1872

            Od 1. 1. byl řídícím učitelem na škole v Týnci Karel Peprný (Jan Tožička byl dán na odpočinek).

V Benešově byla založena akciová sladovna a tržnice na plodiny, z jejíž části byl později zřízen i první měšťanský pivovar. O 25 let později jej za 91 000 zlatých koupil arcivévoda František Ferdinand d‘Este.

            Z tohoto roku jsou okna kostela svatého Filipa a Jakuba na Chvojně.

            V Týnci nad Sázavou se narodil básník Karel Babánek (†1937).

V Benešově byla postavena jižní část železničního nádraží.

            Záložna v Benešově byla řízena starostou Františkem Urbanidesem.

            V Benešově zemřel dne 1. 1. archeolog Karel Vl. Zap (pohřben na starém hřbitově).

Dne 17. 2. se v Benešově „na stanici“ narodila Anna Maria Sequensová  (otec Václav Sequens, „ingenieur“ u dráhy císaře Františka Josefa I., přednosta benešovského úseku železniční trati. Anna absolvovala umělecko – průmyslovou školu v Praze jako žačka profesora Schikanedra. Malovala květiny, portréty, hlavně akvarely, pastely a kvaše.

Škola v Poříčí měla dvě třídy a 322 žáků.

Z tohoto roku pochází kresba týneckého hradu od malíře Herolda.

Na Brodcích byla postavena výklenková kaplička.

              Chrám Páně kostel svatého Šimona a Judy v Tejnici byl o loket zvýšen, rákosový strop stržen a zklenut, presbyterium vymalováno, všechny tři oltáře a kazatelna znovu natřeny a pozlaceny, 2 postranní oltáře svatého Jana Nepomuckého a Panny Marie dostaly nové obrazy, nová střecha a krovy na kostel a věž.

Od tohoto roku se zúčastnil vedení filiálky akciové společnosti Riunione adriatica di Sicurta v Benešově Gustav Baumgartl.

V tomto roce byl rekonstruován týnecký kostel sv. Šimona a Judy, zdi lodi i presbyteria byly zvýšeny a sklenuty, novou střechou opatřeny, vnitřek omítnut a nabílen, oltáře a kazatelna nově pozlaceny, věž plechem pobita. Vše hradil nákladem 4 000 zlatých ze záduší farář Filip Burgerstein. Kaplanem v Týnci byl František Šilha.

Mlýn na Konopišťském potoce (dříve se nazýval Bystrý) u Poříčí nad Sázavou prodal mlynář František Karásek své manželce Kateřině Šimáčkové.

1873

Farní osada Vácslavická včetně vesnice Úročnice čítá 1431 katolíků, 38 židů, náležejí k ní místa:

„1. Vácslavice, jindy město, nyní ves, 5/4 hodiny západně od Benešova, 3/4 hod. od Konopiště, v půvabném údolí mezi horami nad potokem Janovickým, zde Kozlovským zvaným. Jihozápadně vypíná se nad vsí lesnatý vrch Chlum; na západ vystoupá nižší Hůra bohatá na houby; na jižním úbočí Hůry slove podnes jedno místo "na šibinkách," upomíná to, že město za starodávna vykonávalo hrdelní právo. Jihovýchodně zvedá se vrch na Vinici, někdy vinice, nyní v role pro­měněná. Pod tím vrchem jest známé odedávna místo Višňové, které roku1342 Karel (potomní císař), Vladisla­vicům za občinu daroval. Na jihu zírá přívětivě do údolí táhlý vzdělaný vrch Chvojenský s úhledným koste­líkem. V západním konečně pozadí strmí nad krajinou král zdejších vrchů Neštětická hora (281.12°Δ), položená za Chlumem a Hůrou.

Ves čítá 43 čísel domů, 10 sedláků, 4 polosedláky, 4 velké a 12 menších chalupníků, 10 domkářů, kovárnu, faru a školu s 433 katolíky, 25 židy a 85 žáky.

a) Farní chrám svatého Vácslava povznáší se na návrší, obklopen hřbitovem, stavba prastará, slohu goti­ckého, však jednoduchá. Vnitřek jest přívětivý, pro­stora obmezena. Po straně epištolní přistaveny jsou zároveň s původním čtyřhranným presbyteriem zákristie a nad ní kamenná věž s novou jehlancovitou střechou. V té visí tři zvony s těmito nápisy: Na velkém: Markus - Matheus - Johannes ­ - Lukas. Na prostředním: J. W. K. (ühner) 1778. Na malém z r. 1434: Anno Domini MCCCCXXXIIII lit tento zwon we gmeno božie i matky božie.

b) Fara vedle kostela roku 1846 nově vystavená. Osada Vácslavická byla totiž, tak jako všecky okolní, až do roku 1623 faráři utrakvistickými spravována, po od­chodu, posledního z nich osiřela, i byla v následujícím čase až do roku 1842 duchovenstvu Benešovskému pod správu dána, které v kostele Vácslavickém šestkráte do roka služby boží konalo. Mezi tím stará fara spustla, pozemky a důchody farní vykázány dílem k záduší, dílem farářům Benešovským. Dne 17. května 1842 kníže Jan z Lobkovic duchovní správu ve Vácslavicích po asi 220 letech obnovil a duchovního přiměřeně nadal. Dne 27. dubna 1854 byla lokálka za faru vyvýšena. Prvým fará­řem byl Josef Tichý (1842-1850), známý český básník. Jeho nástupce, farář Josef Čermák, (1850-1866) da­roval českému Museu vzácnou starožitnost, byzantinský bron­zový křížek, nalezený na poli za farou. Křížek jest uvnitř dutý k uschování svatých ostatků, výška I" 9"', šířka I" 1"', a pochází aspoň z 12. století. Na přední straně stojí Spasitel rukama roztaženýma a nohama vedle sebe na podstavku, maje okolo beder krátkou suknici. Nad hlavou ve zvláštním kříži monogram ICXC (Iησους Χριστός). Na zadní straně matka Boží v dlouhé říze, majíc ruce dlaněmi ku předu jako k žehnání pozdviženy, nad hlavou jednoduchý kříž. V obou ramenou kříže mo­nogram Marie: MP – ΘΥ (Μήτηρ Θεου). V seznamu musejním poznamenán jest číslem 125.

Nynější farář od roku 1867 jest Vácslav Román Voříšek milovník vlasteneckých dějin a starožitností, jenž má přední zásluhu o zachování Rukopisu Zelenohorského, jakž obšírně dočísti se lze v životopise jeho v "Slov­níku naučném" X. dílu strana 1259.

c. Škola, roku 1810 vystavěná, jak se zdá, na starém hřbitově, poněvadž se při kopání základů mnoho lidských kostí objevilo. Škola jest jednotřídní se 288 žáky z míst přifařených, mimo to z Chlístova, Žabovřesk a Tisemu.

Vácslavice jsou rodištěm proslulého kněze a peda­goga, jakož i českého spisovatele Josefa Slavína Votýpky, narozeného 10. října 1802, jehož otec zde byl učitelem; skonal na faře své ve Hbitech u Příbrami jako vikář dne 14. září 1870. Životopis toho výtečného muže najdeš v "Naučném slovníku". Také Jan (Ivan) Šach, český spisovatel a básník, který nyní na dívčí škole v Záhřebě působí, narodil se zde 4. června 1825, jest syn představeného obce Josefa Šacha, nyní (roku 1873) 76letého starce.

2. Kozlé, samota nedaleko zřícenin hradu Kozlého, mlýn, 1 statek, 2 domy s 16 katolíky.

3. Přibýšice, ves pod vrchem Chlumem, 3/4 hod., kdež bylo dříve 7 svobodníků, nyní 24 domů, 297 kat., 3 židé. Na Chlumě, 1332' vysokém, bývaly stříbrné hory, posud spatřuje se stará štola do vrchu vehnaná, se šachtou 14° zhloubí, nyní zasypanou. Lid jí říká vůbec kaverna. Nynější kníže pán František z Lobko­vic dal cestu ke kaverně opraviti a vchod dveřmi zavříti.

            4. Vatěkov, ves, 8 domů, 113 kat.

            5. Úročnice, ves, 24 domů, 227 kat.

           6. Brejlovka, samota, 8 kat.                             

            7. Zbožnice, ves, 8 domů, 76 kat. Při vsi stojí boží muka s obrazem sv. Floriana, ku kterým se každo­ročně v neděli po sv. Florianu průvod koná. Z okresu Neveklovského náležejí k faře dvě vsi Chrašťany s 242 kat., 7 židů, a Hrušice (Hamry) s 31 katolíky.“  

Rok 1873 je rokem založení Tělocvično – hasičské jednoty Sokol Benešov (u benešovské tělocvičné jednoty Sokol byl zřízen hasičský odbor, stanovy schváleny již 26. 7. 1869). Město Benešov předalo jednotě veškerý městský hasičský inventář, neboť do té doby obec vykonávala péči o hasičství. Také dalo do vínku jednotě 600 zlatých (k tomu přidala občanská záložna v Benešově 1 000 zlatých. Prvním starostou byl benešovský purkmistr MUDr. Karel Emanuel Ulrich.

Poslancem zemského sněmu za města Benešov, Jílové, Vyšehrad, Kostelec nad Černými lesy se stal benešovský občan dr. Karel Emanuel Ulrych, purkmistr benešovský.

              V Pomněnicích byl poklasným Tomáš Reisima.

              Starostou obce Chrášťany byl do roku 1903 Jan Vilímek, před ním byl rolník hruška a před ním V. Skopec.

            V Benešově koupil dům č. p. 231 i se soudním č. p. 232 Zdeněk, hrabě Šternberk a obou parcelách postavil dvoupatrový činžovní dům, později se zde říkalo „Na hraběcí“.

            Předsedou Místní školní rady v Týnci se stal František Doležal, rolník z Krusičan č.  p. 9.

             Na Větrově byl kamnářským mistrem a hrnčířem František Pohůnek z č. p. 7.

             V Malých Žíňanech se připomíná tesař František Zeman z č. p. 1.

             V Benešově byla zřízena akciová obchodní sladovna a posléze v roce 1896 pivovar.

V Týnci byla opravena školní budova, platil berní úřad Neveklov, cena 470 zlatých.

1874

Ode dne 4. 3. Ignác a Hynek Pospíšilovi vlastnili lékárnu „U zlatého orla“ (č. p. 4) v Benešově synové a dědici manželů Hynka a Juliany Pospíšilových. Ti ji dne 22. 9. i s lékárenským oprávněním prodali lékárníkovi Františku Schnöblovi.

Obecní škola v Benešově měla 4 třídy a dvě souběžné (paralelní) se 431 žáky z Benešova, Myslíče, Radíkovic, Nechyby, Skalic, Podhájí obojího, Jírovic, Mariánovic, Dlouhého pole a Bohušic.

Děkanem děkanství Benešovského je František Kroner, spolu „střídník“ čili vikář Bystřický, řídí duchovní správu spolu se dvěma kaplany.

           Založena Řemeslnicko – živnostenská beseda Benešov.

          Dne 4. 1. se v č. p. 25 v Mrači narodil František Pilát (†6. 11. 1942), skladatel, trumpetista, dlouholetý člen České filharmonie, hudební pedagog, napsal cca 100 tanečních, pochodových a lidových písní.

Týnecká dvoutřídní obecná škola byla rozšířena na třítřídní.

Obvod Okresního hejtmanství v Benešově zahrnoval okres benešovský, Vlašimský a Neveklovský. Na severu hraničil s Černokosteleckým a Jílovským okresem a na jihu s Votickým okresem.

Město Benešov bylo řízeno 1 purkmistrem (Mdr. M. Ulrich), 4 radními a 19 výbory. Leželo 6 ½ poštovní míle od Prahy na Linecké silnici, 1120 stop nad hladinou severního moře. Mělo 3 800 obyvatel (mezi nimi 150 israelitů, 8 akatolíků). Ve městě bylo 8 hostinců a zájezdních hospod, 14 náleven piva, 2 nálevny vína, 8 náleven lihovin, 11 pekařů, 1 pernikář, 1 voskář, 13 řezníků, 10 krupařů, 18 krejčích, 26 obuvníků, 1 rukavičkář, 6 sedlářů, 1 soukeník, 1 barvíř, 5 tkalců, 2 provazníci, 4 klempíři, 5 kovářů, 5 zámečníků, 15 truhlářů, 3 koláři, 3 bednáři, 3 sklenáři, 2 puškaři, 1 hřebenář, 6 kožešníků, 1 koželuh, 1 jirchář, 2 soustružníci, 3 hodináři, 1 kloboučník, 1 mydlář, 1 řešetář, 1 kartáčník, 3 knihaři, 2 mistři tesaři, 26 tovaryšů tesařských, 3 mistři a 55 tovaryšů zednických, 1 kominík, 2 mlynáři, 15 obchodníků se smíšeným zbožím, 3 se střižným zbožím, 8 s obolím, 2 s dobytkem a 2 s kamenným uhlím.

Benešov měl 8 výročních trhů čili jarmarků a po celý rok týdenní trhy (ve čtvrtek). Výroční trhy – 1. Na den obrácení sv. Pavla (dle výsady císaře Ferdinanda III od 20. 12. 1630), 2. Na den sv. Josefa (dle výsady od císaře Leopolda I. ze dne 5. 9. 1679), 3. Na den sv. Filipa a Jakuba (od krále Vladislava II, ze dne 1. 9. 1489), 4. Na den sv. Antonína Paduánského (od císaře Františka I., ze dne 25. 1. 1821), 5. Na den sv. Anny (od císaře Karla VI. (ze dne 11. 3. 1718), 6. Na den sv. Matouše (od krále Vladislava II., ze dne 1. 9. 1489), 7. Na dne sv. Rafaelea archanděla (od císaře Františka I., ze dne 25. 1. 1821), 8. Na dne sv. Ondřeje (od císaře Leopolda, ze dne 5. 9. 1670).

Benešov je sídlem vládních orgánů, c. k. okresního hejtmanství, okresního soudu, berního komisariátu, listovního a stavitelského úřadu, telegrafního a poštovního úřadu, stanice četnictva, advokátství a notariátu, dvou lékařů a 1 lékárny; dále je zde záložna občanská, pěvecký spolek Ozvěna, spolek tělocvičný Sokol, spolek hasičů a. j.

Na okrese Benešovském bylo 5 lihovarů (2 v Benešově), 1 cukrovar (Konopiště), 10 cihelen, 3 vápenice, 6 pivovarů, 2 přádelny na bavlnu (Brodce – Pecerady, Postupice), 1 parní mlýn (Benešov), 2 skelné hutě, 1 sladovna (akciová v Benešově), závod na výrobu proutěného zboží (Benešov) a 1 škrobárna (Tvoršovice). Na okrese Benešovském bylo cca 24 000 katolíků, 500 akatolíků vyznání helvetského, 700 židů. Farní kostely – 9 (mimo jiné Benešov, Poříčí, Václavice), filiální kostely 5 (mimo jiné Chvojno, Ledce). Na okrese Neveklovském byl farní chrám v Týnci. V Benešovském okrese bylo 15 národních škol a 1 nižší gymnázium (Benešov).

            Stav obcí v roce 1874:

a)    Katastrální obec Bedrč -

Bedrč – ves, 111 katolíků, 38 helvetského vyznání, 8 židů, 17 domů, dvůr poplužní, stranou myslivna Tužinka.

b)    Katastrální území Benešov –

Benešov

c)    Katastrální obec Bukovany –

Bukovany – ves, 386 katolíků a 10 židů v 35 domech, stranou myslivna Taranka.

Lhota Buková – ves, 136 duší v 16 domech.

Lhota Vidlákova – ves, 119 duší ve 12 domech, dvůr poplužní, starý zámeček, opodál při Poříčském potoku mlýn (Podelhotský).

Brejlovka – samota, 8 kat.

Úročnice – ves, 24 domů, 227 kat.

d)    Katastrální obec Jírovice –

Jírovice – ves, 150 katolíků a 6 židů v 19 domech, opodál mlýn Hanzlov.

Jarkovice – ves, 78katolíků v 9 domech.

Kasárna –

Chvojno (Chvojen) – víska, 105 duší v 5 domech.

Hanzlov –

Hůrka –

Semovice – ves, 116 duší v 10 domech. Mlýn pod rybníkem Semovickým.

Mariánovice – dvůr poplužní, ovčín a myslivna, 87 duší, dříve ves Ondřejovice zvaná, v třicetileté válce zpustla, z pozemků vytvořen dvůr a za panování hraběnky Marie Anny z Vrtby „Mariánovice“ nazván.

e)    Katastrální obec Konopiště –

Konopiště –

Chlístov – víska, 56 duší v 6 domech.

Poměnice – dvůr poplužní u Chlístova, 149 duší.

Šiberna –

Želetinka –

Tužinka –

Žabovřesky – víska, 80 duší v 8 domech.

Zbožnice – ves, 8 domů, 76 kat.

Mlýny Plíhal a Žáček –

f)     Katastrální obec Mrač -¨

Horní Mrač – ves, 298 katolíků a 10 helvetinců v 35 domech.

Dolní Mrač – víska, 87 obyvatel v 7 domech, zbytky tvrze.

Žíňany – ves, 105 katolíků v 11 domech.

Žíňánky – ves, 67 katolíků a 19 helvetinců v 11 domech.

g)    Katastrální obec Pecerady (Pecirady) –

Pecirady (Pecerady) – ves, 358 duší v 32 domech.

Brodce – víska nad Sázavou, 236 duší ve 2 domech, přádelna (výroba 1 412 centů příze bavlněné), mlýn.

Doly –

Hůrka – 2 domy s 20 obyvateli, na levém břehu Sázavy.

Kostelec – ves nad Sázavou, 161 duší v 15 domech.

Ledce – tvrz vladyk z Ledců.

Pášovka – chalupa na levém břehu Sázavy, 16 duší.

Větrov – víska, 15 katolíků a 17 helvetinců v 5 domech.

h)   Katastrální obec Poříčí –

     Poříčí – městys, 690 katolíků, 14 helvetinců a 18 židů v 60 domech. Dva kostely, tři hostince.

Nespěky (Dnespeky, Nespeky) – ves, původně přifařena k Ledcům, náleží do fary Pyšelské, 205 duší v 19 domech, poštovní úřad, mlýn.

Hvozdec – víska, 85 duší v 11 domech.

Městečko – ves, 150 katolíků ve 14 domech, 2 hospody.

i)     Katastrální obec Tisem –

Tisem – ves, 240 katolíků a 5 židů v 24 domech.

j)     Katastrální obec Tvoršovice (Tvořešovice) –

Tvoršovice (Tvořešovice) – velkostatek a ves, 255 katolíků a 4 židé v 33 domech, zámek s kaplí, pivovar, dvůr poplužní, v jehož obvodu tvrz stávala.

Mlýny – rozptýlená ves s 87 obyvateli ve 12 domech a 3 mlýny.

k)    Katastrální obec Vacslavice (Václavice) –

Václavice –

Kozlí (Kožlí) – samota, mlýn, statek, 16 katolíků.

            Vatěkov – ves, 8 domů, 113 kat.

            Přiběšice (Přibyšice) -

Radíkovice – ves, 56 duší v 6 domech, stranou dvůr poplužní a mlýn.

Myslíč – ves, 190 duší v 17 domech. Dříve zde seděli vladykové „Škvorové z Myslíče“ zvaní.

Skalice – víska, 70 duší v 9 číslech.

Semovice – ves, 116 duší v 10 domech, mlýn pod rybníkem Semovickým.

Bohušice (Boušice) – víska, 80 duší v 9 domech.

Dlouhé Pole – ves a dvůr, 168 duší v 16 domech.

Nechyba – hospoda a kovárna při silnici Pelhřimovské, 24 obyvatel.

Podhájí Konopišťské – 31 duší ve 3 domech.

Podhájí Leštenské – 69 duší v 7 domech.

Podhoří – samota u Babčic, 16 obyvatel.

Peclinov (Pecínov) – dvůr poplužní, špýchar, ovčín a domek, 62 obyvatel.

– víska, 30 duší ve 4 domech.

Soběhrdy – ves, 152 katolíků a 64 helvetinců v 26 domech.

Čerčany (Černčany) – ves, 234 katolíků a 35 helvetinců v 25 domech.

Vysoká Lhota – víska 45 obyvatel v 5 domech.

            V kostele sv. Bartoloměje v Ledcích sloužil mše duchovní z kostela Týneckého, a to v křížovou neděli, v den sv. Bartoloměje a v neděli po něm.

1875

            Ve Václavicích se narodil PhDr. Richard Feder (†1970), spisovatel, protifašistický bojovník a vrchní rabín židovských obcí v ČSR. 

Narodil se Emil Hvězda (†1953), kronikář města Benešova.

Okres Neveklovský sousedí na východě s okresem Benešovským a čítá 13 399 obyvatel (z toho 10 akatolíků helvetského vyznání, 450 israelitů a zbytek katolíci), kteří bydlí v 1 městě, 2 městečkách, 79 vsích, jež tvoří 31 katastrálních a 25 místních obcí. Na okrese se chová 657 koní (přes 3 roky starých), 134 hříbat (do 3 let), 17 býků, 679 volů, 2 712 krav, 1 781 telat, 4 704 ovcí, 206 koz, 377 prasat a 263 úlů. Na okrese je 7 farních kostelů (mimo jiné Týnec) a 3 filiální kostely (mimo jiné Chvojenec). Kostely spadají k arcibiskupství Pražskému a vikariátu bystřickému. V okrese je 10 obecných škol s 2 342 žáky (mimo jiné v Týnci). Okresní zastupitelstvo má 18 členů (4 za velkostatky, 1 za Neveklov, 1 za Maršovice, 1 za Netvořice, 11 členů za venkovské obce). Na okrese jsou 3 pivovary, 1 vápenka, 2 cihelny, 2 lihovary.

Na hřbitově u kostela sv. Václav na Chvojínku pohřbívali z vesnic Chvojínek, Neštětice (Neštědice), Doloplazy, Černíkovice a z Lipky.

Stav obcí v roce 1875:

Chvojínek (Chvojenec), ves, 167 duší v 17 domech, filiální gotický kostel sv. Václava (v přísném gotickém slohu) stojící uprostřed hřbitova. U statku „Vilímkova“ pozůstatek tvrziště se studnou.

Neštětice (Neštědice), ves, 157 obyvateli v 17 domech. Neštětice bývali majetkem kláštera sv. Jana Křtitele na Ostrově.

Doloplazy, víska, 19 duší ve 2 domech.

Černíkovice, ves, 140 obyvatel v 21 domech, myslivna.

Lipky, víska, 57 obyvatel v 9 domech.

Chleby, ves, 150 katolíků a 7 židů ve 22 domech. Tři statky bývaly svobodnické. Opodál samota Vidrholec o 3 číslech.

Dunávice, ves, 116 duší v 15 číslech.

Soběšovice, ves, 100 obyvatel v 11 číslech. Ves od nepaměti náležela klášteru sv. Jana na Ostrově.

Týnec – dříve zvláštní statek a městys, nyní farní ves, 280 katolíků, 21 izraelitů v 16 domech, farní chrám sv. Šimona a Judy, fara, škola o 2 třídách, 353 žáků z vesnic Týnec, Krhanice, Krusvičany, Pecirady a Bukovany, zámek Týnecký – kaple, čtyřhranná věž, starý hrad, dílna na kamenné a majolikové nádobí.

Bynice (Benice) – víska, 51 obyvatel ve 3 domech (poplužní dvůr, ovčín a mlýn).

Dunavice (Dunávice) – víska, 16 duší ve 2 číslech.

Krusvičany (Krusičany) – ves, 302 duše v 26 domech, mlýn Kolanda.

Chářovice – ves, 200 duší ve 24 domech. Dříve stával mezi Krusvičany a Chářovicemi dvůr „Malensko“.

Poděvúsy (Podělusy) – víska, 92 duší v 9 domech.

Chrášťany – ves, 228 obyvatel v 25 domech, mlýn.

Hrušice (Hrusice, Hamry) – víska, 36 duší v 5 číslech. Dříve statky tvořily jeden zemanský dvůr.

Farní osada Týnecká – 2 780 katolíků, 2 helvetského vyznání, 31 izraelitů v 17 vesnicích, 5 z okresu Neveklovského (Týnec, Bynice, Dunávice, Krusvičany, Chářovice), 8 z okresu Benešovského (Kostelec, Pecirady, Brodce, Bukovany, Ledce, Pášovka, Hůrka) a 4 z okresu Jílovského (Chrást s filiálním kostelem, Krhanice, Požáry, Prosečnice).

Katastrální obec.

a)    Chleby – Chleby.

b)    Chrášťany – Bynice, Černíkovice, Lipka, Ouštice, Soběšovice.

c)    Dunávice – Dunávice.

d)    Krusvičany (Krusičany) – Krusvičany, Chářovice, Dunávice, Hrušice, Kolanda, Poděvúsy, Tejnice).

e)    Neštětice – Neštětice, Doloplazy, Chvojenec, Roháč. 

       Dne 26. 8. se narodil ve Václavicích v č. p. 46 (rodiče zde měli pronajatý byt a kupecký krám, potom koupili č. p. 42) v chudé židovské rodině Richard Feder, pozdější rabín, myslitel a pedagog. Maturoval na akademickém piaristickém gymnáziu v Praze (1896) a studoval rabínský seminář a filozofickou fakultu ve Vídni (1896 až 1902). Jako rabín působil v Kojetíně, Roudnici, Lounech a v Kolíně nad Labem. Vyučoval židovské náboženství a německou obchodní korespondenci na kolínské obchodní akademii a zároveň učil židovské náboženství na státním reálném gymnáziu a na měšťanských školách. Z Kolína byl deportován v době války do Terezína, mimo něj zahynulo v Terezíně a v Osvětimi celé jeho příbuzenstvo (manželka, děti, snachy, vnoučata). Po válce se vrátil do Kolína, kde obnovil židovský hřbitov, stal se oblastním rabínem a pak rabínem pro celé Čechy. U příležitosti jeho 90-tých narozenin obdržel vysoké státní vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“.

V této době byl v podzámčí Konopiště živý průmyslový ruch – veliký cukrovar, lihovar, pivovar, parní pila, několik vodních pil a sádky.

            Ve Václavicích byla hospoda „U Čermáků“ (později zřízen i kuželník), dřevěný most přes potůček, železný most přes Janovický potok, trojtřídní obecná škola (řídící učitel Jan Šturc, učitel Šunda, s dětmi hrál divadlo na Šibinkách), kostel svatého Václava, fara, tři kupecké krámy – Voglův, Šundův a Friedmannův (dva židovské a jeden křesťanský) a 43 usedlostí (8 sedláků, 4 polosedláci, 12 chalupníků, ostatní – domkáři, podruzi a řemeslníci). Židovské obchody byli i v Tismi (kupec Geduldinger) a v Přibyšicích (kupec Roubíček).

Týnecká škola dvoutřídní byla rozšířena na školu trojtřídní. Přišla výpomocná učitelka Barbora Tichá.

            V tomto roce žádala místní školní rada ve Václavicích o rozšíření školy na dvoutřídní, žádosti c. k. zemská rada v Praze vyhověla a zřídila druhé místo učitele a nařídila rozšíření školní budovy, což se nestalo, proto byla pronajata na vyučování světnice u Vojtěcha Brdka v č. p. 27 za roční nájemné 50 zlatých.

              Dne 23. 6. se na Konopišti v č. p. 3 narodil Antonín Walter (†30. 10. 1945), sice se vyučil krejčím, ale po vojně se stal pošťákem v Benešově, zde byl vyčleněn k doručování depeší pro arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este.

            Dne 9. 7. se rozvodnil, jinak nepatrný, Zboženský potůček a ve Václavicích zatopil čtyři domy.

            Kovářem v Bukovanech č. p. 35 byl František Salátek.

            Hajným v Peceradech č. p. 6 byl František Kočí.

V Týnci byl postaven dům č. p. 11, sídlil zde zlatník a hodinář Procházka, jeho vdova se provdala za hodináře Chytila a tak se dům nazývá „Chytilovo hodinářství“.

            Mistrem mlynářským ve Vidlákové Lhotě č. p. 11 byl Jan Marek.

            Tesařem ve Václavicích byl Václav Brejla z č. p. 33.

            Písařem na Brodcích č. p. 1 byl Vincenc Hegenbarth.

            Od 1. 10. byla zřízena jednotřídní škola v Krhanicích pro vesnice přiškolené – Krhanice, Prosečnice, Chrást a Dolní Požáry.

            Mistrem kovářským v Peceradech byl Jan Drnec z č. p. 1.

            Kovářem v Chářovicích byl Václav Škvor z č. p. 7.

            Knížecím hajným na Tarance (Týnec č. p. 31) byl Jindřich Stárek.

            Strojvedoucím v č. p. 1 na Brodcích byl Leopold Kučera a tesařem Jan Micka.

 

1876

            Od 1. 1. v monarchii začala výhradně platit metrická soustava.

Příchodem nové odbytové krize v obilí po agrární pohromě v roce 1873 počali znovu na Konopišti „zužitkovat“ obilí pálením. Provoz lihovaru byl obnoven v roce 1876.

            V tomto roce byl vydán „Řád policie ve příčině ohně pro království České“, mimo jiné v každé osadě, kde je alespoň 50 domů, měl být zřízen hasičský sbor. Řád byl platný ještě v roce 1938.

            Založení hasičského sboru v Bystřici se zúčastnil i Jan Šebek velkostatkář z Tvoršovic, majitel zámku.

            Dne 10. 2. byl Chrást vrácen školní docházkou k Týnci (ze školy v Krhanicích).

Benešovský starosta dr. Ulrich se zasloužil o zřízení fondu ke zřízení veřejné nemocnice v Benešově.

Benešovský Sokol si pořídil dne 17. 9. prapor spolku za 75 zlatých se zlatou benešovskou osmicípou hvězdou.

            Mlynářem v Benicích č. p. 1 byl Jan Párys.

            Kupcem v Tejnici č. p. 5 byl Jindřich Micka, majitelem uměleckého mlýna byl Moric Micka z č. p. 6, krejčím byl Jan Jinda z č. p. 17 a cihlářem v č. p. 13 Ferdinand Zoula.

            Založen Spolek benešovských akademiků.

            V Benešově č. p. 90 byl cihlářem Jan Zoula.

            Až do tohoto roku byla škola ve Václavicích jednotřídní, pro vysoký počet dětí byl na škole učitel a podučitel. V tomto roce bylo ve škole 200 dětí a škola byla rozšířena na dvoutřídní. Do školního obvodu patřily vesnice a osady: Václavice, Vatěkov, Zbožnice, Žabovřesky, Chlístov, Brejlovka, Úročnice, část Krusičan, Hrusice/Hamry, Chrášťany, Přibyšice, Kožlí, Tisem a Velký Chvojen. Zatímním podučitelem byl František Vilímek z Václavic, vysloužilý strážmistr mající 3 třídy gymnasiální.

Do této doby byla škola ve Václavicích jednotřídní, pro vysoký počet dětí byl na škole učitel a podučitel. V tomto roce bylo ve škole 200 dětí a škola byla rozšířena no dvoutřídní. Do školního obvodu patřily tehdy Václavice, Vatěkov, Zbožnice, Žabovřesky, Chlístov, Brejlovka, Úročnice, část Krusičan, Hrusice, Chrášťany, Přibyšice, Kožlí, Tisem a Velký Chvojen.

Mlýn na Konopišťském potoce (dříve se nazýval Bystrý) u Poříčí nad Sázavou prodala Kateřina Šimáčková Čeňku a Antonii Vackovým.

1877

            Od tohoto roku mohly vést vlastní matriky i církve – starokatolíci, bratrská církev ochranovská, českobratrská.

V tomto období byly v Úročnici  postaveny usedlosti č. p. 21, 22, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 35 a 36. Při sčítání lidu v roce 1880 měla obec 263 obyvatel a 28 domů.

            V letech 1877 až 1880 proběhlo v Čechách III. vojenské mapování - Františko-josefské. Úročnice se psala Ouročnic.

            Dne 10. 4. byl na školu v Týnci ustanoven učitel Gustav Škark.

            Tesařem v Ouročnici č. p. 22 byl Matěj Franěk a hospodským Jan Franěk.

            Při václavské škole bylo zřízeno systemizované místo podučitele, stal se jím František Vilímek, narozený v roce 1849 ve václavské hospodě č. p. 25, byl to vysloužilý četnický strážmistr se třemi třídami gymnasia. Poté se stal definitivním podučitelem Jan Šunda. Škola dostala druhou třídu, která byla umístěna v nájmu v obytném domku v č. p. 27. Učitel Jan Šturc se stal prvním řídícím václavské školy.

            Mlynářem v Benicích č. p. 3 byl Jan Páris.

            Dne 17. 11. 1877 hořelo v Konopišti, hasil i hasičský sbor z Bystřice.

            Dne 13. 6. 1877 odpoledne udeřil za bouře do věže kostela sv. Václava ve Václavicích blesk, z níž na západní straně všechen šindel srazil a některé trámy roztříštil, pak proraziv silnou věžní zeď vnikl do sakristie a dovnitř kostela, tu však jen nepatrné škody způsobil. Dne 8. 3. 1878 o osmé hodině ranní, právě po ranní mši svaté, za kruté severní vichřice sněhové a dešťové udeřil blesk do velkého okna při oltáři na straně epištolní. Rána byla hrozná, ale nikomu z přítomných se nic nestalo. Téhož roku byl rozšířen hřbitov a dne 2. 6. posvěcen.

80. léta

            Došlo k přestavbě kostela sv. Jakuba a Filipa na Chvojně, až z rohu kostela byla přemístěna do středu kostela. Zadní část kostela byla obytná, jako děkanství sloužila do roku 1891.

           Ve Václavicích hořela „Čuranda“, hasiči však měli nedostatek vody, ve studni bylo málo vody a hadice nedosáhly do potoka. Také václavští hasiči hasili ve Zbožnici.

1878

Dne 6. 11. se v Úročnici č. p. 2 narodil Václav Havelka, který byl legionářem na ruské frontě.

Za spolupráce V. Kohla založen byl časopis „Český hasič“.

Ke školnímu obvodu Týnec byl přiškolen Chrást.

Majitelem konopišťského panství i s hradem Týnec nad Sázavou se stal František Evžen kníže z Lobkovic (do roku 1887).

V Benešově byla zřízena dne 1. 2. průmyslová škola pro učedníky (pokračovací škola pro učňovskou mládež), výuka probíhala od 23. 3. do 31. 7. Byla vydržována Řemeslnickou besedou.

            Vikářem pro václavskou a benešovskou vikárii byl vikář Josef meloun z Postupic, poté Josef Červenka z Benešova.

            Panství týnecké a Konopiště zdědil syn Jana Karla, prince z Lobkowicz, František Evžen, princ z Lobkowicz (*1839, †1898).

            Nákladem farní osady byl rozšířen hřbitov ve Václavicích směrem k východu na poli získaného od václavského beneficia za pole jiné.

            Žebračkou v Krusičanech byla Marie Požárská a Kateřina Stehlíková.

            Jan Škvor z Vidlákové Lhoty č. p. 10 byl sladovnickým a Josef Škvor mistrem krejčovským a Václav Tožička z č. p. 9 zedník.

            Dne 28. 9. Byl v Benešově slavnostně vysvěcen prapor zdejší Tělocvično-hasičské jednoty Sokol.

            Jan Škvor (původem z Mrače) se přiženil do Václavic a stal se zanedlouho starostou (pak jím byl 39 roků).

            V Benešově byl založen Spolek pro podporování chudých žáků benešovského gymnázia.

1879

Karel Drahotín Marie Villani vydal spis „O podmínkách národního smíru a státoprávní dohody mezi českým a německým národem v Čechách na základě práva na sebeurčení“. Mimo jiné vydal i básnické sbírky (Lyra a meč), menší prózy a práce dramatické.

V Benešově se narodil malíř František Holoubek (†1934).

Dne 2. 2. zemřel v Benešově dr. Karel Emanuel Ulrich (*31. 12. 1802 v Benešově ve Vlašimské ulici č. p. 52), purkmistr, poslanec zemského sněmu, městský fyzik, lékař lidumil (od roku 1870 čestný občan města Benešova, později byla po něm pojmenována v Benešově ulice).

Škola na Karlově v Benešově měla 8 tříd a 607 žáků.

Od tohoto roku Společenstvo živností oděvních v Benešově sdružuje krejčí, kožešníky, rukavičkáře, kloboučníky, modistky, barvíře a pletárny, navíc i holiče. Prvním starostou byl Adam Hübner, druhým Josef Srba a pak Antonín Keil.

            Ve Václavicích vyhořela obecní pastouška sloužící zároveň jako chudobinec. Po ohni byla postavena obecní pastouška nová, dnešní (v roce 1961 v ní byla umístěna knihovna, hasičská zbrojnice, stanice první pomoci a byt).

            Kovářem v Bukovanech č. p. 45 byl František Salátek.

            V Tejnici byl obuvníkem Antonín Burian z č. p. 18, šafářem na dvoře Tejnickém Jan Víšek, obuvníkem Antonín Burian z č. p. 13 a šafářem Jakub Zazvonil z č. p. 9.

            Dne 9. 5. byla při škole v Týnci zřízena letní tělocvična s potřebným nářadím.

            Koňákem na dvoře v Ledcích č. p. 1 byl Jan Zíval.

            V Peceradech byl mistrem kovářským Václav Kos z č. p. 34.

            V Chrástu byl obuvníkem Jan Šíma z č. p. 1.

            Koňákem na dvoře v Benicích č. p. 1 byl Jan Bartásek.

            Strojvedoucím na Brodcích č. p. 1 byl Leopold Kučera.

            Obuvníkem v Krusičanech byl Josef Smrž z č. p. 1.

            Šafářem v Konopišti byl František Smrž.

Na Konopišti zemřel kníže Jan Karel z Lobkowitz.

Okresní úřední list od c. k. okresního hejtmanství v Benešově se přejmenoval na Okresní úřední list c. k. okresního hejtmanství v Benešově.

Mlýn na Konopišťském potoce (dříve se nazýval Bystrý) u Poříčí nad Sázavou prodali manželé Čeněk a Antonie Vacková manželů, Josefovi a Barboře Šimáčkovým.

Do cihelny v Čerčanech (dvě pece) se vozila cihlářská hlína z hliniště v Podmračí.

80. léta až konec 19. století

V období od 80. let 19. století až do 30. – 40. let 20. století prodělávaly požárské lomy a závody na průmyslové zpracování kamene svůj zrod a další vývoj. Ve větším rozsahu začaly pracovat za Lobkoviců. Patřily spolu s žulovými lomy v Peceradech (gabro), Svárově a Mrači k velkostatku Konopiště a byly jednou z mála pracovních příležitostí v okolí naší obce.

            Třetí vojenské mapování – nejpřesnější mapování a nivelací byly určeny důležité výškové body a kóty.

V 80. letech byl za obvodem městského hřbitova u kostela sv. Mikuláše založen nový židovský hřbitov. V jeho rámci je dnes umístěna expozice dotýkající se dějin židovské komunity.

1880

V Peceradech byla na návsi postavena kamenná zvonička (opravena byla v roce 1993/1994).

V Benešově se narodil architekt Otakar Novotný (†1959).

Dne 11. 1. se v Benešově narodil architekt Otakar Novotný (†4. 7. 1959 v Praze), absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, později byl na ní profesorem, byl i členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Vzor architekt Kotěra (projektoval i v jeho ateliéru), umělecký styl racionální modernismus, kubismus a funkcionalismus. Napsal knihu „Jan Kotěra a jeho doba“.

V dubnu byla při škole v Týnci zřízena školní zahrádka.

V říjnu se narodil v Benešově prof. PhDr. Josef Růžička († 1954), profesor benešovského gymnázia (1927 až 1939, obor historie a geografie), pedagog více než regionálního významu, universitní profesor Karlovy university v Praze (1935 až 1939, zeměpis, dějepis), kulturní pracovník, významný organizátor benešovského kulturního života, historik, konzervátor památkového úřadu/památkové péče, autor učebnic zeměpisu a odborných statí, spolupracovník Městského muzea v Benešově).

Bukovany – 50 domů, 544 obyvatel.

Od tohoto roku byl panským lékařem na Konopišti MUDr. Vladimír Haering.

            Spisovatel Václav Beneš Třebízský v povídce Konopišťský zbrojnoš sedlákem (soubor V záři kalicha) popsal dobu, kdy Zdeněk ze Šternberka jako člen jednoty Zelenohorské se postavil proti Jiřímu z Poděbrad.

            Václavice se uvádí „Václavice = Waclawitz, ves“, zrušena byla osada Kožlí.

            Ve Václavicích byl přes „Janovický potok“ postaven v červnu železný most.

            Vesnice Václavice čítala 43 domů, 10 sedláků, 4 polosedláky, 4 velké chalupy, 12 menších chalup, 10 domkářů, kovárnu, faru, školu.

            Od tohoto roku praktikoval jako výpomocný podučitel na václavské škole Jan Šunda/Šíma, narodil se v roce 1861 ve Václavicích č. p. 38, kde jeho otec měl živnost hostinskou a obchodnickou, vystudoval dvouletou hlavní školu piaristickou, čtyři třídy gymnasia v Benešově a učitelský ústav v Praze. Ze školy odešel podučitel František Vilímek.

            V Tismi v č. p. 24 provozovala hostinec Terezie Roudnická.

            Dne 16. 6. se v Klenovicích narodil František Novotný, později se oženil s Marií Škvorovou z Václavic a od 1. 9. 1902 se stal definitivním učitelem na škole ve Václavicích.

            Neštětice byly samostatnou obcí až do roku 1979, Chvojínek byl jejich osadou.

            Dr. Vladimír Haering (*1850, †1900) se stal panským lékařem na Konopišti a náměstkem starosty města Benešova.

V obci Ouročnice bylo již 36 usedlostí (od roku 1870 přibyly usedlosti č. p. 24 až 36).

Z tohoto roku pochází nový válcový tzv. „Panský mlýn“ stojící na levém břehu řeky Sázavy v Týnci nad Sázavou pod severní skalnatou strání. Původní budova mlýna pocházela ze středověku, dříve zde stála vodní pila. Mlýn koupil bohatý týnecký občan Jindřich Micka, který starý mlýn před stavbou nového rozbořil.

1881

V monarchii byla zavedena nová pozemková (gruntovní) daň.

Dne 31. 5. proběhl v Praze na Střeleckém ostrově I. všesokolský slet, zúčastnila se jej i venkovská sokolská jednota z Benešova.

Ve Václavicích byla dána do provozu nová škola (vedle fary u hřbitova).

V září byla v Benešově společně s traťovým úsekem z jihu do Čerčan otevřena nejstarší budova benešovského nádraží.

Obecná škola v Týnci byla rozšířena o jednu třídu pobočnou (pobočka při 1. třídě).

V prosinci byl dostavěn most přes řeku Sázavu a tak byla zprovozněna železniční trať z Českých Budějovic do Prahy.

Smíšená škola v Benešově na Karlově byla rozdělena na obecnou školu chlapeckou (čtyřtřídní) a obecnou školu dívčí (pětitřídní).

V týnecké dvoutřídní škole přibývalo dětí, proto byla v tomto roce zřízena pobočka první třídy.

V knize zápisů Společenstva řezníků a uzenářů v Benešově se uvádí, že starostou je Karel Šmakal, jednatelem František Balík, ještě v tomto byl novým starostou zvolen František Šmakal. Po něm opět Karel Šmakal, dalším starostou byl Ferdinand Kukla.

Zastupitelstvo města Benešova a zastupitelstvo okresu Benešov věnovalo do fondu na zřízení veřejné nemocnice v Benešově po 3 000 zlatých, bylo to na počest sňatku korunního prince Rudolfa s princeznou Stefanií. Dále se zapojily velkostatky, okresní záložna hospodářská, spolky i jednotlivci. Péči o zřízení převzalo zvláštní kuratorium. V rámci oslav 40 let panování císaře Františka Josefa I. pak do fondu přibily další značné částky, stále to však nestačilo na zahájení stavby nemocnice.

                Dne 20. 4. V 9 hodin ráno byl ve Václavicích slavnostně položen základní kámen nové školy. Projev měl národní buditel a historik zdejší farář Roman Voříšek a žák školy František Vilímek z Václavic. Pod základní kámen byla vložena skříňka s listinou, drobné mince a snad i noviny. Hudba hrála národní hymnu „Kde domov můj“ a žáci zpívali „Zachovej nám Hospodine“. Stavitel Emanuel Vrzal z Votic použil ke stavbě nové školy zdiva staré budovy. Již 2. 10. byla jednopatrová budova školy se třemi učebnami, kabinetem a bytem pro řídícího vysvěcena. Otevření bylo slavnostní se střelbou z hmoždířů, hlaholu zvonů a hudby. Rozpočet zněl na 13 281 zlatý, skutečné vydání pak 11 410 zlatých. Listiny s náklady se našly po smrti václavického kupce Václava Stehlíka ve svazku papírů (asi na balení zboží).

            Od tohoto roku se obyvatelé obce Tisem snažili o zřízení školy, v této době byla obec přiškolena ke škole ve Václavicích.

            Založen Ochotnický spolek Svatopluk Čech Benešov.

            V Podělusích byl obuvníkem Vojtěch Svoboda z č. p. 5.

            Knížecím hajným byl Jan Máša z č. p. 2.

            Ve Václavicích byla postavena nová škola o 3. třídách. Dříve měla 2. třídy a byla v č. p. 2.

            Stárkem na mlýně na Brejlově na Sázavě byl Josef Brabec.

            Koňákem v Benicích na č. p. 1 byl Karel Ryšavý.

            Mistrem kovářským v Tejnici byl Jan Jukl z č. p. 15.

            Rozsah panství Konopiště s Benicemi (Benitz), Tejnicí (Teinitz), Dlouhým Polem, Mračí (Mráč), Poříčí (Poříč) a Vidlákova Lhota za vlastnictví Franze Fürsta von Lobkovitz: Hlavní sídlo – Benešov u Prahy; zasahuje do soudních okresů Benešov, Neveklov a Eule; terén – kopcovitý, zvlněný; Einlagswerth – v roce 1717 s 331 000 fl., v roce 1727 s 130 000 fl., v roce 1750 s 10 000 fl., v roce 1819 s 16 000 fl., patronátní kostely – v Benešově, Poříčí, Tejnici a Václavicích (Wáclawitz); filiální kostely – Velký Chvojen, Malý Chvojen, Chrást, Ledeč a Dubsko; Konopiště - zámek se zámeckým parkem o rozloze 133 ha a hospodářskými budovami; město Benešov – má 400 domů, 7 tis. obyvatel, kostely, děkanství, základní školy, občanské školy, gymnasium, učiliště, piaristickou kolej, nemocnici, lékárnu, vojenská kasárna, okresní finanční správa, Eichamt, spořitelna, záložna, Bräuhaus (varna), mlýny, Gärberei, Cichoriendörre, pošta, telegraf a železniční stanice; plocha panství v ha – pole 1 881,19 ha, louky 286,08 ha, zahrady 17,72 ha, pastviny 234,32 ha, lesy 2 788,91 ha, rybníky, řeky, potoky, cesty a Bäche jako neproduktivní, stavební plocha 279,88 ha – celkem 5 502,66 ha; Grunndsteuer ohne Zusschläge – 9 141 fl. 38 kr.; velkostatky – Konopiště 219,14 ha, Poměnice 350,22 ha, Mariánovice 186,28 ha, Chvojen 163,60 ha, Raděkovice (Raděkovitz) 95,33 ha, Poříčí 101,16 ha, Vysoká Lhota 100,39 ha, Čerčany 86,63 ha Horní Mrač 55,72 ha, vše v režii ředitelství; Benice 157,01 ha – Wenzel Ro78,69 ha – Sedláček a Doležal, Teinitz 178,35 ha – Alois Kolínský, Lhota Vidlákova 89,9 ha – Mts. Kafkau, Dlouhé Pole 109,22 ha – Abraham Koscherak, všechny dvory pronajaté uvedeným osobám; 86,41 ha propachtované parcely; plocha revírů – Velké Požáry 790,68 ha, Taranka 176,09 ha, Černíkovice 124,30 ha, Konopiště 196,82 ha, Tužinka 346,43 ha, Mrač 286 ha, Černý les 178,77 ha, Petroupim 315,93 ha a polní parcely 18,31 ha; průmysl – cukrovar s Diffusions – Einrichtung, lihovar s mit dem Systém Hollefreund u. Ettenberger eingerichtet, pivovar s Handbetrieb auf 45 hl Guss, Kälkefen, cihelny a Mahlmühlen vše v režii ředitelství; výrobky a jejich množství  - Korn, Hafer a gute Gerstte z polního hospodářství, 11až 13 000 hl piva, výrobky z mléka, Meiereien, Viehmastung, Vieh, Milchceih, Deckung, Bedarfes; úředníci – ředitel pro dvory Konopiště a Křimice Johann Svoboda, Rentmeister Johann Kassian, Registrator Karl Svoboda, Kastner – Anton Tuček, správce dvora Vysoká Lhota Franz Duchek, Wirtschaftsbereiter Karl Mildner, adjunkt Josef Skoupý, Josef Dráb, Aleš Bohumil, Josef Soldan – sämmtlich v Konopišti; Oberförster Marek Wenzel, lesní kontrolor Josef Wodňanský a Gottlieb Jirák, revírní Wenzel Woborský – všichni sämmltlich v Konopišti; revírní v Požárech Josef Košátka (Post Eule), lesník v Požárech Johann Stassek, lesník v Mrači Gustav Lassig (Post Čerčany), lesník v Petroupimi Anton Poustka, lesník na Tužince Thomas Šedivec, místní adjunkt na Tarance Heinrich Stassek (Post Dnespek), místní adjunkt v Černíkovicích Franz Wejmelka (Post Netvořice), lesní adjunkt v Tužince Josef Košatka, lesní adjunkt ve Velkých Požárech Josef Seemann (Post Eule), lesní adjunkt v Petroupimi Josef Hellige (Post Benešov), Waldaufseher v Konopišti Anton Láska (Post Benešov); průmysl – cukrovar Verwalter – Franz Janda, adjunkt Josef zedník; pivovar – Bräuer – Karl Rosol, kontrolor Franz Schneiberg; lihovar – Fabriksleiter Eusrach Kurz – vše sämmtlich v Konopišti.

V Úročnici byl postaven dům č. p. 19 (v části obce „V Hajkách“ za domem č. p. 2 směrem k domu Burdových, v současné době již neexistuje, pozemek vlastní p. Jan Havelka z č. p. 5).

Mlýn v Nespekách patřil mlynáři Františku Zíkovi, ten jej v tomto roce prodal Richardu Svobodnému pánu Mattencloitu.

Poslední třetina 19. století

V Benešově působily peněžní ústavy – Občanská záložna, Okresní hospodářská záložna, Městská spořitelna a pobočky Zemědělské kreditní banky a České průmyslové banky.

 

1882

            Od 1. 1. byla škola v Týnci rozšířena o jednu třídu pobočnou a zavedeny povinné ženské školní práce. Na školu přišla učitelka Karolina Gubová, dcera okresního školního inspektora v Benešově.

V Benešově byla zřízena vojenská posádka – 102. pěší pluk a město se stalo sídlem okresního doplňovacího velitelství.

V Benešově byla založena Okresní záložna hospodářská v Benešově jako pokračovatelka staleté selské svépomoci, tj. pokračovatelka tehdejších kontribučenských sýpek a kontribučenských záložen.

            Korunní princ Rudolf navštívil Týnec, bavil se lovením vyder podél řeky Sázavy, poseděl u poděluské lávky a posnídal zde. Pak u Zbořeného Kostelce zastřelil rybaříka.

Dne 10. 2. se v Chotýšanech narodil Otto Stojánek, který byl legionářem na ruské frontě. Později bydlel a žil v Úročnici č. p. 22.

V Neštěticích byla postavena na návsi kamenná kvádrová zvonička a v Přibyšicích byla postavena na návsi kamenná zvonička.

V tomto roce byla v Benešově postavena v Pražské ulici (později Leninově) nová škola, ale nebyla zprovozněna, neboť do ní byly umístěny kasárna zeměbrany (28. Pluk zemské obrany). Škola měla nahradit jak tehdejší přízemní školu o dvou třídách na Karlově (u zvonice), tak i různá provizoria.

V Benešově byl založen litografický závod.

Dne 24. 6. se narodil MUDr. Vladimír Haering, absolvent lékařské fakulty české univerzity, generál – šéf zdravotnictva (†6. 11. 1942 vysílením v káznici v Hammeln u Hannoveru), účastník protifašistického odboje, účastník bitvy u Zborova.

V Benešově se v domě č. p. 73 na Malém náměstí narodil dne 10. 6. prof. Dr. Emil Schönbaum, studoval na benešovském gymnáziu a filosofické fakultě Univerzity Karlovy teoretickou matematiku (teorie pravděpodobnosti, pojistná matematika a statistika), ředitel Všeobecného penzijního ústavu, profesor University Karlovy, český a světový odborník.

Kaplanem v Tejnici byl František Šilha a farářem František Burgerstein.

Narodil se Josef Farka (†1942, popraven v Táboře), profesor benešovského gymnázia, osvětový pracovník, oběť heydrichiády.

V Benešově Ferdinand Gregor založil litografii.

            Zedníkem v Bukové Lhotě byl František Novák z č. p. 10.

Do výboru zastupitelstva soudního okresu Neveklov byl zvolen František Doležal, rolník z Krusičan č. p. 9.

            Kovářem v Podělusích byl František Slabý z č. p. 11.

            Nájemcem konopišťského statku v Náklí byl Alois Kolenský (současně i zastupitel obce Krusičany).

            V Benešově dochází k ustavení samostatného dobrovolného spolku hasičského. Prvním starostou byl zvolen Jan Preisler, náměstkem Václav Světlík, velitelem Antonín Procházka, podvelitel František Kovář a jednatelem městský tajemník Jan Dvořák.

Brodeckou přádelnu bavlny vlastnili Viktor Kuffler a Karel Reichel (velkofirma Kuffler a Reichel).

V Peceradech byla postavena kamenná sloupová zvonička, sloup opracovaný do válce osazený do čtyřhranného kamenného podstavce (dnes je to kulturní památka).

Majitel Böningar Krausnor and Company prodal v lednu společnosti Viktor Kuffler (z Vídně) s Karlem Reichelem (bývalý účetní firmy), název „Kuffleru. Reichel, mechanische Baumwollspinnerei in Brodetz“, od května byl majitelem pouze Viktor Kuffler se synem Viktorem.

80. léta 19. století

            V Benešově byl nad železniční tratí postaven silniční nadjezd spojující benešovské Mýto s Táborskou ulicí. V této době Zámecká třída na druhé straně stanice křižovala koleje ještě jako přímý přejezd se závorami.

1883

            Dne 29. 4. byla vydána novela školského zákona, byl zdůrazněn náboženský princip školní výchovy, školní docházka byla zkrácena na 6 let.

Nový pěší pluk č. 102 vznikl v tomto roce a byl posádkou v Pressburgu (Bratislava), v Benešově bylo sídlo náhradního praporu Benešov a doplňovací velitelství pro okresy Benešov, Milevsko, Sedlčany a Příbram. Pluk byl vytvořen z praporu pěšího pluku č. 26 (Ostřihomský), 69 (Královský Bělehrad), 72 (Pressburg-Bratislava) a 76 (Soproň, vše Uhry). Každý pěší pluk měl čtyři polní prapory po čtyřech setninách a náhradní prapor v rámci. Celý pluk byl stvořen ze samých Maďarů a něco málo Slováků. Uniforma – úzké modré kalhoty se žlutými šňůrami zdobené, bílé kabáty a modré čapky. První čeští rekruti přišli k pluku dne 4. 10.

Pro účely doplňování společného vojska bylo území rakousko-uherského soustátí rozděleno na doplňovací okresy (Ergänzungsbezirke) s tím, že každý okres doplňoval jeden pěší pluk. Vždy osm doplňovacích okresů pokrývalo od tohoto roku jeden vojenský územní obvod (Militärterritorialbereich), který byl obvodem působnosti jednoho sboru a prostorem, v němž měly být vytvořeny dvě pěší divize. K bezprostřednímu provádění odvodů se doplňovací okresy dělily na obvodní okresy (Stellungsbezirke), shodné s politickým okresem. V čele doplňovacích okresů stála vojenská doplňovací okresní velitelství (Ergänzungsbezirkskommando). Obvodní (politický) okres Benešov byl doplňovacím okresem pro pěší pluk č. 102 Benešov. Současně to platilo i pro doplňování zeměbrany, kdy ta byla doplňována v zeměbraneckých doplňovacích okresech, které se územně i sídlem svého zeměbraneckého doplňovacího okresního velitelství krylo s doplňovacími okresy společného vojska, což platilo i pro Benešov.        

V Úročnici se narodil Josef Burda (*17. 12. 1883) herec, režisér, podnikatel a divadelní ředitel. V letech 1918 až 1945 byl bezesporu nejvýznamnějším představitelem českého kočovného divadla. Po zkušenostech herce a režiséra u malých i větších společností, kdy hrál po celém území Čech a na Jižní Moravě, si založil a vedl (umělecky i ekonomicky s malými přestávkami) vlastní divadelní společnost. V roce 1920 působil jako herec v divadle ve Znojmě. O svém působení napsal knihu (Aby se nezapomnělo. Praha 1958), ve které vzpomíná na své divadelní začátky ve Znojmě a současně je to cenný souhrn informací o poslední etapě českého kočovného života. V letech 1925 až 1928 byl ředitelem Městského divadla v Kladně a dále v letech 1946 až 1948 v  Karlových Varech. V letech 1938 až 1939 byl pro nemoc své ženy mimo divadlo. V letech okupace (1940 až 1944 - kdy nacisté divadla uzavřeli) se dohodl se středočeskými městy, že jeho společnost bude v jejich divadlech pravidelně hrát pod názvem Středočeská činohra. Tato Burdova aktivita předznamenala model oblastních divadel, který se prosadil po roce 1945. Burdovy zkušenosti s řízením divadla mimo Prahu využila i skupina komunistických divadelníků, která koncem války připravovala novou organizaci poválečného divadla. V letech 1949 až 1958 byl z pověření ministra Zdeňka Nejedlého jmenován administrativním (provozním) ředitelem Národního divadla v Praze. Působil též v Kutné Hoře, Pardubicích a Hradci Králové.

Po smrti děkana Františka Kroner byl děkanem Benešovského děkanství Filip Burgerstein (1883 až 1898, †1898). Poté Josef Červenka, knížecí arcivévodský notář.

Farářem Týnecké fary byl Karel Šoulavý, do roku 1898.

Z hasičské župy Karlínské přistoupil do župy benešovské Sbor dobrovolných hasičů v Benešově, který vznikl odtržením hasičského odboru od Tělocvično – hasičské jednoty Benešov, neboť dne 25. 2. se sokolská valná hromada usnesla „hasičství od 1. 4. do rukou městské rady složit“. SDH Benešov začalo pracovat ve složení – předseda – Jan Preissler, místopředseda – Václav Světlík, členové – městský radní František Váňa a krejčí František Váňa, velitel – Antonín procházka, podvelitel – František Kovář. Benešovský Sokol se tak vrátil k tělovýchovné činnosti. Zásluhu o tuto obrodu měl MUDr. Emanuel Engel, MUDr. Vladimír Haering a Václav Pánek (28 let byl náčelníkem Sokola). Nejdříve se cvičilo „Na čápě“.

            V Benešově pod Karlovem byl založen na ploše 2 674 m2 nový židovský hřbitov, do kterého byly přeneseny některé cenné náhrobky ze starého hřbitova (část jich však zůstala na starém pohřebišti, ve kterém dodnes stojí náhrobky ze 17. a 18. století). Je na něm cca 300 moderních náhrobních kamenů v pravidelných řadách. (V blízkosti obřadní síně, sloužící jako památník obětí nacismu s expozicí věnovanou židovské komunitě Benešovska, je umístěno několik hebrejských stél přenesených ze starého hřbitova. Pohřbeno je zde mimo jiné i 13 obětí železničního transportu smrti z počátku r. 1945 a mnoho významných osobností regionu jako např. rabín Dr. Mojžíš Blán, vrchní finanční rada JUDr. Viktor Budlovský a další.)

V Benešově bylo zřízeno doplňovací velitelství (vojenskou správu) 102. pěšího pluku, který byl posádkou v Prešpurku (Roku 1882 se vrchní velení rakousko-uherské armády rozhodlo rozmnožit počet pěších pluků z dosavadních 80 na 102. Jednalo se však o pouhou organizační změnu, úhrnný počet vojska nebyl navýšen; až do té doby totiž pěší pluk zahrnoval 5 praporů, po reorganizaci pak pouze 4 prapory. Nově sestavený pluk byl posádkou v Prešpurku). Odváděli se zde rekruti z okresů Benešov, Příbram, Sedlčany a Milevsko, tedy z ryze českého kraje, takže není divu, že během několika let se původně maďarsko-slovenské mužstvo pluku zcela počeštilo. Po většinu doby až do l. světové války bylo velitelství 102. pěšího pluku dislokováno v Praze, přičemž jeden z praporů tohoto pluku byl posádkou v Benešově.

            V Ouročnici byl obecním pastýřem Matěj Havelka z č. p. 7.

            Založen Sbor dobrovolných hasičů Benešov.

            Byla povolena stavba silnice z Chrášťan do Netvořic.

Nespeky – v místní části Petrovice byl postaven kamenný kříž, od kterého byl pěkný výhled na Sázavu uhánějící k Ledcům.

Benešovská škola „Průmyslová škola pro učedníky“ byla přeměněna na „Pokračovací školu řemeslnickou“ a byl pro ni zřízen školní výbor. Škola měla 3 třídy.

Okresní úřední list c. k. okresního hejtmanství v Benešov se přejmenoval na Okresní úřední list c. k. okresního hejtmanství a c. k. okresní školní rady v Benešově.

1884

            Dne 12. 12. (2.) se v Úročnici č. p. 11 narodil Václav Novák, který byl legionářem na ruské frontě.

Zemřel Karel Drahotín Marie Villani.

Obecná škola v Týnci byla rozšířena o čtvrtou třídu, resp. dosavadní pobočka při první třídě byla přeměněna v postupnou čtvrtou třídu a čtyřtřídní škola byla rozšířena o pátou třídu. Uvedeno v platnost pro nedostatek učitelek až v roce 1887.

V Krusičanech vlastnil hospodu (U Radů) č. p. 1 hospodský a majitel polností Václav rada. Po jeho smrti vedla usedlost a hospodu jeho manželka Marie Radová. V domě byla i krusičanská obecná škola.

Do Prahy byl dne 20. 9. přemístěn pěší pluk č. 102 z Pressburgu (Bratislavy), v té době měl pluk i plukovní hudbu, kapelník František Lehár, otec pozdějšího hudebního skladatele Franze Lehára. Pluk byl rozdělen na 4 části – první prapor se dostal do Goradži (střežil komunikační objekty u Nového Pazaru), druhý a třetí zůstal v Praze (Karlínské kasárny) a čtvrtý prapor přišel do Benešova.

Dne 5. 4. vyšlo první číslo časopisu Benešovan, vydával jej v Táboře Mikuláš Krýsl, ale dne 27. 5. byl soudně zastaven, a to pro urážky soukromých osob a panovníka. Následoval pokus vydávat jej jako přílohu slánského časopisu neodvislost, vyšel však jen dne 15. 6.

Dne 9. 3. se v hostinci benešovského pivovaru uskutečnila valná hromada Společenstva mlynářů, pekařů, cukrářů a voskařů. Připomíná se cukrář Danihelovský a voskař Marek.

Narodil se v Benešově Stanislav Dvořák (†1965), středoškolský profesor, ředitel gymnázia v Benešově, kulturní pracovník, zvláště v ochotnickém divadle v Benešově a v Táboře jako režisér a dramaturg. Též je autorem literárně historických přednášek a článků.

             V Benešově se dne 4. 12. narodil akademik doc. Jiří Horák (†1975, Martin) profesor srovnávacích dějin literatury na české Karlově universitě v Praze, vědec světově uznávaný v oblasti dějin slovanských literatur. Pěstoval etnografii, literární historik a národopisec, věnoval se lidové slovesnosti – pohádky, pověsti, přísloví – a věnoval se lidové písni. Folklorista, významný slavista, napsal knihu „Z dějin literatur slovanských“ (výbor studií), rok 1948. Byl vůdčí osobností Státního ústavu pro lidovou píseň a po zřízení Čs. akademie věd byl ředitel Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV. Vydal řadu knih (soubor pohádek „Český Honza“ a „Čarodějná mošna“), publikoval množství statí, referátů a recenzí.

            Při slavnosti Božího těla v Benešově byla vystavena nová hasičská stříkačka SDH Benešov.

            V Benešově byla postavena na Konopišťské ulici vila, později zvaná „Katuška“ (po manželce jednoho z posledních majitelů – Kateřině Kuželové, v době 2. Světové války neslavné sídlo benešovského gestapa).

            Dne 4. 11. jednota sokolská v Benešově položila věnec na Tyršovu rakev, když byla vezena z Tyrol přes Benešov do Prahy.

            Dobrovolný hasičský spolek v Benešově se zúčastnil z důvodů informačních sjezdu hasičské župní jednoty táborské ve Vlašimi. Do ní však nevstoupil a pod vlivem p. Demartiniho z Prahy se stal členem hasičské župní jednoty Karlínsko-smíchovské. Dosud používaný kroj hasičů-sokolů vyměnili za jiný.

            Gotický kostel svaté Kateřiny v Chrástu nad Sázavou byl přestavován, byla zvýšena loď a přistavěna věž. Je to jednolodní kostel s polygonálním presbytářem, na jižní straně lodi gotický portál, v presbytáři žebrová křížová a paprsčitá klenba, na žebrech zbytky původního gotického ornamentu.

V týnecké dvoutřídní škole s pobočkou první třídy přibývalo dětí, proto byla zřízena čtvrtá třída.

            Na nově systemizované místo václavského podučitele byl ustanoven Jan Šunda/Šíma.

            V Bukové Lhotě byl obecním pastýřem František Matějka z č. p. 6.

            Mlynářem ve Vidlákové Lhotě č. p. 11 byl Jan Párys.

V Benešově byl založen nový pivovar, vznikl přeměněním části sladovny založené v roce 1873 pro nepříznivé odbytové poměry sladu. Výstav piva byl 10 000 až 15 000 hl.

            V Benešově se narodil etnograf a akademik Jiří Horák (†1976).

            V Benešově založil Karel Srba první strojní uzenářství ve městě. Později se stala pokračovatelem rodinné tradice firma Krejza.

Po požáru textilní továrny v Brodcích byla v tomto roce postavena nová provozní budova a v závěru roku byl obnoven provoz továrny.

1885

            Dne 1. 1. vyšlo první vydání časopisu „Hlasy od Blaníka“, založil jej benešovský městský lékař a mladočeský politik MUDr. Emanuel Engel (od roku 1883 zemský poslanec, od roku 1885 říšský poslanec a předseda svobodomyslného klubu ve Vídni). Spoluzakladateli byli knihtiskař František Müller náčelník Sokola Václav Pánek. Časopis tiskla svým nákladem knihtiskárna Fritsch a Müller.

Dne 3. 5. se v Úročnici č. p. 43 narodil Jan Dráb, který byl legionářem na ruské frontě.

            V okolí zříceniny minoritského kostela Na Karlově byly nalezeny dvoje elipsovité náušnice, železný nůž a zlomky keramiky. Předpokládá se, že se jedná o nález z 11. století.

Byl vybudován nad železnicí v Benešově silniční nadjezd spojující benešovské Mýto s Táborskou ulicí.

V Benešově začal vycházet časopis „Hlasy od Blaníka“ (stejný název měl časopis vycházející v letech 1936 až 1940 ve Vlašimi).

V Krusičanech v č. p. 18 se připomíná kovárna.

V Benešově byl založen dámský a pánský obor Ústřední matice školské.

Dne 12. 7. se narodil Ladislav Šíma (jeho otec se narodil ve Václavicích, †1956), akademický malíř, který svou tvorbou zobrazil především krajinu Benešovska. Středoškolský profesor benešovského gymnázia, kulturní pracovník v oblasti hudby, člen spolku Mánes. Je po něm pojmenována výstavní síň v Muzeu umění v Benešově.

Narodil se Emil Artur Pitterman (uměleckým jménem Emil Artur Longen, *29. 7. 1885 Pardubice – †24. 4. 1936 Benešov) byl to český dramatik, režisér, herec, scenárista, spisovatel a malíř, který vystudoval gymnázium v Benešově, od roku 1904 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, z ní byl vyloučen za kázeňské přestupky (1908). Spolupracoval (1907) na vytvoření malířské skupiny Osma (další členové Emil Filla a Bohumil Kubišta). Zprvu byl postimpresionista a expresionista, poté používal kubismus a sociální motivy. Maloval obrazy, kresby, ilustrace a karikatury do svých knih a časopisů. Pracoval i v prostředí divadla a kabaretu (výrazná osobnost). Spolupracoval s Eduardem Bassem (1909). Působil v kabaretech – Červená sedma, Lucerna, Montmartr, Na poříčí a v Rokoku. Založil (1920) v Praze kabaret BUM a Revoluční scénu, kde poprvé dramatizoval Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka, s Karlem Nollem v hlavní roli, a Kischovu povídku Nanebevstoupení Tonky Šibenice, kde ústřední roli hrála Longenova žena Xena (Polyxena). Objevil se i v počátcích české kinematografie, byl spoluautorem a ústřední postavou grotesek o pražském švihákovi Rudim (1911); poslední ze série, Rudi sportsman režíroval samostatně. V němém filmu se objevil v roli kouzelníka v kriminálním filmu Okouzlené světlo (1921) po boku Karla Lamače a Anny Ondrákové. Zahrál si i ve dvou zvukových dramatech (30. léta, špion Redl ve filmu Aféra plukovníka Redla). Psal divadelní komedie, které byly zfilmovány např. C. a k. polní maršálek, Anton Špelec ostrostřelec, Nezlobte dědečka, Pobočník Jeho Výsosti, Hrdinný kapitán Korkorán, On a jeho sestra, Matka Kráčmerka a Jedenácté přikázání. Psal i knihy, fejetony a články z oblasti divadelnictví (České slovo a Národní listy; kniha/bibliografie o Vlastu Burian (nazval jej králem komiků - 1927, kniha Jaroslav Hašek (1928) a o své předčasně zesnulé ženě román Herečka (1929).

Narodila se Pavla Řeháková (†1967), ředitelka měšťanské školy v Benešově, poslankyně zemského zastupitelstva, kulturní pracovnice.

            V tomto roce vyráběl Benešovský pivovar 14 280 hektolitrů piva (spravovala jej akciová společnost založená v roce 1872) a konopišťský pivovar 18 540 hektolitrů.

Na rozcestí u Chlístova byl postaven litinový tzv. „Benešův“ kříž“ osazený do kamenného soklu.

V Mrači byla postavena v pomístní části „Podmračí“ pod lomem postavena na náklad knížete Františka z Lobkovic a jeho choti zděná výklenková kaplička ku cti nejblahoslavenější Panny Marie Lurdské (Lourdské), místně zvaná „Skaláků“. Socha pro kapličku byla 5. 7. odpoledne posvěcena ve farním kostele a to za přítomnosti knížecí rodiny, knížecích úředníků a velikého množství lidu. Pak byla slavnostně v průvodu nesena do kapličky.

Na Chvojínku byl postaven u ohradní zdi kostela kamenný kříž.

            Byl založen hasičský sbor v Poříčí nad Sázavou.

            Z tohoto roku je stroj a skříň varhan v kostele sv. Kateřiny v Chrástu nad Sázavou, od Ferdinanda Helferta.

V týnecké obecné škole byla zřízena pátá třída, čímž byla postupně vybudována úplná obecní škola.

Farářem v Týnci byl Karel Šoulavý.

Na podzim po tříleté službě opouštěli pěší pluk č. 102 poslední Maďaři, pluk zůstal český až na Maďarské „zupáky“ čili délesloužící.

V Krusičanech byla založena „Pamětní kniha místní obce krusičanské“.

            Byl postaven kamenný kříž před kostelem svatého Václava na Chvojínku.

            Založena Místní školní rada Týnec nad Sázavou, hospodářská beseda, hospodářské společenstvo, jehož zřízení vymohl starosta Týnce na okresním hejtmanství. Od tohoto roku vyvíjí činnost i „Živnostenský spolek v Týnci nad Sázavou“, dokladem je „Vysvědčení výučné“ pro Josefa Hrušku z Pecerad, podepsal představitel spolku Antonín Burian a vyučitel Josef Kříž.

            V tomto roce bylo povoleno vyškolení obce Přibyšice od školy ve Václavicích, protože však nebyla nalezena vhodná budova, k odtržení nedošlo.

Porodní bábou v Hrusicích byla Terezie Svobodová.

 

1886

            Zákonem byla zřízena domobrana (Landsturm), která měla posílit branné síly Rakouska – Uherska, doplnit pravidelné vojsko, námořnictvo a zeměbranu a poskytnout pomocné služby. Z ní se měly nahrazovat válečné ztráty společného vojska a zeměbrany. Do Benešova byla umístěna expozitura domobraneckého pěšího pluku č. 28 z Písku (pěší pluk měl 3 až 4 prapory).

Z tohoto roku je základní kámen kapličky v Chrášťanech, je vybudována v novorománském slohu, má samostatný vnitřní prostor a na fasádě sluneční hodiny. Je zasvěcena Panně Marii Lourdské.

Dne 12. 1. se v Benešově narodil Rudolf Sysel, komunistický odbojový pracovník, strojník v pivovaře, člen ilegálního národního výboru za II. světové války, zahynul dne 30. 4. 1945 ve fašistickém vězení Fussbüttel v Hamburku.

Od tohoto roku se Chářovice uvádí jako Chářovice.

Dobrovolný hasičský spolek v Benešově uspořádal v Benešově první hasičský sjezd župní jednoty Karlínsko-smíchovské. Velitelem spolku byl František Kovář. Okolní sbory hasičské v Bystřici, v Poříčí nad Sázavou, ve Vlašimi a v Maršovicích patřily dosud k hasičské župní jednotě kraje táborského. Na podnět sboru v Maršovicích došlo k rozdělení župy Táborské na župu Táborskou, Sedlčanskou a Benešovskou. Začala se tvořit benešovská župa (hasičské sbory Bystřice, Maršovice, Poříčí nad Sázavou a Drachkov), která přijala pojmenování „Župní hasičská jednota Ostromeč“. Benešovský sbor však do ní nevstoupil.

            Dne 3. 6. po velké bouři nad Tismí velká voda zaplavila ve Václavicích tři domy a tři hospodářská stavení.

            Malíř mistr Holoubek namaloval obraz „celkový pohled na město Benešov“.

Novým řídícím učitelem ve škole v Benešově byl po Emanuelovi Hellerovi (šel do penze, dostal za svoji práci zlatý záslužný kříž) František Starek.

            Farář Roman Voříšek daroval Národnímu muzeu v Praze 5 kusů záušnic z kostrového hrobu z doby slovanské, byly nalezeny u obce na poli, kde prý stávala rychta kapituly U všech svatých.

            Obuvníkem v Peceradech byl Václav Kovář z č. p. 36.

            Dne 3. 6. se strhla průtrž mračen nad Tvoršovicemi a Tismí a táhla přes Václavice k Týnci nad Sázavou. Poškodila domy v Tismi (č. p. 7 a 9) a ve Václavicích (č. p. 40, 41 a 42).

            Z tohoto roku je stroj i skříň varhan z kostela sv. Kateřiny v Chrástu nad Sázavou, od Ferdinanda Helferta.

Starostou benešovského Sokola se stal MUDr. Vladimír Haering.

V říjnu se poprvé na Konopišti objevil arcivévoda František Ferdinand, na hon jej pozval tehdejší majitel František Evžen Lobkovitz. Lovilo se nejen v okolí zámku, ale i v Černém lese. O Konopišti se arcivévoda poprvé dozvěděl od svého bratrance, korunního prince Rudolfa, který zde již několikrát lovil. Dokazuje to i dodnes zachovaný památníček u loveckého zámečku v Černém lese.

1887

            Po Romanu Václavu Voříškovi se stal farářem v kostele sv. Václava ve Václavicích František Xaver Vaněček, v letech 1897 až 1900 dlel v Praze jakožto redaktor „Katolických listů“. Za něj vedl správu duchovní jakožto administrátor Jaroslav Pazderka a po něm Jan Ptáček.

            Do toho roku měl Týnec nejbližší poštu v Nespekách, v tomto roce přesídlil do Týnce poštmistr Šťastný, k výkonu funkce od 1. 11. dostal místnost v továrně na kameninu (č. p. 2). Dalšími poštmistry byli – Hugo Štancl a V. Ješuta. Pošta byla zřízena podle nařízení ministerstva obchodu a poštovní úřad se zabýval dopisní a celoroční poštovní službou, dočasně fungoval i jako sběrna c. k. poštovní spořitelny. Spojení s Benešovem udržoval skrze poštovní posly. Doručovací obvod – Týnec, Bukovany, Krhanice, Krusičany a Pecerady s jejich obcemi a osadami.

Pro pátou třídu školy v Týnci byla opatřena místnost v č. p. 13.

Benešovský pivovar byl prodán konopišťskému panství a to rozřešilo pivovarský problém v Benešově tím, že roku 1897 přeneslo do města svůj již nevyhovující panský pivovar z Konopiště. 111)

            V Chrášťanech byla tamějšími osadníky postavena nákladem 500 zlatých zděná kaplička ke cti Panny Marie Lourdské se samostatným prostorem a zvoničkou na střeše, v základech je kámen s letopočtem 1886. Je to kaplička „Mariánského“ typu, na jižní straně jsou sluneční hodiny. (Opravena byla v roce 1990.)  S jejím zřízením se pojí báje: „V roce 1886 bylo značné sucho a proto malá naděje na žeň. Osadníci Chrášťanští brali útočiště k Panně Marii. Na místě kde je dnes kaplička stával kříž. K němu scházeli se večer k modlitbě za déšť a úrodu pozemskou. A modlitba jejich nebyla nadarmo. Vlážička, která osvěžila osení, i k požehnání žní dopomohla. Kdežto vůkol i v těžkých půdách stěžovali si do neúrody. Chrášťanští vzdávali díky Bohu. Vděčnost svou chtěli i skutkem osvědčiti. I postavili onu kapličku. Zmíněný kříž postavili pak u samé vsi při cestě do Václavic vedoucí.“

V obci Zbožnice na návsi byla postavena v roce 1887 zděná kaplička ke cti sv. Floriána se samostatným prostorem a zvoničkou, v roce 1888 byla udělána podlaha.

Obecná škola v Týnci byla rozšířena o pátou třídu, tím postupně vznikla úplná obecní škola.

Dne 4. 9. se konal v Poříčí nad Sázavou sjezd župy Benešovské. Starostou župy se stal Jan Preissler c. k. nadporučík m. s., majitel realit v Benešově (do roku 1893). 

Dne 1. 11. se v Úročnici č. p. 43 narodil Vincenc Žižka, který byl legionářem na francouzské frontě.

František Eugen hrabě z Lobkovic (*1839, †1898, za manželku měl Zdeňku Kunhutu z rodu hrabat ze Šternberka, kdysi zvaných „Konopišťských“) prodal (za 6 miliónů zlatých) dne 1. 3. konopišťské panství (velkostatek a zámek) a týnecké panství arcivévodovi (Jeho Císařské výsosti) Františkovi Ferdinandovi I. Karlovi Ludvíkovi Josefovi Maria Rakouskému d´ Este (*18. 12. 1863, z dynastie habsbursko – lotrinské, zdědil po vymřelé habsbursko – estonské větvi italského rodu Este celou pozůstalost a také titul modenského vévody s přídomkem „Este“), který byl nejstarší synovec rakouského císaře Františka Josefa I. (*19. 4. 1793 -  †29. 6. 1875) a který zde prožil nejkrásnější léta svého života po boku své manželky hraběnky Žofie Chotkové (*1. 3. 1868 - †28. 6. 1914). Otcem Františka byl císařův bratr arcivévoda Karel Ludvík Habsburk – Lotringen (*1833 – †1896, zemřel v Palestině na tyfus po napití vody z posvátné řeky Jordán), matkou Marie Annunciata z rodu sicilských Bourbonů (dcera krále obojí Sicílie, *24. 3. 1843, †4. 5. 1871, na tuberkulózu). Po sebevraždě svého bratrance korunního prince Rudolfa (30. 1. 1889, vrah baronesy Mary Vetserové) a po smrti svého otce (roku 1896) se stal následníkem rakouského trůnu. Přídomek následníkův pocházel od knížecího rodu, který se psal podle města Este v Itálii a patřil k nejstarší italské šlechtě (v 10. století mu patřila mimo jiné Pavia, koncem 12. století Milán a Janov, později Ferrari a Modena). Arcivévoda měl značné vědomosti z dějepisu, zeměpisu, přírodopisu, myslivosti, zahradnictví, sadovnictví, politologie, práva, genealogie, vojenství a námořnictví. Značný zájem měl i o architekturu a výtvarné umění vůbec, a památky a jejich ochranu. Nejvyšším oceněním jeho vojenských znalostí bylo jeho jmenování generálním inspektorem veškeré branné moci říše. Celý titul - František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria arcivévoda Rakouský - Este, císařský princ, královský princ Uherský, Český, následník trůnu, generální inspektor veškeré branné moci, generál jezdectva a admirál, člen panské sněmovny říšské rady, člen tabule magnátů uherského sněmu.

            V Benešově se narodil Josef Farka (†1942), středoškolský profesor na benešovském gymnáziu, který se velkou část svého života věnoval ochotnickému divadlu v Benešově a byl činný v kulturním dění města, navíc pak i v městské samosprávě. Za heydrichiády jej nacisté popravili.

            Začátkem září se konal v Poříčí nad Sázavou I. sjezd župy „Ostromeč“. Na návrh hasičského sboru z Benešova se župa přejmenovala na „Benešovská župní hasičská jednota Ostromeč se sídlem v Benešově“ a župním starostou byl zvolen J. Preissler, starosta Benešovský. Stanovy došly úředního schválení ze dne 12. 1. pod č. 109435. Do župy benešovský hasičský sbor vstoupil, protože byly splněny jeho požadavky. Benešovský sbor cvičil na „Sladovně“, ale když přešel akciový pivovar a sladovna do vlastnictví Františka Ferdinanda d’Este, cvičilo se ve „Flusárně“ a v zeměbraneckých kasárnách.

V Benešově zkrachovala Občanská záložna.

Lékárnu „U zlatého orla“ (č. p. 4) v Benešově prodal lékárník František Schnöbl dne 22. 7. manželům Zdeňku a Antonii Šimáčkovým.

            Nový majitel konopišťského panství František Ferdinand d‘Este vypustil do zámeckého parku jeleny. Z této doby jsou na Konopišti známí – Josefa Schneibergová (rozená Pencová, kuchařka), Tomáš Schneiberg (její manžel, vrchní ovčák na Chvojně, poté poklasný na poplužním dvoře na Konopišti, pak šafář, nakonec pomocná síla v parku; za ČSR prodává lístky do parku u brány u rybníka).

            V Černíkovicích vyhořela obytná budova u č. p. 1, majitel rolník Josef Tůma.

            Chrášťany – postavena a posvěcena kaple Panny Marie Lurdské.

            Vikářem pro václavskou a benešovskou byl vikář Josef Beneš z Poříčí nad Sázavou.

Byl vydán první jízdní řád pro železniční trať Praha – Braník – Čerčany – Zruč nad Sázavou, trať dostala číslo 78.

Od 1. 3. vlastnil zámek Konopiště arcivévoda František Ferdinand. Podle dochovaných dokumentů smlouvu podepsal ve Vídni o měsíc dříve. Na zámek poprvé přijel až 4. 9. Věnoval se lovu. Panství mělo rozlohu 6 842 ha včetně 5 dvorů, patronátu nad 4 farními a 6 filiálními kostely, v podzámčí pivovar, lihovar, cukrovar, sádka, vodní pila, cena byly 2,5 mil. zlatých.

Školu v Poříčí navštěvovalo 419 žáků.

1888

Zákonem bylo zavedeno všeobecné nemocenské pojištění (netýkalo se zemědělského dělnictva), dělník platil 16,50 Kč ročně. Současně byl přijat zákon o úrazovém pojištění. V Benešově vznikla Okresní nemocenská pojišťovna.

V Černém lese nechal arcivévoda František Ferdinand Rakouský d´Este postavit lovecký zámeček zvaný „U Huberta“, stavěl ho V. Škoula z Benešova. Dále zahájil velkolepou přestavbu konopišťského parku. Po 15 let zde pracovaly stovky dělníků, působil zde vídeňský zahradní architekt Mösmer a vrchní zahradník z pražské Stromovky Karel Rozínek. Park je rozdělen na sedm částí: U zámku, Růžová zahrada, Šiberna, V Syrých, Tuškov, Nad Starou kovárnou a velká obora. V části parku je dodnes rozsáhlá bažantnice a v parku je umístěna sochařská výzdoba z následníkova estenského panství Catajo v Modeně.

V tomto roce byla na jaře zahájena (8. 3.) a na podzim (30. 9.) dokončena výstavba jednopatrové obecné a měšťanské dívčí školy na Karlově (č. p. 372) a v lednu 1989 bylo zahájeno vyučování. Stavělo se na pozemku č. kat. 90 a zahrada č. kat. 123 v ulici Na Karlově, plány vypracoval votický stavitel Emanuel Vrzal (architekt Marcel Dusil?), posouzení místa stavby provedl zeměpanský vrchní ingenieur Denhart z Tábora, stavební povolení vydáno 8. 3., stavbu realizoval stavitel Hynek Sýkora z Nuslí za 39 200 zlatých, v přízemí 9 světnic a kuchyň, v patře 10 světnic, záchody ve dvou přístavcích. Po vystavění školy byly chlapecké školy odděleny od dívčích, ředitelem chlapeckých škol se stal Karel Kratochvíle. Po jeho smrti byla chlapecká škola obecná připojena k měšťanské.

V kostele sv. Václava ve Václavicích byly zřízeny nákladem 900 zlatých varhany. Téhož roku daroval rodák Václavický Václav Bakos, obchodník se zbožím lněným v Kelči na Moravě, nedlouho před svou smrtí, na opravu oltářů 100 zlatých. 

            Ve Zbožnici byla vystavěna u silnice do Václavic další (malá) kaplička ke cti sv. Floriana.

Dne 1. 10. byly pražské prapory pěšího pluku č. 102 z kasáren na Senovážném náměstí (nyní Hypoteční banka - 1938), na Zderaze a z kasáren Trinitárských přemístěny do novostavby kasáren „Albrechtových“ (nyní „Štefánikových“ – 1938 – na Smíchově). Na podzim jde první prapor, který se mezitím dostal od Nového Pazaru do Prahy, znovu do Bosny-Mostaru.

            Dne 27. 12. byla usnesením obecního zastupitelstva v Benešově založena Městská opatrovna Na Karlově 1534, byla to vlastně nedokonalá škola mateřská.

V Týnici vznikl první „Klub českých turistů“, prvním předsedou byl známý cestovatel a obrozenecký činitel Vojta Náprstek.

            Založeno Společenstvo různých (smíšených) živností Benešov a Obchodní grémium Benešov.

            V rámci přestavby podzámčí Konopiště zrušil František Ferdinand d’Este cukrovar. Císařský zahradník Mosner a královský zahradní mistr Rozinek začali budovat rozsáhlý velkolepý komplex zámecký park (1888 až 1900) – vznikl park Šiberna, Dianin sad a zahrada Nad kovárnou (celkem 340 ha). František Ferdinand nemohl najít nájemce na některé své dvory a statky, důvodem bylo, že tento rok byl neúrodný pro veliké sucho. V novinách pak zveřejňoval inzeráty např.: „Statek Benice, na katastrálním území Chrášťan, náležející panství Konopiště, spadá od 1. ledna 1898 do nájmu na základě nabídek, které podávejte do 30. června 1888 na správu panství Konopiště (následoval výčet zastavených ploch, orné půdy, luk a pastvin).“

            Byla založena Městská spořitelna v Benešově, v čele spořitelny stanul dr. Emanuel Engl (později zemský poslanec dále dr. Vladimír Haering. Sídlila v radniční budově.

V tomto roce byl nákladem zádušního jmění opraven kostel sv. Kateřiny v Chrástu nad Sázavou, plány zhotovil stavitel Vrzal z Votic. Byla postavena nová věž. Opravený kostel byl dne 25. 11. benediktován farářem z Tejnice (Týnce nad Sázavou).

Starostou obce Krusičany se stal František Doležal, rolník z Krusičan č. p. 9 (do roku 1890, kdy v říjnu zemřel ve věku 49 let). Do obce patřily: Krusičany, Týnice nad Sázavou, Podělusy, Hrusice, Chářovice a Dunávičky.

Kostel svaté Kateřiny v Chrástu nad Sázavou prodělal velkou opravu (dokončena v následujícím roce), byla zvýšena chrámová loď a přistavěna na západní straně hranolová věž, jejíž ochoz je ozdoben vzorem gotických oblouků. Kostel je jednolodní obdélný s polygonálním presbytářem a sakristií na severní stran, na jižní straně je gotický portál. Přestavbu navrhl stavitel Emil Vrzala z Votic. Interiér má plochostropou loď, hrotitý Vítězný oblouk, presbytář, který je sklenut křížovou žebrovou klenbou paprsčitě v závěru na konzoly v podobě lidských hlav. Na klínových žebrech jsou dosud zachovány zbytky původního gotického malovaného ornamentu. Hlavní oltář je raně barokní, portálový, sloupový s nástavcem a boltcovými křídly. Hlavní obraz na oltáři představuje svatou Kateřinu, v nástavci je obrázek Korunování Panny Marie. Rokoková kazatelna má polovypouklé řezané podoby svatých evangelistů. Na evangelijní straně je prostý gotický sanktuář

V letech 1888 až 1898 byla zrušena řada objektů v okolí konopišťského zámku – pole, hospodářský dvůr, cukrovar, lihovar, hostinec, obydlí pro zaměstnance, pila a kovárna.

 

1889

Výnosem ze dne 25. 1. č. 2016 byly změněny a doplněny stanovy Benešovské župní hasičské jednoty Ostromeč. V župě byly mimo jiné hasičské sbory Benešov (založen 1885, přijat do župního svazku 1887) a Poříčí nad Sázavou (založen 1885, přijat do župního svazku 1887).

Dne 30. 1. se stal korunním princem (nástupcem císaře/následníkem trůnu), po smrti císařova bratra Karla Ludvíka, jeho syn František Ferdinand d‘Este. Dne 8. 2. Pak přijel na Konopiště, aby zde zkontroloval stav prací na rekonstrukci zámku a podzámčí. Dne 10. 2. Pak odjel ke své pražské vojenské posádce. Dne 13. 2 se pak zúčastnil v katedrále svatého Víta requiem za korunního prince Rudolfa, mši celebroval pražský arcibiskup František Schönborn.

Dne 27. 4. se v Úročnici č. p. 1 narodil Josef Kříž, který byl legionářem na francouzské frontě.

V Benešově koupila dům č. p. 77 v dražbě městská obec (dříve patřil rychtáři Janovi Mašků a Michalovi Hauserovi zvaný „Počta“).

U č. p. 2 byla na Chlístově postavena kamenná sloupová zvonička s litinovým zvonem.

Okresní výbor v Benešově v čele s MUDr. Haeringem nechal zřídit podle nového zemského zákona zdravotní obvody, což požadovala i nová organizace nemocenského a úrazového pojištění. Současně bylo zvýšeno úsilí o zřízení okresní nemocnice v Benešově.

Dne 18. 6. byl v Poříčí nad Sázavou zřízen doručovací úřad pošty. S nádražím Čerčany – Pyšely měl spojení šestkrát denně pěším poslem.

V Benešově byl založen první krajinský list Hlasy od Blaníka (zásluha lékaře Emanuela Engela).

            Okresním hejtmanem v Benešově byl p. Bohdanecký.

            Okresní hejtmanství v Benešově zakázalo nosit hasičský stejnokroj, na důtklivé naléhání starosty hasičského sboru J. Preislera byl však brzo zrušen. Téhož roku podal sbor k městské radě návrh na zřízení vodovodu a také aby byl proveden soupis studní ve městě.

            Čtvrtý prapor 102. pěšího pluku je poslán do Kotoru a druhý prapor do Benešova.

Velkostatek Konopiště přistavěl nad hostincem č. p. 28 v Čerčanech, stál naproti nádraží a nesl název „Arcivévodská restaurace“.

            V tomto roce přijal do svých služeb jako tělesného myslivce arcivévoda František Ferdinand d’Este myslivce Františka Janáčka (na vlastní náklady jej nechal arcivévoda vystudovat lesnickou školu). Později se vypracoval na důvěrníka, komorníka a „Haushofmeistera“.

            „Klub českých turistů Týnec“ začal budovat první značené turistické stezky.

Pražský architekt Josef Mocker (*1835, †1899) zahájil pro arcivévodu Františka Ferdinanda Rakouského d‘Este, předpokládaný následník trůnu (po sebevraždě jediného císařova syna, korunního prince Rudolfa, 1889), přestavbu zámku Konopiště v dobových tendencích historického romantismu/romantické gotiky. Postupně tak vznikl luxusní zámek s interiéry (projektoval architekt František Schmoranz, v duchu pozdního romantismu, *1814, †1902) s převahou řezbářských prací inspirovaných holandským barokem a značným množstvím nádherných sbírek  - zbraně/zbrojnice, starožitnosti, soubor obrazů pozdně gotického malířství a plastik, ikonografická sbírka sv. Jiří, světoznámé tapisérie od J. Neilsona (1774), lovecké předměty a trofeje, umělecké předměty z arcivévodova italského dědictví. Okolo pak vznikl anglický park s botanickými zvláštnostmi a s růžovou zahradou s plastickou výzdobou soch přenesených z Itálie (sousoší psovoda z přelomu 19. a 20. století od sochaře Emila Fuchse; socha Diany bohyně lovu, s podobou Artemidy Versailleské; plastika římského boha Januse; Neptunova fontána; dekorační vázy – vše z dědictví po vévodovi z Modeny). Současně s přestavbou zámku byl založen velký krajinářský park o ploše 225 ha s terasami a Růžovou zahradou, z větší části projektovaný zahradním architektem Karlem Mössmerem. V okolí pak byly budovány hospodářské dvory, drobné zámečky, pavilony a umělé vesnice ve stylu tyrolských chat (Žabovřesky).

SDH Benešov si zakoupil za 800 zlatých novou čtyřkolovou hasičskou stříkačku od firmy Smékal.

Z tohoto roku pochází popis českých venkovských okresů školních. Ze sledovaného okolí Úročnice se jedná o školy:

a)    Benešov, patřil do I. třídy služného, do 8. třídy školného, školní obci byla předepsána přímá daň ve výši 24 623 zlatých; přiškoleny byly obce Benešov (4 113 obyvatel, fara), osady Flusárna, Na Šancích, Na Sekerkách, Pazderna (místní obec Benešov), osady Jírovice, Hanzlov, Kasárna (místní obec Jírovice), Bohušice, Dlouhé Pole, Baba (místní obec Dlouhé Pole), Horní Podhájí (místní obec Líšno), Babčice, Podhoří (místní obec Nová Ves), Myslič, Raděkovice, Nechyba, Skalice, Dolní Podhájí (místní obec Myslič), Rackův Mlýn, Plíhalův Mlýn (místní obec Konopiště), vše berní okres Benešov; Školy – Obecná škola chlapecká, 5 tříd, 463 žáků spojená s Obecnou školou dívčí, 5 tříd, 476 žákyň, budovy školy hodnocena jako vhodná. Řídící učitel – Josef Stark, Jan Stojánek, Jan Šáda, Osvald Dotlačil, Bedřich Jakl, Antonín Votýpka, podučitel Jiří Burghauser, Emanuel Jindřich, Marie Fričová, Barbora Morstadtová (zatímní), industriální učitelka Barbora Tichá. Mimořádně se vyučovala němčina na Německé soukromé škole industriální (vydržovala industriální obec), 2 třídy, 72 žáků, řídící učitel Samuel Königsberg, podučitel Isak Nettl. Pošta Benešov.

b)    Týnice nad Sázavou (Teinitz), patřila do III. třídy služného, do 4. třídy školného, školní obci byla předepsána přímá daň ve výši 8 013 zlatých; přiškoleny byly obce Týnice (293 obyvatel, fara), osady Chářovice, Dunávice, Krusičany, Podělusy (místní obec Krusičany), vše berní okres Neveklov, osady Bukovany, Taranka (místní obec Bukovany), Pečirady, Brodce, Zbořený Kostelec, Hůrka, Ledec (místní obec Pečirady), vše berní okres Benešov, osada Chrast (místní obec Krhanice), vše berní okres Jílové. Škola – Obyčejná obecná škola smíšená, 5 tříd, 415 žáků a žákyň, školní budova hodnocena jako vhodná, řídící učitel Karel Peprný, učitel Václav Vodák, František Zelenka, podučitel Rudolf Kratochvíl, Ferdinand Paulík (zatímní), industriální učitelka Anna Hellerová. Pošta Týnice nad Sázavou.

c)    Václavice (Waclawitz), patřily do IIV. třídy služného, do 4. třídy školného, školní obci byla předepsána přímá daň ve výši 4 999 zlatých; přiškoleny byly obce Václavice (475 obyvatel, fara), osady Přibyšice, Kozly, Vatěkov (místní obec Václavice), osada Tisem (místní obec Tvoršovice), osada Zbožnice (místní obec Konopiště), osada Úročnice, Brejlovka (místní obec Bukovany), vše berní okres Benešov, osady Hrušice, Hamry (místní obec Krusičany), osada Chrašťany (místní obec Chrášťany), vše berní okres Neveklov. Škola - Obyčejná obecná škola smíšená, 3. třídy, 321 žáků a žákyň, školní budova hodnocena jako vhodná. Řídící učitel Jan Šturc, učitel Jan Šunda, podučitel Alois Nermut (zatímní), industriální učitelka Anna Kurzová. Pošta Benešov u Prahy.

d)    Konopiště, patřilo do IV. třídy služného, do 4. třídy školného, školní obci byla předepsána přímá daň ve výši 7 534 zlatých; přiškoleny byly obce Konopiště (404 obyvatel, fara Benešov), osady Chlístov, papírna, Šiberna, Siré, Želetinka, Poměnice, Tužinka, Žabovřesky (místní obec Konopiště), osady Velké Chvojno, Hůrka, Jarkovice, Mariánovice (místní obec Jírovice), vše berní okres Benešov. Školy - Obyčejná obecná škola smíšená, 2. třídy, 177 žáků a žákyň, školní budova hodnocena jako vhodná. Řídící učitel František Hrabačka, podučitel Josef Znamenáček, industriální učitelka Anna Kurzová. Pošta Benešov u Prahy.

e)    Poříč, patřilo do III. třídy služného, do 4. třídy školného, školní obci byla předepsána přímá daň ve výši 6 977 zlatých; přiškoleny byly obce Poříč (781 obyvatel, fara), osady Městečko, Hvozdec (místní obec Poříč), osady Buková Lhota, Vidláková Lhota (místní obec Bukovany), osady Čerčany, Lštění (místní obec Lštění), osady Horní xxx.

Průběh 19. století

            Zřejmě někdy v průběhu 19. století byl hradní areál v Kostelci částečně vyčištěn, přes příkop byla usnadněna cesta schody z kamenů a zajištěny některé koruny zdí. Pravděpodobně v prostoru horního nádvoří byl prý postaven altánek s výhledem na údolí Sázavy.

            Stroj i skříň varhan v kostele sv. Šimona a Judy v Týnci nad Sázavou je od varhanáře Jana Tučka (rok?).            

            V 19. století byl novorenesančně upraven zámek v Tvoršovicích, v 18. až 19. století byl realizován park s barokní sochařskou výzdobou (např. socha sv. Anny). Zámek byl v majetku rodu Radeckých (jeden z Radeckých – Václav Radecký z Radče byl Napoleonovým maršálem). Hlavní budova je třípodlažní a ve čtvrtém podlaží (jen nároží) jsou ve věži hodiny.

90. léta 19. století

            Pár tažných volů se v této době prodával za 200 zlatých, koně k tahu od 70 do 120 zlatých, kráva od 40 do 60 zlatých, pár ovcí za 5 zlatých, koza za 2 až 3 zlaté, kůzle a jehně po 20 až 80 krejcarech, husa na podzim po 80 krejcarech, kachny po 20 až 25 krejcarech, vajec bylo za 10 krejcarů 6 až 9, libra másla stála 45 krejcarů, libra hovězího 12 až 14 krejcarů, libra telecího a skopového po 10 krejcarech, za strych žita se platilo 4 až 5 zlatých, pšenice 6 až 8 zlatých, ječmene 4 až 5 zlatých, ovsa 3 až 4 zlaté, brambory stály 40 až 80 krejcarů za bečku (asi 40 kg).

            V polovině posledního desetiletí tohoto století byla zprovozněna místní železniční trať z Benešova do Vlašimi. V železniční stanici za kolejemi byla přistavěna výtopna a vodárna. V současné době je ve výtopně umístěna parní a dieselelektrická lokomotiva – exponáty Národního technického muzea. Koncem devadesátých let byl postaven na železničním nádraží v Benešově „Císařský salonek“, tj. luxusní čekárna pro následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este při jeho cestách železnicí.

1890

V tomto roce má víska Přibyšice (hejtmanství Benešov, fara Václavice, okres Benešov) 24 domů a 252 obyvatel.

Dne 28. 1. se narodil Josef Kraif (Velběhy u Křečovic), pozdější učitel matematiky, německého jazyka a kreslení. Učil na škole v Týnci nad Sázavou, kde i zemřel (1967). Hrál a šířil ochotnické divadlo, maloval kulisy, miloval a propagoval vážnou hudbu a byl malířem Týnecka (květinové motivy, malé obrázky krajiny, velké obrazy madon podle předloh.

Inspektorem národních škol v Benešově se stal J. Gubo, Al. Schöck, Vojtěch Fencl, F. A. Soukup, Václav Fejfar, Josef Reindl, Václav Drbohlav (od roku 1937).

Na počátku roku zemřel starosta obce krusičanské (Krusičany, Chářovice, Podělusy a Týnec) František Doležal, rolník z Krusičan), jeho funkci převzal první radní Jan Micka z Týnce, ten zorganizoval nové volby a starostou se stal Jan Hašek (do roku 1895), rolník z Krusičan.

            V Benešově se narodil dne 8. 12. Karel Nový, vlastním jménem Karel Novák (†23. 11. 1980, pohřben v Benešově na hřbitově), spisovatel (spolužák Vančurův)a redaktor/redaktor  Benešovska. Psal v kritickém realismu – opak ruralismu, dílo mimo jiné Železný kruh – trilogie, popisující život cihlářů, chalupářů a lamačů kamene na Benešovsku a Atentát (později vyšlo pod názvem Sarajevský atentát), tento román se pokouší zobrazit srbské atentátníky (Principa a Čabrinoviće) jako vlastenecké hrdiny. Z románu je cítit, že autor sympatizuje s atentátem na Františka Ferdinanda d´Este. Ve svých dalších románech zobrazil život Benešovska před světovou válkou (Městečko Raňkov – obraz Benešova, Srdce ve vichru, Samota Křešín, Rytíři a lapkové). Dále napsal – Plamen a vítr, Tváří v tvář, Chceme žít, Zaváté stopy, Zahořklé úsměvy, pro děti Rybaříci na Modré zátoce, Potulný lovec.  Za války pobýval v obci Racek.

            V Benešově ve Vlašimské ulici v obecním domě zvaném „flusárna“ založil Jakub Bergr továrna na vatu. Později přijal Jakub Bergr za společníka pana Blocha a firma se přejmenovala na Berger a Bloch a mimo vatu vyráběla i prošívané přikrývky. Vývoj firmy byl zastaven požárem, který vznikl v kotelně a kterému padla jak budova, tak i veškeré zásoby. Výroba byla převedena do budovy hospodářského družstva. Později se společníci rozešli, Bloch vyráběl pod firmou Berger a Bloch v dosavadní budově vatu a Berger přesídlil do Zámecké ulice a vyráběl prošívané přikrývky pod firmou Jakub Berger. Před světovou válkou je dodávala do zemí později patřících pod Jugoslavia do alpských zemí.

            Při sčítání lidu měla obec Úročnice 285 obyvatel a 29 domů. Týnec měl 291 obyvatel. Zbořený Kostelec – 15 domů a 148 obyvatel.

Společenstvo živností oděvních v Benešově sdružující krejčí, kožešníky, rukavičkáře, kloboučníky, modistky, barvíře a pletárny, navíc i holiče si založilo vlastní nemocenské pojištění učňů, do něhož patřili i učňové dalších 5 živnostenských společenstev.

V Benešově navštěvoval gymnasium Prof. Dr. Emanuel Rádl (*21. 12. 1873 Pyšely – †12. 5. 1942 Praha) byl významný český biolog/přírodovědec, spisovatel a polemicky originální vitalistický filosof, angažovaný zastánce Masarykova kritického realismu a odpůrce pozitivismu.

V Benešově byla založena výrobna vaty.

V tomto roce nahradil dědičného benešovského poštmistra Jana Köhlera Josef Renner (byl to poslední dědičný poštmistr), pošta stále sídlila v č. p. 5 („poštovní dům Hvězda“) na Velkém rynku v Benešově, byla zde tzv. „dědičná pošta“.

V Benešově vznikl „Klub českých turistů“.

            František Ferdinand d‘Este učinil první pokus o vysazení mufloní zvěře do konopišťských revírů.

            V politickém okrese Benešov bylo cca 850 dělníků (celkový počet obyvatel okresu byl 69 712). V tom v přádelně na Brodcích (majitelé Viktor Kufller a Karel Reichel) bylo zaměstnáno celkem 250 až 260 dělníků, v tkalcovně sametu v Divišově (továrník Matouš Kuchař) 41 dělníků a v průmyslových podnicích velkostatku Konopiště 500 dělníků (hlavně vápenky a lomy – Mrač, Svárov; Benešov, Konopiště).

            Hajným na Brejlovce byl Vincenc Klenovec

            Hajným v Tejnici č. p. 2 byl Jan Kodet a porodní bábou byla Kateřina Škvorová.

            Hostinským v Bukovanech č. p. 4 byl Josef Šnajberk (Josef Šmejkal – 2 hospody?) a v Krusičanech č. p. 11 Václav Hrstka.

            Byla obnovena osada Kožlí.

            Hajným v Chrášťanech byl Ján Měřička (vysloužilý dragoun/trubač), byl i obecním slouhou/pastuchou, pásl ovce, jalovinu, telata, vepře a svině. K ruce míval jednacího chlapce/pasáčka.

            Hostinec č. p. 24 v Tismi koupila majitelka panství Tvoršovice Augusta Kvitonová (Quentinová).

            Na Brodcích byl truhlář Emanuel Zeman v č. p. 1.

            Na Brodcích byl nedaleko přádelny postaven, tzv. „dělnický dům“ pro 60 rodin (1 místnost pro rodinu a 2 pro dílovedoucího) a hostinec.

            Sladovnu a pivovar v Benešově koupil arcivévoda František Ferdinand d‘Este. Druhý pivovar měl na Konopišti.

            Původcem divadelních her a zakladatelem divadelního ochotnického spolku ve Václavicích byl Jan Šunda (Šíma) řídící učitel. První divadelní hra, provozovaná školními dětmi, se hrála na výletu na „Šibinkách“ v tomto roce a měla název „Mikuláš“. Jan Šunda a Václav Stehlík zajistili i první vlastní jeviště, vymalované p. Stehlíkem. Brzy však bylo toto jeviště nevyhovující a za pomoci učitele Antonína Chuchvalce a Josefa Dvořáka bylo zřízeno jeviště nové, vymalované p. Dvořákem. Ve škole bylo v I. třídě 143 žáků, ve II. třídě 84 žáků a ve III. třídě 104 žáků, celkem ve škole 331 žáků.

            V Benešově se narodil novinář a realistický prozaik Karel Nový (†1980).

Bukovany – 56 domů, 481 obyvatel.