Obr. 15 Zajatý Titův partyzán

Velitel praporu SS-Hauptsturmführer Rybka, který byl sám zraněn, ustupoval se svými muži pod tlakem partyzánů do údolí Drvaru. V noci se opevnili na městském hřbitově, kde byli pod minometnou palbou partyzánů, až se nakonec spojili s „Aufklärungs-Abteilung“ z SS divize „Prinz Eugen“, který je vyprostil z obklíčení. Útok byl sice neúspěšný, protože se nepodařilo dopadnout Tita, ale činnost partyzánů byla vzhledem k jejich poměrně velkým ztrátám pro nejbližší budoucnost omezena.

Obr. 16 Německá zásobovací kolona

Existují některé informace, které tvrdí, že při akci padl na krátký čas do zajetí i velitel britské vojenské mise, což byl syn Winstona Churchilla jménem Randolph, ale vojáci SS ho nepoznali.

Obr. 17 Příslušníci partyzánských jednotek

Prapor se později zúčastnil další protipartyzánské akce v Petrovaci a nakonec byl v červnu 1944 stažen do Ljubljaně k doplnění, reorganizaci a odpočinku. V červnu převzal velení nad redukovaným praporem SS-Hauptsturmführer Siegfried Milius. Prapor měl v té době z původních 1.000 mužů pouze 15 důstojníků, 81 poddůstojníků a 196 příslušníků mužstva. Koncem června byl prapor vyslán na východní frontu do prostoru Gotenhafen ve Východním Prusku, kde se zúčastnil pozemních bojů a měl se zapojit do operace na okupaci Aalandských ostrovů v Baltském moři po Finské kapitulaci. Operace však byla zrušena dříve, než byly dokončeny přípravy, neboť obsazení ostrovů provedla před nimi již Rudá armáda. Po krátké době v Estonsku bylo 292 mužů posláno do Kaunasu, kde byli severním křídlem Armee Gruppe „Mitte“, jako část Kampfgruppe u I./Panzer Regiment „Großdeutschland“, 11. Armee Korps. Dvoutýdenní bitva za účasti „SS-Fallschirmjäger Battalion 500“ pomohla evakuovat Vilnius a Rudá armáda se tak dostala k Baltu (a byla vytvořena tzv. Kurlandská kapsa – podrobněji o ní píšu v jiném článku na tomto webu, který se týká různých německých vyznamenání).

Během srpna 1944 spolu s Panzer Brigade „von Werthen“ a částmi 7. Panzer Division, 212. a 252. Infanterie Division, se „Fallschirmjäger Battalion 500“ zasloužil o stabilizaci fronty v okolí Raseiniai, severozápadně od Kaunasu. Do této chvíle poklesl počet mužů praporu na 90 a spolu se „schwere Panzerjäger-Abteilung 731“ pomáhal zastavit postup sovětské 33. a 11. gardové armády. Později prapor bojoval v sestavě divize „Großdeutschland“ a XXXIX. Panzer Korps. Jeho další cesta vedla do Memelu, který byl v říjnu 1944obléhán Rudou armádou a byl bráněn „Großdeutschland“ Panzer Korps. Zde se prapor zapojil do těžkých bojů. Poté byl zbytek výsadkářů SS odeslán do Ostmark v Rakousku, kde byl prapor v říjnu 1944 oficiálně zrušen. Zbývající vojáci vytvořili jádro v Rakousku nově formovaného „SS-Fallschirmjäger Battalion 600“, kde byli opět jen dobrovolníci.

------------------------------------- Konec 6. části -----------------------------------