1451

V červenci se v Benešově (z důvodu moru v Praze) konal za předsednictví Jiřího z Poděbrad sněm, na němž bylo vyjednáváno s poselstvím krále (pozdějšího císaře) Fridricha III. Štýrský o propuštění dědice českého trůnu Ladislava Pohrobka z poručnictví, o jeho příchodu do Čech a pokojném soužití Českého království s římskou kurií (katolickou Evropou s papežským legátem Eneášem Sylviem Piccolominim, pozdějším papežem Piem II. (o sedm let později); autor latinské Kroniky české, zaměřené proti husitství). Sněm měl být původně v Praze, ale z důvodu moru v Praze byl přeložen do Benešova. Poselstvo přijelo do města přes Tábor a v jeho čele stál humanista Eneáš Sylvius Picollomini (pozdější papež Pius II.) a český šlechtic Prokop z Rabštejna. Za českou stranu měli hlavní slovo Jiří z Poděbrad, Aleš a Zdeněk Holičtí ze Šternberka, Zdeněk ze Šternberka (pán Benešova), Zbyněk Zajíc z Hasenburku, Jan Smiřický, Jan Čabelický ze Soutic, Zdeněk Kostka z Postupic a další šlechtici. Také přijeli poslové z měst Prahy, Kutné Hory, Plzně, Loun, Kolína, Klatov, králové Hradce, Litoměřic, Slaného, Žatče, Budějovic a Tábora, někteří strany pod jednou, jiní pod obojí. Sněm se konal buď ve farním kostele sv. Mikuláše na Karlově (sv. Mikuláš patron obchodníků a formanů), nebo v minoritském klášterním chrámě, jenž stále působil imposantním dojmem, byť to bylo už 31 let po vyhoření.

Syn Jakuba z Poměnic prodal tvrz v Poměnicích Mikovi z Poměnic.

1453 -1454

V roce 1453 byla prováděna právní revize pozemkové držby; zvláštní komise prověřovala, zda všichni držitelé církevní a královské půdy mají na ní příslušné doklady. Kdo doklady nedoložil, prověřovala tuto skutečnost královská komora. Kdo ze šlechticů a měst nedoložil, o půdu ve prospěch královské komory přišel.

Právní sankci dostal hrad Kostelec, až dne 3. 12. 1453, v období kdy král Ladislav Pohrobek (vládl 1453 – 1457; přezdíván byl „král Holec“, tj. bezvousý; zemřel uprostřed svatebních příprav, měl si vzít za manželku dceru francouzského krále Karla VII, Magdalénu; poslední Luxemburk na českém trůnu z matčiny strany) rozděloval Kunešovo panství kostelecké mezi 4 zájemce; větší část i s hradem připadla Zdeňkovi. Hrad získal Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. Podle zápisu v dvorských deskách to byl hrad Kostelec s horami, s lesy, mlýnem, s řekou Sázavou, Pecirady (nově Pecerady) dvůr se dvěma pluhy role, chmelnice, luky, dva rybníčky, ves celá Pecirady s platem, naturálním platem v kuřatech a vejcích, robotami, poplužní dvůr v Peciradech, lesy Dekuřiny, Temník, Háj nad Brodci i jiné chrastiny, rybníky Podjesenský, Podhajský, Temnický, malé rybníčky – jeden pod rybníkem Jesenským, druhý nad Temnickým, a dva mlýny, ves Brodce, mlýn a dva člověčí platní, ves Poděbusy (nově Podělusy), dvůr nápravní i služba z té nápravy a tři člověčí poplatní, v Hodkově deset kop platu, ve Vesci dvůr poplužní s loukami, rybníčky a vším příslušenstvím, ve vsi Pohoří dvě kopy platu bez pěti grošů, ves Krhanice se všemi požitky, ves Vadslavice (nově Václavice) celá i s těmi se všemi vesnicemi, kteréž k tomu „vadslavskému újezdu příslušejí“ (šest vsí, tedy i Úročnice). Na újezdu vázl zápis Kunešův na 1 200 kop grošů českých. Pro další vývoj konopišťského dominia byl zisk této části kosteleckého zboží významný, protože u Konopiště tato část zůstala.

Jinému účastníku trestného tažení proti Kunešovi Rozkošovi, Janu Zajíci (Zajímačovi) z  Kunštátu, daroval tehdy panovník (Ladislav Pohrobek, interregnum 1440 - 1453) z vladislavského újezdu některé poddané („v Chlistově čtyři člověky, ve Zbožnici tři člověky“) a celé vsi Voděrady a Olešek se všemi poli, příslušenstvím a požitky. Zdeňkovi Kostkovi z Postupic pak král postoupil poplužní dvůr a ves Kostelec s kostelním podacím k zaniklému svatostánku pod hradem Kostelcem, poplužní dvůr v Poříčí nad Sázavou, stojící v místě zvaném „V kútě“ a „lidi platné, rybník „U vlčie hůrky“, v Přestavlkách deset kop platu se všemi dědinami ornými a neornými, se všemi příslušnostmi, požitky a se vším právem“.

V témže roce 1453 dne 13. 11. zapsal král Ladislav Janu Sádlovi z Kostelce a Líšna, za to že patřil k vítěznému politickému seskupení, zástavní vsi Chrastiny s polovicí lesů a rybníků a Krňany a platy plynoucí ze vsí Jiřín (dvě kopy platu a 16 grošů), Čestín (kopa platu a všechny lesy), Křešice (pět kop platu a 50 grošů), Pohoří (dvě kopy platu), Krhanice (na Pechtkově nápravě dvě kopy platu) a v „Lykovanech (Bukovanech, viz níže) na nápravě Lykově jednu kopu grošů českých úroku se všemi dědinami ornými a neornými, příslušnostmi a požitky“. Žádná vesnice Lykovany se u kosteleckého panství nikdy nenacházela, ale připomíná se Martin z Bukovan řečený Lyko, jenž hájil svůj statek a své dědictví v Bukovanech, které bylo jako Rozkošův majetek spadlý na krále provoláno v Benešově, Martin pravděpodobně spor vyhrál.

Před rokem 1453 zemřel farář Václav z Ledců majitel panství Ledce a Poříčí a jeho panství přešlo jako odúmrť na krále. Král Ladislav převedl majetek na Zdeňka Kostku z Postupic na Hrádku nad Sázavou (padl v roce 1468).

O majiteli tvrze v Ledcích Petrovi ze Svojšína není známo, kdy zemřel. Když roku 1454 odůmrť po něm byla provolána, vyprosil si jí Zdeněk Kostka z Postupic, jsa bezpochyby posloupným držitelem, a protože odporu nebylo, zboží Ledecké podržel a ke Hrádku připojil. Tvrz se záhy rozpadla a zůstalo jen tvrziště mezi dvěma rybníky.

V roce 1453 je připomínán Petr z Chrástu jako majitel vsi.

V roce 1454 se Václavice uvádí jako "Wadslawicze villa….cum aliis villis ad Wadslawsky Vjezd pertinentibus", územněsprávní příslušnost měly ke Zbořenému Kostelci. Zbořený Kostelec jako "castrum Kostelecz ruptum“ (tj. rozbořený hrad) a Zbožnice jako we Zbozniczi.

Zbořený hrad Kostelec i se všemi vesnicemi byl provolán jako odumřelé zboží, které na krále pokutou připadlo.

Ve Zbořeném Kostelci se dokládá farní kostel, není však jasné kde (na hradě?, pod hradem?), spíše však ve vsi.

Roku 1454 celou ves zvanou Vidlákova Lhota získala Pražská kapitula.

Zemřel farář Jan z Ledec, který po smrti bratra Příznaka, držel tvrz Ledce, odúmrť si vyprosil Jan Kostka z Postupic a připojil ji k hrádeckému panství.

Před tímto rokem zemřel poříčský farář Václav, současně i majitel tvrze a panství v Ledcích (patřila k němu větší část Poříčí), byla vyhlášena odúmrť a král Ladislav daroval zdejší panství Zdeňkovi Kostkovi z Postupic, ten připojil panství ke Komornímu Hrádku.

?

Za vlády Jiřího z Poděbrad (od roku 1458) se oddělil od Bechyňského kraje kraj Vltavský, do kterého patřila i Ouročnice.

1455  - 1456

Dne 11. 10. byl Kuneš Rozkoš z Dubé vzat do vazby na základě rozhodnutí soudu zemského a v říjnu 1456 soud dvorský odmítl Kunešovi další soud o svůj majetek.

V roce 1456 král Ladislav vyňal hrad Kostelec z manství, tím bylo potvrzeno připojení hradu ke Konopišti.

1457

Obec Chářovice se uvádí jako Charzowice. Část obce patří k panství Lešany a část k panství týneckému.

Připomíná se Čeněk z Poříčí a Ledců.

1458

Dne 2. 3. (po smrti krále Ladislava) při volbě nového krále dal Zdeněk Šternberka a na Konopišti jako první hlas novému králi Jiřímu z Poděbrad (král do roku 1471, druhá manželka Johanka z Rožmitálu, jejich dcera Kateřina se provdala za uherského krále Matyáše Korvína), poté se přičinil, že i katolíci ke králi utrakvistickému přilnuli. Téhož roku provázel krále při jeho polních taženích v Rakousích.

1459 - 1460

Zdeněk Šternberka a na Konopišti provázel krále v roce 1459 na sjezd knížat do Chebu a v roce 1460 byl včele poselství k císaři. V 60. letech začal opravovat hrad Kostelec, měl se stát pevnostním opěrným bodem pro větší oddíly vojska. V severní straně při bráně vznikla v hradním areálu patrová dvouprostorová podsklepená budova s valeně zaklenutým přízemím. Na protilehlé straně nádvoří přibyla dlouhá budova, zčásti roubená nebo hrázděná.

1461

V tomto roce si Anežka, dcera Oldřicha Medka z Valdeka a na Týnici vzala za manžela rytíře Viléma z Pnětluk (Netluk).

Připomíná se Beneš Libun z Dubé a z Kožlího, snad prodal statek Kožlí Zdeňkovi ze Šternberka.

1462 – 1469

Pravděpodobně až v roce 1462 začal Zdeněk ze Šternberka opravovat a nově opevňovat pobořený hrad Kostelec nad Sázavou, důvodem byly pravděpodobně dlouhé soudy o hrad s Kunešem Rozkošem z Dubé. Stavěl se také proti kompaktátům, jichž papež nepotvrdil.

Zdeněk ze Šternberka velel jednotce krále Jiřího z Poděbrad a pomohl z potupného obležení ve Vídni osvobodit císaře Fridricha III.

V tomto roce byl purkrabím na Konopišti Jan Břízský z Březí.

V roce 1462 papež Pius II. prohlásil za zrušená tzv. kompaktáta, kterými bylo v roce 1436 zaručeno Čechům přijímání pod obojí způsobou, přihlásil se Zdeněk za Šternberka (Konopišťský) ve jménu strany pod jednou přijímacích jako stoupenec příslušnosti kurie. Dosavadní nejaktivnější podporovatel politiky krále Jana z Poděbrad přešel v roce 1465 (vznikla tzv. Zelenohorská jednota, což byl svazek české šlechty namířený proti Jiřímu z Poděbrad) do tábora jeho zjevných nepřátel, stal se hlavou jednoty. Dne 28. 11. 1465 se sešla jednota panská u Zdeňka ze Šternberka na jeho Zelené Hoře u Nepomuku.

V roce 1465 připojil Zdeněk ze Šternberka hrad Kožlí (koupil jej v 2. polovině 15. století) ke Konopišti, tím hrad pozbyl smyslu a byl později v 16. století opuštěn.

V roce 1465 Petr z Dobrovítova dostal za své služby od krále Jiřího odúmrť po Mikuláši zvaném Mica z Pomněnic a jeho synovi Janovi.

V roce 1465 patřily Netvorským z Březí mimo Netvořice s tvrzí, dvorem a kostelem i další vsi, tedy i Podělusy, Chleby, Městečko a Chrást z našeho okolí. 

V únoru roku 1466 prohlásil zemský sněm Zdeňka ze Šternberka a na Konopišti a jeho přívržence, sdružené v panské jednotě zelenohorské „za neposlušné a svévolné rušitele míru a obecného dobrého“, současně následovala také papežská kletba, jíž se Zdeněk nenechal držeti, an také papežem Pavlem II. potvrzen byl za vůdce katolíků (katolického odboje) v nastávajícím boji.

Zdeněk ze Šternberka a na Konopišti v roce 1466 přepadl a vypálil tvrz v Kozmicích (majitel Petr z Kozmic, přívrženec krále Jiřího z Poděbrad; vladykové z Kozmic patrně pochází z rodu Benešoviců – znak odřivous pánů Benešoviců v žebrové klenbě farního chrámu svatého Jakuba) a zboží Kozmické připojil ke Konopišti.

Rytíř Oldřich Medek z Valdeka a z Týnce, přísedící soudu zemského, byl v roce 1466 jmenován králem Jiřím z Poděbrad nejvyšším královským komořím královny.

Na jaře 1467 došlo v Čechách k domácí válce. Vůdcem protikrálovské strany (náčelníkem katolické opozice) se stal Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. Hned po vypovědění nepřátelství oblehla (28. 4.) královská vojska Jiřího z Poděbrad všechny jeho hrady (celkem šest, nejpevnější byl hrad Roudnice, byl však dobyt jako první, 12. 7.), mezi nimi i Konopiště, Kožlí (byl částečně pobořen) a Kostelec nad Sázavou (předtím Zdeněk u hradu obnovil hradby, s hradem byly vypáleny i vesnice Kostelec a Brodce) a také hrady jeho přívrženců, zejména pánů z Házmberka. Také oblehla zámek Líšno, které mu sice nepatřilo, ale měl je ve správě, po dobu nezletilosti jeho majitele Petra Holického za Šternberka. Konopiště (velitel hradu byl rytíř Markvart z Kralovic) obléhatelé obklopili 14 (18?) mohutnými baštami v pásmu nových hradeb postavených na okolních návrších. Dodnes zůstaly zřetelné stopy po jedné baště, vybudované na vrchu Tuškově nad zámeckým rybníkem.  Obležení řídil Kostka z Postupic, zabit byl při obléhání Vilém Dubánek z Čivic, v září převzal velení Mikuláš Trčka z Lípy, velitelem na baště „Valcha“ byl Přibík Tluksa z Čechtic.  Dne 3. 5. požádal Zdeněk o pomoc Jana z Rožmberka. Hrad Kostelec byl královským vojskem Jiřího z Poděbrad v témže roce dobyt (padl koncem července) a rozbořen a od té doby zůstala z něho jenom mohutná zřícenina. Hrad byl dobyt z ležení, které je dodnes patrné na vrchu Hradečnice (odtud i jméno). Hrad Léštno (Líšno), byl vypálen (padl začátkem července), darován pak byl královu synu Hynkovi Minsterberskému a Mikuláši Trčkovi z Lípy.  Déle trvalo dobytí hradu Český Šternberk, rovněž v majetku Holického – královskému vojsku velel rytíř Burian Trčka z Lípy, který potom po získání posil konečně hradu dobyl (konec roku) a značně ho poplenil. Obléhání Konopiště pokračovalo i v příštím roce. Velitelem/purkrabím na hradě byl Markvart z Kralovic, hejtman na baště rytíř Přibík Kluksa z Čechtic. Zdeněk Konopišťský se několikrát pokusil obléhání prorazit a doručit posádce hradu zásoby, vždy byl však odražen a o zásoby přišel (jiné prameny uvádí, že občas pro nedůslednost obrany část zásob se do hradu dostala), i když mu pomáhal uherský král Matyáš a sedmihradský vojvoda Mikuláš Čupor. Vyhladovělá posádka se proto po osmnáctiměsíčním obléhání rozhodla kapitulovat. Stalo se to v prosinci 1468. Hrad Konopiště dostal královskou posádku (v té byli i Soběslavští, poddaní Jana z Rožmberka) a celé panství i s Benešovem bylo dáno do zástavy (asi 1470) královu synu Hynkovi, který se zval knížetem z Minsterberka (Münsterbergu).

1467

Koncem července přešel mlýn (středověkého původu) č. p. 1 v Brodcích i s vesnicí pod konopišťské panství.

Jiří z Poděbrad nechal obnovit ražbu pražského groše.

Jan Libun z Dubé majitel hradu Kožlí (snad) se postavil na stranu Jiřího z Poděbrad a za to hrad dobyl, zbořil a vypálil Zdeněk Konopišťský ze Šternberka.

Byl dobyt a vypálen hrad Kostelec u Týnce nad Sázavou (nyní Zbořený Kostelec) vojsky Jiřího z Poděbrad (dodnes zůstaly zbytky zdí paláce, brány, plášťové hradby, bašty a okrouhlé strážní věže.

Zbořením hradu Kožlí ztratila obec Tisem svoje výhody a stala se vesnicí poddanskou a obyvatelé museli začít robotovat.

Pozoruhodné je, jak změny v držbě Konopiště za domácí války využili obyvatelé vladislavského újezdu. Znovu se obrátili na panovníka a získali potvrzení svých privilegií. Král Jiří (z Poděbrad) o tom vystavil pergamenovou listinu datovanou v Praze 10. července 1469. Oznamuje tu, že rychtář s přísežnými obyvateli města Vladislavě, též také i s vesnicemi (včetně Úročnice) k němu přináležejícími poníženě žádali, aby jim privilegium Karla, římského a českého krále, potvrditi a ujistiti ráčil. Dochoval se nám jenom opis z 16. století, pochopitelně v českém jazyce, do něhož byl přeložen i původní Karlův latinský text, takže v místních názvech došlo k určité nepřesnosti  - např. místo Vladislavic je uvedeno „město naše Vladislav“ Pro věc samu to nebylo rozhodující, důležité bylo znovu výslovné uvedení starých práv a zejména potom v textu soudobého závěru panovníkovo poučení, aby oněm „sousedům a obyvatelům těch vesnic jmenovaných v právech, svobodách a obdarováních překážky žádné jakýmkoli způsobem“ nikdo nečinil. To nařídil panovník všem svým „poddaným věrným milým obzvláště pak podkomořímu, kterýž nyní jest aneb potomně bude“. Šlo o konfirmaci listiny Karla IV. z 6. listopadu 1352.

V roce 1469 provedl král Jiří z Poděbrad měnovou reformu, nový mincovní řád dal razit nový český groš a legalizoval oběh míšeňských grošů v kurzu dvou kop za jednu kopu pražských. Do 1 groše se počítalo 7 penízů bílých nebo 14 haléřů (malých peněz). Jeden zlatý rýnský se rovnal 18 grošům a jeden uherský zlatý se rovnal 24 grošům.

Městečko Václavice se uvádí „pro parte iudis, iuratorum et oppidanorum oppidi nostri Wladislawicz“.

Zemřel bezdětný Jan z Valdeka majitel části týneckého panství a jeho majetek si na králi vyprosil Havlův syn Protiva z Valdeka, který sídlil na Talmberku.

Od roku 1469 patřily Podpoměnice ke špitálu benešovskému.

Třetí čtvrtina 15. století

V tomto období se církevní správa Čech na oblasti s výlučně katolickou správou, s převažující katolickou správou, s prolínající se katolickou a kališnickou správou a kališnickou správou. Oblast Benešovska, tedy i okolí obce Ouročnice patřilo do oblasti s kališnickou správou.

1470 – 1479 

Majitelem hradu Týnec nad Sázavou se stal/vyprosil si po smrti Zdeňka Medka z Týnce (Valdeka, neměl mužského potomka) Protiva z Valdeka (z „pošlosti“ Havla Lešanského, bratra zemřelého Zdeňka, do roku 1480).

Ani v roce 1471 po smrti krále Jiřího z Poděbrad Zdeněk Konopišťský ze Šternberka proti straně národní nepřestával “usilovati“ o uvedení uherského krále Matyáše do Čech a škody působené z Ostromeče činěné Pražanům i okolnímu obyvatelstvu nesnesitelnými se býti zdály, proto se na sněmu zemském dohodli, aby byl hrad Ostromeč obležen, dobyt a rozbořen. Hrad však nedobyli.

V roce 1472 bylo papežem zavedeno poslední zvonění a to polední.

V roce 1473 a 1474 se v Benešově pravděpodobně opět v minoritském klášterním chrámě (bez střechy) na Karlově (jako před 22 lety) konal společný zemský sjezd rozdvojených stavů strany polské a uherské, na němž řečnila vdova po Jiřím Poděbradském, královna Johanna z Rožmitálu (sněm zahájila dne 23. 5.), aby se pokusila sjednat pro Čechy dočasný smír. Zúčastnili se ze strany Vladislavovi (český král Vladislav II. Jagellonský (zvolen na zemském sněmu v Kutné Hoře dne 27. 5. 1471; *1. 3. 1456, †13. 3. 1516; první manželka Barbora Braniborská, druhá manželka Beatrice Neapolská, vdova po Matyáši Korvínovi, třetí manželka Anna z Foix a Candale, děti Anna a Ludvík) Vilém Rabský z Risenberka a Ctibor z Cimburka (cca 2 000 osob), z druhé strany Zdeněk ze Šternberka, bratři Jan a Oldřich Zajícové z Hasenburku, Jindřich z Hradce a jiní. Zemský sněm určil čtyři „zemské ředitele“ – Hynka Poděbradského, Zdeňka ze Šternberka, Viléma z Riesenberka a Jana Zajíce z Hazmburka. V té době však v Benešově a okolí zuřil mor, nejdříve si ho zúčastnění moc nevšímali, ale nakonec rychle sněm dne 9. 6. Ukončili a odjeli z Benešova (z účastníků zemřelo cca 200 osob).

Dne 4. 12. 1475 zemřel Zdeněk ze Šternberka (pochován v Budějovicích v kostele Dominikánském, později piaristickém), přečkali ho jeho synové Jan, Jiří, Jaroslav a Zdeslav, kromě nich byli ještě sirotci po jeho bratru Janovi.

V roce 1875 byla odklizena poslední stojící obvodní zeď tvrze v Ledcích, zbytky zdiva byly použity na stavbu stájí.

V roce 1476 se připomíná jako majitel tvrze v Bynicích (Benicích) Jetřich Bynický. V témže roce měl při s Janem Újezdeckým, ve které se jednalo o ztracení hradu Újezdce. V této době prodal 3 kopy grošů platu ve vsi Dubová Lhota (dnes Dubovka) Janovi z Neveklova.

V roce 1478 byl Oldřich Medek z Valdeka a z Týnce jmenován králem Vladislavem II. purkrabím hradu Pražského (až do roku 1483, v úřadu i zemřel).

V roce 1479 byl na zemském sněmu (tzv. „svatováclavský sněm, 28. 9.), na něm došlo ke smíření s panskou jednotou, jejíž členové uznali krále Vladislava za svého krále, za to jim byl vrácen jejich majetek. Dále byl vyhlášen zákaz, že nikdo nesmí doma vyráběné pivo šenkovat ani prodávat. Do té doby si vařil pivo pro sebe, rodinu a čeleď každý kdo chtěl.  Zákaz se však příliš nedodržoval. Privilej svobodného šenkování doma uvařeného piva měli na vesnicích obvykle rychtáři a výsada byla spojena s dědičným držením rychty. Také došlo ke zpřísnění pohybu lidí nesvobodných/bezdomovců (tzv. „ležáků“) a uzákonění povinnosti vracení zběhlých poddaných jejich vrchnosti.

Dne 15. 2. 1479 ještě držel Konopiště Hynek Poděbradský kníže Minstrberský, purkrabím byl Racek z Kosova.       

Protiva z Valdeka majitel části týneckého panství prodal vsi Chářovice a Chrášťany.

Do šternberského majetku se znovu dostalo Konopiště až za několik let po smrti Zdeňka Konopišťského († 4. 12. 1476), když nový panovník Vladislav Jagelonský (vládl 1471 – 1516) vrátil jeho synům Jaroslavu a Zdeslavu Šternberkovy statky (po míru olomouckém roku 1479 po olomouckých smlouvách uzavřených mezi Vladislavem Jagelonským a Matyášem Korvínem). O sněmu Svatováclavském poddali se synové Zdeňka ze Šternberka králi Vladislavovi II. Jagellonskému (* 1. 3. 1456 v Krakově, český král od roku 1471, † 13. 3. 1516 v Budíně) a obdrželi od něho slib, že jim statky jejich vráceny budou. V listopadu 1479 už Konopiště s městem Vladislavice a i s jeho okolními vesnicemi (včetně Úročnice) drželi synové Jaroslav a Zdeslav Šternberkovi. Později se tu uvádějí nezletilí synové Jana ze Šternberka Zdeněk mladší a Jiří, pod poručenstvím nejprve Jaroslava ze Šternberka († 1492), potom jejich matky Kateřiny z Eckartsau (Ekrcau).

Majitel týneckého hradu Oldřich Medek se z iniciativy krále Vladislava II. Jagelonského stal purkrabím Pražského hradu. V zástavě měl ves Mokropsy na řece Berounce.

V roce 1479 došlo k narovnání mezi králi Matyášem a Vladislavem, při té příležitosti bylo dohodnuto, aby panství a ostatní zboží Šternberkům a jiným pánům vráceno bylo. Na sněmu dne 4. 12. požádali páni z Konopiště na kolenou o odpuštění a na milost „přijati byli, i také Konopiště, zelenou Horou s jiným zbožím jim odejmutým zpět obdrželi“. Současně však byl opuštěn jejich hrad Ostromeč a pobořen.

V roce 1479 a 1480 majitel Týnce Protiva z Valdeka prodal vsi Chrášťany a Chářovice.

1480 - 1490

Majitelem hradu Týnec nad Sázavou se stal v roce 1480 Mikuláš Trčka z Lípy (do roku 1498).

V květnu roku 1480 Jaroslav ze Šternberka faráře podobojí z Benešova vypudil. (Šternberkové se pokusili v roce 1480 neúspěšně v utrakvistickém Benešově dosadit do farního kostela násilím katolického faráře.?)

V Čechách se objevila morová epidemie (do roku 1483).

Z roku 1483 je Mikulášský zvon od mistra Václava z Velvar s reliéfem biskupa z Horní zvonice u farního chrámu Na Karlově, zvon má výšku 121 cm a průměr 132 cm, na něm nalézá se z jedné strany utrakvistický symbol, kalich a nad ním hostie a obrněný rytíř na lvu stojící, z druhé strany znak Šternberský, ještě pak sv. Mikuláš a Pavel. Kostelu jej daroval Jaroslav ze Šternberka.

V roce 1483 zemřel purkrabí hradu Pražského Oldřich Medek z Valdeka a z Týnce, purkrabím byl z iniciativy krále Vladislava II. Jagelonského.

V roce 1486 Petr Holický ze Šternberka a Leštna byl členem soudu zemského.

Václavice se uvádí „městečko Wadslawicze neb Wladislawitz“.

V roce 1487 na zemském sněmu bylo vydáno usnesení (do zemských desek vepsáno 14. 3.), že poddaní, kteří opustili grunt bez vědomí vrchnosti, musí být pod trestem vráceni zpět. Za zběhlého poddaného byl stanoven poplatek 10 až 20 hřiven stříbra. Grunt mohli poddaní opustit jen tehdy, doslali-li od vrchnosti „výhostní list“.

V roce 1487 byl rychtářem v Bukovanech Václav, držel výsadní rychtu s krčmou. Od Anky z Bukovan své tety a strýce Václava získal čtvrt lánu (viz zápis do desek zemských Ondřejových).

Dne 1. 9. 1489 Benešov jako centrum lokálního významu obdržel tržní privilegium od krále Vladislava II. Jagelonského (Vladislav Jagiella, povolení na dva jarmarky/výroční trhy v roce na den 21. 9. svatého Matouše a 1. 5. svatého Filipa a Jakuba, trhy se mohly konat v osmi dnech, datováno na Pražském hradě dne 1. 9.). Privilegium vyprosil u krále Jaroslav ze Šternberka. 

1490 - 1494

V roce 1490 držel tvrz v Tvoršovicích Vácslav z Řepnice, jenž také několik vesnic v Podbrdsku držel.

V roce 1490 připadl hrad Týnec bohatému rytíři Mikuláši Trčkovi z Lípy.

V roce 1492 zemřel Jaroslav ze Šternberka, měl syny - Zdeněk, Ladislav, Jan, Jiří, Jindřich a Albert. Jeho majetky později převzali: Zdeněk – Zbiroh, Ladislav - Bechyni, Jan – Konopiště.

V roce 1493 se připomínají dva bratři Vilém a Petr z Dubé a z Mrače, vlastnili napůl zboží Prčické.

Petr z Bukovan nechal zapsat pozemkový majetek v rozsahu lánu do desek zemských Viktorinových pro Bartoně z Bukovan.

V roce 1494 byl ulit zvon zvonařem Jiřím do kostela sv. Kateřiny v Chrástu nad Sázavou. Na zvonu je polovypouklý obraz sv. Maří Magdaleny.

1494

Z tohoto roku pochází zvon s nápisem „Ku cti, chvále Pánu Bohu, matce Boží a všem svatým tento zvon udělán jest. Jan Konvař udělal tento zvon“ z kostela svaté Kateřiny v Chrástu nad Sázavou.

1495

Neznámého roku bylo Konopiště postoupeno za díl synům Janovým, Zdeňkovi mladšímu a Jiřímu. V lednu 1495 byl majetek mezi oba dědice rozdělen, v červnu téhož roku dělení dokončeno. Zdeňkův podíl obsahoval polovici městečka Benešov s přesně určenou částí příslušenství konopišťského panství, dále hrad Ostroměř a pustý hrad Kostelec s jejich příslušenstvím. Podíl Jiříkův obsahoval druhou polovici Benešova, zámek Konopiště s druhou částí jeho příslušenství a tvrz Kožlí s příslušenstvím a záponu, darovanou (dědu) od krále Franckého, načež měl Zdeňkovi vydat 1 500 kop. Dne 18. 6. se pak ještě rozdělili o masné krámy, mlýny, některé lesy a valchy a klášter. Rozsah i obsah tehdejšího šternberského majetku kolem Konopiště známe z detailního výčtu obou majetkových dílů z roku 1495, jak jsou zachyceny v úředních zápisech v dvorských deskách. Je to nejstarší seznam obyvatel. Díl Zdeňka mladšího, úředně stručně nazvaný „Benešova městečka polovice, Ostroměř hrad a Kostelec hrad pustý“, obsahoval tyto části:

I. V Benešově celkem 115 osazených domů a domků, u další nemovitosti dva pusté lány půdy; držiteli těchto nemovitostí byli převážně poddaní, uvedení jmény, někde i s označením řemesla. U tří domů jsou uvedeni držitelé, případně majitelé z řad svobodného obyvatelstva.

Zapsána jsou tato jména: Marek, Haluše, Šlahún, Syrákova, Kopytář, Poštolka, Praček, Matějova zlatníkova, Kala, Metelka, Peša řezník, Musek, Hereš, Piedik, Zumr, Močík, Janečkova, paní Kateřina z Ekrcau, Lacinonemastil, Huďák, na Vlčkově, Štibral Ray, Mikuláš, Drbal, Kříž švec, Zyka Šimkuóv, Beneš krajčí, Rada, Talsa, Huďák starý, Nakvasa, Tyčka, Kukla, Kopet, Šimonek, Hanušek bednář, Vobjezda, Vlk švec, Cikánka, Matěj kožišník, Fras, Matěj Klíma, Vítek tkadlec, Mikuláš Hora, Jan krajčí, Kolo starý, Jaroš písař, Jíra sladovník, Říha, Hronek, hruška, Prus, Mikuláš tesař, Šimon, Havlík řezník, Petr Kolo, kotlář, Šimon Sopušek, Rataj, Faber, Picek švec, Viktorín, Vohnut, Koptava, Petr tkadlec, Jan Lehký, Zvědrapil, Mareška, Klas, paní Popovská, Šimon písař, Jan Zlatníkuóv, Holý švec, Vávra řezník, Vidrnos, Kubík švec, Vrabec, Neda, Václav krajčí, Hřebec, Zvoník, Šembera, Peřina, Jaroš súkeník, Picek súkeník, Jiskra, Mašek Hrubého, Raynar, Sopušek, pan Mikuláš Brožek na tom sedí, Kočík, Tvaroh, Jakub kožišník, Kočičkova, Hubáček, Hecova, Beránek, Jan Zabiák, Zubova, Strejc, Vaněk, Chroustal, Hrbek, Martin Brykcuóv, Jíra Vranovský, Trojan, Vlk Šaršan, Replik, Linhart Šmokovský, Šimon koželuh, Jan Duškuóv, Slabin s Klenotova domku, Hod mlynář, Hradeckého dva lány (pusta).

II. V 36 místech, tj. v 35 vesnicích a jednom městečku dvory kmetcí (poddanské) vypočtené jmény jejich držitelů (soudobých nebo i předchozích). Byla to tato místa: Jarkovice – Jakub Jan, Ryneš, Jan Pavel (není jasné, zda šlo o tři nebo pět osob) Jírovice – Vítek. Semovice (Seniovice) – Mařík. Ondřejovice (Ondřejovice) – Fronka, šafář. … Sembratec  (Sebrace) – Hema. … Václavice (městečko Vácslavice nebo Vaczlavice) – Petr Markovcuóv, Matěj z Duškova, týž z Prokuópkova, Hybal mladší, Svatoš s Dvého, Václav z Noskova, týž s Pechova, Plas na Havlíčkově, Říha mlynář, Svrhel. Úročnice – Jan Vrbakuóv, Prokop, Žaba, Havlovské, Šíp. Bukovská Lhota – Beneš, Dušek, Jaroš. Žabovřesky – Martin, Mathuš s Dvého, týž z Duchcovského, Toman. … Krusičany (Krusvičany) – Ješek s Wieneczkovu, Vach z Jikova, Jan Švalduóv, Blahen, Mol, Václav Leva, Jan Uher s Klobasova… Tisem – Mařík, Linhart, Pavel, Kule se Dvú lánu. Přibyšice – Hájník. Chvojen – Jech, Jan Blazkuóv, Vyvieje s Hlaidičkova, Matěj mlynář pod Kozlím … Neštětice – (Neštětice) – Šimek, Ryneš, Pavel Plavanuóv, Zúfalý. Zbožnice (Zboznice) – Jíra, týž s Prdochovo pole……. Černíkovice – Kuneš z Baršova, Jíra, Matěj, Vaněk Kuneš s druhého. Brodce – Sedláček, týž s pole, týž z druhého kusu. Chvojínek  (Chvojnec) – Mach, Václav Houkuóv, týž z rybníčka. … Celkem 108 usedlostí.

III. Zpustlé kmetcí dvory: a) poplatné (pustotiny platné) – 11 poustek v osmi místech; b) nepoplatné (pustotiny neplatné) – 11 poustek v 11 místech, v tom jedna panská (v Moravicích).

IV. Mlýny s platem: Varovnice – Václav, v Nespecích mlynář.

V. Panství Ostroměř obsahující:

a) hrad (zámek),…

b) nemovitosti přičleněné k dílu odjinud označené takto: Daniel z Václavic (tj. kmetcí dvůr se jménem držitele), Jareš z Nespěk s pústky, lán pustý v Teplýšovicích.

VI. Louky v sedmi polohách v Benešově, v jedné u Pecerad.

VII. Rybníky Hrušovský, Jarkovský, Pod městem, Temník, v Tismi rybníček plodový, v Peceradech prostřední: jeden rybník společný s druhým dílem. Dále je vypočteno několik přilehlých luk.

VIII. Lesy na šesti místech: u Ostromeče, hory kostelecké, u Chvojence, „okolo Tužinka“, hory na václavských lesích, Černý les (polovina).

IX. Dvory poplužní: Nový dvůr (? Možná Poměnický), „kaplanství“ v Peceradech.

X. Kostelní patronát (poddací): Václavice, Teplýšovice, Benešov (kostel, klášter, špitál „chudým“; „to vše k spravování obapolnímu vedle řádu a slušnosti zuóstavuje se“.

XI. Lázně v Benešově (ve společném majetku se společným užitkem z platu: a) lázně, na nichž lazebník Hopcat, b) lázně pusté.

XII. Různé platy z poddaných: povarné, posudné, z krámů „mastných“ (lůj od řezníků, půhoné, z mlýna pod Konopištěm, z mlýna pod městem, tržné v Benešově, krojné z valchy u Želetinky.

Díl Jiříka ze Šternberka, úředně stručně nazvaný „Zámek Konopiště a Kozlí tvrz“, obsahoval tyto části:

I.    V Benešově celkem 114 osazených domů, jejichž držitelé jsou také označeni jmény, někde i s uvedením řemesla:

Hronek, Strniště starý, Fifka, Šimon bednář, Jan zlatník, Otomar, Haluše, Pavel, Clenoth, Jan Řase, Prodal, Štěpán pekař, Jíra s mostku, Šoustal, Havraš, Šoch, Sigmund, Mach mlynář, Balík s Strijcem, Kříž pekař, Vávra Sova, Kubík kovář, Štěpán, Pupek, Andres krajčí, Šiš, Humpolec, Václav řezník, Staněk švec, Fučík, Hanuš Šmaj (díř?), Duda, Jan kramář, Ondráček kovář, Kakabus, Kalkus, Stříleček, Zoul, Pavel kožišník, Mikuláš švec, Jíra z lázně, Mikuláš Polák, Bzdma, Strych, Pavel Chomutovský, Mikova (?) pekařka, Šašek, Jan Řezák, Kolmana, Charun, David, Smrth, Vondráček, Pikharth, Mrzan mladý, Chrth, Petr krajčí, perníkář, Václavek, Mrzan starý, Mrzan švec, Jírův, Řehoř, Cvrček, Suchářepová, s Valentova, kovář vodák, Topol, Mrva, Lukšova, Radvan, Žid, Matěj kolář, Šitech, týž s mlýna, Bančím (Baycziek), Cíz (Czýz) hrnčíř, Martin bednář, Blažiek kožišník, Valentin, Heliáš, Lešenská, Kanaza, Brožák, Nesnídal, Václavek, Chlubna, Brabays (?), Chmelnička, Křišťan, Sícha (?) u kláštera, Václav střelec, Šťovík na Havlovo, Kolářově, Matěj Domaniek, Nesnázka, Stankova, mydlář, Žaksa, Vaculo, Sova, Brož s Valentových, Vychta, Michal, Martin Vranovský, Jan s konce, Havel Bernartuóv, Petr Šašnuóv, Slepička, Barek mladý, Beneš láník, Mečíř, Barek starý, Vidaurek, Petr švec, Kubec.

II. V 41 vsích kmetcí dvory (s uvedením jmen držitelů):

Jarkovice – Beneš. Semovice – Říha. … Sembratec – Jindra … Žíňany – Mikeš Šedina. Nespeky – Jelen, Skočikova, Vlach, s ševcova, Tuček. Městečko za řekú – Kavin … Poříčí – Pan Pivný, Zdeněk s podsedku. Podělusy (Poděvusy) – Teska. Václavice – Jíra z Thuómova, Jíra s  Motolova, Daniel s Jakubovoho, Kouba s Mikova, Chybil s (druhého), Ješek, Jan mlynář, týž s Radbova. Úročnice – Vrbák, Mathuš s Jitčina, Martin s Thomova, Mathuš s Šimonoveho. Bukovská Lhota – Holina, Klenovec, Martin, Václav. Žabovřesky – Řasa, Pavel. … Pecerady (Peczierady) – Martin, vdova rychtářka, Mařík (Kříž), Vávra Šembero (va), Václav Duchoňův … Krusičany (Krusvičany) -  Pazdera, Petr Jieczny, Jan Vacíkuóv, Jindřich, Petr Chmelík, Jan s Vaníčkova, Staněk, Volkéř (nebo Volkem, Volkem). Tisem – Kubík, Thuóma, Staněk, Vokléř (nebo Volkec, Volkeč). Chvojen – Blažiek, Kolinek, Hála, s Beranovské poustky, mlynář Markvart nad Kozlém …. Neštětice – (Neštědice) – Vaněk Kolda, Mařík, Dušek Vardar, Petr s Duchkova. … Hrusice – Vcel (?) … Černíkovice – Vaněk s Mikulcova, Kozel, Dychta, Vacek, vdova Liškova. Chvojínek (Chvojnec) – Vondra, Jakubec …

III. Zpustlé kmetcí dvory: a) poplatné v 7 místech – 8 poustek;

IV. Mlýny: Neplecha, v Brodcích, pod Jirovici, Bedrč (Bedreč), Matěj, Levovo (v) Vlkově.

V. Louky v 11 polohách.

VI. Rybníků 11: pod zámkem Konopiště, Podhajský, Nad valchú, pod Černým lesem, Japanský, v Černíkovicích, Pod Kozlím, polí, pod Chvojnem, v Kozmicích dva. V Neštěticích rybník k společnému užívání a držení.

VII. Lesy: 1. Kozelské, 2. Kozmické, 3. Chlum, 4. Želetinka, 5. u Černíkovic, 6. Černý les, 7. Vacslavské lesy (společný majetek).

VIII. Dvory poplužní: 1. pod zámkem Konopiště, 2. v Ondřejovicích, 3. na Chvojně.

IX. Kostelní patronát: Chvojen, Chvojínek, Kozmice; v Benešově kostel, klášter a špitál („chudým“) ve společné správě a společným nákladem držitelů obou dílů.

X. Lázně v Benešově dvoje rovněž ve společném stavu.

O zámku Konopiště ani o Kozelské tvrzi (dnes Kožlí) ve výčtu majetku zmínka nečiní – k dílu nepochybně patřily.

V Benešově se uvádějí dvoje lázně, jedny však byly pusté. Domek lázní stál v Hradské ulici (nyní Tyršově) pod měšťanskými domy, na břehu potoka, který sem přitékal z louže a mokřin pod bývalou kolejní zahradou.

V tomto roce 1495 se v jedné zprávě uvádí, že Kožlí je tvrzí na konopišťském panství, což by bylo v rozporu s jeho zbořením ¨v letech 1467 až 1468.     

Jiří ze Šternberka provedl goticko-renesanční přestavbu obytné části hradu Konopiště včetně zahradní úpravy valů (z této doby se zachovaly sklípkové klenby hradní kaple a místností pod ní).

Z roku 1495 je první zmínka o vsi Městečko, ve Dvorských deskách se uvádí Kavín jako obyvatel gruntu v Městečku „za řeků“.

V roce 1495 se uvádí, že každý měšťan města Benešova, který vařil pivo a šenkoval je ve svém domě, platil vrchnosti na svatého Havla 22 českých grošů varného a o vánocích odevzdával 2 slepice.

O tom, že již v 15. století obchodovali obyvatelé Podblanicka s Prahou, svědčí nejstarší dochované knihy kšaftů Nového Města Pražského. V nich jsou uvedeny pohledávky osob z Nového Města Pražského na obyvatelích Podblanicka, druhou věcnou skupinu tvoří odkazy peněžních částek nebo jiných věcí osobám, přebývajícím v Podblanicku, tj. jsou to vlastně údaje o příbuzenských vztazích mezi obyvateli pohusitského Nového Města a měst, městeček a vesnic Podblanicka. K vesnici Úročnici je pouze jeden odkaz z roku 1480 – zápis ze dne 31.5. Blažek, koželuh oznamuje, že dluží Matoušovi z Úročnic 7 kop grošů (2094, fol. 251 r).

V roce 1495 se v Benešově připomínají lázně v Konopišťské ulici.           

1496 – 1497

Po smrti Zdeňka mladšího ze Šternberka v roce 1496 (neměl dědice) připadl všechen jeho statek jako odúmrť panovníkovi (majetek převedený na krále v případě, že nebylo dědiců). Ale už v roce 1497 jej udělil král Vladislav Jagellonský (vládl 1471 – 1516) Zdeňkovu strýci Ladislavovi (Ladslavovi) Bechyňskému ze Šternberka a matce zemřelého Kateřině z Eckartsau, snad i Zdeňkovi Zbirožskému. Konopišťské panství tedy zůstávalo rozděleno na dvě části, protože Jiřík měl i nadále jeho polovinu, včetně hlavního sídla, hradu Konopiště. Ačkoli výprostníci Ladislav Bechyňský a Kateřina a Zdeněk Zbirožský nápad od soudu dvorského dostali, není o nich ve spojitosti s Konopištěm nic známo.

Král vydal rozhodnutí, že poddaní zběhlí po roce 1466 a bezzemci zběhlí po roce 1479, musí být vráceni na základě žádosti svého dědičného pána. Současně se král zřekl odúmrti na svobodných statcích.

V roce 1497 se Brodce uvádí jako Brodcze, Václavice jako mčko Wadslawicze neb Waczlawiczwe, Žabovřesky jako Ziabowrzesky a Úročnice jako Vrocznicze nebo z Vrocznicze. Městečko Václavice mělo územněsprávní příslušnost k Benešovu.

V roce 1497 patřily Bukovany ke hradu Ostromeč.

Poprvé se uvádí v roce 1497 brod přes řeku Sázavu v Městečku (toto je první zmínka o Městečku, Miesteczko za rzeku), na staré obchodní cestě z Jižních Čech do Prahy.

1497

První písemný záznam o vsi Městečko, uvádí se jako „Miesteczko za rzeku“.

1498

Majitelem hradu Týnec nad Sázavou byl Litvín z Klinštejna (do roku 1506). Panské sídlo neslo název "zámek" a na druhém břehu byl rozsáhlý poplužní dvůr. V témže roce koupil od Václava z Roupova tvrz, dvůr a ves Bynice (Benice) i s vesnicemi.

1499

Petr Holický ze Šternberka a Leštna byl členem komise, která přehledovala desky zemské pro sepsání zřízení zemského.