8. Českoslovenští parašutisté

 Na základě Mnichovské dohody bylo Československo okleštěno a následně dne 15. března 1939 byla německým obsazením zbytku Čech a Moravy dokončena úplná destrukce Československa. Protože se se vznikem Protektorátu Čech a Moravy nemohla smířit řada lidí, rodil se psotupně domácí odboj a rostla vlna uprchlíků do zahraničí. Zemi potají opouštěli politici, podnikatelé, vojáci a řada dalších. Pro většinu mladých mužů byla hlavní myšlenkou snaha zapojit se do bojů za osvobození své vlasti a to prakticky odkudkoliv ze zahraničí. Jejich úniková cesta v té době nebyla rozhodně jednoduchá. Řada z nich mířila do Polska a nebo později po napadení Polska nacistickým Německem přes Slovensko a Maďarsko na Balkán. Po dohodě již vzniklé československé exilové reprezentace s francouzskou vládou bylo řadě z nich umožněno vstoupit do francouzské Cizinecké legie ale s podmínkou, že v případě zahájení války Francie s Německem se budou moci zapojit do přímého boje v řadách vzniklé československé zahraniční armády. Prakticky již v září 1939 se v jihofrancouzském městě Agde začaly utvářet první československé exilové vojenské jednotky. Postupně se dočkaly i svého bojového nasazení, když se zúčastnily ústupových bojů z Francie. Po kapitulaci Francie byly na základě dohody s vládou Velké Británie tyto jednotky úspěšně evakuovány do Anglie. Tak, jak postupovala válka a zejména po napadení Sovětského svazu Německem, se řada československých lidí dostala i do Sovětského svazu, kde se rovněž začala postupně budovat samostatná československá vojenská jednotka.

Součástí těchto československých zahraničních jednotek a to ať na východě či západě během 2. světové války byli i parašutisté. Ze strany Londýnské vlády se jednalo především o vysílání parašutistů na území Protektorátu Čechy a Morava s důležitými úkoly. Nejznámější akcí těchto parašutistických výsadků bylo uskutečnění atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Na východě to bylo nejdříve využívání československých občanů ve prospěch Rudé armády, respektivě zpravodajských orgánů, kdy byli parašutisté vysazování do týlu nepřítele na obsazená ruská území. Až postupem času a vývojem válečných událostí byli českoslovenští parašutisté součástí vojenských paradesantů na podporu partyzánského hnutí na okupovaných územích Slovenska a Protektorátu Čech y Morava.

8.1 Akce organizované čs. vládou z Londýna

Postupem času vznikla ve Velké Británii i definitivní podoba československé exilové politické reprezentace v čele s prezidentem Edvardem Benešem. Základnou vznikající 1. československé smíšené brigády se stal tábor v Cholmondeley u Chesteru. Na podzim 1940 se pak českoslovenští vojáci přemístili do lázní Leamington. O zpravodajskou činnost směrem k okupovanému Československu se začala starat skupina kolem plukovníka Moravce. Oficiální úřadovna II. odboru MNO byla v sídle MNO v Londýně v ulici Piccadilli 131, ale skutečné centrum si plk. Moravec vytvořil v objektu v Porchester Gate na ulici Bayswater Road v Londýně. V období 1941 – 1945 se vnitřní struktura II. odboru postupně rozdělila na 3 hlavní oddělení:

1. oddělení ofenzivního zpravodajství,

2. oddělení defenzivního zpravodajství,

3. oddělení Vojenské rádiové ústředny (VRÚ).

Z hlediska přípravy a výcviku československých parašutistů bylo nejdůležitější 1. oddělení pod vedením mjr. Emila Strankmüllera. To se v průběhu let 1941 – 1945 rozdělilo celkem na 4 pododdělení:

1. Zpravodajská skupina (A),

2. Studijní skupina (B),

3. Šifrová skupina (C),

4. Zvláštní skupina (D).

 Po vzniku organizace SOE (Special Operations Executive), tj. organizace, která cvičila anglické vojáky/občany pro speciální operace a po navázání prvních kontaktů, vytvořili českoslovenští zpravodajci svoje speciální oddělení, které si přípravu mužů pro zvláštní úkoly mělo vzít na starost. Vznikla „Zvláštní skupina D“. Z hlediska organizační struktury byla členěna do 3 sekcí: velitelské, výcvikové a týlové.

Velitelská sekce měla na starosti vůbec výběr vhodných osob pro výcvik, organizačně zajišťovala vlastní výcvik ve spolupráci s britskými orgány, vedla administrativu, zaměřovala výcvik jednotlivců vzhledem k jejich předpokládanému nasazení a poslání, vyhodnocovala přípravy a zpracovávala podklady pro organizační využití. Velitelskou sekci postupně řídili škpt. Jaroslav Šustr a mjr. Karel Paleček. Druhou sekcí „Zvláštní skupiny D“ byla sekce výcviková, která odpovídala za plnění programu výcviku československých parašutistů. Důstojníci této sekce se spolu s vybranými osobami účastnili výcviku pod vedením Angličanů a sami organizovali udržovací a zdokonalovací výcvik v těch objektech, které SOE určila pro výcvik československých parašutistů. Tyto objekty se nazývaly „Special Training Schools (STS)“ – „Speciální výcvikové školy“.

Je nutné si uvědomit, že hlavní myšlenkou pro vedení neregulérní války v té době bylo využití všech dostupných metod, které mohly vést k podlomení válečné síly nepřítele. Mezi způsoby neregulérního boje patřilo – a dá se říci dle součastné situace ve světě, že to v mnoha případech patří i nadále – celá řada následujících činností. Jedná se zejména o:

• vedení partyzánské války,

• provádění sabotáží všeho druhu,

• vykonávání aktivní špionáže,

• organizování různých podzemních hnutí,

• uskutečňování politicky nebo vojensky motivovaných atentátů,

• atd.

a to vše tak, aby se tyto činnosti především odehrávaly přímo na území nepřítele, tj. v týlu jeho vlastních jednotek.

----------------------------------------- Konec 8. části ----------------------------

                                                                                           Autor: Velč