Rychta Chvojenská

Autor Antonín Pinkas

(z ručně psaného sborníku č. 11 z roku 1908 uloženého v Muzeu Podblanicka Vlašim /pobočka Benešov/ přepsal a poznámkami opatřil ing. Josef Velíšek)

A.     K O Z L I   (KOŽLÍ)

Pozn.:

Kolem roku 1300 se předpokládá vznik hradu Kožlí. Roku 1318 se poprvé písemně (založen kolem roku 1300) připomíná i hrad Kožlí (Kozlé), neboť z té doby se připomíná Ctibor z Kozlé mezi těmi kdo v zemi strojili nepokoje. V roce 1318 se Kožlí uvádí jako de Kozleho. V roce 1325 se poprvé připomíná obec Tisem. Její vznik je spojen s hrady Kožlí (Kozly) a vesnicí či tehdy tvrzí Chvojen. Byla to obec svobodnická a byla určena jako stráž hradu Kožlí, u kterého tehdy byla i osada Kožlí.

      K hradu Kožlí patřilo podací právo ke kostelu Chvojínku. V letech 1362 až 1378 se jako patroni tohoto kostela uvádějí bratři Mareš, Heřman a Kurát z Chvojna (psali se po hradu Kožlí). Uvádí se, že „z hradu vybíhali a brali na silnici“.

Venkovské zázemí pro město Benešov, v roce 1380 patřilo k vyspělejším městům, tvořil hrad Konopiště s přilehlým panstvím a řadou panství v okolí – Bedrč, Benice, Pomněnce, Kožlí, Chvojen, Soběhrdy. Držitelem dobře chráněného hradu Kožlí při Janovickém potoce se na konci 14. století stal Beneš, který jej zdědil po svém otci Benešovi z Dubé.

V roce 1404 se Kožlí uvádí jako na Kozly. V té době je majitelem Petr Pětichvost jako „dominus castri Kozle“ a úřaduje tu i zvláštní purkrabí. Petr byl za bojů Panské jednoty s králem Václavem IV., zachoval mu věrnost a byl opěrným bodem rytířů škodících nepříteli. Po Petrovi připadl koupí statek a hrad Beneši Libunovi z  Dubé, který byl tehdy patronem kostela v blízkém Chvojínku (Chvojenci). Beneš k výchově svých dětí přivolal na hrad učitele Pecha, který se ve volných chvílích věnoval psaní rukopisů z Kožlí.

V roce 1426 pravděpodobně zdědil Beneš z Dubé a Kožlí, syn Beneše z Dubé zvaného Libun, hrad Líšno, bylo to po smrti Václava z Dubé na Líšně.

Kolem roku 1400 sídlel na hradě Kozlí pan Beneš z Dubé, řečený Silný, jenž se psával z (Dubé) Kozlí.

Beneš z Dubé, řečený Libúň patřil ve válkách husitských ke straně Katolické a pomáhal straně této v bitvě u Lipan a při dobývání hradu ostromeče; on zemřel roku 1445. Jeho dceru Helenu pojal za manželku pan Aleš Holický ze Šternberka.

Syn jeho Jan z Dubé na Kozlí hlásil se ku straně Jiřího z Poděbrad a pomáhal mu dobývati Prahu. Když po čase soused jeho, Zdeněk Konopišťský od krále odpadl, činil jeho lid rytíři Janu z Dubé mnohá příkoří, až konečně hrad Kozlí byl vojíny Šternberskými obležen, dobyt a v ssutiny obrácen a od té doby v zřícenině stojí.

Jan Libun z Dubé, majitel Kožlí, které zdědil po svém otci Benešovi Libun z Dubé, se v roce 1448 zúčastnil obsazení Prahy vojsky Jiřího z Poděbrad. Jeho bratr Beneš jej za neznámých okolností převedl do držby Zdeňka ze Šternberka.

V roce 1465 připojil Zdeněk ze Šternberka hrad Kožlí (koupil jej v 2. polovině 15. století) ke Konopišti, tím hrad pozbyl smyslu a byl později v 16. století opuštěn.

Na jaře 1467 došlo v Čechách k domácí válce. Vůdcem protikrálovské strany (náčelníkem katolické opozice) se stal Zdeněk Konopišťský. Hned po vypovědění nepřátelství oblehla královská vojska Jiřího z Poděbrad jeho hrady (celkem šest, nejpevnější byl hrad Roudnice, byl však dobyt jako první, 12. 7.), mezi nimi i Konopiště a Kožlí (byl částečně pobořen).

       Vojskem Jiřího z Poděbrad byl v letech 1467 – 1468 dobyt a rozbořen i hrad Kožlí. Zbořením hradu Kožlí ztratila obec Tisem svoje výhody a stala se vesnicí poddanskou a obyvatelé museli začít robotovat.

        V listopadu 1479 už Konopiště s městem Vladislavice a i s jeho okolními vesnicemi drželi synové Jaroslav a Zdeslav Šternberkovy. Později se tu uvádějí nezletilí synové Jana ze Šternberka Zdeněk mladší a Jiří, pod poručenstvím nejprve Jaroslava ze Šternberka († 1492), potom jejich matky Kateřiny z Eckartsau (Ekrcau). V lednu 1495 byl majetek mezi oba dědice rozdělen, v červnu téhož roku dělení dokončeno. Zdeňkův podíl obsahoval městečka Benešov s přesně určenou částí příslušenství konopišťského panství, dále hrad Ostroměř a pustý hrad Kostelec s jejich příslušenstvím. Podíl Jiříkův obsahoval zámek Konopiště s druhou částí jeho příslušenství a tvrz Kožlí („Kozlí tvrz“)s příslušenstvím.  Díl Zdeňka mladšího, úředně stručně nazvaný „Benešova městečka polovice, Ostroměř hrad a Kostelec hrad pustý“, obsahoval mimo jiné části i část vesnice Chvojen – Jech, Jan Blazkuóv, Vyvieje s Hlaidičkova, Matěj mlynář pod Kozlím. Díl Jiříka ze Šternberka, úředně stručně nazvaný „Zámek Konopiště a Kozlí tvrz“, obsahoval mimo jiné části i část vesnice Chvojen – Blažiek, Kolinek, Hála, s Beranovské poustky, mlynář Markvart nad Kozlém.

V roce 1495 se v jedné zprávě uvádí, že Kožlí je tvrzí na konopišťském panství, což by bylo v rozporu s jeho zbořením v letech 1467 až 1468.

V roce 1590 se hrad Kožlí uvádí jako pustý, jméno přeneseno na mlýn pod hradem.

V roce 1602 se hrad Kožlí uvádí jako „zámek pustej, kterýž sluje Kozli“.

V trhové smlouvě z října 1603, kterou koupila konopišťské domi­nium Dorota Hodějovská, je udán jeho rozsah jenom zhruba výčtem dominikálních objektů i poddanských míst s některým jejich pří­slušenstvím. Patří mezi ně i Kozlí (dvůr).

V 60. letech 17. století byla zpracována berní rula jako popis Čech roku 1654 (drobné úpravy i v dalších letech). Ves Kozly (Kožlí) se v ní uvádí:

rolnický grunt pustý

Havel Kloud 30 strychů, dokonce pustý, role všechny ladem leží,

Václav Kloud 15 strychů byl Klein o 2 kolách, jest dokonce pustý, role všechny     ladem leží,

chalupník, jenž 4 za osedlého

Danel Kloud 2 strychy mlynář Klein vlastní o 2 kolech, shořel v den sv. Martina roku       1655, defalcírovaný 1657.

       Po smrti majitele Konopiště Zikmunda Norberta Michny roku 1667 spravovala pozůstalé statky Zikmundo­va vdova Marie Alžběta, rozená Lažanská z Bukové, jako poručnice nezletilých dědiců svých synů Kala Jiřího a Ferdinanda. Pro dluhy hledán zájemce i pro Konopiště, ale marně. Odhady pro případné zájemce uvádí: …zámek Konopiště a mimo jiné i mlýn Kloudovský pod Kožlím.

Odhad hodnoty konopišťského panství z roku 1715 uvádí mimo jiné i usedlost Kožlí (1 sedlák).

Do roku 1876 byla škola ve Václavicích jednotřídní, pro vysoký počet dětí byl na škole učitel a podučitel. V tomto roce bylo ve škole 200 dětí a škola byla rozšířena no dvoutřídní. Do školního obvodu patřily tehdy Václavice, Vatěkov, Zbožnice, Žabovřesky, Chlistov, Brejlovka, Úročnice, část Krusičan, Hrusice, Chrášťany, Přibyšice, Kožlí, Tisem a Velký Chvojen.

     U cesty nad Janovickým potokem blízko zříceniny hradu Kožlí v roce 1904 nechal František Ferdinand d‘Este v tomto roce postavit zděná Boží muka sloupková, secesně laděná kaplička. Horní část Božích muk je ozdobena malbami Františka Urbana (Ukřižování, Nejsvětější trojice, sv. Jiří).

Mlýn č. 1

zvaný

Klaudovský mlýn

býval panským mlýnem.

            Dle zápisu ze dne 2. června 1759 koupil tento mlýn od důchodu Františka, Václava hraběte z Vrtby

Matěj Paris

za 340 zlatých rýnských.

            Té doby byl tento mlýn o jednom složení a nalézala se v něm stoupa.

            Ku mlýnu tomuto patřilo 6 strychů 2 věrtele 2 2/3  urbálních polí. On povinen byl panství konopišťskému každý rok za živení vepře hotově zaplatiti obnos 25 zlatých rýnských, odváděti na panskou sýpku 25 strychů žita in natura, jež účtováno bylo, ať bylo laciné neb drahé po 1 zlatém 40 krejcarech rýnských; platiti daně, plat tahační a z kol a posílati panství ve žně po 6 dní jednoho žence ku dvoru na robotu.

            Dále byl povinen odebírati z panské vinopalny 20 žejdlíků páleného (kořalky) v ceně po 6 krejcarech.

            On nesměl po dny sváteční a v neděli, před mší svatou, a pokud služby Boží trvaly, melivo ani přijímati ani vydávati, dvory panské a lidi poddané melivem před jinými fedrovati, chrty panské, jemu odevzdané, opatřovati, za což mu na každého chrta vydáno bylo z panské sýpky 1 strych ječmena.

            On povinen byl do panské konopišťské flussárny každý rok 2 strychy popele dřevěného odváděti, a bylo-li popele více, musel jej tomuto flussaři v ceně smluvní prodati.

            Správy mlýna musel sám obstarávati, na to bylo mu od panství vykazováno 12 kmenů a 1 dub.

            Z panského mletí povinen byl odváděti:

z 1 strychu pšenice neb žita: 5 věrtelů mouky a 1 věrtel otrub,

z 1 strychu ječmena: 3 věrtele drobných a 2 1/2 věrtele tlustých krup,

Z 1 strychu zadního obilí: 5 věrtelů šrotu

aneb z 1 strychu ovsa 6 věrtelů šrotu,

z 1 strychu prosa 2 věrtele jáhel.

            Poněvač v roce 1757 byla veliká povodeň, která mu louky odplavila, dala se mu náhrada.

            Matěj Paris mlýn ten zlepšil, zřídiv při něm druhé složení. Když zemřel, hospodařila na něm pozůstalá po něm vdova

Alžběta Parisová

do roku 1785.

            Z manželství jejich narodily se dítky: Matěj, Jan, Ludmila a Judyta. Ludmila provdala se za Kohoutka do Nesvačil a Judyta za Holuba.

            Dle zápisu ze dne 3. září 1785 odevzdala Alžběta Parisova tento mlýn o dvou složeních se stoupami nejmladšímu synu

Matěji Parisovi

v ceně 430 zlatých rýnských. On hospodařil na něm 20 roků. Měl dítky: Jana, Kateřinu, Prokopa, Františka, Josefa, Václava a Annu. Dcera Kateřina provdala se za Františka Procházku do Nesvačil.

            Dle protokolu ze dne 31. října 1805 dostavil se na kancelář hospodářskou a poukazuje k tomu, že je 57 roků stár a že dále hospodařiti nemůže, postoupil mlýn ten synu

Janu Parisovi

v ceně 4 000 zlatých rýnských. Té doby patřilo k tomu mlýnu

   6 jiter 604^oo polí

             963^oo luk a zahrad.

            Ján Paris hospodařil na tom mlýně do roku 1847, tedy 42 roků. On měl děti: Antonína, Jana, Františka, Annu, Marianu a Antonii, dceru Annu provdal za Vilímka.

            Dle zápisu ze dne 2. července 1847 postoupil tento mlýn synu

Antonínu Parisovi

v ceně 2 078 zlatých 6 krejcarů, z níž měl on ostatním dětem vyplatiti podíly po 400 zlatých.

            Té doby patřilo k tomu mlýnu

6 jiter 604^oo polí,

          508^oo luk,

          455^oo zahrad.

            Antonín Paris hospodařil 36 roků, a když syn jeho František se oženil, postoupil mlýn ten dle smlouvy ze dne 4. června 1883 jemu a jeho manželce

Františku a Anně Parisovým.

Usedlost čpop. 2

zvaná

Klaudovský grunt.

            Před rokem 1700 byl vlastníkem té usedlosti

Martin Šach.

            Po něm ujal jí dle zápisu ze dne 31. prosince 1713 jeho syn

Jan Šach

v ceně 66 kop míšenských.

            Po Janu Šachovi hospodařil na té usedlosti bez zápisu

Vít Šach.

            On nemaje dětí, odkázal tu usedlost synu po bratru Janovi, jehož měl u sebe co svého schovance

Janu Šachovi

a k jeho žádosti byla mu usedlost ta dle zápisu ze dne 19. února 1786 do vlastnictví připsána.

            Té doby bylo stavení to velmi sešlé a nalézaly se v něm: jedna světnice, síň, komora, a kolna v jednom pořadí, dále dvě komory, maštal a chlév, pak stodola.

K usedlosti té patřilo 40 strychů polí, luk a zahrad.

Celá usedlost odhadnuta byla na 180 zlatých 30 grošů rýnských.

            Vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťskému každý rok do panského důchodu jménem úroků obnos 3 zlatých rýnských, odváděti do panského kvelbu 1 libru konopného přediva a konati každý týden po celý rok 1 ½ dne robotu párem potahů.

            Jan Šach odkázal tu usedlost dle kšaftu ze dne 30. ledna 1802 své manželce

Ludmile Šachové

Té doby patřilo k té usedlosti

22 jiter 959^oo polí,

  4 jitra 106^oo luk, zahrad a pastvin,

  3 jitra 661^oo lesů a porostlin.

            Když pak Ludmila ovdovělá Šachová se za

Josefa Mlíkovskýho

provdala, postoupila mu usedlost tu do vlastnictví a byla mu dle zápisu ze dne 3. května 1802 do vlastnictví připsána, a zároveň uloženo mu dále, aby do panské konopišťské flussárny každý rok 3 strychy dřevěného popele odváděl.

            Josef Mlíkovský hospodařil na té usedlosti 24 roků, načež usedlost tu dle zápisu ze dne 10. srpna 1826 manželům

Janu a Marianě Malinovým

této rozené Stibůrkové

odevzdal.

            Manželé tito již následujícího roku dle smlouvy ze dne 1. dubna 1827 prodali usedlost tu manželům

Janu a Evě Parisovým

za 740 zlatých stříbrných.

Oni hospodařili na ní 17 roků a vychovali tu děti: Antonína, Annu, Antonii, Marii, Františka a Jana.

            Dle zápisu ze dne 17. listopadu 1844 postoupili usedlost tu synu

Antonínu Parisovi

v ceně 1 000 zlatých stříbrných, ostatním dětem vykázali podíly po 200 zlatých.

            Po Antonínovi sdědil ji

Jan Paris

a od Jana Parisa

koupil ji švagr

Čeněk Hruška,

který měl jeho sestru Annu za manželku.

            Dle smlouvy ze dne 13. dubna 1894 koupil usedlost tu

Výsost nejjasnější pan arcivévoda

František Ferdinand Rakouský z Este.