Chvojenská rychta - Semovice
Rychta Chvojenská
Autor Antonín Pinkas
(z ručně psaného sborníku č. 11 z roku 1908 uloženého v Muzeu Podblanicka Vlašim /pobočka Benešov/ přepsal a poznámkami opatřil ing. Josef Velíšek)
D. S E M O V I C E
Vesnice Semovice jest starého původu. V roce 1311 postoupil pan Tobiáš z Benešova vesnici Semovice s hradem konopišťským panu Zdislavu ze Šternberka.
Vesnice Semovice byla poddaná panství Konopišťskému, mlýn Semovický však byl poddaným panství Leštenskému.
Vesnice Semovice patřila k rychtě Chvojenské.
Před rokem 1750 zaznamenány jsou v Semovicích 4 statky:
Vaňkovský (čp 6),
Baršovský (čp 5),
Dvořákovský (čp 2),
Bejčkovský (čp 1)
a mlýn Brejlů (p 8).
Usedlost čp 10 povstala v roce 1801oddělením od usedlosti čp 2.
Dům čp 3 a 9 byl před rokem 1850,
dům čp 7 byl před rokem (?),
dům čp 12 vystavěn byl kol roku 1902.
Před rokem 1800 žili v Semovicích rodiny: Haškova, Dvořákova, brejlova, Turkova, Markova, Mackova, Hlaváčkova.
Dle velikosti byly v té době:
usedlost čp 5 majíc 39 jiter 354oo pozemků,
usedlost čp 6 majíc 37 jiter 1374oo pozemků,
usedlost čp 2 majíc 35 jiter 990oo pozemků,
chalupa čp 1 majíc 14 jiter 20oo pozemků,
mlýn čp 8 majíc 11 jiter 1338oo pozemků.
Usedlost čp 1
zvaná
grunt Bejčkovský.
Vlastníci té chalupy byli povinni každý týden po celý rok dva dny pěší roboty panství konopišťskému konati.
Kolem roku 1750 nalézaly se v tomto stavení:
Jedna světnice, síň a při ní komora; opodál stály chlévy a stodola, té doby na této usedlosti hospodařili manželé
Jan a Kateřina Haškovi.
Po úmrtí Jana Haška zabývala se hospodařením po nějaký čas pozůstalá vdova Kateřina s dětmi: Josefem, Václavem, Kateřinou a Ludmilou; ona měla provdány dcery: Kateřinu za Ondřeje Boučka a Ludmilu za Jana Laše.
Dle zápisu ze dne 23. Července 1785 odevzdala tu chalupu nejmladšímu synu
Josefu Haškovi.
K odevzdání tomu odhadli tu chalupu rychtář Chvojenský, Jakub Kadeřábek a Pavel Říha, konšel Jarkovský, takto:
světnice, síň a komora za 8 zlatých 10 grošů rýnských,
stodola za 4 zlaté 40 grošů,
chlév za 2 zlaté 20 grošů,
10 strychů polí osetých za 23 zlatých 20 grošů,
1 strych pole neosetého a 5 strychů zahrady za 6 zlatých 25 grošů,
louka po 1 ¼ vozu sena za 1 zlatý 27 grošů a 3 denáry,
hospodářské nářadí 1 zlatý 10 grošů,
kamnovec, díž, motyka a sekera 1 zlatý 10 grošů. Josef Hašek měl děti: Jana, Františka, Martina, Václava, Annu, Kateřinu a Barboru; on hospodařil 25 roků.
V roce 1810 postoupil usedlost tu synu
Janu Haškovi
v ceně 600 zlatých rýnských.
Té doby patřilo k té usedlosti:
12 jiter 1478oo polí,
1 jitro 142oo luk a pastvin.
S chalupou tou odevzdal mu zároveň 2 tažné voly, jednu dojnou krávu, jednu jalovici, jednu ovci s jehnětem, jednu prasnici, jeden vůz s příslušenstvím, pluh, rádlo, brány, dvoje vidle, podavák, kopáč, sekeru, motyku, díž, deset víček na chleba (ošatek), čtyry pytle, železný kamnovec, čtyry lavice, stůl, misník, slévač, škopek a konev. Jan Hašek měl děti: Kateřinu, Annu, Marii, Barboru a Jana; dceru Kateřinu provdal za Chvátala. Když dne 24. Listopadu 1842 zemřel a pozůstalost jeho pojednávána byla (v roce 1840) byla usedlost ta v ceně 745 zlatých 13 grošů stříbrných odevzdána synu
Janu Haškovi
a vlastníkům té chalupy uloženo, aby každý rok do panské konopišťské flussárny odváděli 2 strychy dřevěného popele a zapovězeno jim, aby, kdyby popele více měli, jinam jej prodávati mim o konopišťskému flussaři.
Jan Hašek hospodařil 32 roků, načež tu usedlost v roce 1875 odevzdal v ceně 1500 zlatých manželům
Václavu a Kateřině Marušákovým.
Usedlost čp 2,
grunt Dvořákovský
zvaný „hořejší grunt Mackovský“.
Hospodářství toto původně patřilo rodině Brejlových, vdova po dřívějším vlastníku, Brejlovi, provdala se za Martina Dvořáka. Po úmrtí dřívějšího hospodáře, Brejly, hospodařil na té usedlosti manžel pozůstalé vdovy
Martin Dvořák,
on dal si v roce 1756 hospodářství to připsati, přičemž bylo odhadnuto:
světnice, síň, komora, maštal a chlévy za 32 zlatých rýnských,
špejchar, chlév a dva malé chlívce za 10 zlatých,
stodola za 12 zlatých,
14 strychů polí osetých za 28 zlatých,
14 strychů polí k jarnímu osetí 15 zlatých,
16 strychů polí ouhorních 16 zlatých,
louka po 4 vozy sena 4 zlaté,
zahrada po 2 věrtele 30 grošů, pár kobyl 24 zlatých rýnských, vůz za 5 zlatých rýnských, nářadí, pluh, brány a sekera za 28 zlatých 30 grošů, stará kosa travní a hnojní vidle 20 grošů 5 denárů.
Celé hospodářství odhadnuto na 149 zlatých 20 grošů a 5 denárů.
Když Martin Dvořák se do statku přiženil, bylo stavení to nově vystavěno, ale nebyly u něho žádné pole a proto přidělila k němu vrchnost pole od jiných statků, za což byli vlastníci této usedlosti povinni vlastníkům statků, od nichž pole ta vzata byla, dáti náhradu: tak měli zaplatiti Matěji Vilímkovi náhradu 40 zlatých rýnských. Hospodář měl k ruce čeládku, pacholky: Václava Stodolu a Tomáše Vávru, děvečku: Ludmilu Drábkovou a pohůnka: Matěje Petráka.
Martin Dvořák měl děti: Václava, Jana, Kateřinu a Jakuba.
Po Martinu Dvořákovi měla usedlost ta dle práva připadnout dědici původního hospodáře Brejly, poněvadž ale týž se do Zbožnice na statek přiženil, dohodl se s Martinem Dvořákem v roce 1775 a statek ten jemu, svému otčímu, ponechal.
Po úmrtí Martina Dvořáka bylo nástupnictví na tomto hospodářství mezi dětmi po vdově Brejlové – pak provdané Dvořákové – z obou manželství zrozenými opět sporné. V roce 1801 dohodli se nevlastní bratři: Václav Brejla a František Dvořák, že mezi sebe tu usedlost rozdělí a obdrželi.
Václav Brejla
Stavení čp 2 – vyjímajíce kravský chlév, a poněvadž původně k té usedlosti patřilo
31 jiter 529oo polí,
4 jitra 460oo luk a zahrad,
obdrželi polovici z nich, pak polovici nářadí a dobytka, a bylo mu uloženo konati polovinu roboty také: každý týden po celý rok 1 ½ dne potahem a v době od svatého Jana do svatého Václava 6 ½ dne pěší.
Druhou polovici pozemků, pak onen kravský chlév a místo k vystavění nového stavení obdržel František Dvořák; on stavení si vystavěl a obdrželo čp 10.
Václav Brejla zemřel dne 28. srpna 1803. Po něm ujal dědičně to hospodářství syn
Jan Brejla
v ceně 1028 zlatých 32 ½ groše a patřilo k této usedlosti:
15 jiter 1964oo polí,
2 jitra 230 ½oo luk, zahrad a pastvin.
Při tom byla usedlost ta odhadnuta takto:
světnice, síň, komora a chlév za 70 zlatých,
špýchárek za 12 zlatých,
stodola za 50 zlatých, 2 tažné volky za 70 zlatých, kráva za 25 zlatých, dvouletá jalovice za 12 zlatých, dvě roční jalovice za 16 zlatých, čtyry bahnice a dvě jehňata za 14 zlatých, prasnice a čtyry podsvinčata u ní za 7 zlatých,
25 mandelů žita za 93 zlatých 45 grošů,
8 mandelů ječmena za 27 zlatých,
11 mandelů ovsa za 27 zlatých 30 grošů,
1 ½ strychu navážených erteplí zlaté 15 grošů,
jeden vůz s příslušenstvím 25 zlatých,
pluh, brány a rádlo 5 zlatých,
2 louční kosy, 2 sekery, motyka, 2 vidle, kopáč, podavák, rýč, řezačka s kosou, kladný řetěz, dva malé klanečníky, tři srpy za 6 zlatých, spižírna, slevač, konev, dva škopky, díž, pět víček, šest pytlů, věrtel, stůl, stolice, čtyry lavice a misník 10 zlatých,
5 centů sena a otavy 7 zlatých 30 grošů,
13 mandelů dlouhé slámy a 16 mandelů ječné slámy za 25 zlatých,
Celé hospodářství odhadnuto na 1028 zlatých 32 ½ groše. Janu bylo uloženo, aby ostatním dětem Václava Brejly: Anně provdané Vlčkové na Hůrce a Kateřině vyplatil podíly.
Jan Brejla hospodářství své rozšířil; když dne 29. srpna 1830 zemřel, patřilo k té usedlosti:
17 jiter 420oo polí a
2 jitra 194oo luk a
36oo pastvin.
Po jeho úmrtí byla dle zápisu ze dne 27. prosince 1831 usedlost ta odevzdána jeho synu
Janu Brejlovi
v ceně 200 zlatých stříbrných. On hospodařil na ní 7 roků, načež ji dle smlouvy ze dne 1. srpna 1838 prodal
Václavu Škvorovi
za 500 zlatých stříbrných.
Václav Škvor hospodařil 36 roků, na to ji dle smlouvy ze dne 25. října 1874 odevzdal synu a jeho manželce
Františku a Petronile Škvorovým.
František Škvor vydal se své polovice té usedlosti, postoupiv jí dle smlouvy ze dne 4. srpna 1880 své manželce
Petronile Škvorové
do vlastnictví. Ona prodala tu usedlost dle smlouvy ze dne 30. března 1881 manželům
Čeňku a Anně Hruškovým, této rozené Parisové.
Oni drželi tu usedlost 3 roky, načež jí dle smlouvy ze dne 23. června 1884 prodali manželům
Antonínu a Marii Plzákovým.
Antonín Plzák po té dle smlouvy ze dne 6. prosince 1884 postoupil svoji polovici té usedlosti manželce
Marii Plzákové,
táž v roce následujícím, dle smlouvy ze dne 11. prosince 1885 prodali jí
Antonínu Kumžakovi.
Jeho dceru pojal za manželku František Páv, a tu Antonín Kumžak postoupil v roce 1885 usedlost tu těmto manželům
Františku a Anně Pávovým.
Dům čp 3.
Dům čp 3 vystavěn byl před rokem 1850, vlastníci jeho však zapsáni nebyli; teprvé, když držitel jeho
František Šešina
Jej prodati chtěl, vymohl si povolením podkrajského soudu v Benešově ze dne 23. září 1851 k jeho zapsání a prokázav své vlastnictví dle přizkující listiny z roku 1851 dal si dům připsati.
On prodal jej v roce 1852 manželům
Josefu a Kateřině Šindelářovým
za 700 zlatých.
Po úmrtí Kateřiny Šindelářové byla patřící jí její polovice dle odevzdací listiny ze dne 13. července 1854 odevzdána manželi
Josefu Šindelářovi
a dětem jejich: Matěji, Anně a Marii vykázány podíly.
Když Josef Šindelář zemřel, sdědil ten domek dle odevzdací listiny ze dne 10. srpna 1858 syn
Matěj Šindelář
v ceně 421 zlatých 13 ½ krejcaru.
On držel jej 29 roků, na to jej dle smlouvy ze dne 8. května 1887 prodal manželům
Janu a Marii Mníkovým,
kteří jej v roce 1902 (…..avěli?).
Pastouška čp 4
o této pastoušce není v pozemkové knize zvláštních zápisů.
Usedlost čp 5
zvaná
grunt Baršovský.
Kolem roku 1700 patřila tato usedlost
Tomáši Turkovi.
Po jeho úmrtí měl připadnout jeho matce, která byla provdána opětně za
Jana Marka,
Poněvač ona ale dala k tomu své svolení, byl odevzdán tomuto jeho otčímu
Janu Markovi
v ceně 125 kop míšenských.
Týž hospodařil na ní do roku 1757, na to jí dle zápisu ze dne 8. Října 1757 postoupil jej synu
Janu Markovi
v ceně 125 kop míšenských.
Když Jan Marek zemřel, hospodařila tu po něm pozůstalá manželka až do svého úmrtí, po její smrti ujal jí dle zápisu ze dne 5. září 1782 její syn
Václav Marek,
Aby usedlost ta odevzdána byla, vykonali její odhad: Jan Kadeřábek, rychtář Chvojenský a František Kadeřábek, konšel Jírovický a Václav Brejla, soused Semovický takto:
Ve stavení se nalézala: světnice, síň, kuchyně, kravský chlév, nad kterým celá vazba a střecha po selské straně jsou podvrstvy. Odhadnuty na 9 kop míšenských, kravský chlév, sklep a nad ním dvě komory, tuze sešlé: 3 kopy míšenské, ovčín, svinský chlév a kolna, vše sešlé za 2 kopy; komora a nad ní špejchárek na velké straně podvohnuty: 2 kopy 30 grošů, stodola velmi chatrná 8 kop 30 grošů.
Bylo tedy stavení velmi sešlé, pobořené a zpodpěrované.
Dále: pětiletá klisna na nohách nezdravá 5 kop, 6tiletá březí klisna 10 kop, 2 ½ roku staré hříbě patřící synu Františkovi, roční hříbě patří hospodáři Václavovi, 6ti letý tažný vůl na nohách nezdravých, dvě pětileté krávy 6 kop, dvouletý volek patří Václavovi, ovčí dobytek rozdělen, tři jednoroční (fríšlinky?) 45 grošů, 8 starých slepic a jeden kohout 15 grošů,
12 ½ strychů polí osetých 25 kop míšenských,
30 strychů 3 věrtele polí neosetých a zahrad 30 kop 45 grošů,
loučně po 3 vozy sena 3 kopy,
10mandelů žitné slámy 7 zlatých 30 grošů,
5 mandelů ječné slámy 2 kopy 48 grošů,
3 strychy pšenice (zrno) 4 kopy 30 grošů,
4 strychy ječmene, 10 strychů ovsa a ½ strychu hrachu ponechalo se k osetí, 3 centy sena, 3 mandele dlouhé slámy a 6 mandelů ječné slámy ponechalo se pro dobytek; 1 ½ vozu s příslušenstvím 6 kop, 2 pluhy, 1 brány s hřebíkami 1 kopa 30 grošů, kopáč, vidle, pila, rýč, podavák, motyka, hrabice, loučná kosa, tři srpy, řezací stolice se starou kosou, železný kamnovec, závěrní řetěz – 1 kopa, domovní nářadí 1 kopa; 3 špalky včel rozdělily se mezi děti: Františka, Václava a Kateřinu po špalku.
Vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťskému: každý týden po celý rok konati robotu párem potahů a od svatého Jana Křtitele do svatého Václava 13 dnů pěší; robotní obdržel od panství na den 1 ½ libry chleba.
Ostatní děti: Kateřina provdaná Fulínova, Anna provdaná Brejlova a František obdrželi podíly.
Václav Marek měl děti: Jana, Kateřinu, Annu a Františka; dceru Kateřinu provdal za Brejlu. On hospodařil 24 roků, dne 28. ledna 1806 zemřel bez kšaftu, a když pozůstalost jeho pojednávána byla, byla usedlost ta dle přivlastňovací listiny ze dne 28. ledna 1806 odevzdána nejstaršímu synu
Janu Markovi
v ceně 1447 zlatých 27 grošů a ostatním dětem vykázány podíly. Té doby patřilo k usedlosti:
34 jiter 856oo polí,
4 jitra 1103oo luk a zahrad,
506oo pastvin a porostlin.
On hospodařil do smrti; na to dle zápisu ze dne 4. ledna 1838 byla usedlost ta odevzdána jeho jedinému synu
nezletilému Františku Markovi,
a poněvadž matka jeho, pozůstalá vdova Marie Marková, provdala se za Škvora, bylo mu uloženo, aby věno, které ona do statku toho přinesla, jí zaplatil.
František Marek ale zemřel nezletilý a tu byla usedlost ta dle zápisu ze dne 27. srpna 1838 odevzdána blízkému jeho příbuznému
Janu Brejlovi
ze Semovic v ceně 1200 zlatých stříbrných a bylo usneseno, aby ostatním příbuzným: Anně provdané Hruškové, Františku Markovi z Benešova, Kateřině Hruškové provdané Velebilové vyplatil podíly.
Jan Brejla zemřel 29. dubna 1875, usedlost ta byla z jeho pozůstalosti odevzdána synu
Václavu Brejlovi
v ceně 4806 zlatých 91 grošů; on pak oženiv se, přijal v roce 1875 manželku svoji
Marii Brejlovou
za spoluvlastnici.
Manželé tito hospodařili 28 roků; když syn jejich František za manželku pojal Anežku Královou, postoupili tu usedlost dle smlouvy ze dne 16. listopadu 1907 těmto manželům
Františku a Anežce Brejlovým
do vlastnictví.
František Brejla však během 5 roků zemřel a tu dle pojednání jeho pozůstalosti byla jemu patřivší polovice té usedlosti v roce 1908 odevzdána pozůstalé manželce
Anežce Brejlové
a ona vešedší v roce 1908 v manželství s
Františkem Kadeřábkem,
přijala jej dle smlouvy ze dne 10. září 1908 za spoluvlastníka.
Usedlost čp 6
zvaná grunt Vaňkovský.
Kolem roku 1750 byl vlastníkem této usedlosti
Jiří Macek,
Po něm ujal jí dle zápisu ze dne 29. října 1787
Jan Hlaváček
proti tomu, že dětem: Kateřině a Marianě vyplatil podíly po 19 kop 44 grošů 3 denáry. K odevzdání tomu byla usedlost ta odhadnuta takto:
světnice, síň a komora za 12 kop míšeňských,
maštal koňská a kravská 7 kop míšeňských,
stodola 12 kop,
13 strychů polí na zimu osetých 26 kop,
14 strychů polí ja jaře osetých 28 kop,
13 strychů polí neosetých 13 kop,
louční po 4 kopy sena 4 kopy,
zahrada po 1 věrtel 30 grošů,
starý vůz 3 kopy, dva pluhy, rádlo, brány a dvě houžve 3 kopy,
řetěz, čtyry hnojné vidle, kopáč a dvě kosy 2 kopy,
dvě hrabiční kosy, věrtel a měřice 1 kopa,
tažná klisna 12 kop.
Celé hospodářství dohromady 123 kop 30 grošů.
Po úmrtí Jana Hlaváčka hospodařila vdova Judyta, provdavší se znova, za Jana Zboženskýho, s tímto manželem až do zrůstu nejmladšího syna Pavla Hlaváčka, poněvadž ale hospodářství bylo zanedbáno, dlouhé bylo předělávání, stěžoval si na to jejich hospodařící starší syn Jan Hlaváček na hospodářském úřadě v Konopišti; když byla stížnost ta vyšetřena a správnou shledána, odevzdala vrchnost tu usedlost dle zápisu ze dne 19. října 1784 synu
Janu Hlaváčkovi,
Ke kterému odevzdání odhadli ji rychtář Chvojenský, Jakub Kadeřábek, konšel Mysličský, Martin Škvor a konšel Jírovický, František Kadeřábek takto:
Stavení domovní: kuchyně a jedna komora 14 zlatých, koňský chlév 4 zlaté 40 grošů, kravský a ovčinský chlív 9 zlatých 20 grošů, stodola 17 zlatých 50 grošů,
12 roků stará klisna 16 zlatých 40 grošů, sedmiletý valach 21 zlatých, jeden čtyřletý a jeden tříletý vůl 26 zlatých 50 grošů, dvě dojné krávy 17 zlatých 30 grošů,
13 ½ strychů žitem na zimu osetých polí 31 zlatých 30 grošů,
12 strychů polí k jarnímu setí a
15 strychů úhoru za 31 zlatých 30grošů,
Po 4 vozy sena luk 4 zlaté 40 grošů,
16 mandel žita po 1 strychu = 16 strychů 40 zlatých,
7 mandel ječmena po 1 strychu = 7 strychů 15 zlatých 45 grošů,
12 mandel ovsa po 1 strychu 3 věrtel = 21 strychů 23 zlatých 36 grošů,
2 mandele hrachu po 3 věrtelích= 2 strychy 45 4 zlaté 7 grošů 3 denáry,
12 mandel žitné slámy po 4 zlatých 46 groších,
4 mandele ječné slámy po 1 zlatém,
1 ½ vozu sena neb 9 centů 3 zlaté 36 grošů,
2 staré vozy 9 zlatých, 2 pluhy, jedno rádlo a dvoje brány 3 zlaté, pár chomoutů s kšírama 2 zlaté, sekera, rýč, pila, motyka, dva kopáče, podavák, senná kosa, hrabice, rynsačka s košířem, čtyry srpy, železný kamnovec, kladný řetěz a (brn.?) 4 zlaté.
Poněvač Jan Hlaváček k stáří stále churavěl, postoupil usedlost tu dle zápisu ze dne 28. června 1823 synu
Václavu Hlaváčkovi
v ceně 1000 zlatých. Toho času patřilo k té usedlosti:
33 jiter 1166oo polí,
4 jitra 208oo luk, zahrad a pastvin.
Ostatním dětem: Janu ženatému v Jarkovicích, Františku ženatému v Tvoršovicích a Matěji svobodnému doma dostalo se podílů. Václav Hlaváček hospodařil 26 roků; na to dle smlouvy ze dne 20. října 1849 postoupil tu usedlost synu
Františku Hlaváčkovi
v ceně 1000 zlatých; při tom odevzdány mu byly u usedlosti té nalézající se:
pár volů, dvě krávy, čtyry ovce, prasnice, dva vozy s příslušenstvím, dva pluhy, dvě rádla, dvoje brány, pár koní a jiné nářadí.
On držel tu usedlost 26roků, na to jí dle smlouvy ze dne 22. dubna 1875 odevzdal manželům
Josefu a Aloisii Šeborovým
za 7900 zlatých; oni drželi ji 10 roků. Načež ji od nich dle smlouvy ze dne 14. ledna 1885 koupili manželé
Josef a Kateřina Klikovi.
Po úmrtí Josefa Kliky byla patřící mu polovice té usedlosti dle odevzdací listiny ze dne 28. dubna 1887 odevzdána manželce
Kateřině Klikové,
a táž provdala se za Bartušku.
Usedlost čp 7.
Starší zápisy zapsány jsou: (kontr ku?) Bystřice z roku 1750 fol 605.
Kolem roku 1800 hospodařil na té usedlosti
František Benačan;
on měl děti: Václava, Jana, Barboru, Marii, Annu a Kateřinu.
Když dne 4. října 1846 zemřel, sdědil usedlost tu dle odevzdací listiny ze dne 26. června 1857
Václav Benačan,
on pojal za manželku
Kateřinu rozenou Turkovou
a přijal jí za spoluvlastnici; po té dle smlouvy ze dne 9. února 1858 byla celá ta usedlost
Kateřině Benačanové
připsána a ona ji dle smlouvy ze dne 30. května 1881 postoupila synu a jeho manželce
Františku a Marii Benačanovým
Mlýn čp 8.
Mlýn tento patřil do roku 1747 panství Tloskovskému; od panství toho koupil jej v roce 1747
Vojtěch Brejla
za 700 zlatých.
Ve mlýně tom byla dvě složení, tři stoupy a valcha; při mlýně tom byla pila, ale ta byla panská.
Po úmrtí Vojtěcha Brejly hospodařila na něm pozůstalá vdova
Dorota Brejlová.
Dle zápisu ze dne 4. června 1778 dovolil Arnošt Karel, svaté říše římský hrabě z Pachty, svobodný pán na panství Citolibech a Tloskově, této Dorotě Brejlové, vdově po fiskálním svobodníku a bývalém mlynáři Semovském Vojtěchu Brejlovi, aby mlýn ten odevzdala synu
Václavu Brejlovi
v ceně 700 zlatých, avšak jemu zároveň nařídil, aby mlýn ten v dobrém stavu udržoval, načež mu z panských lesů každoročně vykazováno bylo jeden kusen trámový, jeden tvrdý, pak měkký, buď ku koupi neb k freinaření (tj. výměně).
Vrchnost byla povinna vantroky a vodní trouby opravovati; mlynáři bylo zapovězeno ryby a raky v rybníce chytati, avšak uloženo mu bylo v každém nebezpečí oblaku vodu z rybníka časně po lehku táhnouti, aby rybník přidržováním vody ke stržení nepřišel.
V roce 1789 přikoupil Václav Brejla od panství pilu při mlýně tam stojící za 300 zlatých, a proti placení roční činže 4 zlatých, ale poněvač v roce 1788 ze svého na její opravu a vyhotovení jednoho nového kola 20 zlatých vynaložil, byl mu obnos ten z ceny kupní odpočítán; mlynář byl dále zavázán správku na tu pilu vésti a stoky, které od pily jdou, opravovati a čistiti, dále všechny jemu přivezené panské klády bez odkladu a před jinými selskými řezati, za mzdu od každého špalku, ať jsou fošny neb prkna na latě 15 grošů.
Václav Brejla své polní hospodářství rozšířil tím, že dle zápisu ze dne 25. října 1747 koupil od panství Lešenského pole řečené „Pod lískem“, které v nájmu míval, po 8 strychů, 3 věrtele a 2 mírky za 443 45 grošů rýnských, pak dle zápisu ze dne 1. července 1795 od téhož panství kousek pastviště dvoru Líšenskému patřícího u lesa „Lísku“ a polí mlynářových ležící po 1123oo za 70 zlatých 18 ¾ zlatých rýnských.
V roce 1773 byla veliká povodeň, tak že byl potok vodu na Hanzlovský mlýn vedoucí, poškozen a stávek v něm odplaven. Stávek ten stával na půdě Konopišťské. Tu požádal Jan Táborský, mlynář Hanzlovský, mlynáře Semovického, aby on dovolil, aby potok, který dříve pod skálou stávkem k mlýnu šel, nad tou skálou, která na panství Tloskovském se nalézala, vyvésti vlastním nákladem a s pomocí vrchnosti Konopišťské skrze občiny mohl, zároveň však mlynáři Semovickému listinou ze dne 24. května 1791 osvědčil, z toho žádný závazek vyjíti nemá a ni mlynáři Semovickému ani panství Tloskovskému, poněvač se to stalo z dobré vůle.
Po Václavu Brejlovi ujal ten mlýn jeho syn
František Brejla,
on hospodařil na něm do roku 1849. Načež jej dle smlouvy ze dne 8. února 1849 postoupil synu
Františku Brejlovi
v ceně 8000 zlatých stříbrných. K mlýnu tomu patřilo:
9 jiter 1241oo polí,
2 jitra 97oo luk, zahrad a pastvin.
On hospodařil do úmrtí; při dědičné pořádnosti po něm odevzdán byl mlýn ten v roce 1873 jeho dětem: Anně, Aloisii, Marii, Pavlíně a Františku Brejlovým, každému jednou pětinou.
František Brejla
koupil v roce 1888 od sester: Anny, Marie a Pavlíny Brejlových patřící jim pětiny a v roce 1899 od Aloisie Brejlové patřící jí ji jednu pětinu; on přijal v roce 1899 manželku svoji
Marii Brejlovou
za spoluvlastnici.
Domek čp 9,
Patřil k usedlosti čp 7. V roce 1858 koupil jej
Jan Havlíček.
Usedlost čp 10
Je polovicí bývalé usedlosti čp 2; v roce 1801 byla usedlost čp 2 rozdělena.
Od ní obdržel
František Dvořák
Kravský chlév a místo k vystavění toho stavení, které on vystavěl a totéž poznačeno čpop 10. Zároveň dostalo se mu polovice nářadí a dobytka a pozemků:
15 jiter 1064 ½oo polí,
2 jitra 230 ½oo luk, zahrad a pastvin
a jemu zároveň vloženo bylo konati panství robotu: každý týden po celý rok 1 ½ dne párem potahů a v době od svatého Jana Křtitele do svatého Václava 6 ½ dne pěší. František Dvořák hospodařil 6 roků, on hospodářství své rozšířil, takže mu patřilo
17 jiter 470oo polí,
2 jitra 194oo luk a zahrad,
36oo pastvin.
On zemřel dne 2. února 1807; po té byla usedlost ta z jeho pozůstalosti odevzdána synu
Janu Dvořákovi,
poněvač ale byl nezletilý, hospodařila na ní do jeho zrostu pozůstalá vdova
Marie a Pavel Blažek z Drachkova.
Po něm dle smlouvy ze dne 22. listopadu 1861 ujali tu usedlost jeho syn a manželka téhož
František a Františka Dvořákovi
v ceně 1400 zlatých, z něj ostatním jeho dětem i Marianě, Anně a Janu vyplatili podíly.
Manželé tito hospodařili 29 roků, načež usedlost tu dle smlouvy ze dne 19. listopadu 1890 postoupili
Anně Dvořákové provdané Marušákové.
Domek čp 11
Jest hájovna a není o ní zvláštních zápisů.
Domek čp 12
Vystavěn byl v roce 1902 na zeleném drnu od manželů
Václava a Kateřiny Baráškových
a byl jim knihovně připsán.
