Gestapo v Benešově u Prahy (1. díl)
Úřadovna Gestapa v Benešově u Prahy
Celkový obsah série článků:
1) Úvod
2) Organizace Gestapa
3) Místní úřady Gestapa
4) Velitelé Gestapa
5) Agenti a důstojníci Gestapa
6) Činnost Gestapa
7) Metody Gestapa
8) Členění konfidentů Gestapa
9) Odznak a služební průkaz příslušníka Gestapa
10) Gestapo v Československu
11) Gestapo a dobývání kostela s parašutisty
12) Úřadovna Gestapa v Benešově
13) Seznam členů Gestapa v Benešově
14) První šéf benešovského Gestapa
15) Kartotéční lístky Gestapa a záznamy SNB
16) Konfidenti Gestapa v Benešově
17) Pátrání po příslušnících Gestapa
18) Seznam věznic, táborů a služeben Gestapa
19) Závěr
1. Úvod
Úřad tajné státní policie byl oficiálně založen na popud Hermana Göringa zákonem ze dne 26. dubna 1933 jako nástupce Pruské politické policie a stal se nacistickou institucí vytvořenou jako nástroj fašistického teroru k pronásledování všech odpůrců nacismu.
Herman Göring nejdříve vyčlenil Pruskou politickou policii z vnitřní správy a následně z ní udělal Úřad tajné státní policie a podřídil jí přímo sobě. Dále byla ještě z Kriminální policie vyčleněna zvláštní politická oddělení a kontrašpionáž (Abwehrpolizei). Dohromady z toho záhy vznikla nechvalně známá organizace se zkratkou Gestapo (Geheime Staatspolizei, česky Tajná státní policie). Velitelem Gestapa byl v té době jmenován Rudolf Diels. Centrálou Gestapa se stala budova bývalé umělecko-průmyslové školy v Berlíně, v ulici Prinz-Albrecht-Strasse 8. Gestapo zjistilo, že se v této škole pořádají velké sexuální orgie a že v ní bují komunismus, a proto jí neprodleně zabralo pro své hlavní sídlo.
Sídlo hlavního úřadu Gestapa na Prinz-Albrecht-Straße v Berlíně (1933)
Vnitřek budovy Gestapa
Ve stejné době převzal vedení Politické policie v Bavorsku a ostatních zemích H. Himmler. Když vedl Gestapo R. Diels, docházelo mezi Politickou policií a Gestapem na straně jedné a SS a SA na straně druhé k častým střetům ohledně jednotlivých kompetencí apod. V dubnu 1934 proto Göring a Himmler (v té době již i vůdce SS) souhlasili, že odloží všechny své rozepře a následně Göring předal plnou kontrolu nad Gestapem této hlavní autoritě - SS. Dne 20.4.1934 byli Himmler a jeho zástupce R. Heydrich pověřeni vedením Gestapa v celém Německu. Gestapo brzy splynulo s SD SS (Sicherheitsdienst – bezpečnostní, zpravodajská služba nacistického Německa vzniklá jž v r. 1931) do jedné společné organizace. V roce 1936 se velitelem Gestapa stal R. Heydrich, který vedl Gestapo v letech 1936-1939. Dne 27.9. 1939 se Gestapo stalo jednou ze součástí Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA), vedeného R. Heydrichem. Proto se stal velitelem Gestapa Heinrich Müller. A protože R. Heydrich vedl vrcholně Gestapo společně s bezpečnostní službou SD (Sicherheistdienst), mělo to za následek, že až do konce války v roce 1945 Gestapo fungovalo jako síť státní a SD jako síť stranická (NSDAP). Obě složky byly později spojeny tak těsně, že některé úseky jejich činnosti byly řízeny jediným funkcionářem.
Speciální oddělení Gestapa sledovala veškeré, i potenciální, odpůrce režimu (oddělení zejména pro komunistická hnutí, církve, židovské obyvatelstvo) a organizovala teror sloužící k upevnění fašistické diktatury v Německu i v okupovaných zemích.
H. Himmler a A. Hitler
Souhrně lze konstatovat tedy následující:
Nacistický bezpečnostní aparát v té době tvořily Pořádková policie (Ordnungspolizei) – ta se dále dělila na Ochrannou policii (Schutzpolizei), Četnictvo (Gendarmerie), Obecní výkonnou policii (Gemeindevollzugspolizei) a Požární ochrannou policii (Feuerschutzpolizei) – a Bezpečnostní policie (Sicherheitspolizei), která byla od 1. 9. 1939 společně s Bezpečnostní službou (Sicherheitsdienst, SD) a tvořila samostatnou složku řízenou Říšským hlavním bezpečnostním úřadem (Reichssicherheitshauptamt, RSHA). Bezpečnostní policie (Sicherheitpolizei) se členila na Tajnou státní policii (Geheime Staatspolizei, Gestapo) a Kriminální policii (Kriminalpolizei, Kripo), které spadaly pod pravomoc Reinharda Heydricha, po jeho smrti Ernsta Kaltenbrunnera (v Protektorátu byl nejvyšším činitelem nacistického policejního a bezpečnostního aparátu SS Obergruppenführer Karl Hermann Frank). Po 20. červenci 1944 byla pod Gestapo připojena Tajná policie německé armády a tudíž dostalo Gestapo do pravomoci vyšetřovat v armádě.
Gestapo úzce spolupracovalo s vojenskou zpravodajskou službou – Abwehrem. V roce 1944, kdy byla výnosem A. Hitlera vytvořena jednotná zpravodajská služba, došlo k centralizaci tajných služeb Wehrmachtu (Abwehr) a SS v RSHA. Pod velitele Bezpečnostní policie tak bylo začleněno Gestapo (jako oddělení IV) a Kriminální policie (jako oddělení V). Abwehr jako samostatná organizace již neexistoval – byl začleněn do RSHA jako oddělení III. Wehrmachtu zůstal jen úsek, který se zabýval kontrašpionáží v armádě. Venkovské úřadovny Gestapa úzce spolupracovaly zejména s oddělením III/c, které mělo na starosti ochranu zbrojních podniků a kontrolu válečné produkce (součinnost v oblasti kontrašpionáže probíhala vesměs na úrovni vedoucího úřadovny). Gestapo rovněž využívalo zejména tzv. Abwehrbeauftrage (zmocněnců Abwehru), kteří se nacházeli v důležitých podnicích a kteří podávali Gestapu každý měsíc písemnou zprávu o situaci v daném závodě (jaké jsou nálady osazenstva, jaké je plnění plánu výroby, kolik bylo zmetků, zda jsou podezření na sabotáže apod.).
2. Organizace Gestapa
Gestapo se členilo následujícím způsobem na:
Úřad A (Nepřátelé):
Ø Komunisté (A1)
Ø Protisabotážní (A2)
Ø Reakcionáři a liberálové (A3)
Ø Atentátníci (A4)
Úřad B (Náboženství):
Ø Katolíci (B1)
Ø Protestanti (B2)
Ø Svobodní zednáři (B3)
Ø Židé (B4)
Úřad C (Administrativa a záležitosti strany)
Úřad D (Okupovaná území):
Ø Oponenti vlády (D1)
Ø Církve a sekty (D2)
Ø Strany(D3)
Ø Západní území (D4)
Ø Kontrašpionáž (D5)
Ø Spojenci (D6)
Úřad E (Kontrarozvědka):
Ø V říši (E1)
Ø Politické formace (E2)
Ø Na západě (E3)
Ø Ve Skandinávii (E4)
Ø Na východě (E5)
Ø Na jihu (E6)
Uřad F (Hraniční a pohraniční policie)
3. Místní úřady Gestapa
Místní úřady (Gestapostellen)
Tyto místní úřady se dále rozdělovaly na jednotlivá oddělení. Členění jednotlivých místních úřadů (úřadoven) se mohlo mírně lišit. Od 27.září 1939 se používalo členění tak, jak je uvedeno v následujícím textu, kdy se Gestapo stalo IV. úřadem (Amt IV) RSHA (Reichssicherheitshauptamt - Hlavní úřad říšské bezpečnosti).
Příklad rozdělení úřadovny Gestapa
Úřadovna se dělila na pět hlavních oddělení:
I. Oddělení - organizační, správní a osobní
II. Oddělení hospodářské a správní záležitosti
III. Oddělení pro skupinu zvláštních úkolů – např. vyšetřování velezrady, špionáže v průmyslových závodech či kontaktů civilního obyvatelstva s válečnými zajatci (toto oddělení bylo později rozpuštěno a bylo rozděleno do ostatních oddělení).
IV. Oddělení exekutivy - jednotky pro operační určení:
1. operační formace pro boj s odbojovým hnutím, prohlídky, intervence (třeba cílené vloupání).
2. archív úřadovny, příjem hlášení, příjem zatčených - nepřetržitá služba pro příjem zatčených a pro příjem hlášení od konfidentů a důvěrníků.
V. Oddělení - od poloviny r. 1944 bylo jako páté oddělení Gestapa zařazeno Kripo (Kriminální policie).
Jednotlivá oddělení se ještě dále dělila na jednotlivé referáty:
I A W - branný poměr úředníků/zaměstnanců služebny
I A 1 - osobní záležitosti úředníků (jmenování, odvelení, přeložení)
I A 3 - osobní záležitosti důstojníků pohraniční policie
I A 4 - úrazy ve službě, služební vyznamenání
I A 5 - osobní referát SS, přirovnávání služebních funkcí hodnostem SS
I A 6 - sociální péče (zabezpečení vdov a sirotků po padlých příslušnících Gestapa, oslavy osobních výročí)
I B 1 - školení v nacionalistické ideologii, příprava kandidátů ke studiu ve škole pro vedoucí pracovníky SS
I B 2 - výcvik ve střelbě, služební tělesné cvičení a sport
I D - disciplinární záležitosti úředníků a zaměstnanců, dotazníky a posudky
II A – Účtárna:
II A 1 - služební požitky a platy úředníků, podpory a výpomoci
II A 2 - služební platy a požitky zaměstnanců
II A 3 - péče o nemocné, poukazy k lékaři, do nemocnic a SS lazaretů
II A 4 - cestovné, odlučné, přestěhovávací poplatky, služební jízdenky
II A 5 - správa a sklad zabaveného majetku
II B - Správa budov:
II B 1 - záležitosti služebních budov (pronájem, novostavby); kancelářské potřeby
II B 2 - vydávání služebních stejnokrojů
II B 3 - výpomocné ošacování, vyplácení ošacovacíh příspěvků
II B 4 - bytové oddělení, přidělování služebních bytů
II B 5 - správa závodních jídelen a kasin
II C - Technické záležitosti:
II C 1 - telefony
II C 2 - dálnopis
II C 3 - služební vozidla a řidiči
II C 4 - správa služebních zbraní, kol a dílen
IV 1 – Opozice:
IV 1 a - levicová hnutí:
IV 1 a 1 - komunismus
IV 1 a 2 - zakázaný poslech zahraničního rozhlasu
IV 1 a 3 - vyhodnocování a kartotéka letáků
IV 1 a 4 - marxismus (sociální demokracie)
IV b - pravicové hnutí:
IV 1 b 1 - pravicová opozice
IV 1 b 2 - pravicové spolky, svazy, jednotlivci
IV 1 b 3 - film, tisk a kulturní záležitosti, sběr letáků shozených z letadel a balónů
IV 1 c - zahraniční dělníci, zahaleči, váleční zajatci:
IV 1 c 1 - útěky z práce v Říši, vyhýbání se práci, váleční zajatci a jejich podpora, zajišťování rodinných příslušníků emigrantů (do 1944), hospodářské delikty
IV 1 c 2 - ruští emigranti a dělníci z východu, cizonárodní menšiny a jejich organizace, přezkušování, internování a sledování cizinců
IV 2 – Sabotáže:
IV 2 a - sabotáže, zbrojní průmysl a zbraně:
IV 2 a 1 - sabotáže, střežení zbrojního průmyslu, úmyslné sebezraňování/sebepoškozování, porušování pracovního nasazení a pracovní morálky, žhářství ve zbrojním průmyslu, atentáty
IV 2 a 2 - držení zbraní, zbrojní pasy, honební lístky i povolení na výzbroj, náboje a třaskaviny, neoprávněné držení zbraní
IV 2 b - parašutisté a partyzáni, rádiové protihry:
IV 2 b 1 - sabotáže na železnicích, komunikacích, poštovním a telegrafním spojení, v elektrárnách, vodárnách, na přehradách, přestupky proti pracovní morálce, politické vraždy (atentáty)
IV 2 b 2 - angličtí parašutisté, ruští parašutisté a partyzáni, organizace spolupracovníků (tzv. „volavčí sítě“), příprava pátracích akcí, rádiové protihry
IV 2 b 3 - dešifrovací oddělení (Funkabwehr), ochrana proti zahraničnímu vysílání, sledování zpráv vysíláných zahraničním rozhlasem
IV 2 b 4 - identifikace osob, fotografické oddělení, otisky prstů
IV - 3 Obranné zpravodajství:
IV 3 a - obrana proti špionáži, zběhové, případy velezrady, zvláštní přezkušování, záležitosti letišť, vyhodnocování zabavených spisů špionážního charakteru
IV 3 b - hospodářské záležitosti, zajišťování průmyslu, obranní pověřenci, závodní stráž (Werkschutz), dohladací průmyslová komise, ztráty tajných materiálů, ochrana patentů
IV 3 c - hraniční záležitosti, pasy, propustky, přezkušování (do 11/1944 poté IV G)
IV 3 d - střežení válečně důležitého hospodářství (do 11/1944 poté IV 3 c)
IV 3 e - spojení k frontovým zpravodajcům, obrana proti nepřátelským zpravodajským službám
IV 4 - Světonázorový protivník:
IV 4 a - církve, sekty, svobodné zednářství, trestné činy duchovních, spiritismus, vykládání karet, jasnovidci a věštkyně
IV 4 b - židé a míšenci, emigranti
IV 5 - Zvláštní případy:
IV 5 a - ochrana vedoucích činitelů, vydávání se za úřední orgán (provokace), odposlech telefonních hovorů, zvláštní úkoly (např. anonymní dopisy)
Stálá služba (u řídících úřadoven vykonávala tuto činnost stálá skupina úředníků)
IV 5 b - záležitosti NSDAP a jejich složek, tisk
IV 6 - Kartotéky a spisovna, ochranná vazba:
IV 6 a 1 - hlavní kartotéka zatčených, pátrací kartotéka, spisy stanného soudu, záležitosti vazby, transporty vězňů
IV 6 b - ochranná vazba, pracovněvýchovné tábory (od 1944)
IV N – Zpravodajská služba a evidence konfindentů
IV F - Bádání - výzkum příčin politických a dalších událostí
IV G - Pohraniční záležitosti (od 11/1944 IV 3 c)
IV M - Spojovací referát k Wehrmachtu a Waffen SS, organizace obrany řídící úřadovny, venkovních služeben, organizace nouzové zpravodajské služby:
IV M 1 - ochranná služba ve zpravodajském styku, ochrana vlastní pošty, dálnopisu, optická a akustická spojení, poštovní holubi.
4. Velitelé Gestapa
- Rudolf Diels (1933 – 1934)
Rudolf DIELS se narodil 16. prosince 1900 v Berghaus v Taunus jako syn farmáře. Během 1. světové války sloužil v císařské německé armádě a po ukončení války šel v roce 1919 studovat právo na univerzitu do Marburgu. V roce 1930 byl přijat k Pruskému ministerstvu vnitřních záležitostí. V roce 1932 byl povýšen na pozici poradce u pruské policie s cílem zaměřit se na potlačování politických radikálů, a to jak komunistů, tak i nacistů. Když se ujal moci Adolf Hitler, byl Diels šéfem Pruské politické policie v Berlíně. Když byl v roce 1933 jmenován Göring ministrem vnitra pro Prusko, byl zaujatý Dielsovou prací a jeho závazkem k nacistické straně. V dubnu 1933 ho proto Göring jmenoval vedoucím oddělení 1A (se zaměřením na politické zločiny) v nové Pruské státní policii. Toto 1A oddělení bylo brzy přejmenováno na Gestapo. Rudolf Diels byl také hlavním vyšetřovatelem zapálení Reichstagu dne 27. února 1933.
Rudolf Diels – pozdější obrázek (Bundesarchiv)
Himmler a Heydrich začali žárlit na Dielsovu moc, a proto začali šířit fámy o jeho malé věrnosti k Adolfu Hitlerovi. Jedna z fám hlásala, že se Diels připojil ke spiknutí, které zorganizoval Ernst Röhm. Bez podpory Hermanna Göringa by byl Diels zcela určitě zabit během tzv. „noci dlouhých nožů“.
V dubnu 1934 Göring, pod tlakem Heinricha Himmlera a Wilhelma Fricka, souhlasil s tím, že podřídí Gestapo pod kontrolu „Schutzstaffel“ (SS). V důsledku toho ztratil Diels svou pozici jako vedoucí organizace a následně se stal bezpečnostním šéfem vlády v Kolíně nad Rýnem.
V průběhu Norimberského soudu s válečnými zločinci podal Diels důkaz o svém boji proti Hitlerovi. Protože tím byl zbaven nařčení z provádění válečných zločinů, měl dovoleno sloužit jako podtajemník v poválečné německé vládě.
Rudolf Diels z německé vlády odešel v roce 1953. Zemřel 18. listopadu 1957, když se náhodně zastřelil svou loveckou zbraní.
- Heinrich Himmler (1934 – 1936)
Heinrich Luitpold Himmler se narodil 7. října 1900 v Mnichově v rodině zbožného přísného římsko-katolického učitele, který také určitou dobu vychovával bavorského korunního prince. Vzdělání získal na střední škole v Landshutu. V roce 1917 nastoupil jako dobrovolník do armády, kde na konci 1. světové války sloužil jako kadet u 11. bavorského pluku. V roce 1918 byl demobilizován a následně začal pracovat jako praktikant na statku v Ingolstadtu. V roce 1919 složil maturitní zkoušku a do roku 1922 studoval na zemědělské fakultě vysokého učení technického v Mnichově, kterou úspěšně absolvoval s akademickým titulem Diplomlandwirth.
Heinrich Himmler v 7 letech
Po ukončení studia nastoupil jako asistent u firmy zaměřené na výrobu umělých hnojiv ve Schleissheimu u Mnichova. V roce 1922 vstoupil do Röhmovy polovojenské organizace „Reichsflagge“ a v roce 1923 pak vstoupil do NSDAP. V listopadu 1923 se zúčastnil neúspěšného pokusu o převrat. V roce 1924 byl bez zaměstnání a v následujícím roce nastoupil jako sekretář Gregora Strassera v župní služebně NSDAP v Landshutu. Odtud přešel v roce 1926 do ústředí NSDAP v Mnichově. Heinrich Himmler v té době hovořil 5 světovými jazyky.
Adolf Hitler dal v dubnu 1925 příkaz jednomu z příslušníků své ochranky („Stosstrupp-Hitler“) Juliu Schreckovi, aby zřídil ozbrojené jednotky určené na ochranu představitelů německého politického vedení. Později se jim dostalo názvu Schutzstaffel – SS (ochranné oddíly). Na počátku SS stálo pouze osm mužů, mezi nimiž byli například amatérský zápasník Ulrich Graf, bývalý hodinář Emil Maurice, drogista Julius Schaub, bývalý armádní poručík Erhard Heiden a bývalý koňský handlíř Weber. Prvním šéfem SS se stal Julius Schreck, který 21. září 1925 rozeslal oběžník č. 1, v němž žádá všechny místní organizace NSDAP, aby zřídily podle vzoru centrály místní skupiny SS. Podle oběžníku mělo jít o bojeschopné elitní skupiny o síle 1+10 mužů, v Berlíně a Mnichově pak ve složení 1+20 mužů. Požadavek elitnosti se v té době týkal spíše fyzické zdatnosti, neboť o vypěstování naprosté oddanosti Vůdci se měl postarat až vnitřní výchovný řád SS.
V lednu 1929 byl Himmler jmenován velitelem Hitlerovy osobní ochranky SS (Schutz Staffel), která v té době měla již 200 mužů a v následujícím roce byl zvolen poslancem Říšského sněmu za NSDAP pro oblast Weser-Ems. Himmler se ve své činnosti soustředil na výrazné rozšíření příslušníků SS, takže již v roce 1933 měly SS celkem 52 tisíc mužů. Himmler se snažil získat nezávislost SS na SA vedenými Ernstem Röhmem, kterému byly podřízeny.
V roce 1931 založil Himmler v rámci SS původně ideologickou zpravodajskou službu strany, poté bezpečnostní službu SD (Sicherheitsdienst), jejímž vedením pověřil Reinharda Heydricha. Heinrich Himmler a Reinhard Heydrich tak do roku 1933 upevnili moc nacistů v Bavorsku. V březnu 1933 se Himmler stal mnichovským policejním prezidentem a krátce poté velitelem politické policie v celém Bavorsku. V září 1933 se stal velitelem všech jednotek politické policie kromě Pruska, kde byl formálně podřízen Hermannu Göringovi. 20. dubna 1934 se stal šéfem Pruské policie a tajné statní policie Gestapo (Geheime Staatspolizei). Rozhodujícím přelomem Himmlerovy kariéry byl 30. červen 1934, tzv. „Noc dlouhých nožů“, kdy bylo násilně odstraněno celé původní velení SA včetně Ernsta Röhma. Uvolnila se mu tak cesta k vybudování skutečně nezávislé organizace SS, která by plně hájila nacionálně socialistickou myšlenku a převedla by rasistické myšlenky režimu na dynamický princip rozhodné akce. Dnem 17. června 1936 úspěšně dosáhl převzetí politické a kriminální policie v celé Třetí říši, kdy se ke svému postavení Říšského vůdce SS (SS-Reichsführer) stal také šéfem tajné státní policie Gestapo.
Jako Říšský vůdce SS zavedl princip rasového výběru příslušníků SS a zavedl zvláštní pravidla pro sňatky příslušníků SS tak, aby se zajistilo párování lidí s "vysokou hodnotou". Založil státem řízenou „lidskou farmu Lebensborn", kde mladé dívky s dokonalými nordickými vlastnostmi byly k dispozici mladým příslušníkům SS za účelem početí dokonalého nordického potomka. Himmler byl posedlý vytvořením rasy "superlidí" pomocí křížení lidských jedinců. Příslušníci SS brzy tvořili privilegovanou kastu nacistické politiky v Evropě a stali se jádrem nového státního aparátu Třetí říše. Himmler do jednotek Waffen-SS začal přijímat "árijce" také jiných národností, aby tak přispěl k vybudování "Velkoněmecké říše německého národa", která měla být založena na feudálních principech vládnoucí vrstvy.
V říjnu 1939 byl Hitlerem jmenován Říšským komisařem pro upevnění německého území (Reichskommissar für die Festigung des Deutschen Volkstums). Získal tak absolutní moc nad nově anektovaným územím v Polsku. V této funkci zodpovídal za návrat německých obyvatel na neněmeckém území začleněné zpět do Říše. Vypracoval plány na záměnu Poláků a Židů na území Polska německými obyvateli (Volksdeutche) z baltických zemí a dalších částí vně Polska. V důsledku těchto plánů bylo během jediného roku více než milión Poláků a 300 tisíc Židů odsunuto na východ.
Dne 4. října 1943 hovořil k velitelům SS v Poznani, kde mimo jiné uvedl, že příslušník SS musí být čestný, mravný, věrný a kamarádský k příslušníkům naší vlastní krve, ale nikdy k nikomu jinému.. Němci jsou jedinými skutečnými lidmi na světě a stejně jako se chovají slušně ke zvířatům, chovají se slušně k těmto lidským zvířatům, ale bylo by zločinem proti vlastní krvi se kvůli nim trápit a předávat jim své myšlenky. Upozornil na to, že o odsunu Židů a hromadném vyhlazování židovské rasy nesmí příslušníci SS nikdy hovořit veřejně. Himmler již v roce 1933 zřídil první koncentrační tábor v Dachau u Mnichova. V letech 1940 až 1941 formuloval základy východního generálního plánu (Generalplan Ost) a v roce 1941 byl Hitlerem pověřen „konečným řešením židovské otázky“. V roce 1943 byl jmenován Ministrem vnitra. V únoru 1944 mu byla podřízena armádní zpravodajská služba a 20. července 1944 byl jmenován velitelem týlové armády. Z této pozice pod něj spadalo potlačení varšavského povstání. Himmler je osobně zodpovědný za masakry, které německé jednotky ve městě rozpoutaly. Na jeho příkaz nerespektovaly Ženevské konvence a masově vraždily bez rozdílu zajaté bojovníky i ošetřovatelky, jakož i všechny civilní obyvatele (muže, ženy, nemluvňata).
Z jednoho rozkazu Heinricha Himmlera z té doby lze uvést následující:
- Zajatí povstalci budou popraveni bez ohledu na to, zda dodržují či nedodržují Ženevské konvence.
- Neválčící obyvatelé, včetně žen a dětí, budou též popraveni.
- Celé město bude srovnané se zemí, to jest domy, ulice, veřejné stavby i vše, co se v něm najde.
V listopadu 1944 byl pověřen velením skupiny armád „Horní Rýn“ a v lednu 1945 velitelem skupiny armád „Visla“. 20. dubna 1945 nabídl spojencům jednání o separátní kapitulaci a 29. dubna 1945 ho Adolf Hitler zbavil všech funkcí a vyloučil z NSDAP. 5. května 1945 se admirál Karl Dönitz, který se stal nástupcem Hitlera po jeho sebevraždě, zřekl jeho služeb.
V tajných dokumentech britské zpravodajské služby v Londýně byly nalezeny záznamy o tom, že se Himmler koncem války pokusil vyjednat politický azyl pro sebe a 200 předních nacistů výměnou za 3500 Židů z koncentračních táborů. Podle dokumentů byli opravdu vězni z jednoho koncentračního tábora odesláni do Švýcarska ve dvou nákladních vlacích.
Dne 23. května 1945 po odhalení jeho totožnosti v britském zajetí v Lüneburgu spáchal Heinrich Himmler sebevraždu požitím kyanidu.
Mrtvola Heinricha Himmlera (23. květen 1945)
Závěrem lze shrnout, že Heinrich Himmler byl Říšský vůdce SS, šéf Gestapa, velitel zbraní SS, ministr vnitra a organizátor hromadného vyvražďování Židů (holokaustu). Za své zločiny díky spáchání sebevraždy nebyl nikdy souzen.
Plným jménem Reinhard Tristan Eugen Heydrich se narodil 7. března 1904 v Halle an der Saale nedaleko Lipska. Jeho otec byl hudební skladatel a ředitel hallské konzervatoře. Po skončení 1. světové války se stal členem Freikorpsu a bojoval proti bolševické revoluci v Německu. Po studiích na gymnáziu nastoupil k námořnictvu. V roce 1922 nastoupil na důstojnickou školu v Kielu. Sloužil na křižníku německého námořnictva Berlin. V roce 1931 byl po předchozí milostné aféře (jednou dívkou byl obviněn z nečestného jednání a z toho že ji přivedl do jiného stavu) z námořnictva propuštěn.
Ve volném čase se zabýval hrou na housle a šermem, v šermu byl několikanásobný přeborník SS, ovládal plynně několik světových jazyků.
Heydrich v šermířském oblečení
Dne 26. prosince 1931 se oženil se šlechtičnou Linou von Osten a měl s ní 4 děti:
- Klaus (17. 6. 1933 – 24. 10. 1943)
- Heider (* 28. 12. 1934)
- Silke (* 9. 4. 1939)
- Marte (* 23. 7. 1942)
Ta ho přivedla do NSDAP a SS. V roce 1932 Heydrich založil Bezpečnostní službu – Sicherheitsdienst (SD) a v roce 1934 se zúčastnil tzv. „Noci dlouhých nožů“. V roce 1939 byl pod jeho vedením vytvořen Hlavní úřad říšské bezpečnosti (RSHA). V letech 1939–1941 byl také rezervním stíhacím pilotem Luftwaffe, kde dokonce podnikl několik bojových letů. Avšak poté, co byl sestřelen nad nepřátelským územím a několik dnů nezvěstný, mu Hitler další bojové lety zakázal.
R. Heydrich a K.H. Frank
V roce 1941 se stal zastupujícím říšským protektorem pro Protektorát Čechy a Morava a ředitelem protektorátní policie a usídlil se na zámku v Panenských Břežanech, který se nachází asi 20 kilometrů severně od Prahy. V lednu 1942 předsedal konferenci ve Wannsee, na které bylo dohodnuto usmrcení miliónů lidí židovské národnosti ve vyvražďovacích táborech smrti (např. Majdanek, Treblinka, Osvětim, Chelmno atd.).
Vila ve Wannsee, kde se konference konala
Dne 27. května 1942 při jeho cestě z Panenských Břežan na ruzyňské letiště na něj v Praze-Libni byl na něj spáchán z Anglie vyslanými československými parašutisty (operace Anthropoid) atentát. Jak o dané situaci psaly tehdejší české noviny, například Nároní politika, je zřejmé z následujícího obrázku.
Zprvu jeho zranění nevypadala vážně a dokonce se pokoušel pronásledovat atentátníky. Po operaci se úspěšně zotavoval, ale pak se objevily nečekané komplikace, na jejichž následky v Praze dne 4. června 1942 zemřel. Oslavné popisy jeho osoby se vyskytovaly i v tehdejším českém tisku – viz Národní noviny, vydání z 8. června 1942
Hlavní smuteční část pohřbu včetně velkolepého smutečního provodu se odehrávala v Praze za účasti nejen vysokých německých stranických, státních a vojenských funkcionářů, ale i příslušníků české protektorátní vlády. Poté byly ostatky Heydricha odvezeny do Německa, kde byl pohřben na hřbitově invalidů v Berlíně. Dnes již není jeho hrob známý.
Jak o pohřbu psaly i tehdejší české noviny, je vidět například i na následujícím obrázku, kde je kopie titulního listu výtisku novin Národní politika ze dne 8. června 1942.
Heydricha ve funkci zastupujícího říšského protektora nahradil Kurt Daluege.
Německé represálie na území Protektorátu Čechy a Morava, jež následovaly po atentátu a zejména po jeho úmrtí, neznaly míru. Čeští lidé byli stříleni mnohdy bez soudu a vyvraždění obcí Lidice a Ležáky bylo jen jednou z mnoha případů tehdejšího německého bezuzdného řádění.
Závěrem lze konstatovat, že Reinhard Heydrich byl jedním z prominentních nacistů a byl blízký spolupracovník Heinricha Himmlera. Dále byl druhý nejvyšší představitel SS (Obergruppenführer SS) a generál policie a také šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD). V letech 1941–1942 byl zastupujícím říšským protektorem Protektorátu Čechy a Morava. Obdobně jako Himmler byl i on jedním z hlavních architektů holocaustu. Jako zastupující říšský protektor prosazoval politiku ve stylu „cukr a bič“ – sociální výhody dělníkům versus brutální perzekuce vůči neloajálním osobám a nepřátelům.
Pro zajímavost lze ještě uvést, že rozsudkem Zemského sociálního soudu spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko vydaným v roce 1956 obdržela vdova po Reinhardu Heydrichovi vdovský důchod pouze ve výši 150,- DM (v té době se jednalo o polovinu existenčního minima). V odůvodnění bylo konstatováno, že její manžel padl jako nadporučík v záloze, což byla jeho poslední vojenská hodnost před jeho propuštěním z vojenské námořní služby a kdy ještě nevstoupil do SS. Generálská penze jí byla zamítnuta s odůvodněním, že Heydrich byl generálem SS, tedy té organizace, která byla Norimberským tribunálem odsouzena jako zločinecká. Takže podle úřadů SRN nebyl Heydrich coby generál-SS vojákem, ale válečným zločincem.
Souhrn jeho hlavních funkcí:
Zastupující říšský protektor: ve funkci byl v období 29. září 1941 – 4. června 1942. Byl jmenován Adolfem Hitlerem. Jeho předchůdcem ve funkci byl Konstantin von Neurath a jeho nástupcem byl Kurt Daluege.
Ředitel Reichssicherheitshauptamtu (RSHA): ve funkci byl v období 27. září 1939 – 4. června 1942 Byl jmenován Heinrichem Himlerem. Jeho nástupcem ve funkci byl Heinrich Himmler.
Ředitel Interpolu: ve funkci byl v období 24. srpna 1934 – 4. června 1942. Předchůdcem ve funkci byl Otto Steinhäusl a jeho nástupcem byl Arthur Nebe.
Jeho vojenská služba:
Výmarská republika (do roku 1933)
Reichswehr (do roku 1933)
Třetí říše (do roku 1942)
SS (do roku 1942)
Ordnungspolizei (do roku 1942)
Nejvyšší dosažená hodnost ve Třetí říši:
SS-Obergruppenführer und General der Polizei
Nejvyšší obdržená vyznamenání:
Železný kříž I. třídy
Železný kříž II. třídy
Zlatý stranický odznak
Na následujícím obrázku je pro příklad uveden jeden z dokumentů, které Heydrich osobně podepsal. Jedná se o příkaz k uvalení tzv. „Schutzhaftbefehl“, tj. „ochranné vazby“.
Autor: Velč
--------------------Konec 1. dílu ----------------------
