; 1, 2 a 5 koruna (stříbro); 10, 20 a 100 koruna (zlato).

V tomto roce se František Ferdinand I. Rakouský d´Este se poprvé seznámil s hraběnkou Žofií Chotkovou, čímž následník rakouského trůnu vzbudil mezi šlechtou evropskou senzaci, když si za svou životní družku vybral pouhou hraběnku, nikoliv rovnorodou nevěstu (z vládnoucího rodu). Žofie Marie Josefína Albína Chotková, hraběnka z Chotkova a Vojnína, kněžna a vévodkyně z Hohenbergu (*1. 3. 1868, †28. 6. 1914) byla od roku 1888 dvorní dámou u rakouské arcivévodkyně Isabely, jejíž manžel Bedřich byl následníkovým vzdáleným strýcem. Místo do jeho dcery se následník zamiloval do její dvorní dámy, a proto nemohl dlouho získat císařův souhlas k sňatku. Ačkoliv hraběcí rod Chotků z Chotkova a z Vojínova dal v 18. století rakouským císařům mnoho významných služebníků, státníků, nebyl považován za „rovnocenný“ rodům vladařským (otec Žofie hrabě Bohuslav Chotek z Chotkova Vojnína, český místodržící, rakouský diplomat, †1896; matka hraběnka Vilemína z Vchynic a Tetova, †1886).  Teprve když následník neústupně trval na svém a obstál v roční oddalovací lhůtě, císař ustoupil, ale jenom pod podmínkou tzv. renunciace. Následník se musel přísežně zříci všech práv následnictví pro své potomky vzešlé z tohoto organického svazku. Stalo se 28. 6. 1900 a teprve potom se konal sňatek ve vší tichosti v úzkém rodinném kruhu 1. 7. na císařském zámku v Zákupech. Následníkova žena byla povýšena do knížecího (kněžna s oslovením „knížecí Milosti“), později vévodského stavu s přídomkem „z Hohenbergu“. Důsledky feudálních přežitků však pokračovaly a dvůr vystavil manželku následníka, tedy první osoby po císaři, přezírání a společenskému pohrdání. Proto následník přenesl svůj vlastní dvůr do vídeňského Belvederu a ještě více přilnul ke Konopišti.

Byl založen hasičský sbor v Mrači (15. 6., založení navrhl starosta obce Josef Škvor a pomáhal mlynář z Podmračí Václav Oulehla, ruční stříkačka, kolna na stříkačku byla u č. p. 4) a v Bedrči (14. 8., starosta František Kovář, velitel František Hrdina, první ruční stříkačka od firmy R. Smekal).

Narodil se Josef Kašpar (†1953), učitel hudby, regenschori, sbormistr benešovského spolku „Ozvěny“.

Narodil se Josef Trmal (†1954), první volený kronikář města Benešova, kulturní pracovník.

Benešovské zastupitelstvo rozhodlo o vybudování kanalizace, kanál z kasáren „zeměbrany“ měl „být proveden z rour litých z cementu a vápna kufsteinského ve formě vejčité“, majitelé domů hostinců si budovali přípojky sami.

V červenci blesk zapálil hospodářský dvůr Mariánovice, k požáru se seběhli konopišťští úředníci, okresní hejtman, důstojnický sbor místní posádky a benešovští hasiči, kteří požár uhasili.

Obecní zastupitelstvo v Benešově předložilo návrh na zřízení městského muzea.

            Výměrem Zemské školní rady v Praze ze dne 14. 5. bylo rozhodnuto o zřízení školy v Tismi a otevření školy dnem 1. 4. 1893. Tisem tak byla odškolněna/vyškolena  c. k. zemskou školní radou od školy ve Václavicích. Zatímně byl učitelem stanoven František Hernygl, vyučovalo se v prozatímně schválení třídě v č. p. 6.

            K brodecké přádelně byla postavena barvírna s moderním čištěním odpadních vod (čistící jámy s filtry).

            Obecním starostou a předsedou místní školní rady byl Jan Vaněček z č. p. 2. Dne 7. 9. byla zvolena první školní rada.

            Obecním hajným v Podělusích byl František Stejskal.

Dne 17. 11. bylo na honu pořádaném arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este 1 516 kusů zvěře.

1893

V tomto roce se poprvé použil název obce Zbořený Kostelec (úředně použito lidového názvu, jehož základem byl název z roku 1454).

Dne 1. 4. započaly na zámku Konopišti pod vedením proslulého restaurátora historických staveb v Čechách architekta Josefa Mockera hlavní stavební práce (skončily v závěru roku 1896), byl adaptován sál ve 2. patře severního křídla (rokokové divadlo, později obrazárna) na budoucí estovskou sbírku zbraní, ze starých stání v jižním křídle dolního nádvoří byla zřízena herna se zábavnou střelnicí, v protějším křídle byly upraveny prostory pro knihovnu a pánský kuřácký salon. Následně byly staré omítky na vnějších stranách zámku, korunní zdivo i krovy byly zvýšeny (nové kuželové, polokuželové či jehlancové střechy). Dále byla obnovena jihovýchodní nárožní věž, do původní středověké linie ustoupilo jižní křídlo, byla provedena nová vnější hrubá štuková omítka s příměsí drobných oblázků. Z okolí zámku byly odstraněny stavby – hospodářský dvůr se sýpkami a stodolami, kravínem a konírnou i s cukrovarem zmizely, správa velkostatku, lesní úřad, pivovar a lihovar byly přemístěny do Benešova. Také byla zbourána škola, další stavby i 23 domů obyvatel podzámecké vsi Konopiště. Zachovalo se jen několik hájenek a úřednický dům (dnes restaurace Stará myslivna), který sloužil také jako kantýna a vývařovna pro hosty a personál zámku.

Dne 7. 4. se v dnes již neexistujícím domku v areálu týneckého hradu narodil budoucí malíř Karel Veselý (Ing.). Jeho otec pracoval na konopišťském panství jako sedlář a čalouník a matka (švadlena) měla v Týnci obchůdek se střižním zbožím a galanterií.

V tomto roce měla dívčí škola na Karlově v Benešově 6 postupných tříd. Ještě v tomto roce byla VI. Třída dívčí školy rozhodnutím místní školní rady přeměněna na I. ročník měšťanské školy. Postupně do roku 1896 byl otevřen II. a III. ročník. Zpočátku řídil školu ředitel Starck, poté byl prvým ředitelem Josef Vlach, po něm Vojtěch Fencl, pak Karel Mach, Josefa Strupová a Vojtěch Pilous.

            František Ferdinand z Este nechal v Přibyšicích u silnice Benešov – Neveklov postavit výklenkovou kapličku Nejsvětější trojice.

První prapor pěšího pluku č. 102 se vrací z Bosny-Mostaru do Prahy a na jeho místo odchází třetí prapor, čtvrtý prapor je z Kotoru odvolán a vrací se též do Prahy.

            Na školu v Týnci nastoupil jako třídní učitel František Kozelka z Prachatic.

            Benešovská hasičská župní jednota Ostromeč se rozdělila na „Hasičskou župu Benešovskou“ pro soudní okres benešovský a na župu okresu neveklovského, která podržela označení „Ostromeč“. Nově utvořená hasičská župa Neveklovská (Sbory Neveklov, Netvořice, Bělice, Stranný) byla přihlášena v tomto roce u Ústřední zemské hasičské jednoty jako Hasičská župní jednota Neveklovská č. 69 se sídlem v Neveklově. 

            V neděli dne 6. 8. se konal III. župní hasičský sjezd v Benešově. Součástí sjezdu bylo cvičení školní na cvičišti a požární na Malém náměstí na dvoupatrovém domě č. p. 73 purkmistra Feuersteina. Cvičení se mimo jiných zúčastnily i sbory z Poříčí, Mrače a Benešova. Hrála hornická kapela Františka Ferdinanda z Este. Při požáru Kufflerovy továrny v Brodcích zasahuje SDH Mrač.

Lékárnu „U zlatého orla“ (č. p. 4) v Benešově prodali manželé Zdeněk a Antonie Šimáčkovi dne 7. 11. manželům Bedřichu a Anně Prullovým.

Vyhořela brodecká přádelna (13. 6.), vlastník amsterodamská společnost, 250 zaměstnanců. Zachráněna byla jen kotelna, barvírna a dělnická ubytovna. Hasili hasiči z širokého okolí. Dne 6. 11. bylo povoleno postavit novou továrnu, větší a modernější.

            Starostou v Krusičanech č. p. 9 byl František Doležal.

            Tisem byla do této doby součástí politické obce Tvoršovice (Tvoršovice, Tisem, Mlýny) a byla přiškolena ke škole ve Václavicích. V tomto roce se obec rozdělila na dvě samostatné obce místní Tvoršovice a Tisem.

            Dnem 1. 4. byla otevřena v č. p. 6 škola v Tismi. Prvním provizorním učitelem byl František Henygl. Od 1. 9. zatímním učitelem a správcem školy se stal Hynek Táborský, stal se zakladatelem a pisatelem první Pamětní knihy obce Tisem.

            Mlynářem v Benicích č. p. 3 byl Jan Paris.

            V srpnu již žilo na Konopišti 9 medvědů hnědých – 7 samců a 2 medvědice. V té době byla odchována i medvíďata, která chodila volně po zámku a byla krmena mlékem. Později některé medvědy arcivévoda daroval svým známým a do ZOO Schönbrunn.

            Kostelníkem v Tejnici byl Antonín Dvořák a porodní bábou Anna Dvořáková.

            Starostou v Bukovanech byl Jan Kohout z č. p. 20.

            Krejčím v Bukovanech byl Václav Doležal z č. p. 53.

            Krejčím v Krusičanech byl Jan Doležal z č. p. 9.

            Mistrem krejčovským v Tejnici byl Antonín Šmídek z č. p. 11.

            Okresním hejtmanem v Benešově byl p. Pablasko.

            Kostelníkem v Tejnici byl Antonín Dvořák.

            Kaplanem v Tejnici byl Václav Pachl.

V červnu zachvátil textilní továrnu v Brodcích požár, oheň vznikl od přehřátého stroje, který zapálil bavlnu.

1894

            V Rakousko – Uherském zákonodárství o zeměbraně došlo ke změně, kdy z miličního vojska bylo zavedením dvouleté služby vojenské vytvořeno vojsko kádrové.

V tomto roce byl zhotoven v kostele sv. Václava ve Václavicích nákladem 250 zlatých postranní, gotický oltářík sv. Jana Nepomuckého. Zhotovil jej Martin Dvořák, truhlář v Neveklově. Farářem byl František Vaněček.

            Výroba lihu z konopišťského lihovaru byla na pokyn Františka Ferdinanda d’Este přenesena do Benešova, tím byly v Benešově dva lihovary vyrábějící surový líh (první byl v Pražské ulici, založen roku 1854).

            V Benešově ukončila činnost latinská škola.

Dne 1. 7. byla založena Česká průmyslová banky, filiálka v Benešově, jako filiálka Hospodářské úvěrové banky pro Čechy. Po splynutí s Českou průmyslovou bankou, byla založena Hospodářská obchodní společnost s s. r. o. v Benešově. Mimo jiné vedla komisionální prodej cukru, melasy, soli atd.

Založeny Spojené závody velkoobchod železářský, továrna na pluhy a zboží železné firmy Václav Suchánek a syn v Benešově.

Městská obec Benešov přestavěla dům č. p. 77 na dvoupatrový činžák s obchodem v přízemí.

Při Konopišťské ulici v Benešově byla postavena vila, později zvaná „Katuška“ (název po manželce jednoho z posledních majitelů Kateřině Kuželové). Návrh zpracoval benešovský stavitel Marcel Dusil, projekt slučuje historizující a secesní prvky, vila stojí na bývalé reprezentační „Zámecké třídě“. Vilu si nechal postavit poručík 102. Pěšího pluku Karl Heller. Vilu používalo benešovské gestapo a mučilo zde české vlastence, takže název také „Prokletá“.

V Benešově na reprezentační Zámecké třídě a z ní odbočující ulice k Šiberně byla postavena vila C. a K. poručíka Karla Hellera, projektoval benešovský stavitel Marcel Dusil, budova má historizující a secesní stylové prvky.

Od ledna byla v obecné škole v Benešově na Karlově zřízena I. třída měšťanské školy pro dívky, a to z VI. třídy dívčí. Správou byla dívčí škola oddělena od školy obecné chlapecké, která se musela spokojit jen s třídami v přízemí. Později se chlapecká obecná škola stala samostatnou a dívčí obecná škola byla spojena s měšťanskou.

V Benešově byl založen Okrašlovací spolek.

Okresní zastupitelstvo Benešov (v čele okresního zastupitelstva byl MUDr. Vladimír Haering, *1850, †1900) se dne 25. 10. usneslo o zahájení výstavby nemocnice, v nemocničním fondu bylo 20 804 zlatých a 35 000 zlatých se mělo zajistit půjčkou. Pozemek byl vybrán u týnecké silnice, západně od města Benešova. Stavební záměr obsahoval 4 budovy: hlavní budovu (patrová, pro 40 lůžek v místnostech po 8, 6, 3, 2 a 1 lůžku, chodby šíře 250 cm se měly používat jako denní místnosti, místnost pro operace, ordinace, správní kancelář, pokojíky pro opatrovníky nebo opatrovnice, kuchyňky, lázně a záchody (voda se studní, záchody zatímní); hospodářská budova (patrová, kuchyň, prádelna, spíž, výdejna jídel, mandlovna, sklad prádla čistého a špinavého, výdejna prádla, byt správního úředníka, vzdušné sklepy na zeleninu a potraviny, malá lednice, v patře byty pro jeptišky a malá kaple); infekční pavilon (přízemní, 2 větší místnost po 4 lůžkách, 1 lůžkový pokoj pro sledování, 1 lůžkový pokoj pro izolaci, kuchyňka, pokoj pro ošetřovatele, místnost pro prádlo a šaty, lázně, záchody); umrlčí komora (přízemní, vlastní komora pro dočasné uložení mrtvol, pohřební kaple, pitevna, místnost pro desinfekci šatů a prádla). Stavba však nebyla zahájena, nebyl dořešen pozemek.

V Benešově bylo formálně založeno Městské muzeum.

Na Konopišti byl zbořen renesanční dům správce, dříve obročního a vrátného, u dolní brány zámku. Byla přestavována východní věž, při přestavbě se věž začala nachylovat, před pádem věž zachránil stavební dozorce František Kinzl. Ve věži byly vybudovány tři nádrže na vodu (vodárna a rezervoár), které poháněly hydraulický výtah na vodní pohon. Výtah na vodní pohon, pohyb zajišťovala tlaková voda z místního vodovodu a kabinu uváděl do chodu vodní motor. Voda byla pumpována z čerpadlové stanice, umístěné v hospodářské budově pod hrází rybníka. Lankové ovládání se používalo v kabině a bylo velmi složité, výtah sloužil bez problémů. Kabina je bohatě secesně zdobena.

V Benešově vznikl první okrašlovací spolek v našem okolí. Spolek se zaměřoval na úpravu veřejných prostranství, náměstí a návsí, budování vycházkových tras, výsadbu rekreační zeleně, pečoval o drobné památkové objekty a přírodovědně cenná území.

            V souvislosti s přípravou na Národopisnou českoslovanskou výstavu v Praze proběhla ve dnech 10. – 12. 11. v Benešově Krajinná výstava, na výstavě byly předváděny sbírky z celého okolí a na ní byly vybrány i materiály do Prahy.

            V tomto roce byl hotov plán stavby železniční tratě č. 210 z Čerčan do Modřan s odbočkou z Měchenic do Dobříše. Předpokládaný náklad stavby byl 10 561 200 rakouských korun. Větší částí se zaručil stát a zbytek akcionáři stavebního družstva železnice. Při jednání o stavbě dráhy Čerčany – Modřany obce Týnec, Václavice, Pecerady, Chrášťany, Krusičany, Dunávice, Chleby, Chářovice a Podělusy požadovaly nádraží/zastávku na levém břehu Sázavy, přesto byla postavena na pravém břehu, ačkoli nestál most a přepravu přes řeku zabezpečoval přívoz. Navíc na levém břehu stála přádelna v Brodcích, válcový mlýn v Týnci a v Podělusích, Mickův mlýn na Brodcích a Kolandův mlýn u Krusičan. V Peceradech byla vybudována zastávka.

            Spisovatel Alois Jirásek (1851 – 1930) napsal román Proti všem, kde mimo jiné popsal srážku Táborů s vojskem Petra z Konopiště v roce 1420, vypálení města Benešova a bitvu u Poříčí nad Sázavou.

            Poklasným v Tejnici č. p. 2 byl Jan Zoula.

            Hostinským v Chářovicích č. p. 16 byl Jan Pazdera.

            Založena Okresní jednota živnostenských společenstev Benešov.

            Kovářským mistrem v Krusičanech č. p. 18 byl Matěj Šobíšek.

            Byla dokončena stavba nové přádelny na Brodcích.

            Místní školní radou v Týnci bylo zakoupeno za 600 zlatých místo pro novou školu. Starostou obce Krusičany byl Josef Pazdera, rolník z Chářovic, řídícím učitelem František Kozelka a farářem P. Karel Šoulavý. Plány na novou školu zhotovil Ludvík Štros, týnecký stavitel. Stavbu provedl stavitel Hromas z Neveklova. Stavba stála 33 015 zlatých, na náklady byla v dražbě prodána stará škola (za 6 005 zlatých kopil Marek Frišman ze Lbosína) a školní zahrádka (za 906 zlatých koupila Antonie Micková), též bylo rozparcelováno a prodáno školní pole za hotelem směrem k Janovickému potoku.

Připomíná se tzv. „týnecká ratejna“, později provozovna sklenářství.

V Mrači se konal dne 17. 6. VIII. sjezd benešovské župní hasičské jednoty „Ostromeč“ (mimo jiné sbory z Benešova, Mrače, Poříčí nad Sázavou). Za župního jednatele byl zvolen Poloprudský František z Poříčí nad Sázavou, za pokladníka Václav Oulehle, mlynář z Podmračí) do roku 1920) a za župního technického dozorce František Poloprudský z Poříčí nad Sázavou (do roku 1901). 

1895

Dne 15. 5. byla zahájena Národopisná výstava československá v Praze, pak trvala pět měsíců, od jara do podzimu, zúčastnil se i hasičský sbor z Mrače. V důsledku národopisného zájmu v tomto období pak vznikla muzea v Benešově a Vlašimi.

            V polovině roku vychází hasičský časopis „Hasičské rozhledy“.

Dne 14. 12. byla zprovozněna místní železniční trať z Benešova do Vlašimi.

Byla dokončena stavba nové brodecké přádelny, byla vybavena novými stroji a uvedena do provozu, 340 zaměstnanců (před požárem 250 zaměstnanců).

V únoru zvolilo benešovské obecní zastupitelstvo na návrh městské rady spisovatele a básníka Svatopluka Čecha (21. 2. 1846 Ostředek, 23. 2. 1908) čestným občanem.

Dne 28. 5. odstoupil z funkce starosty Jan Hašek, rolník z Krusičan. Důvodem odstoupení se staly problémy účetnictví obce, které řešil i zástupce konopišťského velkostatku Theodor Kožaný. Novým starostou obce krusičanské (Krusičany, Chářovice, Podělusy a Týnec) se stal Josef Pazdera (do roku 1901), rolník z Chářovic (dříve první radní).

Dne 18. 11. bylo v Benešově zahájeno vyučování v dvouleté „Zimní škole hospodářské“, jen pro chlapce, vyučovalo se od listopadu do března, škola měla 4 místnosti v piaristické koleji.

V Benešově byl založen Spolek paní a dívek (později přejmenován na Ženský spolek).

Gymnasium v Benešově převzalo do své správy město.

Na Konopišti v dolním nádvoří byl zhotoven oblý neogotický rizalit, pokračovaly práce na střechách, obě průjezdní brány dostaly nová gotická ostění. Nově byl vyzděn příkop u dolní brány, na jižní straně zámku byly zřízeny nové terasy a klasicistní oranžérie byla proměněna v zasklenou kamennou verandu s arkádami. Celkově dostal zámek z jihu vzhled renesanční šlechtické rezidence severoitalského typu a z ostatních stran byl ponechán vzhled středověké pevnosti. Současně probíhaly práce uvnitř zámku, byly provedeny nové malby a tapety, položeny nové parketové podlahy a ukončena výzdoba místností. Na vnitřních úpravách se podílel architekt František Schmoranz (zkušený restaurátor historických staveb). V tomto roce byl do zámku zaveden vodovod a zřízena kanalizace.

Dne 29. 8. se v Úročnici č. p. 23 narodil Václav Klenovec, který byl legionářem na italské frontě. Obec Úročnice v této době patřila pod obec Bukovany, měly společné katastrální území. V té době měly Bukovany 58 čísel popisných se 420 obyvateli.

V Týnci se stal majitelem hospody č. p. 3 František Korbel (hospodu rozšířil o kulečník a velký sál).

Dne 16. července 1985 byl na zasedání obecního výboru v Bukovanech založen Hasičský sbor Bukovany. Členem obecní rady v Bukovanech byl i jako III. radní Žaba Jan rolník z Úročnice č. p. 15. Na tomto výboru byl ustanoven přípravný výbor ve složení: pan Josef Dráb z Bukové Lhoty, pan František Hanáček a pan Václav Přeučil oba z Bukovan, kteří přijímali v průběhu druhé poloviny července přihlášky a dne 4. srpna 1985 bylo přijato 20 členů, z toho 16 členů z Bukovan, 3 členové z Úročnice a 1 člen z Bukové Lhoty. Starostou Sboru byl zvolen pan Jan Kohout (starosta obce), jednatelem pan František Hanáček, velitelem pan Jan Pazdera. Vybavení – ruční kolová stříkačka, žebříky, háky, pracovní přílbice, plátěné pracovní blůzy, kovové píšťalky, pracovní opasky, modré slavnostní uniformy, celokožené opasky, bílé přílbice a povelky funkcionářů.

V Benešově byla založena zemědělská škola, po odborné stránce byla škola zařazena jako nižší, neboť studium bylo maximálně dvouleté, škola neměla od počátku školní statek.

V Benešově bylo rozhodnuto o výstavbě nové nemocnice Rudolfa a Stefanie dle plánu zemského výboru, stavitel architekt Marcel Dusil, odhad nákladů 31 000 zlatých získaných z nadací, sbírek a loterií.

            Arcivévoda František Ferdinand d‘Este vydražil usedlost č. p. 15 ve Václavicích.

            V Krusičanech č. p. 5 žil obuvník Josef Hubínek.

            V Bukovanech byl starostou Jan Kohout, prvním radním František Hamáček, druhým radním Josef Dráb z Bukové Lhoty a třetím radním Jan Žaba z Úročnice. Členové výboru – Václav Přeučil, Josef Ferštek, Jan Chrpa, Antonín Přeučil, František Dvořák všichni z Bukovan, Josef Kohout z Bukové Lhoty. V té době právo volit a být volen měli jen ti obyvatelé – muži, kteří platili daně.

1896

            V tomto roce se od katastrálního území obce Bukovany oddělilo katastrální území obce Úročnice.

            V Benešově byla zahájena stavba nové nemocnice Rudolfa a Stefanie, jednalo se o hlavní budovu, hospodářskou budovu a infekční pavilon.

            Dne 17. 6. se v Krusičanech strhla průtrž mračen, rozvodněný potok poškodil část obce.

            Dne 22. 9. se v Tvoršovicích narodil Zdeněk Štěpánek, otec byl hospodářským správcem na zámku, herec, scénárista, dabing, mluvené slovo, zpěvák, speaker, tituly (1926 státní cena, 1936 státní cena, 1951 státní cena, 1953 národní umělec, 1958 řád práce, 1963 řád republiky). Kariéra začala v kočovných divadlech, roku 1915 vstoupil jako dobrovolník do rakouské armády a účastnil se bojů na východní frontě, na podzim téhož roku byl zraněn a zajat.

            Z tohoto roku je stroj a skříň varhan (typ Martin Zaus) v kostele sv. Václava ve Václavicích.

V konkurzu na výstavbu benešovské okresní nemocnice vyhrál stavitel Marcel Dusil, stavba byla zahájena no podzim.

V Benešově začal se stavbou nového pivovaru František Ferdinand d‘Este, vznikl na místě sladovny a pivovaru.

V Benešově vznikla Veřejná lidová knihovna a čítárna (předchůdce dnešní Městské knihovny v Benešově).

Zemřel arcivévoda Karel Ludvík a následnictví rakouského trůnu přešlo na Františka Ferdinanda I. Rakouského d´Este. Na zámku Konopiště bylo zřízeno ústřední topení, elektrické osvětlení a rozšířila se vodovodní instalace a zvýšil se počet koupelen. Vedle schodiště ve středním traktu byl zřízen osobní výtah.

V Benešově byl založen klub národněsociální mládeže Havlíček a sociálně demokratický všeobecně vzdělávací spolek Pokrok.

Jednota sokolská v Benešově vyslala na pohřeb Otce národa Františka Palackého své zástupce.

V Benešově založeno dne 7. 10. usnesením obecního zastupitelstva Městské vlastivědné muzeum (Městské muzeum, Muzeum Podblanicka, Muzeum okresu Benešov) vliv Národopisné výstavy. Městská rada vydala muzejní stanovy. Musejní sbírky byly zpočátku umístěny v přízemí piaristické koleje.

Dne 7. 10. vznikla usnesením obecního zastupitelstva Veřejná lidová knihovna a čítárna v Benešově.

V Konopišti byl přestavěn dům č. p. 4 stojící na hrázi „Zámeckého rybníka“, bylo to na pokyn arcivévody Františka Ferdinanda, přestavěl jej stavitel Emil Vrzal do dnešní podoby. Bydleli v něm zámečtí zahradníci a pomocný personál. Dříve (1840) zde byl obchod a dnes je tu pobočka Turistického informačního centra Benešov. Posledním soukromým obyvatelem domu byl pan Platil, který se staral o rybník.

            Narodil se dne 12. 1. Rudolf Sysel (†30. 4. 1945) spojka mezi ilegální skupinou benešovských komunistů a levicově smýšlejících dělníků v pracovním táboře v Konopišti, pomáhal rozšiřovat letáky.

            Na Brodcích č. p. 2 žil obchodník František Berka.

            V brodecké přádelně byl vydán „Pracovní řád pro přádelnu bavlny na Brodcích“. Byl postaven nový splav na jezu.

            Hostinským a řezníkem v Tejnici č. p. 3 byl František Korbel.

            Mlynářem v Benicích č. p. 3 byl Josef Kalina a šafářem na statku č. p. 1 Antonín Nevoral.

            Krejčím v Tejnici byl Josef Doležal z č. p. 17.

            Dne 7. 10. vzniklo usnesením obecního výboru Městské muzeum a Veřejná lidová knihovna a čítárna v Benešově.

            Obecním pastýřem v Bukové Lhotě byl František Matějka z č. p. 6.

            Obecním pastýřem v Bukové Lhotě je František Matějka z č. p. 6.

Byl postaven mezi Týncem nad Sázavou a obcí Brodce železný železniční most přes Sázavu.

1897

Dne 18. 1. projel první slavnostní vlak na železniční trati Čerčany – Požáry (Prosečnice). Tak byla dokončena první etapa posázavské dráhy (název „Posázavský pacifik“ či „sázavský semmering“). Stavěla firma podnikatelů J. a V. Kovařovských z Prahy Braníka, stavbu začala v červenci 1895. Plány kreslil Ing. Josef Kovařík z Prahy. Trať měla vést původně po druhém břehu Sázavy (v Týnci mělo být nádraží na místě dnešního panelového sídliště), ale panství Konopiště prosadilo vedení tratě přes Poříčí nad Sázavou, okolo panských lomů na Svárově a v Peceradech, a to i přes stížnost zaslanou okolními obcemi na Zemský výbor Království českého.

V pondělí Svatodušní (7. 6.) byla posvěcena v Podělusích nová zvonička (vybudována dne 24. 4.) za velikého účastenství osadníků. Zvonek byl vyroben zvonařem Arnoštem Diepoltem z Prahy. Zvonička sloužila jako poplachový zvonec a jako umíráček.

Dne 18. 1. přibyla v okolí obce další železniční trať, do Týnce nad Sázavou přijel první vlak. Bylo to po železniční trati Praha – Vrané – Čerčany – Týnec – Světlá nad Sázavou. Vlak byl nazván „Posázavský Pacifik“. Celá trať byla zprovozněna v letech 1897 až 1903. Železniční stanice také umožňovala i telefonní spojení (i soukromníkům). Bylo zřízeno i železniční nákladiště v Peceradech pro tamní kamenolom a brodeckou přádelnu.

V tomto roce oficiálně potvrdil císař František Josef I. arcivévodovi jeho postavení následníka trůnu. Následně si zřídil vlastní vojenskou kancelář a od císaře dostal k dispozici vídeňský barokní zámek Belveder.

Benešovští sokolové začali cvičit „U nádraží“ (dříve „Na čápě“).

František Ferdinand d’Este dokončil v Benešově stavbu nového pivovaru, současně zrušil pivovar spolu s lihovarem a hospodářstvím na Konopišti, výrobu přenesl do Benešova.

Dne 2. 6. zahájila svoji činnost Veřejná lidová knihovna a čítárna v Benešově, založená v roce 1896.

            Dne 28. 9. se v Úročnici narodil Václav Franěk, který byl legionářem na italské frontě.

            Do konce roku byl bukovanský hasičský sbor vybaven tímto majetkem: 25 ks parádních blůz modrých, 23 ks píšťal kovových se šňůrami, 24 ks pracovních blůz plátěných, 20 ks opasků plátěných, 4 ks opasky kožené s plátnem, 4 ks opasky celokožené, 23 ks přílbice celočerné, 4 ks přílbice bílé, 2 ks trubačské burcovky se šňůrami, 4 ks povelky funkcionářů se šňůrami, ruční stříkačka na kolech, žebříky, háky, apod.

Při požáru v Mrači zasahovaly sbory z Mrače, Poříčí nad Sázavou, Soběhrd, Bedrče a Bukovan a 200 dělníků z kamenolomu. Hořel dům č. p. 14 a s pomocí větru pak dalších 9 čísel popisných a 21 hospodářských stavení.

Železniční budova v Benešově byla rozšířena o druhou výpravní budovu, která halou pokladen a čekárnou zvýšila komfort pro cestující. Pravděpodobně v této době ve volném prostoru mezi oběma výpravními budovami byla vybudována luxusní čekárna nákladem Františka Ferdinanda Rakouského d´Este. Dvorní čekárna je rozdělena na přední a zadní část, mezi ně je vestavěna komora pro obsluhu a hygienické zařízení. Dvorní čekárna je dodnes zvaná „císařský salonek“ a zachovala se bohatá štuková výzdoba a vysoká reprezentační kachlová kamna.

Benešovské piaristické gymnázium přešlo od piaristického řádu do správy města Benešova (jiné zdroje uvádí rok 1895). Důvodem byla skutečnost, že pro plynulý rozvoj gymnázia nestačily prostředky z původní vrchnostenské nadace, ani pozdější závazky benešovských měšťanů. Převzetí proběhlo současně s rozšířením o vyšší třídy. Gymnasium bylo v letech 1897 až 1901 rozšířeno na vyšší.

Byl založen benešovský pivovar, který sem z Konopiště přenesl František Ferdinand d‘Este (původní měšťanský pivovar koupil po krachu Občanské záložny v tomto roce za 91 000 zlatých). Arcivévoda do pivovaru investoval tak, že jeho technologie byly nejmodernější v Rakousku – Uhersku. Působil zde i estenský a Steindlerův lihovar, malá koželužna, flusárna, továrna na vatu a malá továrna na hospodářské stroje a strojírna.

Na Slovensku se narodil spisovatel Josef Sekera (†1972 v Benešově), nejdříve psal ve slovenštině, v I. světové válce válčil na italské frontě, nejznámější dílo Děti z hliněné vesnice.

Narodil se ing. František Malkovský (†1930), vojenský pilot, letec akrobat. Byl nazýván „králem vzduchu“, zřítil se svým strojem při zkušebním letu v roce 1930. Hrobka na novém benešovském hřbitově je dílem Julia Pelikána.

V benešovské radnici v č. p. 100 na Masarykově náměstí byla v zasedací síni umístěna první veřejná knihovna s čítárnou v Benešově.

            Obecním pastýřem v Krusičanech č. p. 17 byl Antonín Hájek.

            Dne 2. 6. zahájila činnost veřejná knihovna v Benešově (viz rok 1896).

            Na Chlístově byla postavena škola a Chlístova Žabovřesky byly odškolněny od václavské školy.

            Založen Spolek paní a dívek Benešov.

            Předsedou Společenstva řezníků a uzenářů v Benešově byl Josef Hřebíček.

            Do 15. 7. se v Tismi vyučovalo v místnosti v č. p. 6, dnem 15. 9. začalo vyučování v nové školní budově, kterou postavil stavitel František Mařík z Neveklova za 6 166 zlatých r. čísla. Se stavbou bylo započato dne 4. 3. Dodatečně pak byla za 900 zlatých provedena výstavba dřevníku a úprava okolí. Škola dostala č. p. 36. V Tismi v č. p. 26 byl hostinec a provozoval jej František Škvor.

Na Konopiště byla z Vídně přivezena zábavná střelnice se souborem pohyblivých a akustických mechanických terčů. Byly provedeny úpravy zámeckého rybníka dle projektů zahradních odborníků Josefa Mössmera z Vídně Karla Rozínka z Prahy. Kolem rybníka byla vytvořena okružní cesta dlouhá 2,7 km a přes přítok byl vybudován můstek, nazvaný podle jeho manželky „Žofiina lávka“. Současně bylo provedeno i odbahnění rybníka.

V tomto roce projel železnicí z Čerčan do Davle a odtud do Modřan první vlak. Železnice se stala dobrodiním pro textilní továrnu v Brodcích, neboť od železnice byla zřízena vlečka přímo do továrny.

V Podělusích byla dne 24. 4. postavena u statku Čelikovských kamenná sloupová zvonička. Zvonek do ní zhotovil zvonař Arnošt Diepold.

1898

             Tohoto roku byl opraven zevnitř děkanský chrám sv. Mikuláše v Benešově (roku 1902 i zevně, je to trojlodní gotická stavba s užším a nižším kněžištěm), který byl poničen husity v roce 1420 a 1648 Švédy.

            Byl založen hasičský sbor ve Václavicích (zakladatel a první velitel – Antonín Čermák, hostinský z č. 38, vozová stříkačka ruční).

            V Týnci byla zřízena četnická stanice s jedním mužem – Josef Gryc. V letech 1898 až 1899 probíhala stavba nové školní budovy.

V Benešově byla dokončena stavba nové nemocnice Rudolfa a Stefanie, jednalo se o hlavní budovu, hospodářskou budovu a infekční pavilon.

V Benešově byla rekonstruována budova (druhé poschodí) bývalé radnice (později berní úřad a okresní soud) a hodiny umístěné ve vížce budovy.

V Benešově vznikla „Okresní hospodářská jednota“.

Nový pivovar v Benešově měl výstav 48 000 hl piva. Pivovar byl tehdy „na výši doby“ a průkopníkem elektřiny v Benešově, neboť přebytečnou vyrobenou elektřinu dodával zemním kabelem k osvětlení nádraží a hotelu „Na knížecí“.

Hasiči z Bukovan se zúčastňují sborového cvičení v Přestavlkách a ve Václavicích.

            V Bukovanech na rozsetí silnic Benešov – Týnec a Bukovany  - Poříčí nad Sázavou byl postaven nákladem Františka Vňoučka, chalupníka z Bukovan, litinový (železný?) kříž osazený do kamenného soklu ohrazený zahrádkou. Kříž byl posvěcen dne 22. 5. za velikého účastenství zbožného lidu.

            Vedení benešovské filiálky akciové pojišťovny Riunione adriatica di Sicurta převzal po smrti poslance Jindřicha Franka Gustav Baumgartl.

            V Benešově byla na jaře dokončena novorenesanční stavba okresní nemocnice Rudolfa a Stefanie (dnešní hlavní budova vlevo při starém vjezdu do areálu nemocnice), dne 24. 3. byla slavnostně vysvěcena vikářem melounem z Postupic a dne 1. 4. otevřena. Při otevření byl jako jeden z prvních nositelů myšlenky zřídit nemocnici uveden MUDr. Emanuel Engel, někdejší místní lékař a mladočeský politik. Nemocnice byla postavena se 100 lůžky místo původně plánovaných 50, službu ošetřovatelek zabezpečovaly jeptišky, tzv. „šedé sestry“. V červnu provedli revizi nemocnice zemský zdravotní referent dr. Slanina a profesor Maydl, o nemocnici, primáři (MUDR. Václav Kamenický, chirurg ze školy Maydlovy, od roku 1896 I. sekundář nemocnice v Praze a operační elév chirurgické kliniky) a lékařích (sekundář MUDr. Antonín Blažek) se vyslovili velmi lichotivě. Císař František I. rozhodnutím ze dne 25. 5. Schválil osnovu zákona, kterým prohlásil okresní nemocnici arcivévodských manželů Rudolfa a Stefanie za všeobecnou veřejnou nemocnici.

Státní správa (okresní hejtmanství, okresní soud a berní úřad) koupila od Města Benešova dům č. p. 224 a 223, ve kterém byla od roku 1848 v nájmu. Poté přistavěla druhé patro.

Nová škola v Týnci nad Sázavou přestala vyhovovat, proto byla zahájena výstavba nové budovy č. p. 23. Základy začaly být kopány dne 27. 6. a dne 7. 7. byla slavnost položení základního kamene (je v severovýchodním rohu budovy). Na škole v Týnci učili – František Kozelka (řídící učitel), František Zelenka, Emanuel Svoboda, František Papušek, Stanislav Karas (učitelé) a Anna Helerová (industriální učitelka).

Okresním hejtmanem byl Adolf Heinz, okresním školním inspektorem Alois Schröck a starostou obce Krusičany byl Josef Pazdera, rolník z Chářovic.

Dne 5. 7. byl v Benešově založen ochotnický spolek Svatopluk. K založení spolku zaslal Svatopluk Čech „poslední obrozenecký básník“ dopis, ve kterém souhlasil s názvem spolku a blahopřál k jeho založení. Prvním vedoucím a režisérem byl pan Augustin Sýkora, majitel knihkupeckého závodu.

Poslední den v roce byla benešovská pošta napojena na novou meziměstskou telefonickou síť z Prahy do Českých Budějovic, najednou bylo možné hovořit s 36 městy Rakousko – Uherského mocnářství.

            Mlynářem v Krusičanech č. p. 19 byl Ottokar Kulík.

            Založeno Společenstvo kolářů Benešov.

            Byl založen Sbor dobrovolných hasičů ve Václavicích, zakladatel Antonín Čermák, hostinský, se stal i prvním velitelem. Téhož roku byla zakoupena vozní stříkačka s příslušnou výzbrojí pro 15-ti členný hasičský sbor. Náklad na zakoupení byl uhrazen prodejem obecního domku č. p. 48, který byl dříve získán prodejem části obecního lesa u Chlumu (pod silnicí) panství konopišťskému.

            Benešovský stavitel Marcel Dusil dokončil na jaře stavbu benešovské nemocnice. Dne 24. 3. byla nemocnice slavnostně vysvěcena vikářem Melounem z Postupic a dne 1. 4. otevřena.

            Dne 2. 2. se ve Veselí nad Lužnicí narodil Doc. MUDr. Adolf Fürst, budoucí primář na chirurgii v benešovské nemocnici a pozdější ředitel této nemocnice.

            František Ferdinand d‘Este nechal založit  v zámeckém parku zámku Konopiště Růžovou zahradu a postavit v ní nádherné skleníky pro teplomilné rostliny (stavba dokončena 1913), nosné konstrukce jsou litinové, půdorys je symetrický na střední osu s gradací architektonických hmot kolem nejvyššího středního skleníku pro palmy a s koncovými zděnými domky. V Týnci nad Sázavou byla zahájena stavba nové školní budovy, a to nákladem přiškolených obcí.

1899

            V tomto roce byl nad  obcí Úročnice u silnice na Chlístov vybudován litinový kříž s kamenným soklem, okolí bylo osazeno 4 lipami.

Dne 11. 1. v rodině týneckého pekaře se narodil František Bučina (†1994), učitel a malíř Týnecka. Záliby hudba a malování – krajiny z okolí Týnce, týnecký hrad a kytice (olej, tempera, akvarel).

V Týnci začal ordinovat první obvodní lékař – MUDr. Antonín Maxera. Dne 5. 9. Byla odevzdána do užívání nová školní budova.

            Začalo se vyučovat ve škole na Chlístově, žáci z Bukové Lhoty a Vidlákovy Lhoty sem začali chodit na místo do Poříčí nad Sázavou. Školu nechal postavit arcivévoda František Ferdinand d‘Este na místo školy v Konopišti, kde budova musela ustoupit zámeckému parku.

            Na zámku Konopiště byla zahájena přestavba kaple, plány zpracoval vídeňský architekt F. M. Fröda, jenž po smrti Josefa Mockera (†1899) převzal dohled. Sklípková klenba byla potažena štukem a opatřena malbou v beuronském stylu. Práce prováděl Christian Petersen, lavice v kapli zhotovil Václav Mráz. Pokračovala úprava zámeckého parku, pomáhal s ní vynikající botanik a zahradní architekt Camillo Karl Schneider, tvůrce parku u zámku v Průhonicích a jeho zaměstnavatel hrabě Arnošt Sylva – Tarrouca. Park byl obohacen o zahradní skulptury a historické kamenné architektonické články ze sbírky zděděné po modenském vévodovi.

            Okresní hospodářská jednota kmenová dává v Benešově podnět k založení Hospodářského družstva skladištního v Benešově. Ustavující schůze se konala dne 9. 7. v hostinci „Na Knížecí“, schůzi svolal dr. Ladislav Feršman, statkář a advokát v Benešov a Vendelín Bílý, profesor hospodářské školy. Za členy družstva se přihlásilo 83 zemědělců a upsali 199 podílů. Prvním předsedou se stal Karel Loula, statkář z Nespek a vedením agendy byl pověřen zemské hospodářské školy Vendelín Bílý. Dalšími starosty byli V. Oulehla, mlynář v Podmračí a František Žížala, rolník ze Skalice.

   Po valné hromadě bylo složení výboru hasičského sboru v Bukovanech: starosta – Jan Kohout, velitel – Jan Pazdera, podvelitel – Antonín Přeučil, jednatel – pokladník – František Hanáček, zbrojmistr – František Hruška, členové výboru – Josef Hauzír, Vincenc Vnouček, Jan Hubínek, Antonín Vnouček, náhradníci – Václav Doležal a František Žaba (z Úročnice). Hasiči z Bukovan dne 18. 6. provedli v obci veřejné sborové cvičení, na kterém byl Sboru udělen župní diplom. V roce 1900 cvičil bukovanský Sbor ve Václavicích. Uspořádali též první hasičský ples v Týnci nad Sázavou a tzv. „věneček“ v Bukovanech.

            V Benešově na Karlově byla zahájena dne 1. 6. nástavba druhého patra dívčí měšťanské školy, projektant a stavitel Marcel Dusil, dokončeno 30. 9., cena 16 000 zlatých, nábytek 4 000 zlatých, v patře byly 4 učebny, 2 sborovny, kreslírna, kabinet.

Malířka Anna Maria Sequensová  rodačka z Benešova se stala profesorkou kreslení na Vyšší dívčí škole v Praze. Byla první ženou, které c. k. ministerstvo vyučování povolilo podrobit se zkoušce „na učitelství kreslení od ruky na školách středních“.

Dne 18. 6. se konal v Bukovanech sjezd župy Benešovské.

Dne 20. 6. se v Uherském Hradišti narodil Jaroslav Rybář (†1986), později obyvatel Týnce a zaměstnanec v továrně Ing. Janečka (hlavní účetní závodů v Týnci a na Brodcích), hrál v týneckém ochotnickém divadle a hlavně maloval a kreslil krajinu z okolí Týnce (olej).

V Benešově se narodil dne 30. 6. redaktor časopisu Pod Blaníkem a učitel Jakub Honner, autor knihy „Kubíček, kluk ze samoty“ a „Kubíček studuje a vojančí“.

            Dne 6. 8. se konala v hostinci Františka Korbela („U Korbelů“) ustavující valná hromada pro založení hasičského sboru spojených obcí Týnice, Brodce a Podělusy (původce myšlenky Jan Korbel z Podělus), sbor patřil k župě Benešovské. Zakládajícími členy s největším příspěvkem (50 korun) byli Rudolf Kaufner (majitel přádelny v Brodcích, první starosta sboru), Jindřich Micka (majitel mlýna v Týnci nad Sázavou), František Kulík (majitel mlýna z Podělus) a Jan Korbel (majitel hospodářské usedlosti z Podělus, místostarosta). Továrník Kuffner věnoval sboru hasičskou výzbroj. Ve spojení s hasiči se objevují i základy místní knihovny v Týnci. Protektorem byl zvolen arcivévoda František Ferdinand d’Este (pán na Konopišti a majitel týneckého dvora). Velitelem byl Ludvík Štross z Týnce, náměstkem Arnošt Horsák z Brodců, členové výboru – Jindřich Micka z Týnce, Antonín Loukotka z Brodců, Pavel Smolák a Antonín Šmídek z Týnice, František Kulík z Podělus, František Lesage, František Berka a Emanuel Göttlicher z Brodců. V říjnu byl zvolen zábavný a kulturní výbor pro pořádání zábav, přednášek, divadla a také k založení knihovny. První darované knihy jsou z prosince, první knihy byly i koupena a půjčeny. Knihovna byla umístěna v hostinci „U Korbelů“. Souhlas se zřízením spolku dalo c. k. místodržitelství v Praze dne 8. 9. První činní členové: z Týnce - Bohumil Cettl, Antonín Šmídek, Alois Dřízhal, Alois Šípek, Václav Dvořák, František Šípek, Alois Hrdý, Václav Šípek, František Korbel, Karel Smolák, Josef Koprolín, Alois Štěpán, Jindřich Micka, František Šíma, Josef Pivný, Jan Válek, Petr Veselý, Ludvík Štros; z Brodců - Václav Bittner, Rudolf Bittner, Josef Rada, J. Šešina, František Bažil, Ludvík Šimon, Josef Svoboda, V. Šíma, Theodor Franci, J. Šticha, František Šíma, V. Pelich, Josef Dráb, Karel Rusín, Alois Šíma, Antonín Vašák, Arnošt Horsák, J. Šíma, František Souček, Em. Zahradníček, Josef Šmídek, K. Zeman, Em. Göttlicher, Antonín Loukotka; z Podělus - Jan Korbel, V. Vaništa, Václav Urbanec, J. Zíma, František Vilímek, Josef Kudrna.

Dne 5. 9. odevzdal stavitel Josef Hromas z Neveklova do užívání novou školu v Týnci nad Sázavou. Dne 10. 9. ji vysvětil administrátor p. Lásko. V souvislosti s novou budovou byla od 1. 9. pětitřídní škola rozšířena o dvě definitivní pobočky při IV. A V. třídě.

Na podzim odchází velitelství 102. pěšího pluku s prvním, druhým a čtvrtým praporem do Tyrol (Trident a Levico).

Dne 8. 11. vydal městský úřad v Benešově stavební povolení ke stavbě velkého obytného novobarokního dvojdomu s hotelem, kavárnou, obchodem a poštou na rohu Velkého (dnes Masarykova) náměstí v Benešově (bývalé č. p. 163 – hostinec U černého koníčky či U Taliána a č. p. 164), projektoval Marcel Dusil benešovský stavitel. Stavebníkem byla Augusta rozená Reffée (vdova po Janu Schebekovi) a její manžel anglický šlechtic Bedřich Guitton de St. Quentin. Křídlo směrem do náměstí užívala dříve okresní hospodářská záložna a dnes česká spořitelna. (Dnes je komplex městského divadla, hotelu Pošta a spořitelny zařazen mezi „Pozoruhodné objekty města Benešova“.)

V tomto roce byla zestátněna pošta v Benešově, pošta stále sídlila v č. p. 5 („poštovní dům Hvězda“) na Velkém rynku v Benešově, byla zde tzv. „dědičná pošta“. Posledním dědičným poštmistrem byl tedy Josef Renner.

            Město Benešov darovalo Jednotě sokolské pozemek na stavbu tělocvičny (otevřena 6. 9. 1903).

V Benešově byl založen Ochotnický spolek, později přijal název Svatopluk Čech.

Farářem Týnecké fary byl František Vaněček, do roku 1903, byl to spisovatel a žurnalista český. Také byl zvolen za kanovníka kapitoly Vyšehradské. Po něm byl farářem Vojtěch Kašpárek.

V Týnci nad Sázavou byl postaven tzv. Mickův dům (č. p. 5, v minulosti zde stála maličká škola) ve slohu české renesance (pseudorenesance) s fasádou a východním průčelím ozdobenými freskami a sgrafity od akademického malíře V. Klusáčka.

Duchovní správu kostela sv. Václava ve Václavicích přestal vést František Xaver Vaněček a od roku 1900 se stal farářem v Týnci nad Sázavou (Týnici).  Po něm v roce 1900 se stal farářem ve Václavicích Josef Čeřovský.

Ve Václavicích se konal župní hasičský sjezd okresu benešovského.

V Týnci nad Sázavou byla dokončena stavba nové školní budovy, a to nákladem přiškolených obcí. Později byla založena školní zahrada a venkovní tělocvična. Chod školy zabezpečovala školní rada, jejímž členem byl za obec Bukovany rolník a hostinský František Hamáček.

Dne 10. 6. obdržel od c. k. okresního hejtmana hostinský Josef Hruška koncesi k provozování hostinské živnosti v č. p. 32 v Peceradech (hospoda „V domku“). Domek vlastnil původně Antonín Hruška majitel hospody „Hořejší“ a ten domek prodal v dubnu hokynáři z Chvojínka, že v něm nezřídí hospodu. Následně, už v květnu téhož roku ji hokynář prodal bez podmínek Josefu Hruškovi (hospoda a řeznictví).

Postavením nové školy zanikla krusičanská obecná škola, byla v č. p. 1, v hostinci „U Radů“.

            Spisovatel Alois Dostál (1858 – 1934) ve své povídce Ze strastných dnů zobrazil zámek Konopiště v době, kdy patřilo Zdeňkovi ze Šternberka a bylo obléháno vojskem Jiřího z Poděbrad.

            Bývalá flusárna byla adaptována na hostinské místnosti.

            Do tohoto roku byla v č. p. 19 v Černíkovicích panská fořtovna/hájovna, od panství Konopiště ji koupil obuvník/švec František Kaňka. Poslední fořt byl František Vejmelka a k sobě měl 1 až 2 praktikanty.

            Arcivévoda František Ferdinand d‘Este vyměnil usedlost č. p. 15 ve Václavicích za kus les „V Záchlumí“.

            Bednářem v Černíkovicích byl Václav Fulín.

            Arcivévodským hajným byl Matěj Salátek z Pecerad č. p. 23.

            V říjnu, (na schůzi dne 25. 10.) brzy po založení Sboru dobrovolných hasičů v Týnci nad Sázavou, byl zvolen zábavní a kulturní výbor (9 členů – předseda Arnošt Horsák, velitelův náměstek) hasičského sboru a ten od prosince (9. 12.) začal shromažďovat knihy pro nově založenou knihovnu (do konce roku to bylo 33 knih), knihovna byla umístěna v domě „U Korbelů“. Nejdříve půjčovala jen členům spolku, pak i „veškerým třídám obyvatelstva“. Na schůzi bylo schváleno i založení pěveckého a dramatického kroužku).

            Založen Místní odbor Husova fondu pro Benešov a okolí.

           Někdy v tomto období (vyprávěl p. Vladimír Fulín z Benešova) jeho předek, pan Kliment, byl hajným na hájovně ve Vatěkově. Za dob arcivévody se po okolí potulovali různí lapkové a loupeživé bandy. Svůj lup ukrývali v kaverně na Chlumu. Jednou arcivévoda svolal svůj lesní personál a společně s četnictvem byl uspořádán zátah na loupežníky na Chlumu. Někteří byli zatčeni, jiní uprchli větracími šachtami a lup naházeli do zatopených částí štoly.

            Ve Václavicích se konal Župní hasičský sjezd okresu benešovského.

            V Týnci nad Sázavou byl postaven v novorenesančním slohu dům č. p. 5 „U Micků“ s bohatou sgrafitovou a freskovou výzdobou fasád od akademického malíře V. Klusáčka. Také byla postavena nová školní budova.

V Týnci nad Sázavou byla dokončena výstavba nové školy, v tomto roce byla i vysvěcena a současně bylo zahájeno vyučování.

Dne 3. 12. při mikulášské zábavě v Týnci nad Sázavou sehrál divadelní soubor při Sboru dobrovolných hasičů spojených obcí Týnice nad Sázavou, Brodce a Podělusy divadelní komedii o jednom jednání „Palečkovo dobrodružství“.

Dne 22. 12. knihovna SDH Týnec-Podělusy-Brodce koupila z Benešova první knihy do knihovny (předchozí byly darovány členy).

Konec 19. století

Na Chvojně byla postavena východně od kostela sv. Jakuba kamenná Boží muka sloupková, jedná se o import z Itálie, který zajistil Ferdinand d´Este (původně stála před kostelem). Je z mořského vápence, podezdívka je z cihel a na ní sokl z vápence. Pochází z 2. poloviny 15. století.

U silnice do Přibyšic byl postaven litinový kříž s kamenným soklem, nákladem Josefa Haška z Přibyšic č. p. 8, kamenný žulový sokl zhotovili kameníci z Úročnice, sošku sv. Jana Nepomuckého přivezl Josef Hašek za Srbska za 1. světové války (později byla soška ukradena).

 V Krusičanech byla postavena kamenná zvonička cca 100 m od silnice do Netvořic.

Starostou obce Krusičany se stal Jan Korbel, rolník z Podělus.

U školy v Týnci nad Sázavou bylo zřízeno letní cvičiště a školní zahrada.

V  Chářovicích pak byla postavena u silnice do Týnce nad Sázavou zděná kaplička výklenková a na návsi kamenná zvonička.

V Mrači pak byl postaven litinový kříž s kamenným soklem u státní silnice (u kravína) a kamenný kříž u cesty Poříčí – Mrač.

V Pomněnicích byl u rozcestí postaven kamenný jehlan.

V Úročnici byla na střeše usedlosti č. p. 7 umístěna dřevěná zvonička, provaz vedl stropem do přízemí. Později byla zvonička přemístěna na dřevěný sloup na náves).

            V tomto období byl filiální kostel na Chvojně péčí a nákladem patrona jeho císařskou a královskou Výsostí pana arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este důkladně opraven a bohatě vyzdoben, a to způsobem neobyčejným. – Jeho výsost dala v kostele umístit staré oltáře, náhrobní kameny a jiné ozdoby, hlavně z Německa.

            V devadesátých letech byla zrušena fořtovna Želetinka a místo ní byla postavena budova lesní správy podle plánů stavitele Emila Vrzala. Přestěhovala se sem lesní správa arcivévodských lesů z podzámčí zámku Konopiště. Na budově je pamětní deska, na níž jsou zaznamenány počty ulovené zvěře arcivévodou na konopišťském panství v letech 1887 až 1913.

            V posledních letech 19. století byla na nádraží v Benešově postavena druhá výpravní budova, která halou s pokladnami a čekárnou zvýšila komfort pro cestující.

Později během úprav Konopiště následník trůnu František Ferdinand Rakouský využil volný prostor mezi oběma výpravními budovami pro stavbu luxusní dvorní čekárny (přední a zadní část a mezi nimi hygienické zařízení a komora pro obsluhu.

Na tvrzišti v Ledcích byly odkryty základy mohutné věže a nalezeny drobné předměty z 13. a 14. století – střepy nádob, hroty oštěpů, šipky, groš z doby Karla IV., aj.

Mlýn Brejlov držel rod Dolejších, pocházel ze starého mlynářského rodu ze mlýna v Březinách u Neveklova. Posledním majitelem byl mlynář Antonín Dolejš a jeho mladší bratr vlastnil polnosti. Mlýn společně zadlužili a o mlýn přišli. Mlynář zemřel a jeho žena s dětmi si koupila mlýn Brejlov, na koupi jí dle pověsti půjčily dvě židovky z Benešova. Mlýn koupila s hospodářstvím i cihelnou od Matfuse Smejkala.

V doškové chalupě č. p. 7 bydleli manželé Fialovi a v „Korbelově cihelně“ vyráběli cihly, cihelna stála při hlavní silnici pod poděluským rybníkem.

Do života Posázaví, Týnce a Brodců vstoupila stavba železnice, což umožnilo i rozvoj brodecké přádelny, suroviny se dovážely z dráhy a rozvážely po továrně pomocí úzkokolejné dráhy, vlak byl tažen zpočátku koněm.

V Podělusích v č. p. 10 v domě „U Zimů“ (stál nedaleko mlýna a patřil ke statku Zimových) měla v nájmu hospodu vdova paní Stárková (provdala se za pana Papouška, učitele z Krhanic).

Z tohoto období pochází kresba týneckého hradu od malířů Oty a Jindřicha Bubeníčkových.

Přelom 19. a 20. Století

            Toto období je významnou dobou plavby vorů na řece Sázavě, vory se v minulosti plavily od Světlé nad Sázavou až do Davle (úsek cca 140 km dlouhý). Do Čerčan plavili vory „Horňáci“ od Čerčan „Dolňáci“. V Čerčanech měl sídlo tzv. „poříčný“, úředník dozorující provoz na řece Sázavě a upravenost toku. Vaziště vorů bylo v Chrástu nad Sázavou.

Začátek 20. století

            Připomíná se nejstarší týnecké koupaliště v řece Sázavě, stálo zhruba uprostřed mezi dnešním mostem a ústím Janovického potoka do řeky Sázavy (stála zde přízemní dřevěná chatka).

            V Chrástu nad Sázavou byly 3 hospody – U Stárů, č. p. 54 (vedle hospody měl hostinský i vlastní porážku dobytka a vlastní výrobu uzenin); Hládečkova hospoda, č. p. 18 (měla sál a před hospodou kuželník); U Platilů č. p. 10 (měla kuželník).

Hospodu „U Zimů“ (č. p. 10) v Podělusích si pronajala Vilda Vrňáková (později se provdala za stárka z Kulíkova mlýna Emanuela Malkovského.

            V domě č. p. 11 byla kovárna, posledním kovářem byl Jan Moravec, ten však později kovařiny zanechal a stal se cestářem (padl ve válce). Prvním kovářem byl kovář Vorel.

Na přelomu století postavil továrník Kaufner mimo jiné na Brodcích i domek č. p. 19 a ubytoval v něm rodinu panského kočího Boháčka. Také postavil v Kostelci 19 typových domů pro své zaměstnance. Zakoupil též dva statky – „U Jandičků“ (Kalašovi) a „U Strnádků“ (Chocholouškovi), ubytoval v nich své formany Buriana a Holase (z Prahy vozili bavlnu a uhlí a do ní přízi) a převozníka Turka. Později přepravu ze železniční stanice v Čerčanech zajišťoval majitel statku Ledce pan Johanides. Povoznictvím se zabýval i majitel statku č. p. 11 pan Turek.

Ve Zbořeném Kostelci se připomíná hospoda a řeznictví („Breburdova hospoda“), zakladatel Prokop Breburda, v hospodě byl orchestrion.

Někdy v této době se v Týnci poprvé objevil míč jako prostředek ve hře, v této době vládly míčovým hrám pálkové hry „Pán“ a „Primas“. Hrálo se malým míčem z hadrů nebo plným gumovým, zvaným „kolomastrika“. Starší generace měla k dispozici hřiště na tenis v lese u Taranky.

1900

            Týnec – 30 domů, 345 obyvatel, ale jen 23 čísel popisných.

            Ještě v tomto roce měla chalupa č. p. 4 stojící na levém břehu řeky Sázavy doškovou střechu.

Dne 18. 1. se v rodině kováře brodecké přádelny narodil Ludvík Boháček (†1959), vyučil se malířem pokojů, později pracoval v týnecké slévárně Metaz a zde byl členem malířského kroužku (kroužek vedl týnecký malíř a učitel František Bučina), maloval krajinné motivy, venkovské chalupy a květiny (olej). Také vedl obecní týneckou knihovnu.

            Dne 12. 2. na schůzi SDH Týnec-Podělusy-Brodce bylo odsouhlaseno půjčování spolkových knih „všemu obyvatelstvu“. SDH v roce provedl 40 cvičení.

            V Týnci vznikl dne 30. 12. Spořitelní a záložní spolek pro Týnec a okolí, prvním starostou byl František Kulík, mlynář z Podělus.

            V Týnci byla u nové školy založena školní zahrada a letní venkovní tělocvična.

            Vznikla sokolská župa Blanická a benešovští Sokolové do ní vstoupili.

Od konopišťského panství koupil dvůr Ledce pan Vaništa.

Okolo tohoto roku byl postaven na Brodcích dům č. p. 18, postavil majitel přádelny Kuffner jako restauraci a hotel a pekárnu, později nesla název „Brodecká kantýna“.

Sbor dobrovolných hasičů v Týnci nad Sázavou si koupil za 950 zlatých první čtyřkolovou ruční dvouproudou stříkačku od firmy R. A. Smekal a 120 bm hadic. První výzbroj byla koupena u firmy Churain Hlinsko a od klempíře z Ondřejova. Stříkačka byla uložena ve stodole ve mlýně mlynáře Micky a pak ve zbořeništi u hotelu. V této době hráli hasiči i ochotnické divadlo.

Poděluský mlýn převzal od svého otce Františka Kulíka syn František Kulík. Jeho sestra Josefa Kulíková se provdala za mlynáře Jiráska z Prahy, patřily mu Staroměstské mlýny. František Kulík mlýn pronajímal. Mlýn to byl již novodobý umělý válcový mlýn, kdy klasická kamenná mlýnská kola nahradily válcové stolice s rýhovanými ocelovými válci, ta byly později nahrazeny válci porcelánovými. Byl zde i přívoz z Podělus do Chrástu nad Sázavou.

1901

Starostou obce krusičanské (Krusičany, Chářovice, Podělusy a Týnec) se stal Jan Korbel (do roku 1914), rolník z Podělus (do roku 1914). Obec měla 12 zastupitelů, 3 radní a starostu. Před tím byl starostou Josef Pazdera, rolník z Chářovic.

V Týnci se uskutečnil dne 6. 7. župní hasičský sjezd včetně cvičení a slavnostního svěcení stříkačky.

Od 10. 2. Vedl Benešovský cech pekařů František Novotný, mistr pekařský z Benešova, později starosta města.

Mlýn na Konopišťském potoce (dříve se nazýval Bystrý) u Poříčí nad Sázavou předali manželé Josef a Barbora Šimáčková dne 28. 1. Svému synovi Emanuelu Šimáčkovi. Ten byl posledním mlynářem na mlýně, zrušil vodní kola a instaloval Francisovu turbínu, která poháněla transmise mlýna a pily.

Dne 6. 10. byla v Peceradech otevřena druhá hospoda, Josef Hruška v č. p. 32.

Na benešovském gymnáziu se poprvé konaly maturitní zkoušky.

 

1902

            V Týnci byl opraven kostel svatého Šimona a Judy, z té doby je hlavní oltář.

Byl opraven kostel svatého Bartoloměje v Ledcích. Má zajímavý gotický hrotitý profilovaný portál s bobulkami na jižní straně lodi.

Brodečtí hasiči se osamostatnili a vznikly tak dva sbory – týnecký (pro Týnec a Podělusy) a brodecký.

1903

            Místní školní rada při škole v Týnci nad Sázavou – Jan Korbel (starosta), Josef Schůt (rolník v Krusičanech), Vilém Kuffler (továrník v Brodcích), František Hamáček (rolník a hostinský v Bukovanech), Jan Holeček (správce velkostatku v Týnici), byl i místním školním dozorcem. Od tohoto roku fungoval při škole i polévkový ústav. Jedna třída byla upravena na kuchyň a jídelnu.

            Od tohoto roku byl spoluvedoucím benešovské filiálky akciové pojišťovny Riunione adriatica di Sicurta Gustav Porges.

Došlo k rozdělení Sboru dobrovolných hasičů v Týnici (Týnec, Brodce, Podělusy) na SDH Týnice-Podělusy (župa neveklovská) a SDH Brodce (župa benešovská).

Do Týnce se ke své tetě Albíně přistěhoval nemocný známý operní pěvec Karel Veselý (*19. 12.1861 v Praze), zpíval – v Praze, Plzni, Brně, v divadelní společnosti Františka Pokorného, … Vedl bohémský život.

            Nad osadou Pecerady na vršku byla postavena zděná výklenková kaplička a byla zasvěcena svatému Václavovi.

Město Benešov se spojilo s Ing. Hráským, který zpracoval základní koncepci centrálního zásobování města pitnou vodou.

            V letech 1903 až 1905 byla mezi Prahou a Benešovem vybudována druhá železniční traťová kolej.

            V Benešově byla v novorenesančním slohu postavena sokolovna, průčelí budovy je ozdobeno sgrafitem a medailonky zakladatelů Sokola Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera. Postavena byla podle návrhu člena benešovské obce sokolské a zednického mistra Jaroslava Škouly.

Benešovské gymnázium přešlo ze správy města na státní správu.

V Benešově byla založena „Letní hospoddyňská škola pro dívky“ (jako čtvrtá v Čechách) z kruhů zemědělských z iniciativy Hospodářského spolku pro okres benešovský. První školní rok byl zahájen dne 1. 7. Existovala i škola hospodářská pro chlapce. V tomto roce byla postavena i nová školní budova pro obě školy. Školy spravovalo devítičlenné kuratorium jmenované subvencujícími činiteli.

1904

            Bývalá velká budova továrny na kameninu v Týnci byla upravena na arcivévodský hotel.

V Krusičanech Josef Hrstka, syn Václava Hrstky z Tvoršovic, v usedlosti č. p. 11 postavil hostinec, později hospoda „U Hrstků“. Před smrtí o něj pečoval fořt Hromádka a lékař MUDr. Maxera z Týnce. Pohřben je na hřbitově u kostela s. Šimona a Judy.

Dne 1. 4. byl v Čerčanech zřízen Poštovní úřad, vyčleněním z Poštovního úřadu Poříčí nad Sázavou (zde byl doručovací obvod pošty zřízen dne 18. 6. 1889).

Dne 1. 9. zemřel v Týnci nad Sázavou, v hájovně „Taranka“ známý operní pěvec Karel Veselý (*19. 12.1861 v Praze), zpíval – v Praze, Plzni, Brně, v divadelní společnosti Františka Pokorného, … Vedl bohémský život.

V září byla slavnostně otevřena benešovská sokolovna postavená v roce 1903.

V benešovské nemocnici Rudolfa a Stefanie byl přestavěn infekční pavilon na dvoupatrový pavilon pro léčbu plicní tuberkulózy a postaven infekční pavilon nový.

Do tohoto roku se hrála v Benešově pouze kopaná. O založení tenisového oddílu začal v tomto roce uvažovat poštovní inspektor Baumgartl.

Předsedou Společenstva řezníků a uzenářů v Benešově byl Karel Srba.

Velitelství 120. pěšího pluku se vrací z Tyrol do Prahy včetně prvního, druhého a čtvrtého praporu.

V tomto období putovali po okolí Benešova – kolomazníci (přiváželi kolomaz), vápeníci (přiváželi vápno), octáři (přiváželi ocet), dráteníci (drátovali puklé hliněné hrnce, spravovali plechové děravé okapy), brusič (brousil domácí nářadí a nože), flašinetáři (hráli na flašinet), harmonikáři (hráli na harmoniku), vandrovali vyučení mládenci (po světě na zkušenou).

1905

            Na bývalém školním pozemku za bývalou továrnou si dělníci a drobní řemeslníci postavili skupinu domků ve třech řadách, tzv. „Nová Tejnice“. Do té doby bydlely v nouzových domcích zbudovaných na troskách hradu a v jeho okolí.

Velkostatek Týnice (dnes Týnec) zřídil vodovod od myslivny Taranka k arcivévodskému hotelu v Týnici.

Majitel brodecké přádelny továrník Kuffner dostal povolení k provozování hostinské a výčepní činnosti. Stal se také prvním starostou dobrovolného hasičského sboru a jemu věnoval hasičskou výzbroj, sbor působil v oblasti Týnce, Brodců a Podělus.

SDH Týnice-Podělusy uspořádala s SDH Břežany společné cvičení a dne 10. 9. se zúčastnila okrskového, cvičení v Břežanech. SDH uskutečnil 7 pochodových cvičení, 7 cvičení se stříkačkou a 4 cvičení signálová.

V době od 5. 4. do 10. 4. stávkovali dělníci brodecké přádelny za zvýšení mezd, úpravu pracovní doby, za zákaz šikany a za vybudování hygienického zařízení.

V květnu byl dán na odpočinek řídící učitel ze školy v Týnci nad Sázavou František Kozelka, zatímním správcem byl jmenován Jan Heřman. V druhé polovině roku pak definitivním řídícím učitelem se stal František Půlpán z Vlašimi.

V Benešově se sešlo několik ochotných paní a dívek a z vlastní iniciativy se chopily práce ve prospěch chudé školní mládeže, vařily pro ně polévky a podělovaly je chlebem. Finanční prostředky získávaly sbírkami.

Několik fotbalových fandů v Benešově Jan Váňa, Frischmann a Žížala si na Čápě“ postavilo první tenisový dvorec.

Do tohoto roku spadá počátek výstavby vodovodu v Benešově, původně měla být voda přiváděna z území pod Černoleským rybníkem. Zde byla vybudována studna o hloubce 24 m s vydatností 8 litrů za sekundu a nad studnou byla vybudována čerpací stanice – vodárna. Dodavatelem byly stavební firma Dusil – Mařík, strojní zařízení dodala firma Brumovský. Současně byl vybudován výtlačný řad litina DN 200 přes město na Červené vršky, kde byl realizován vodojem.

Dělníci z Brodců, Zbořeného Kostelce a Chrástu založili sociálně demokratickou stranu.

Kostel svatého Jakuba a Filipa na Chvojně byl nově vysvěcen, svědčí o tom jeden ze tří konsekvenčních křížů z tohoto roku, kostel byl přestavěn do nové podoby architektem Josefem Mockerem, který přestavoval i Konopiště. Předchozí dva kříže namalované na zdi za oltářem, prvý pochází z roku 1217 a druhý ze sedmdesátých let 19. století, tj. z dob předchozích svěcení.

1906

            V Týnci začínají snahy o zřízení průmyslové školy pokračovací.

Dne 23. 12. byla založena „Tělocvičná jednota Sokol v Týnici nad Sázavou“ (ustavující schůze). Bylo to z podnětu zaměstnance brodecké přádelny Emanuela Stříbrného a rozhodlo se na schůzi občanů v říjnu. Dne 29. 11. došly stanovy. Starosta Josef Hásek, místostarosta Antonín Čermák, náčelník Emanuel Stříbrný, jednatel Vl. Černohorský, pokladník Tůma. Cvičili muži a cvičení se konalo na zahradě a v sále místního hotelu.

Ve Zbořeném Kostelci vznikla „D. T. J. Zbořený Kostelec“.

Do tohoto roku měli benešovští pekaři a cukráři společný cech s mlynáři.

Paní a dívky v Benešově, které se staraly o chudou školní mládež, se sdružily ve spolek, který nazvaly „Spolek paní a dívek“. Spolek poděloval chudé školní děti šatstvem, obuví a v zimních měsících vařil polévky a rozdával je s krajíčkem chleba. Předsedkyní byla Milada Veselá.

První tenisoví fandové v Benešově si od Živnobanky najali pilu s pozemkem (v roce 1938 tzv. Schönbaumova ohrada“), na něm si zřídilo 2 hřiště. Byl založen Lawn-tennis klub (LTK), předsedou se stal sládek Woitch, členové lékárník Dlabola, Metoděj Kačer, Oskar Baumgartl, R. Eybert, profesor Dvořák, Šulcová, dr. Teuner, Demarttini, Olga Masaryková, na hřiště přicházeli profesor Masaryk. Hrály se zde meziměstské zápasy s Vlašimí, Táborem atd. Když Živnobanka prodala pilu firmě Schönbaum, přestěhoval se LTK a postavil si hřiště vedle kasárenského parčíku v Táborské ulici, v roce 1913 bylo hřiště prodáno na skladiště dříví.

            V brodecké přádelně pracovalo již 500 zaměstnanců. Profese – dělníci pro čištění bavlny, brusiči, dělníci pro čištění bubnů, dělníci k obsluze česacích strojů, předpřednice, přádníci, přisunovači, nastrkávači, válečkáři, motáčky, mazači transmisí, kováři, zámečníci, truhláři, tesaři, baliči, topiči, strojvedoucí, dělníci k obsluze dynamo-elektrického stroje, dělníci pro barevnu a nádeníci. Byla zakázána práce dětí mladších 14 let. Byla postavena nová barvírna a odtok splaškových vod do řeky Sázavy se zvýšil ze 120 na 150³/den.

V Krusičanech týnecký stavitel Ludvík Štros postavil kovárnu.

1907

            Stavitel L. Štros začal ve Zbořeném Kostelci stavět dělnické domky, patřily pod správu přádelny a ta vybírala i nájemné (mistři a vrátní nájem neplatili). Jeden domek obývaly 2 až 3 rodiny.

            V brodecké přádelně byla ustanovena odborová organizace hlásící se k sociálně demokratickému Svazu textilních dělníků se sídlem v Brně.

            Dne 15. 4. se na cestě do Prahy zastavil na benešovském nádraží císař František Josef, I, aby přijal hold zdejšího obyvatelstva. Vítali jej i vojíni čestné roty 102. pěšího pluku s důstojníky a sbor 28. pluku zeměbrany. Město reprezentoval starosta František Stark, z Konopiště přijel i císařův synovec František Ferdinand d’Este. Císaře doprovázeli předseda vlády pan Beck a ministři Pacák a Prade.

Dne 26. 5. členové „Tělocvičné jednoty Sokol v Týnici nad Sázavou“ uspořádali sokolské cvičení na zahradě hotelu v Týnici, po cvičení byl koncert. 16 mužů pak cvičilo na 5. všesokolském sletu ve dnech 28. 6. až 2. 7. v Praze. Dne 22. 9. valná hromada rozhodla o zakoupení pozemku na cvičení, pozemek v Nové Týnici (dnes Lipová ulice) stál 750 K za 150 sáhů.

Benešovské vyšší gymnázium se přestěhovalo z piaristické koleje do nové budovy. V koleji pak byla otevřena I. třída chlapecké měšťanské školy. Ředitelem byl jmenován Vojtěch Fencl. První učitelé: katecheta Jaroslav Bušek, odborní učitelé Hynek Johanis, Václav Baborák a později Ludvík Šafek a Dominik Brázda. Do roku 1910 byla postupně otevřena II. a III. třída.

Zásobování vodou z městského vodovodu (vodárnu a celé ostatní zařízení) projektoval profesor české vysoké školy technické v Praze, inženýr J. V. Hráský. Zařízení – 1 studna, 2 pístová čerpadla, pohon 2 motory na nasávaný plyn.

1908

            Obec krusičanská zorganizovala oslavy 60 let panování císaře Františka Josefa I. – slavnostní bohoslužby, sbírky na charitu, školní slavnost v arcivévodském hotelu v Týnci. Obec chtěla toto výročí oslavit stavbou silničního mostu v Tejnici. Měl se začít připravovat projekt, a hledalo se financování (státní subvence, dotace zemské, dotace okresní – Neveklov, Benešov, Jílové), byl zřízen výbor v čele se starostou Janem Korbelem. Jednání pokračovala až do roku 1917.

            Ve mlýně v Podělusích byla poprvé spuštěna turbína, která mlýnu sloužila jako zdroj elektrické energie. Opuštěné turbíny se později ujal Miloš Rückl z Prahy.

            SDH Týnice-Podělusy uskutečnil 12 praktických cvičení se stříkačkou a několik pochodových a signalizačních cvičení.

            Ve škole v Týnci se dne 12. 7. konala školní výstava učebních pomůcek, žákovských prací a výrobků žákyň.

            Do tohoto roku byl starostou Společenstva živností oděvních v Benešově sdružující krejčí, kožešníky, rukavičkáře, kloboučníky, modistky, barvíře a pletárny Antonín Keil, poté Josef Skopec.

V benešovské nemocnici Rudolfa a Stefanie byla rozšířena hlavní budova.

Na benešovském státním gymnáziu začaly poprvé studovat dívky. Zprvu jako hostující privatistky.

1909

            V Týnci byla zřízena dne 3. 10. průmyslová škola pokračovací, využila zdejší školní budovy, správcem byl řídící učitel obecné školy a vyučovali na ní i učitelé z obecní školy. Správcem byl jmenován František Půlpán.

            V Poříčí nad Sázavou byla při tzv. Císařské nebo Pražské hlavní silnici zřízena policejní stanice.

            V únoru v Benešově uspořádali místní studenti práv Jiří Burghauser a Kajetán Turek sbírky muzea tak, aby mohly být nabídnuty veřejnosti. Slavnostně se tak stalo dne 3. 10.

            SDH Týnice-Podělusy oslavil 10. výročí založení, na slavnostní valné hromadě promluvil jednatel ústřední jednoty hasičstva p. Macháček.

            Dne 6. 6. vyslala jednota sokolská z Benešova své zástupce na pohřeb dr. J. Podlipného.

            Velká povodeň na řece Sázavě způsobila velké škody.

1910

V březnu předvedl svůj aeroplán Pražanům František Šimůnek (*19. 5. 1878 v Kozmicích). Později, před 2. světovou válkou žil v Podělusích v domě č. p. 23, byl to jeden z průkopníků českého letectví. Aeroplán zhotovil podle aeroplánu Francouze L. Bleriota.

Okresním starostou v Neveklově se stal Jan Korbel, rolník z Podělus (současně byl starostou obce krusičanské). Dne 26. 8. v Týnci nad Sázavou v hostinci Františka Korbela se pak konalo k této příležitosti slavnostní shromáždění zastupitelstva.

            Týnec – 50 domů, 479 obyvatel. Zbořený Kostelec – 48 domů a 467 obyvatel.

            V Benešově proběhla kolaudace celého nového městského vodovodu.

V Týnci byla kovárna (Juklův dům č. p. 15) přestavěna na pekárnu, kterou provozoval Antonín Jukl, syn kováře, následně pak jeho syn Karel.

Arcivévoda František Ferdinand d’Este pronajal zámek Vysoká Lhota u Čerčan i s palírnou lihovin Vilému Langrovi. Také nechal odbahnit a opravit Zámecký rybník na Konopišti.

Mlýn Brejlov provozoval Antonín Dolejš, mlýn i cihelna mu dobře prosperovaly, později zřídil i výrobu betonových tašek.

První prapor 102. pěšího pluku se z Prahy odesílá do Bosny-Mostaru, neboť tam byla vyhlášena mimořádná opatření.

Ředitel chlapecké měšťanské školy Vojtěch Fencl se stal inspektorem a ředitelem byl jmenován František Jelínek., poté Antonín Vobořil.

V „Tělocvičné jednotě Sokol v Týnici nad Sázavou začali cvičit i dorostenci.

            V tomto roce bylo povoleno výnosem ze dne 23. 4. zřízení celoroční expozitury obecné školy Týnec v Krusičanech (1. až 3. třída). Vyučoval Stanislav Krejza, poté Jan Čížek.

Dvůr Ledce byl od školy v Týnci odškolněn a přiškolněn ke Křiváčku.

Lékárník Josef Dlabola z Benešova daroval benešovskému muzeu dřevěnou vyřezávanou sochu svatého Jana Nepomuckého, socha pochází ze Svatojánské kaple, která byla v roce 1818 zbořena a určitou dobu stála v průjezdu lékárny na Velkém rynku.

První desetiletí

            Brodecká přádelna bavlny se stala moderní továrnou, výkonná síla parních turbín byly 1500 HP, pracovalo 35 830 vřeten, vyrábělo se několik druhů příze a specialitou byla barvená příze (vývoz na Balkán, do Skandinávie, Jižní Ameriky a Japonska).

            Až do první světové války pořádal majitel brodecké továrny Kuffner na Brodcích poutě, vánoční nadílky a vlastivědné výlety do okolí pro svoje zaměstnance.