HASIČSTVO 

A

ÚROČNICE

14. století

 V tomto století vznikla první směrnice k hašení požárů a prevenci a byla zveřejněna v nedatovaných statutech města Prahy:

2. De Inge (O ohni)

92. Anzeige der Branddrohung (Oznamování požárů)

180. Diebstahl während des Brandes (krádež při požáru).

Podle těchto směrnic měl každý občan chránit svůj oheň. Služebnictvo, které by bylo zapálilo dům svého pána mělo bát ihned v tomto ohni upáleno. Občané nesměli běžet k ohni se zbraní. Každé řemeslo mělo mít své háky a s nimi bořit hořící domy. Všichni povozníci museli vozit vodu, kdo tak neučinil byli mi odebráni koně a on vyhnán z města.

 I ostatní města postupně stanovovaly přísná pravidla k ochraně před požáry.

15. století

 Koncem 15. století se již setkáváme s osobou „ponocný“ a „hlásný“, kteří v noci dbali na prevenci proti požárům a současně požáry oznamovali.

16. století

 Z druhé poloviny 16. století pocházejí všeobecné směrnice k prevenci požárů „Práva městská království Českého a markrabství Moravského spolu s krátkou jich summou od M. Pavla Krystyana z Koldína“.

 Podle nich museli řemeslníci, kteří používali ke své práci oheň „A protož od výhní a pecí svých komíny kamenné neb cihelné nad krov v povětří dobře vyzdvižené a zdělané aby mívali tak aby dým, vzcházeje vzhůru, protimyslnosti přísedícím a okolním sousedům nedělal.“

17. století

 Pro panství komorní platila pro prevenci požárů „Instrukce hejtmanská z roku 1603-4“.

 V ní se doporučovalo podle možnosti „od kamene a hlíny“ všechna stavení stavět. Představení obce pak museli pravidelně dohlížet každého čtvrt roku na „vytírání“ komínů. Z technického vybavení pak už byly známy měděné, mosazné a velké stříkačky. Jinak se používaly běžné pomůcky: vědra, nádoby a vymazané koše, různé háky, sekery, žebříky a lana. Tyto se pořizovaly na náklady jednotlivců, řemeslníků nebo obce a ukládaly se zvlášť od běžných denních potřeb. Voda byla odebírána z rybníčků, louží a kašen.

 Hašení požáru probíhalo tak, že voda se donášela nebo přivážela v sudech, někteří lidé požár ulévali, jiní vyklízeli budovy, otloukali je, rozebírali dřevěné stavby, strhávali střechy atd.

 Vozová stříkačka se vzduchovým kotlem (Heronovou bání) byla vynalezena v roce 1655 Hautzschem v Norimberku, hadice v roce 1672 v Holandsku a jejich užívání se rychle rozšířilo i do českých zemí.

 Za vlády císaře Karla VI. byla zavedena daň z komínů neboli „podýmné“, proto se u některých domů kouř pouštěl na půdu.

18. století

 Na okrese Benešov se dochovalo nejstarší protipožární opatření pro městečko Neveklov a je součástí vrchnostenského nařízení hraběte Jana Jáchyma Pachty z Rájova, pána na Tloskově.

 Pronikavé změny ve veřejné správě vyvrcholily za vlády Marie Terezie. Dne 21. 8. 1751 vyhlásila patent, kterým se vydává „Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny markrabství moravského. Pro Čechy byly vydány dva patenty a to 3. 2. 1752 pro královská města pražská a dne 22. 9. 1755 pro venkov.

 V těchto řádech nalezneme nařízení o tom, jak vyhlašovat poplach při požáru, kdo byl povinnen při hašení pomáhat a řídit záchranné práce a jaké byly pokuty a tresty za neuposlechnutí těchto nařízení. Byla zde také zdůrazněna vzájemná sousedská výpomoc mezi vesnicemi a městy a nařízeno, že hašení požáru se musí zúčastnit z každého domu minimálně jeden člověk. Každý měl vzít s sebou – kožené korbele, háky, tlouky, dřevěné stříkačky, žebříky, vědra, sekery. Do jednoho roku pak musely být zrušeny všechny dřevěné komíny, jež měly být vyzděny a pro příště se nesměly stavět jiné domy než zděné nebo z vepřovic. Bylo z nich však mnoho výjimek a dřevěné komíny byly až do 40. let 19. století. Na vesnicích se musely mezi domy vysazovat stromy, které měly zabraňovat v šíření požárů. Obecní představenstva musela dbát také na to, aby v obcích byla dostatečná studna nebo jiné zásoby vody a nářadí, dbát na protipožární opatření a pravidelné čištění komínů.

 V roce 1785 (25. 7.) Josef II. vydal nový požární řád pro Čechy a potom pro markrabství Moravské a vévodství Slezské (24. 1. 1787). Domy se nesměly stavět ze dřeva a ani stáje, komíny musely být z cihel (do té doby se kouř u hodně kamen pouštěl pouze na půdu, domy neměly komíny).

 Zde jsou podrobně popsány povinnosti obyvatel a zejména řemeslníků. Dále pak obsahoval podrobný popis všech myslitelných preventivních opatření, na které bylo třeba dbát jak při stavbě domů, tak i v každodenním životě.

 Objevily se první dřevěné primitivní stříkačky, které vodu nesály ale pouze vystřikovaly. Část lidí tedy do nich lila vodu a další část obsluhovala pumpu. Stříkačky byly těžké a drahé, muselo být při nich hodně lidí a musely být co nejblíže ohni, neboť nebyly hadice jen nátrubky, proto dost často shořely. Později se objevily přenosné stříkačky a lehké ruční dřevěné nebo kovové. Jejich zdokonalováním vznikla známá „berlovka“, která se jako ruční používala až do poloviny 20. století.

19. století

 Na začátku 19. století se objevily hadice, nejdříve kožené, později z lodního plátna. Umožňovaly dopravovat vodu na delší vzdálenost přímo stříkačkou a umožnily spojit stříkačku s čerpadlem. Později se při výrobě stříkaček používalo více kovu, ale pohon byl stále ruční, výkon nedostačující a doprava k ohni koňmi.

 S ohledem na špatnou spolupráci občanů při hašení požáru (4. 3. 1804) domu Václava Bellady v Benešově v čp. 9 vydal magistrát města hasicí řád (9. 3.).

 V Praze roku 1821 byla v místnostech staroměstského obecního domu zřízena stálá požární záloha z tovaryšů při ohni potřebných řemesel pod vedením magistrátního úředníka. Podle řádu z roku 1826 se mělo k ohni dostavit celkem 484 pomocníků a továrny měly k blízkým požárům posílat ¼ dělníků.

 V Benešově pečovala dlouho obec sama o ochranu proti ohni, hasičské náčiní bylo uloženo ve dvoře radniční budovy až do roku 1838, kdy byla pro ně vystavěna zvláštní hasičská kolna, později dvakrát přestavěná.

 První hasičský sbor ve střední Evropě ustavil se již v roce 1841 v Míšni.

 Základ nynějšího placeného sboru byl v Praze položen dne 16. 8. 1853, kdy byl zřízen sbor o 30 lidech (8 bylo určeno k obsluze stříkaček a zbytek k metení ulic).

 První sbor dobrovolných hasičů na území Čech byl založen v Zákupech v roce 1854 s německým velením, druhý v roce 1861 v Liberci.

 V šedesátých letech tohoto století začíná období organizované dobrovolné požárním ochrany. 

 V sedmdesátých letech 19. století byl vydán zákon o požární policii.

 Technická revoluce koncem 19. století s vynálezem parního stroje zasáhla i požární techniku, vznikly první stříkačky s parním pohonem a došlo tak k několikanásobnému zvýšení výkonu. Stříkačka měla však velkou váhu, byla drahá a stále se dopravovala k požáru koňmi.

1863

 První pokusy se založením českých sborů dobrovolných hasičů byly v roce 1863 v Chrudimi a ve Slaném.

1864 - 1868

 Avšak první český dobrovolný hasičský sbor vznikl ve Velvarech na základě žádosti a návrhu stanov ze dne 11. 11. 1863, která (é) byla schválena dne 12. 3. 1864 výnosem číslo 290 a potvrzeno výnosem c. k. místodržitelství ze dne 7. 5. 1964 číslo 24 783. K výcviku byl pozván nadhasič pražského sboru Jan Lokaj a od roku 1868 měl sbor svou první károvou stříkačku za 400 zlatých. Zakladatel Karel Krohn.

 V letech 1864 – 1867 pak do Velvar docházely žádosti o zapůjčení stanov z různých měst, mimo jiné i z Votic a Benešova.

 V roce 1867 byl vydán spolkový zákon o právu shromažďovacím (č. 135/1867 ř. z.), který umožnil rozmach v zakládání hasičských sborů. Jejich posláním bylo „..spořádané spoluúčinkování při nebezpečenství ohně a jiné živelné pohromě, aby zachráněn byl život a majetek občanů.“

1869

 Obec se stala pod názvem Ouročnice osadou obce Bukovany (do roku 1890).

 V tomto roce byla v Praze vydána J. Vysockým kniha „Základy hasičstva. Rukověť pro českoslovanské větší i menší obce, obecní úředníky, jakož i sbory hasičské a jednoty tělocvičné.

 V Benešově byl v roce 1869 založen Sokol jako spolek tělocvičný.

1870

 V tomto roce bylo v Českém království 20 hasičských sborů a několik sokolských jednot, kde se prováděla hasičská cvičení. 

1873

 V Benešově byla založena „Tělocvično – hasičská jednota“ – župa č. 41 (stanovy schváleny již 26. 7. 1869) a ve Voticích „Sbor dobrovolných hasičů“ – župa č. 41.

 Roku 1873 byl hasičský inventář v Benešově předán hasičskému odboru při Sokolské jednotě zřízenému (na schůzi Sokola dne 15. 8. 1873). Tak v letech 1873 až 1882 (3) žil vlastně benešovský Sokol více činností hasičskou než tělocvičnou. V zápisech Sokole se dočteme, že hasičský odbor převedl benešovský Sokol přes nejhorší dobu a zachránil jej snad i před dočasným rozpadnutím. Celých 10 let spolupráce vedlo k prohloubení jejich práce po stránce duchovní i technické a tělocvičná soustav Tyršova, tělocvičné názvosloví, uplatnily se dobře ve cvičeních hasičských. Záhy však bylo v občanstvu poukazováno na to, že by bylo lépe, aby se Sokol věnoval zcela činnosti tělocvičné a o hasičské záležitosti pečovala jiná korporace.

1874

 Objevují se snahy spojovat hasičství se sokolskými jednotami, v Čechách je již 107 sborů s českým velením.

1875

 Objevují se první snahy o sdružování hasičských sborů.

1876

 Byl vydán zákonem ze dne 25. 5. 1876 č. 45 pro království České „Řád policie požárové a řád hasící“ (hlavní zásady tohoto zákona platily v Čechách až do roku 1941). Bylo v něm přímé doporučení pro obce, které měly více než 50 čísel domovních. Obce pro hasičské sbory měly zakoupit vozové stříkačky, vozy s vodou, hasičské žebře, háky a kádě. V malých obcích měly být aspoň malé převozné (na kolečkách) nebo přenosné stříkačky. V každém větším domě měl být jeden žebř, šest vodních košů a jedna lucerna.

 Ve dnech 13. až 14. 8. 1876 se konal v Praze „První zemský sjezd českých hasičů“ v království Českém. Účast 800 hasičů z 88 sborů, s veřejným cvičením pražských hasičů a dochází ke zřízení utrakvistické zemské jednoty.

1877

 Dne 24. 6. byly schváleny stanovy Ústřední hasičské jednoty zemské, s českou a německou jednací řečí. Utvořena po zemském sjezdu z roku 1876.

1878 - 1884

 Ve dnech 24. až 25. 3. 1878 se sešli v Teplicích zástupci nejrůznějších župních i hasičských jednot německých sborů, aby vytvořili „Ústřední zemskou hasičskou jednotu království Českého“ (dále jen ÚZHJ“). Ustavující schůze se pak sešla v Praze ve dnech 23. až 25. 3. 1879 za účasti 12 německých žup se 189 sbory a 11 917 členy. Později se ukázalo, že tato jednota měla za členy i české hasičské sbory, proto byly o členství požádány i české hasičské sbory.

 V roce 1878 začal vycházet první samostatný hasičský časopis „Český hasič“.

 Od roku 1879 se zakládají první župy.

 V roce 1881 jednota sdružovala 41 jednot, 551 sborů a 32 358 členů. Příspěvek byl 5 krejcarů.

 V Benešově byl založen v roce 1882 „Sbor dobrovolných hasičů“ – župa č. 41, který převzal úkoly odboru dotud při Sokolské jednotě udržovaného a zahájil působnost podle svých stanov. Zápis o první valné hromadě je ze dne 6. 5. 1883, konané v zasedací síni městského zastupitelstva, nám říká, že do té doby se přihlásilo 122 občanů, z nichž 41 se zúčastnilo valné hromady. Sbor přestoupil z župy Karlínské do župy Benešovské.

 Na okrese Benešov dochází k prvnímu organizování hasičských sborů v roce 1883 (26. 3.), kdy byl svolán sjezd delegátů dobrovolných hasičských sborů kraje Táborského ve Voticích. Došlo k založení župní jednoty v kraji, obdržela číslo 22 a název „První hasičská župa kraje Táborského“. Ze 34 sborů se k založení přihlásilo 16 sborů a při vzniku v župě bylo 21 sborů., z nejbližších naší obci Benešov, Netvořice a Bystřice.

 Ke vzniku dalších dobrovolných hasičských sborů přispěl i zákon „kterým se stanoví povinnosti pojišťoven ku plnění příspěvků pro výdeje k účelům hasičství a ku podpoře hasičův k úrazu přišlých v království českém“. Pro Čechy ze dne 24. 12. 1884 č. 62 čes. z.z. Z fondů vytvořených podle tohoto zákona byly ¾ prostředků vydávány na zařízení sborů a ¼ na podpory. V roce 1886 začal vycházet „Věstník Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého“.

 Dne 2. 6. 1884 se konal II. sjezd „První hasičské župy kraje Táborského“ v Neveklově.

1885 – 1886

 Pro stupňující se neshody v ÚZHJ vznikají v lednu dvě sekce – česká (32 žup) a německá (45 žup).

 Dne 21. 6. 1885 se konal III. sjezd „První hasičské župy kraje Táborského“ v Sedlčanech.

 Dne 8.8. 1886 se konal IV. sjezd „První hasičské župy kraje Táborského“ v Táboře.

 Dne 24. 10. 1886 se konala ustavující valná hromada nové župy, vložené mezi župu Táborskou a župu Karlínsko – Smíchovskou, ve které byl od 17. 3. 1884 členem i Benešovský spolek hasičský. Členy byly Bystřice, Poříčí nad Sázavou, Maršovice, Drachkov, Popovice). Župa se jmenovala „Župní hasičská jednota „Ostromeč“. Starostou župy byl Karel Sylaba, majitel hospodářství z Bystřice (do roku 1887).

1887

 ÚZHJ dne 8. 12. změnila stanovy, do ústřední správy nebyl zvolen žádný Čech, nebyla potvrzena česká jednací řeč.

 Dne 23. 6. 1887 se konal V. sjezd „První hasičské župy kraje Táborského“ ve Vlašimi, kde místní sbor slavil 10-té výročí založení. z nejbližších sborů jen Benešov s 11 muži.

 Dne 7. 8. 1887 vznikla v Benešově oddělením od První hasičské župní jednoty kraje Táborského „Na Sladovně“ Hasičská župní jednota Podblanická“ – č. 44, ale bez Benešova, nejbližší sbor Netvořice a Neveklov.

 Začátkem září 1887 (4. 9.) se konal I. sjezd župy „Ostromeč“ v Poříčí nad Sázavou, již se jej Benešovští ochotně zúčastnili a na jejich žádost byl název změněn na „Benešovská župní hasičská jednota „Ostromeč““ a župním starostou byl zvolen Jan Preissler c. k. nadporučík m. s., majitel realit v Benešově (do roku 1893), starosta Benešovský.

1888

 Sjezd župy Benešovské se konal dne 8. 9. v Maršovicích.

1889

 Sjezd župy Benešovské se konal dne 10. 6. v Drachkově.

 V roce 1889 začaly vycházet „Hasičské listy“.

 V roce 1889 zakoupil hasičský spolek v Benešově novou stříkačku, ruční, ale již čtyřkolovou od firmy Smekal v Praze, v roce 1947 se uvádí, že tato stříkačka ještě slouží a je zapůjčena v Benešově.

1890

 Česká sekce ÚZHJ měla 61 žup, 1 176 sborů a 61 631 členů.

 Sjezd župy Benešovské se konal dne 7. 9. v Popovicích.

 V roce 1890 vykonalo české hasičstvo : 18 613 cvičení, 9 981 schůzí a veřejných vystoupení, 21 870 hlídek a ochranných služeb a zúčastnilo se při 881 místních a 2 211 přespolních požárech.

 Obec pod názvem Ouročnice se stala v roce 1900 samostatnou obcí okresu Benešov (do roku 1910). V obci vznikl Obecní úřad v čele se starostou.

 Ve dnech 15. až 16. 8. 1891 se konal v Praze první sjezd hasičských sborů (účast 16 000 hasičů) a hasičstvo se zúčastnilo i zemské jubilejní výstavy se kterou byla spojena i výstava hasičská. Zde byly vystaveny : hasičské koše – i slaměné, provazové žebříky, lezecké smyčky, hasičské obleky, plachty, stříkačky staré, parní, ruční, požární rohy, svítilny, magnesiové pochodně, hadice konopné i spojky, trhací háky, sekery, spisy i odborné časopisy, statistické materiály a mapy.

1891

 Sjezd župy Benešovské se konal dne 12. 7. v Bystřici.

 Kvůli neshodám mezi německou a českou částí ÚZHJ došlo k jejímu rozdělení na dvě samostatné zemské jednoty, byla vytvořena česká „Zemská ústřední hasičská jednota království Českého“ (ZÚHJ).  Ustavující valná hromada (sjezd českého hasičstva) se konala 2. 2. 1891 ve velké dvoraně Měšťanské besedy v Praze (tato jednota prakticky existovala až do roku 1919). Stanovy schváleny 19. 2.

1892

 Sjezd župy Benešovské se konal dne 10. 7. v Nesvačilech.

 Protože dosavadní finanční podpory hasičstva byly velmi nedostatečné, bylo nutné stále rozšiřovat vlastní svépomocné podniky, a proto v tomto roce byl zřízen „Invalidní fond dobrovolných sborů hasičských „, pro vzájemnou podporu členů a v dalších letech další pokladny, pojišťovny atd.

1893 

 V roce 1893 vychází první sešit „Hasičské knihovny“.

 V neděli 6. 8. 1893 se odbýval v Benešově župní hasičský sjezd s veřejným cvičením, nejprve školní na cvičišti a pak požární na Malém náměstí na dvoupatrovém domě purkmistra Feuersteina (čp. 73).

1894

 VIII. sjezd župy Benešovské se konal dne 17. 6. v Mrači. Starostou župy byl MUDr. Ferdinand Kulík, advokát z Benešova (do roku 1913). 

 Na valné hromadě ZÚHJ v roce 1894 byla ustanovena „Pohřební pokladna“ pro vzájemnou podporu členů a jejich rodin a uhrazení pohřebních nákladů.

1895

 IX. sjezd župy Benešovské se konal dne 23. 6. ve Vranově. Župa Benešovská měla 13 členů. 

 V roce 1895 se konal při příležitosti národopisné výstavy v Praze druhý sjezd českoslovanského hasičstva (účast 81 žup z Čech a 28 žup z Moravy a Slezska, 11 500 členů).

1896

 Sjezd župy Benešovské se konal dne 21. 6. v Petroupimi.

 V roce 1896 se od katastrálního území obce Bukovany oddělilo katastrální území obce Úročnice. Obec Úročnice do  této době patřila pod obec Bukovany, měly společné katastrální území, a v Bukovanech byl založen v roce 1895 „Sbor dobrovolných hasičů“ – župa č. 41. Ve 20-ti členném sboru byly členy také 3 občané z Úročnice.

1897

 V roce 1897 vychází časopis „Organizace hasičská“. V této době vznikají i hasičské knihovny nejen s hasičskou literaturou, ale i s beletrií.

 Koncem tohoto roku byla založena „Zemská hasičská podporovací pokladna“ na podporu hasičů po 20-leté službě v Čechách.

 Hasičstvo, které si bylo vědomo stálé nutnosti vzdělávání a zvyšování technických znalostí, zahájilo v tomto roce činnost svých pravidelných hasičských škol a to jak ústřední, tak i krajové.

 Dne 27. 6. 1897 se konal v Soběhrdech sjezd Benešovské župní hasičské jednoty „Ostromeč“.

1898

 Dne 19. 6. 1898 se konal v Přestavlkách sjezd Benešovské župní hasičské jednoty „Ostromeč“.

 Svoji činnost zahájily pravidelné hasičské školy (ústřední, krajské), Sbory se ve větší míře věnují vzdělávací činnosti (zakládání knihoven) a ochotnickému divadlu.

 Od roku 1898 konal bukovanský Sbor každoročně ples, na který zval i členy z okolních sborů a obcí, a to svými členy osobně – z Benešova, Chlístova, Úročnice, Žabovřesk, Poříčí nad Sázavou, Bukové Lhoty, Vidlákové Lhoty, krusičan, Hamrů, Zbořeného Kostelce, Pecerad, Hůrky, Větrova, Chářovic, Podělus, Týnce nad Sázavou a Brodců. Na oplátku pak vysílal delegace na plesy okolních sborů – do Pecerad, Krusičan, Úročnice, Týnce nad Sázavou, Bukové Lhoty, na Chlístov apod.

1899

 Dne 18. 6. se konal v Bukovanech sjezd župy Benešovské.

20. století

 Cestu jak překonat nedostatky páry ukázal spalovací motor nejdříve stříkačku jen dopravoval, později začal pohánět i rotační čerpadlo.

1900

 Dne 24. 6. se konal ve Václavicích sjezd Benešovské župy.

 V hasičstvu se zakládají jinošské čety a do sboru přicházejí dívky. V Čechách je 33 žup a 54 sborů s 2 000 členy.

1901

 Dne 6. 7. 1901 se konal v Týnci nad Sázavou XV. sjezd Benešovské župní hasičské jednoty „Ostromeč“ a župa se přejmenovala, kvůli odchodu sboru z Maršovic k župě Neveklovské na Župní hasičská jednota Benešovská – č. 41. Při sjezdu bylo provedeno slavnostní svěcení nově zakoupené ruční čtyřkolové dvouproudové stříkačky od firmy Smejkal, za 1 800 Kč.

1902

 Vychází první ročník hasičského „Sborníku“.

 Dne 20. 7. se konal v Bedrči sjezd Benešovské župy.

1903

 Dne 12. 7. se konal v Okrouhlici sjezd Benešovské župy.

 Jednou z pokrokových tradic hasičstva je myšlenka slovanské vzájemnosti, na ustavující schůzi zástupců hasičských jednot české, moravské, slezské a polské bylo v Bochni v Haliči usneseno zřídit „Sdružení dobrovolného hasičstva Slovanského“, jehož první sjezd se konal ve dnech 14. až 17. 8. 1903 v Praze (účast 20 520 hasičů).

1904

 Dne 17. 7. v Kozmicích byl pořádán župou Benešovskou XVIII. sjezd s veřejným cvičením tamního sboru, kde bylo doporučeno, aby hranice okresu byla zároveň hranicí župy.

 V tomto roce došlo k rozdělení Týneckého sboru tvořeného obcemi Týnice, Podělusy a Brodce, na Sbor Týnice – Podělusy a sbor brodce, ty pak připadly k župě Benešovské.

1905

 V tomto roce se konal v Bořeňovicích sjezd Benešovské župy.

1906

 V tomto roce se v obci poprvé hovoří o možnosti založit Hasičský sbor.

 Župa Benešovská měla ve dvacátém roce trvání 23 sborů se 413 členy.

1907

 Dne 21. 7. se konal v Benešově sjezd Benešovské župy.

 Místní rolník a zemský poslanec a František Máša z č.p. 5 spolu s učitelem (vzdělávatelem) bratrem Emanuelem Lenzem, řídícím učitelem z Petroupimi (dříve učitel v Okrouhlici), přišli s myšlenkou založit hasičský sbor v Ouročnici. Emanuel Lenz byl v letech 1904 až 1915 župním technickým dozorcem Benešovské župy (v letech 1912 až 1916 jednatelem Benešovské župy).

1908

 Dne 8. 6. byla na valné hromadě ZÚHJ bylo usneseno zakázat hasičským sborům účast při všech slavnostech, které nejsou čistě hasičské nebo národní, tedy i při slavnostech církevních.

 Na 1. 1. 1908 byla z iniciativy p. Máši a P. Lenze svolána první ustavující valná hromada „Sboru dobrovolných hasičů“ – Benešovská župa č. 41 -  v Ouročnici a z jejího zápisu a z Matriky členů čestných, zakládajících a přispívajících čteme seznam prvních členů sboru, byli to František Máša z čp. 5 (rolník), František Kříž z čp. 1 (rolník), Ján Stojánek z čp. 21 (hostinský), František Žížala z čp. 3 (rolník), František Žížala st. z čp. 4 (výměnkář), Josef Brzobohatý (rolník), František Zoula z čp. 12 (rolník), Ivo Karel Čermák z čp. 40 (likvidátor, činnost ukončil dne 1. 1. 1910, odstěhoval se do Prahy) a František Příhoda (rolník) a příspěvek dal Jakub Kohoutek č. 16, někdy je uváděn i Ján Žaba (hostinský), ten je však v matrice uveden od roku 1910.¹⁰⁾  Jména těchto průkopníků jsou navždy zapsána v historii sboru. Jmenovaní, jako členové přispívající (v roce 1908 byl příspěvek 2 Kč), dávali hmotnou a duchovní podporu těm, kteří svým elánem jako činní členové  se brzy zařadili do velké rodiny hasičstva v rámci Rakouska – Uherska. Sbor se stal členem župy Benešovské.

 Činní členové k 1. 1. 1908 byli: velitel – Žížala Josef (rolník), (1 služební oblek, 1 přilbice velitelská, 1 sekáček s pásem, 1 povelka, 1 píšťalka), pod velitel – Klenovec Josef (rolník), (1 služební oblek, 1 přílbice pod velitelská), Havelka Jan (rolník, zemřel 12. 5. 1922) – četař (1 služební oblek, 1 přílbice četaře), Žaba Jindřich – trubač (1 služební oblek, 1 přílbice trubače), Zoula Jan (syn rolníka) – lezec (1 služební oblek, 1 přílbice členstva, 1 sekerka lezců, 1 smyčka), Svoboda Josef (mistr kolářský) – člen (1 služební oblek, 1 přilbice členstva), Novák Václav - člen (1 služební oblek, 1 přilbice členstva), Kříž Josef - člen (1 služební oblek, 1 přilbice členstva), Klenovec Josef (rolník) - člen (1 služební oblek, 1 přilbice členstva), Řehák Josef (rolník) - člen (1 služební oblek, 1 přilbice členstva), člen - Brzobohatý Oldřich (obuvník, přesídlil dne 19. 8. 1910), Novák Čeněk (mistr kovářský, zemřel 24. 3. 1911) - člen.

 V roce 1908 měl Sbor příjmy 110,01 Kč a výdaje 119,99 Kč. Příjmy byly tvořeny příspěvky 9 občanů Úročnice (9x2Kč), příspěvkem strážmistra Tyřiceho z Týnce (2 Kč), čistým výtěžkem z hasičského plesu (70,01 Kč) a čistým výtěžkem z hasičského věnečku (20 Kč). Převzato z pokladního zápisu, v pořádku shledali František Zoula a Ivo Karel Čermák. Sbor v tomto roce zapůjčil obci 60 Kč.

 Majetek v užívání Sboru měl hodnotu 1949 Kč a skládal se ze stříkačky, která byla zakoupena z části za dary od místních občanů a z části na dluh u Hospodářské záložny v Benešově, tento dluh byl splatný ještě v roce 1942 (1 400 Kč), přilby pro velitele 24 Kč), přilby pro náměstka (20 Kč), přilby pro trubače (7,50 Kč), 7 ks přileb pro mužstvo (52 Kč), štítky na prsa (4,80 Kč), štítky na čapky (10 Kč), sekerka pro velitele s pasem (17 Kč), sekerka pro náměstka s pasem (10 Kč), 1 pas lezecký (22 Kč), 2 pasy pro bourače (19 Kč), 5 pasů pro mužstvo (12,50 Kč), 1 hlásný roch se šňůrou (10,60 Kč), 2 povelky se šňůrami (7 Kč), 10 píšťalek (6,40 Kč), 2 koše fermežované (5,20 Kč), 10 pracovních obleků (120 Kč) a 10 parádních blůz (200 Kč).

 V tomto roce byla v březnu opravována střecha hasičské kolny a 2. května 1908 vysvěcena nová ruční čtyřkolová hasičská stříkačka tažená koňmi (obsluha min. 4 hasiči).

 Hasič Svoboda Václav dne 3. dubna vsadil 2 lípy ke skladišti.

Pozn. : Dal příspěvek, nedali příspěvek v  roce 1908, při výročí v roce 1964 jsou uváděni s odkazem na matriční knihu všichni výše uvedení mimo Jakuba Kohoutka a Františka Příhody.