12.   Úřadovna Gestapa v Benešově

 Hned po obsazení Středočeského kraje německým vojskem začala fungovat v Benešově německá policie - od 17. března 1939 to bylo Velitelství bezpečnostní policie Kolín, pobočka Benešov – pozdější úřední název byl „Geheime Staatspolizei“ (ve zkratce Gestapo). Velitelem skupiny asi 10 policistů byl Němec Harald Wiesmann, pozdější přednosta úřadovny Gestapa na Kladně. Podle některých informací byl Wiesmann velitelem Gestapa v Benešově až od června do října 1939. Podle jiných informací (a zcela určitě pravdivějších) se však již 10. dubna 1939 kolem půlnoci zajímal v sousední obci Václavice na četnické stanici o akci mezi Čechy a Němci, která se stala na tradiční velikonoční zábavě v Čermákově hostinci (psal jsem o tom již v jiném článku na tomto webu). Proto lze konstatovat, že Wiesmann velel benešovskému Gestapu již od 16. března  až do 30. září 1939. Nejprve však v Benešově bylo umístěno zvláštní okupační komando (Einsatzkommando), které bylo v červenci přejmenováno na pobočku řídící úřadovny tajné státní policie v Praze (Aussendienststelle der Geheimen Staatspolizei - Staatspolizeileitstelle Prag).

Všechny venkovní služebny v Protektorátě se členily v roce 1939 na tři oddělení a v rámci nich na referáty:

I. oddělení – osobní a hospodářská správa

II. oddělení – exekutiva (v čele se zástupcem vedoucího služebny)

Referáty:

II A – komunismus, marxismus, levicové hnutí odporu, navrátilci z SSSR

a Španělska

II B – církve, sekty, židé a zednáři

II BM – české hnutí odporu (pravicové)

II D – ochranná vazba

II F – spisovna a kartotéky

II G – sabotáže, zbraně a třaskaviny

II H – porušení zákona Němci

II P – záležitosti tisku

III. oddělení – kontrarozvědka (podléhalo přímo vedoucímu služebny)

V této době vzniklé rozčlenění pak vydrželo až do reformy úřadoven Gestapa v roce 1943.

Přestože měla zdější úřadovna Gestapa poměrně velký obvod (Jílovsko, Neveklovsko, Říčansko, Vlašimsko), neměla přesto charakter samostatného úřadu. Působila pouze jako výkonný orgán nadřízené úřadovny a to nejdříve kolínské a později pražské, kam byly sdělovány výsledky prvních zákroků. V Benešově působila tato úřadovna do konce září 1939, pak byla přeložena do Kladna. Ta vznikla k 1. říjnu 1939 a jejím prvním šéfem se stal kriminální rada a SS-Hauptsturmführer Harald Wiesmann (narozen 22.4. 1909 v Krefeldu v Německu), dřívější šéf benešovské úřadovny Gestapa. Jako důvod k zániku beněšovské služebny se uvádějí dle dostupných a publikovaných informací dvě různé akce:

a)     v červnu 1939 v Kladně zastřelení německého občana vrchního strážmistra Schupo W. Kniesta;

b)    k 1. říjnu 1939 zánik oberlandrátu v Benešově.

 A tento druhý důvod se jeví jako více pravděpodobnější. To potvrzuje i výňatek z vyšetřovacího spisu Wiesmanna pořízeného při jeho výslechu na Oddělení státní bezpečnosti v Kladně. Kromě jiného Wiesmann na dotaz vyšetřovatele odpověděl:

„Jsem-li dotázán, proč byla zřízena v Kladně služebna gestapa, pak mohu říci pouze to, že v každém sídle oberlandratu byla služebna gestapa, pouze v Kladně bylo opomenuto tuto zříditi. Projevilo se to však nutným po akci, která byla v Kladně spáchána a při které byl vrchní strážmistr Schupa Kniest v Kladně zastřelen.

Jak bylo uvedeno výše, samostatná úřadovna Gestapa v Benešově zanikla k 30. září 1939a k 1. říjnu 1939 vznikla služebna v Kladně. Sem si Wiesmann přivezl své první podřízené právě z jeho předchozího působiště v Benešově. Těchto podřízených bylo podle něho deset. Podle některých informací lze konstatovat, že jich pravděpodobně bylo opravdu deset, ale pouze devět z Wiesmannem deseti vyjmenovaných, protože Vlček, který figuruje na desátém místě Wiesmannova výčtu, přišel s největší pravděpodobností do Kladna až k 1. listopadu 1939, tedy přesně měsíc po založení služebny. Doložitelných (dle autora článku v dokumentu „Slánský obzor“) devět „zakladatelů“ Kladenské služebny Gestapa, kteří s ním přišli z Benešova,  bylo následujících:

1. Kriminální komisař Friedhelm Schüttler, narozený 24. 5. 1910 ve Wupperthalu v Německu, který byl zároveň Wiesmannovým zástupcem.

2. Kriminální zaměstnanec Heinrich Faber, narozený 22. 8. 1910 ve Woppenroth v Německu.

3. Vrchní kriminální asistent Fritz Petrat.

4. Kriminální asistent Ferdinand Schulte, narozený 1. 1. 1912 v Euskirchen v Německu.

5. Kriminální zaměstnanec Walter Wallacher, narozený 24. 6. 1919 ve Vídni v Rakousku.

6. Kriminální asistent Heinrich Scholten.

7. Kriminální zaměstnanec Henri Buhman, narozený 6. 12. 1911 v Hamburku v Německu.

8. Kriminální zaměstnanec Harald Hansen, narozený 1. 12. 1903 v Hamburku v Německu.

9. Kriminální zaměstnanec Quido Skalak, narozený 31. 3. 1903 v Praze.

Oním desátým zakladatelem byl spíše  kriminální zaměstnanec Alois Kasseckert, narozený 9. 7. 1920 v Počáplech, okres Louny, neboť kriminální zaměstnanec Rudolf Vlček, narozený 7. 4. 1910 v Drážďanech v Německu přibyl do kladenské úřadovny teprve 1. 11. 1939.

Zdejší obvod Benešova pak patřil až do března 1943 pod Gestapo v Táboře. V důsledku dalších činností na Benešovsku byla však činnost této služebny opět obnovena.

 Benešovské Gestapo se stalo prakticky již od prvního období postrachem celého kraje. Hned po zahájení své činnosti navázalo styk s místními protektorátními úřady a začalo v pátrání po emigrantech, židovských uprchlících z Německa či z českého pohraničí (ze Sudet). Velmi brzy taky začalo s kontrolní činností nad protektorátními úřady a postupně nad veškerou veřejnou činností v Benešově a celém jeho okolí. Jako podklady pro jednotlivé represivní akce se Gestapo všemožně snažilo získávat nejrůznější informace o osobách protinacistického smýšlení nebo o osobách, které by mohlo za nepřátele Říše považovat vzhledem k jejich předcházející politické činnosti. Informace získávalo jednak od úřadů a četnictva a jednak od občanů německé národnosti, kteří zde byli usedlí již z dřívějška. Rovněž velice úspěšně využívali i klasickou českou vlastnost a to donášení a udávání svých spoluobčanů tzv. české informátory (správněji konfidenty Gestapa). Gestapo také vyšetřovalo ilegální činnost místního obyvatelstva.

 V roce 1943 vlivem zvýšené odbojové činnosti místního obyvatelstva a zejména v důsledku postupného budování rozsáhlého vojenského cvičiště vojsk SS – „SS Truppenübungsplatz Böhmen“, zde byla samostatná úřadovna Gestapa k 15. březnu 1943 opět obnovena. Jejím velitelem se stal SS-Obersturmführer kriminální inspektor Karl Rotter, jeho zástupcem pak SS-Sturmscharführer Alfred Keller. Současně se rozšířil i počet úředníků a příslušníků místního Gestapa. V dubnu 1944 byl jmenován velitelem Gestapa v Benešově SS-Obersturmführer kriminální inspektor Paul Feusteil. Od května téhož roku byl jeho zástupcem SS-Hauptscharführer kriminální tajemník Julius Müller – Riedel. V lednu 1945 byl velitel Gestapa povýšen do hodnosti SS-Hauptsturmführer a kriminálního komisaře a následně byl převelen do úřadovny do Chrudimi. Dnem jeho odchodu byl jeho zástupce povýšen do hodnosti SS-Untersturmführer a kriminální tajemník a byl pověřen jeho zastupováním. To trvalo prakticky až do konce války, do příchodu Rudé armády.

Na konci války měla úřadovna Gestapa v Benešově následující rozdělení:

Schématické rozdělení úřadovny Gestapa v Benešově u Prahy

 Poznámka: referát pro zabavování majetku u úřadovny benešovského Gestapa nebyl zřízen. Toto provádělo pražské Gestapo. Speciální oddělení v letákových záležitostech také benešovská úřadovna Gestapa neměla. Tuto záležitost přebírali referenti podle závadného druhu obsahu letáku.

 Seznam členů benešovského Gestapa na konci války byl patrně následující (fotokopie seznamu vytvořeného po ukončení války pravděpodobně Ministerstvem vnitra): 

 Úřadovna Gestapa v Benešově v té době sídlila především ve vile „KATUŠKA“, která se nachází na křižovatce ulic Konopišťská a Hodějovského, nedaleko bývalé mlékárny, dnešního podniku DANNONE. Dnes je ve vile umístěna zvláštní škola a snad jedna ze sklepních místností je uzpůsobena jako muzeum. Ve vile a jejích sklepních místnostech se dle různých informací odehrávaly různá zvěrstva včetně týrání a mučení zatčených a uvězněných.  

 Vila „Katuška“

13.   Seznam členů Gestapa v Benešově

 Ze stránek Archivu bezpečnostních služeb jsem získal dokument „Seznam příslušníků gestapa v Čechách a na Moravě“, Ministerstvo vnitra, Příloha k č. j. Z/II-3065-28/4-46. Tento dokument byl vypracován Ministerstvem vnitra v roce 1946 a má na 369 stránkách uvedeno celkem 5 861 jmen příslušníků Gestapa, kteří se ve službách Gestapa v prostoru Protektorátu vystřídali. Jmenný seznam je uveden včetně data a místa narození, hodnosti, místa zaměstnání/umístění a zda se ho podařilo zajistit či kde se v dané době patrně nacházel. Z tohoto celkového seznamu jsem se pokusil vybrat všechny příslušníky Gestapa, kteří měli určitou vazbu k úřadovně Gestapa v Benešově za celou dobu její existence. Tento seznam je následující:

 Zdroj: Seznam příslušníků v Čechách a na Moravě, vydal Ústav pro studium totalitních režimů

 Z výše uvedeného je zřejmé, že se jednalo poměrně o velký počet osob, kteří se na služebně Gestapa v Benešově po celou dobu její dvojí existence vystřídalo.

 Vedle výše uvedeného dokumentu pak existují i další zajínavé dokumenty (následující fotokopie je rovněž pořízena z dokumentu nacházejícího se v Archivu bezpečnostních složek):

 Dalším zajímavým dokumentem z Archivu je záznam ručně psaných poznámek získaných od příslušníka Gestapa Alfreda Rzihy. 

14.   První šéf Benešovského Gestapa

 Ve výše citovaném dokumentu „Seznam příslušníků gestapa v Čechách a na Moravě“, Ministerstvo vnitra, Příloha k č. j. Z/II-3065-28/4-46 je také uveden následující záznam:

 Jedná se o záznma prvního šéf benešovského Gestapa.

Harald Wiesmann (22. dubna 1909, Krefeld - 24. dubna 1947, Praha) byl německý důstojník SS v hodnosti SS-Hauptsturmführer a válečný zločinec. Byl to právě on, kdo dohlížel na likvidaci středočeské vesnice Lidice. Pokyn "Vůdcův rozkaz! Lidice budou srovnány se zemí a obyvatelstvo postříleno!" vydal osudný den právě on. Po svém krátkém úřadování v Benešově působil od 1. října 1939 až do 30. září 1943 jako velitel služebny Gestapa v Kladně. Zde s ním sloužila i jeho žena Gudula Marie Wiesmannová. Odtud byl ale kvůli porušování interních předpisů odvolán a přeložen do Prahy a později do Varšavy, kde byl povýšen na kriminálního radu. Na místě kladenského velitele Gestapa ho nahradil SS-Hauptsturmführer Heinrich Gottschling.

Po válce však Wiesmanna spravedlnost neminula. Dne 9. dubna 1947 stanul před mimořádným lidovým soudem, kde vypovídal kromě jiného právě k osudu Lidic. U tohoto mimořádného soudu se řešila především úloha K.H. Franka na této lidické události, Wiesmann byl vyslíchán v této lidické události především jako svědek vůči K.H. Frankovi. K.H. Frank se při své výpovědi tvářil, že o ničem dopředu nevěděl, že k likvidací Lidic došlo na výslovný příkaz Hitlera, o němž se dozvěděl až po svém návratu z Berlína do Prahy.

Wiesmann ve své výpovědi hovořil o stopě, která je přivedla na obec Lidice — o neštastném dopisu záletného ženáče Václava Říhy Aničce Maruščákové, který byl zachycen a předán Gestapu slánským továrníkem a starostou Palou. V dopise se jednalo o toto:

„Drahá Aničko. Promiň, že Ti píši tak pozdě. Co jsem udělal, jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal na Čabárně ... Na shledanou příští týden a pak se již neuvidíme. Milan."

Wiesmann ihned k soudu podotkl, že jako kriminální úředník nebyl přesvědčen, že tento dopis je důkazem. Dále ve své výpovědi pokračoval tvrzením, že poprvé slyšel o Lidicích při telefonickém rozhovoru se šéfem SD Bóhmem až ráno dne 10. června 1942, který mu řekl, že přijede s dr. Geschkem, vedoucím pražského Gestapa, a že bude podniknuta akce, o které mu zatím nemůže telefonicky nic bližšího říci. Geschke mu prý oznámil, že je to rozkaz přímo od Franka. Odpoledne v 15 hodin skutečně přijel Böhme, Geschke a několik jejich pobočníků do Kladna. Teprve tehdy se prý Wiesmann dozvěděl, že Lidice mají být zničeny. Prý se podivil, nebot se mu dosud nestalo, aby takováto náhodná stopa vedla k dopadení pachatele, a to tím spíše, že tuto zprávu podávali provokatéři. Ale podle výpovědi jiného příslušníka kladenského Gestapa Ewalda Hartgeho mu už 9. června 1942 dopoledne Wiesmann sdělil, že dojde „k nevídané věci".

Přesně v půl dvanácté 9. dubna 1947 bylo ono soudní jednání přerušeno a byl promítnut film, který v Lidicích natočil Franz Tremi, filmový technický poradce NSDAP. Pomáhal mu při tom Mirko Wagner, obchodník a majitel firmy Zenith-film. Odjeli do Lidic 10. června v půl deváté ráno, aby film natočili.A na plátně se začalo odvíjet svědectví o lidické tragédii.

Na závěr svého výslechu pak Harald Wiesmann uvedl: „Dnes chápu, že zničení Lidic byla největší sprostota v dějinách světa. Jak vymohl Frank na Hitlerovi ten rozkaz, nevím. Geschke s Böhmem mi tenkrát na mou námitku, že proti Lidicům nejsou důkazy, prohlásili, že je to politická nutnost a kdyby nebyly Lidice, byla by jiná obec.“

Harald Wiesmann byl tímto mimořádným lidovým soudem odsouzen k trestu smrti oběšením. Jeho matka, Lili Wiesmannová, napsala dopis, ve kterém žádá o milost prezidenta Edvarda Beneše. Píše v něm:

„Žádost o milost Jeho Excelenci panu prezidentu československé republiky dr. Edvardu Benešovi v Praze. Můj syn Harald Wiesmann je obžalován před lidovým soudem v Kladně. Není mi známo, kdy bude termín. Vím, že se můj syn cítí nevinen, protože u každého svého činu jednal jen na rozkaz. Jelikož jeho představený úřad jej měl za příliš lidského, nebyl po celá dlouhá léta vůbec povýšen.“

Milost mu však byla zamítnuta a Harald Wiesmann byl popraven oběšením 24. dubna 1947 v Praze v Pankrácké věznici. Jeho tělesné ostatky se nacházejí v hromadném hrobě na hřbitově v Ďáblicích.

Vedle SS-Hauptsturmführer Harald Wiesmanna byli popraveni také jeho zástupce SS-Sturmscharführer Thomas Thomsen, příslušníci Gestapa v Kladně O. Felkl, W. Forster, kriminální tajemník O. Gehle, řidič Rudolf Vlček.

                                                                                                                                  Autor: Velč

----------------------------------Konec 4. dílu----------------------------------------