Prosetschnitz / Kienschlag

 SS Škola pancéřových granátníků Prosečnice/Kienschlag

1. Úvod
Jednou z prvních výcvikových škol vojsk SS (v pořadí jako třetí škola po SS-Pionierschule Hradischko a SS-Artillerieschule II Beneschau) založených na vojenském cvičišti SS-Truppenübungsplatz Beneschau/Böhmen byla škola SS – Panzer-Grenadier Schule Prosetschnitz (SS Škola pancéřových granátníků Prosečnice).

Pro pancéřové granátníky byly stanoveny zejména následující úkoly:

• Pomoci tankům při útoku a následné vyčištění dobytého území od nepřítele.
• Zabezpečení týlu a zásobovacích linií pancéřových formací.
• V případě překážek při postupu tanků připravovat prostory pro jejich pokračování a to:
  • překonávání vodních překážek;
  • v hustě zalesněných oblastech, bažinách nebo ve zvláště poničeném terénu;
  • částečné odstraňování minových polí, protitankových příkopů a jiných protitankových překážek;
  • spolupracovat při prorážení nepřátelských protitankových obranných linií.

V takových případech pak tanky podporují postup granátníků palbou. Jakmile jsou překážky překonány, tanky opět přecházejí do čela útočného sledu.

Mezi slabiny a silné stránky pancéřových granátníků zejména patřilo:
a) slabiny:

b) silné stránky:

• schopnost slyšet a vidět vše;
• malý terč, značná okamžitá lokální úniková mobilita;
• používání zbraní se strmou dráhou letu (minomet, panzerschreck);
• schopnost pohybovat se a bojovat v každém typu terénu a za každých klimatických podmínek.

Německý "Řád polní služby" z této doby definoval úlohu motorizované pěchoty následovně: „Jejím úkolem je vyčistit oblast, v níž byly prolomeny nepřátelské linie, paralyzovat zbývající nepřátelský odpor, bránit dobyté území, útočit na nepřátelská křídla a týl s cílem rozšířit linii průlomu, hájit vlastní křídla a týl vlastních jednotek při nepřátelských protiútocích.“
Použití takovýchto jednotek v průběhu války pak vedlo k tomu, že ve frontové praxi docházelo stále častěji k situaci, že velitelé raději ztráceli tanky, než aby přišli o transportéry.
Ideální stav byl následující: motorizovaná pěchota doprovázející tanky musí být schopna se pohybovat všude tam, kde se mohou pohybovat tanky. Musí mít tedy vysokou mobilitu a ochranné krytí, obojí adekvátní tomu, čím disponují tanky. To vedlo k začátku používání pásových pancéřových vozidel v čím dál větší míře, neboť nákladní automobily a podobné prostředky byly považovány pouze za dopravní prostředek a nikoli bojový stroj. Začalo se mluvit o tzv. pancéřové strategii. Nasazování obrněných vozidel do výzbroje armády však bylo silně závislé na schopnosti jejich výroby německým vojenským průmyslem a na způsobu vyzbrojování jednotlivých útvarů.
Ještě v roce 1939 v době útoku na Polsko z bezmála 400 rot obrněných formací byly jen dvě nebo tři vybaveny obrněnými pásovými vozidly. Také situace v době útoku na Sovětský svaz (červen 1941) nebyla o mnoho příznivější – pouze pár rot z celkem 185 střeleckých praporů se přesouvalo na obrněných vozidlech.Vrcholu v počtu „obrněných“ jednotek pancéřových granátníků bylo dosaženo až v září 1943: z 226 praporů nacházejících se buď u pancéřových divizí a nebo u divizí pancéřových granátníků (spadajících jak pod Wehrmacht, tak i pod Luftwaffe a Waffen SS) jich bylo 26 klasifikováno jako obrněné. V letech 1943 a 1944 bylo zorganizováno několik divizí pancéřových granátníků rovněž v rámci Waffen-SS.

 
Rozdíly mezi divizemi
Divize pancéřových (tankových) granátníků vznikly v květnu 1943 přejmenováním pěších motorizovaných divizí. Podle organizačního schématu z roku 1943 měla mít Panzer Grenadier Division a Panzer Division toto tabulkové složení:

S postupem času, jak narůstaly ztráty techniky a lidí, se počty techniky i vojáků snižovaly. PzGrD vzor 1944 měla mít 14.738 mužů, PzD vzor 1944 pak 14.727 mužů. V březnu 1945 pak byl (mimo názvu) rozdíl mezi tankovou divizí a divizí tankových granátníků zrušen a pro obě jednotky platilo stejné organizační schéma:

Hlavním rozdílem mezi těmito divizemi pak byla používaná technika - divize tankových granátníků měly své tankové jednotky (zpravidla pouze o velikosti praporu) vyzbrojeny většinou útočnými děly (StuG III, StuG IV, JgPz IV/70), jen v malé míře pak tanky (PzKpfw III, PzKpfw IV, PzKpfw V). Dále je třeba poznamenat, že skutečná síla divizí se od těch tabulkových značně lišila.

 Názvy a zkratky:
Panzer Grenadier Regiment — pluk tankových granátníků
Panzer Regiment — tankový pluk
Panzer Artillerie Regiment — obrněný dělostřelecký pluk
Panzer Aufklärungs Abteilung — obrněný průzkumný oddíl (prapor)
Panzer Jäger Abteilung — obrněný protitankový oddíl (prapor)
Panzer Pionier Bataillon — obrněný ženijní prapor
Flak Abteilung — protiletadlový oddíl (prapor)
(mot.) — motorizovaný
MG — kulomet
Flammwerfer — plamenomet
sGrWrf — těžký minomet
GrWrf — minomet
PAK — protitankový kanón
Marder — protitankový kanón r. 7,5 cm na tankovém podvozku (např. PzKpfw 38(t))
Wespe — lehká polní houfnice r. 10,5 cm na podvozku PzKpfw II
Hummel — těžká polní houfnice r. 15 cm na podvozku PzKpfw IV
Wirbelwind — čtyřče protiletadlových kanónů r. 2 cm na podvozku PzKpfw IV
leIG — lehké pěchotní dělo
sIG — těžké pěchotní dělo
FLAK — protiletadlový kanón
leFH — lehká polní houfnice
sFH — těžká polní houfnice
sKanone — těžký kanón

Škola byla dle dochovaných dokumentů založena s účinností k 1.1. 1943 jako centrum vojenského výcviku jednotek pancéřových granátníků vojsk SS (rozkaz Vrchního velitelství vojsk SS je z 24.12. 1942, označení dokumentu Kdo.Amt Waffen-SS, OrgTgbNr. 8956/42). Velitelem školy byl jmenován SS-Obersturmbannführer Schützeck. K 15. 3. 1944 byla škola přejmenována jako pobočka SS školy pancéřových granátníků v Kienschlagu. Škola zanikla k 8.5. 1945.

Již dne 9. března 1942 zahájili nacisté likvidaci plicního sanatoria „HUMANITA“ v Prosečnici, jehož 300 pacientů jednoduše propustili a vybavení sanatoria převezli do lázní Velichovek. Pro přípravu vzniku školy byl v sanatoriu umístěn již uprostřed roku 1942 1. Bataillon SS-Ausbildungs-Regimentes Prag (1. prapor SS-výcvikového pluku „Praha“). Tento pluk se následně stal v roce 1943 základem pro vznik dvou SS-divizí: 9.SS-Panzer-Division "Hohenstaufen" a 10.SS-Panzer-Division "Frundsberg".

Členění a výzbroj školních jednotek

 Členění a výzbroj školy k 1.1. 1943:

a) Vlastní štáb školy se skládal z následujících útvarů:

• štáb
• štáb pro výcvik
• hospodářská skupina
• 1 srážní motostřelecký prapor

b) Jednotky a výzbroj pro výcvik:

• 1 dělostřelecká skupina (2 lei IG9 – 2 lehká děla typu IG9)
• 1 protitanková skupina (PnzJag) (2 protitanková děla typu 5 cm PaK)
• 2 motostřelecké prapory
  

c) Velitel školy: SS-Obersturmbannführer Schützeck

d) Dle bodu 3 nařízení SS-FHA (SS-Führungshauptamt), OrgTgbNr. 5640/42 byla působnost školy připravována již od 14.9. 1942 tak, aby již v průběhu roku 1943 mohly probíhat výcvikové kurzy. Současně byla plánována výstavba další školy a to „Panzer-Truppen-Schule der Waffen SS“ (škola tankového vojska). Podle některých údajů se mohlo jednat o „Panzer-Truppen-Schule der Waffen SS IV“ v Krampnitz.

e) S účinností k 1.5. 1943 vystřídal ve funkci velitele školy v Prosečnici SS-Obersturmbannführer Schützecka SS-Sturmbannführer Hans Kempin, dříve velitel SS-Unterführer-Schule Posen-Treskau (SS-poddůstojnická škola). SS-Sturmbannführer Kempin měl u svého mužstva přezdívku „Hanne“.

Výcvikové kurzy – jejich zaměření

Od ledna 1943 začaly ve škole probíhat 3-měsíční výcvikové kurzy pro záložní vyšší důstojníky, kde tyto kurzy byly součástí kariérního vzdělávání záložních důstojníků/velitelů. Škola jako taková byla určena pro výcvik záložních velitelů a mužstva pancéřových granátníků tak, aby se učili nejen teorii ale i praxi. Škola se nacházela asi 45 km jižně od Prahy, východně od Vltavy a severně od Sázavy ve 450 km2 výcvikovém prostoru vojsk SS. Škola byla založena v budově plicního sanatoria v obci Prosečnice. Zde se nacházelo především velitelství školy. V nedaleké obci Lešany se nacházela SS – Junkerschule (důstojnická škola) pro získávání zkušeností velitelů při praktickém vedení jednotek. V obci Břežany bylo vytvořeno školní zařízení pro vzdělávání důstojníků, poddůstojníků a mužstva pancéřových granátníků při vedení střeleb a přesunech na vojenských obrněných vozidlech a v nedalekých Netvořicích byl umístěn školní prapor se zbraněmi a vozidly k procvičování jednotlivých bojovývh úkolů. Výcvikové jednotky cvičily jednak samostatně, mnohdy však cvičily společně s pěšími jednotkami vojsk SS. Kromě výcviku probíhalo na cvičišti i testování nových druhů zbraní, které pak byly následně nasazovány především na východní frontě.

Prvním kurzem organizovaný ve škole byl kurz záložních důstojníků - čekatelů. Označení kurzu bylo: Der 9. Kriegs-Reserve-Führer-Anwärter-Lehrgang (KRFA-Lg).

Výcvik jednotlivých kurzů probíhal nejen v těsné blízkosti obce Prosečnice – viz následující kopie mapky (Prosečnice – Lešany - Týnec), ale i v dalších místech výcvikového prostoru – viz další mapka ( Dalešice – Blaženice). 

 Na kontrolu průběhu jednotlivých kurzů i na činnost školy jako takové přijela v průběhu její existence řada vysokých německých hodnostářů např. z SS-FHA (SS-Führungshauptamt-Hlavní velitelský úřad SS). Jedním z nich byl např. SS-Obergruppenführer a generál Waffen SS Hans Jüttner (svého času zástupce Heinricha Himmlera ve funkci velitele odpovědného za vyzbrojování armády a za zálohy armády), dalšími pak SS-Obergruppenführer a generál Waffen SS Geod Keppler (administrativní pozice na velitelství pro výcvikové prostory) či SS-Brigadeführer a generál Waffen SS Carl Graf von Pückler (kromě jiného byl v roce 1942 a pak i 1944 velitelem jednotek Waffen-SS na území Protektorátu Čechy a Morava). Na vojenská cvičení se přijel podívat i K.H. Frank osobně (říšský ministr pro Čechy a Moravu) – fotky z jeho přítomnosti na cvičišti vojsk SS Benešov jsou uvedeny ve fotogalerii na tomto webu.

Ke konci roku 1944 bylo konstatováno, že školou prošlo kolem 230 důstojníků a více než 22.000 poddůstojníků a mužstva.

 O ostrahu školy se starali příslušníci strážní jednotky.

 

 
Konečná struktura velitelství školy

Konečná struktura velitelství SS – Panzer-Grenadier Schule Prosetschnitz/Kienschlag:

• Velitel
• Štáb velitelství
• Štábní důstojník pro výcvikové kurzy
• Školní skupiny (základní) A – D
• SS školní pluk pancéřových granátníků s 3 prapory
• SS-SPW výcvikový a záložní prapor (SPW=polopásový obrněný transportér)
• SS ostrostřelecký prapor
• Kurzy propříslušníky pancéřových bojových výcvikových kurzů z tábora v Týnci nad Sázavou

 Štáb velitelství:

• I Velitel: SS-Sturmbannführer později SS-Standartenführer Hans Kempin
• 1a: Spolupracovník velitele: Ostuf. Helmut Kerstan (19.12.14, 206 758 Chef,1./Pol.Rgt.2 2.43 – vyškolený policejník důstojník, důstojník "4. SS-Panzergrenadier Division SS-Polizei" (09/39: Polizei-Division, 02/42: SS-Polizei-Division, 06/43: SS-Polizei-Panzer-Grenadier-Division). Byl kompetentní pro všechny organizační a výcvikové otázky, prováděl dohled na služební plány.
• Štábní důstojník pro výcvikové kurzy: SS-Obersturmbannführer později SS- Hauptsturmführer Lehmann
• II.a pobočníci (adjutanti):
  • SS-Obersturmbannführer později SS- Hauptsturmführer Helmut Humann
  • SS-Obersturmbannführer později SS- Hauptsturmführer Heinz Hohnerm
• IV.a – zásobovací důstojníci:

• SS- Hauptsturmführer d.R. Bruno Witte
• SS- Hauptsturmführer Hans Bosch
• IV.b - lékaři:
  • Dr. Fritz Bader
  • Dr. von Giessen
  • a ošetřovatelky pro uzdravující se velitele, kteří zde byli na léčení.

• V. Kfz-Park (=Kraftfahrzeug): park vozidel: jméno se nepodařilo zjistit
• VI. Bildstelle (odpovědnost za výukové filmy, mapy, atd.): jméno se nepodařilo zjistit 

4. Činnost školy
Učební úkoly

Mezi základní učební úkoly školy patřilo zejména:

• praktický výcvik ve vedení bojové činnosti a rychlého přemísťování v rámci rozsáhlého vojenského prostoru;
• nácvik spolupráce mezi jednotkami různých typů;
• nácvik násilného přechodu vodních toků;
• provádění cvičných a ostrých střeleb;
• spolupráce s personálními úřady odpovědnými za doplňování armády o vycvičené vojáky;
• pořádání 4 – 6 týdenních kurzů pro všeobecné velitele;
• výcvik záložních důstojníků;
• využívání zkušeností zraněných důstojníků v průběhu jejich rekonvalescence jako učitelů s cílem získání a procvičování učitelských/velitelských způsobilostí;
• návrat mnoha učitelů po své rekonvalescenci do funkcí frontových velitelů;
• testování a zkoušení nových druhů zbraní;
• poskytování prostor školy pro ubytování manželek a malých dětí zejména zraněných velitelů.

Struktura školy – se zřetelem na výcvik

Struktura školy se v průběhu její existence částečně měnila tak, aby byla v souladu s požadavky na provádění výcviku záložních a výcvikových jednotek především vojsk SS. Základní struktura byla (podle obtížně zjistitelných informací) následující:

1. Lehrgruppe I (od léta 1944 - Lehrgruppe A) (Školní skupina I resp. A):

• Velitelé:

• SS-Hstuf. Horst Lenz
• Fritz Rentrop (nositel Rytířského kříže)
• Klaus Möllhoff
• Erich Kostenbader
• SS-Hstuf. Herbert Schulze (nositel Rytířského kříže)
• Šéf-inspektoři:
• SS-Hstuf. Albert Engelmann
• SS-Ostuf. Heinrich Hohnermeier
• Rupert Dangl
• Jochen Schuhknecht
• Herbert Kurth
• Oskar Schmidt
• Aufsichfuhrer - kontroly jednotek, dozorčí při cvičeních:
• SS-Ustuf. Biller
• Kleindienst
• Sander
• Krieger
• Stiening
• Hans-Werner Belbe
• Sinning
• Mohr
• L. Müller
• Doormann
• O. Heck
• Učitel taktiky: SS-Hstuf. Hans Röhwer
• Jednotka byla umístěna na zámečku v Lešanech, později v Neudorf (Nová Ves)/Netvořice
• Cíl školní skupiny I: provádění pomocných školních kurzů pro aktivní vyšší důstojníky SS jednotek pancéřových granátníků; pro všechny důstojnické školy ve 2 později 3 kontrolách/inspekcích. Učit se vést cvičící jednotky jako např. z Lehrgruppe D nebo z SS-PzGren-Lehr. Rgt. (viz dále). Učení se součinnosti v boji s jednotkami z výcvikového tábora v Týnci, např. s příslušníky Stuka-Schule der Luftwaffe Prag-Rusin (škola stihačů Luftwaffe z Prahy – Ruzyně).
• První kurz pro vyšší důstojníky začal od 1.5. 1943.

2. Lehrgruppe II (od léta 1944 - Lehrgruppe B) (Školní skupina II resp. B):

• Velitelé:
  • SS-Stumbf. Kurt Wichmann
  • Rudolf Klotz
  • Karl (?) Lehmann
  • SS-Hstuf. Werner Damsch (nositel Rytířského kříže)
  • Rudolf Grauel
  • Karl Genthe

• Šéf-inspektoři:
  • SS-Hstuf. Werner Damsch (nositel Rytířského kříže)
  • Rudolf Grauel
  • Karl Genthe
  • Ottmar Hilbe
  • SS-Ostuf. Willi Bormuth
  • Anton Eichner
• Aufsichfuhrer - kontroly jednotek, dozorčí při cvičeních:
  • SS-Ostuf. Schneider
  • SS-Ustuf. Köppen
  • Krause
  • Kleindienst
  • Böschl
  • Kurth
  • Saige
  • Kukula
  • Pohl
  • Härtel
  • Biller
  • Kersten
  • Krieger
• Učitelé:
  • SS-Hstuf. Narr
  • Bormuth
  • Hans Eckert (nositel Rytířského kříže)
  • Gustav Braun
  • Wilhelm Teuteberg
  • Hirt
  • Rausch
• Jednotka byla umístěna v Prosečnici.
• Cíl školní skupiny II: sloužila k provádění 3 měsíčních kurzů záložních velitelů s využitím frontových bojovníků: poddůstojníků a mužstva. Současně kurzy sloužily k procvičování zahraničních jednotek vojsk SS. Výcvik probíhal podobně jako v Lehrgruppe A. V této skupině probíhaly 2 později 3 kontroly/inspekce cvičících jednotek s 6 taktickými zadáními během těchto 3-měsíčních kurzů. Důraz byl položen na taktiku vedení jednotek (poddůstojníků a mužstva) při bojích ve volné krajině. Spolu ze školního personálu školních skupin A a B byli 4 velitelé převeleni k Vojenské akademii (Kriegsakademie), což bylo velkým úspěchem. Praktický výcvik probíhal s jednotkami ze školního pluku, z výcvikového tábora v Týnci a ze 6-ti rot důstojníků-čekatelů z Lehrgruppe D.
• První kurz pro záložní důstojníky-čekatele měl být již od 1.1. 1943. Označení tohoto kurzu bylo 9. Kriegs-Reserve-Führernawärter-Lehrgang.

3. Lehrgruppe III (od léta 1944 - Lehrgruppe C) (Školní skupina III resp. C):

• Velitel: SS-Hstuf. Gustav Krause
• Šéf-inspektor: Erich Kostenbader
• Velitelé důstojníků: SS-Ustuf. Bernhard Renner a Schlotthauer
• Cíl školní skupiny III: provádění speciálních výcvikových kurzů pro velitele neněmeckých SS divizí pancéřových granátníků. Jednalo se např. o příslušníky Die Französischen Freiwilligen der Waffen SS (v Neveklově nebo Netvořicích), skupiny velitelů ze 14. galizischen Waffen-Grenadier-Division der SS. Uspořádání 2 společných kurzů pro velitele 14. Waffen-GrenDiv der SS (galiz. Nr. 1) a velitele 8.SS-Freiw. Sturm-Brigade, později 33. Waffen- Grenadier-Division der SS (franz. Nr. 1). V létě 1944 se výcvikového kurzu zúčastnili i italští důstojníci.

4. Lehrgruppe D (Školní skupina D):

• Velitel: SS-Ostubaf. Rudolf Konopacki
• Velitelé kompanií (setnin/rot – dle některých údajů celkem až 16 rot; spíše však jen 6 rot - viz text dále):
  • SS-Hstuf. Jeschko
  • SS-Ostuf. Aladar von Medvetzky
  • SS-Ustuf. Ströbe
  • de Kruyter/Ruyter
  • Murawski
  • Schall
• Umístěna v Netvořicích a Neveklově; místním velitelem v Netvořicích byl v dubnu 1945 nositel Rytířského kříže SS-Stubaf. Josef Bachmaier.
• Kurzy začaly v létě 1944. Zaměření přípravných výcvikových kurzů bylo na velitele-čekatele. Pro výcvik v praktickém vedení vojsk byla Lehrgruppe D rozdělena do 6 kompanií (rot) velitelů-čekatelů.
• Od 2.1. 1945 začal školní kurz velitelů-čekatelů pro ukrajinskou 14. divizi pancéřových granátníků - 14. Waffen-GrenDiv. Der SS (ukrain. Nr. 1).

5. SS-Ausbildungslager Teinitz (Výcvikový tábor Týnec):

• Velitel: Kling
• Výcvikový a polní tábor pro kurzy vedení pěších bojů např. pro příslušníky Luftwaffe, např. z „Hermann-Göring-Spende“ (obsahovalo výsadkové a granátnické jednotky). Celkem táborem prošlo kolem 800 vojáků Luftwaffe, kteří byli určeni pro doplňování pěších divizí vojsk SS.

6. SS-Ausbildungsverband „Hitlerjugend“ (SS-výcvikový svazek „Hitlerjugend“):

• V březnu 1945 se ve škole objevily silné prapory výcvikových svazků mladých příslušníků Hitlerjugend, které se nacházely v  „Říšském výcvikovém táboře Neudorf/Networtschitz".

7. Lehrgruppe E = Panzer-Nahbekämpfungs-Lehrgang (Školní skupina E):

• Velitel: Brandl
• Umístění: obec Břežany
• Speciální kurzy se 3 kontrolami/inspekcemi
• V kurzech pro boj zblízka s jednotýdenní délkou a se zvýšenou intenzitou výcviku se zúčastnilo až 800 mužů, kde kromě velitelů jednotek SS byli také příslušníci náležící k říšskému námořnictvu (pěchotě), k letectvu (letecké posádky a příslušníci leteckých polních divizí) a příslušníci Německé domobrany.
• Pro výcvik používáno kromě jiného i 12 pohyblivých ukořistěných tanků T34.

8. SS-Panzer-Grenadier-Lehr Regiment (Školní/výukový pluk pancéřových granátníků):

• Štáb a 3 prapory (Panzerjäger-stihač tanků, Pionierkompanie-ženijní rota, 1 Batterie-dělostřelecká baterie)
• Prapory byly umístěny v lokalitách v okolí obcí Nová Ves/Netvořice.
• Školní pluk byl určen pro výcvik vyšších důstojníků a záložních velitelů ve velení polním jednotkám.
• Velitelé základního testování byli Ostubaf. Klotz a Vinzenz Kaiser.
• Nácvik se prováděl s rotou stíhačů tanků, ženijní rotou, s dělostřeleckou baterií a spolu s jednotkami z jiných vojenských škol. Cvičili např. s jednotkami ze „Stuka-Schule der Luftwaffe Prag-Rusin“, které prováděly rovněž ostré bombardování.

9. SS-Scharfschützen-Ausbildungs- und Ersatz- Bataillon (SS výcvikový a záložní prapor odstřelovačů/ostrostřelců):

• Velitel: Sepp Leitner
• Od 15. 10. 1944
• Pro SS-FHA
• 6-ti týdenní kurzy pro příslušníky polních divizí a záložních jednotek. Určeno zejména pro příslušníky speciálních jednotek. Učení střelby na pohyblivé cíle, pro lokální boj, skryté ničení zájmových osob nepřítele, maskování apod.

10. SS-Schützenpanzerwagen (SPW) –Ausbildungs- und Ersatz- Bataillon (SS výcvikový a záložní prapor osádek polopásových obrněných transportérů):

• Velitel: Stange
• Od 1. 6. 1944
• Šéf-inspektor SS-Ostuf. Bormuth
• K výcviku používali rovněž tanky T34
• Kromě jiného se učili násilnému překonávání vodních toků - studených vod Sázavy.

  Ve spolupráci s příslušníky školy byly vyvinuty a na cvičišti také testovány některé nové zbraně, např. automatická puška MP 43/44 jako útočná zbraň pěchoty. MP 43/44 byla první útočná puška na světě, která byla zavedená do výzbroje německou armádou před koncem druhé světové války. Dalším bylo stanovování a testování množství munice (palebný průměr) nutné pro frontová vojska pro taktické a vojskové určení. Dalším bylo stanovení a testování protipožárních opatření vůči spojeneckým plamenometům používaných na západní frontě.

Na jaře 1945 vypadala dislokace jednotek školy zhruba následovně: výcvikový pluk tankových granátníků měl umístěn 1. a 3. prapor v prostoru Neveklova, Spolí a Stranného. Další složky školy pak byly jednak přímo v Prosečnici v prostorách bývalého sanatoria a jednak v barákových táborech v nedalekých Lešanech a Břežanech.

 
Obr. 4 Příslušník strážní jednotky jako čestná stráž u pomníku v areálu školy

(určení pomníku autorovi není známo)

 5. Velitelé SS–Panzer-Grenadier-Schule Prosetschnitz/Kienschlag

První velitel školy: Ernst Friedrich Schützeck

Narozen 16.12.1901 v Neuhof/Východní Prusko (dnešní Polsko).

Zemřel (KIA) dne 17.11.1944.

00.00.0000 Člen NSDAP (Mitgliedsnr./členské číslo 1.650.331)
00.00.1932 Člen SS (Mitgliedsnr./členské číslo 54.414)

Jeho kariéra a dosažené hodnosti:

• 13.04.1934 SS-Sturmführer
• 17.05.1935 převzal der Allgemeinen-SS (Všeobecné SS) jako Kompanieführer (velitel roty/setniny)
• Od 17.05.1935 do 01.02.1936 velitel 1. Kompanie der 1. der SS-Standarte „Germania“
• 15.09.1935 SS-Obersturmführer
• Od 01.02.1936 do 19.05.1938 jako Kompaniechef  (velitelroty) k 7.Kompanie der SS-Standarte „Deutschland“
• 20.04.1937 SS-Hauptsturmführer.
  19.05.1938 přeložen jako velitel der 3. Kompanie der SS-Standarte „Der Führer“
• 31.10.1939 SS-Sturmbannführer;
• Od 31.10.1939 do 28.05.1940 byl velitelem der II. Infanterie-Bataillon (mot.) v der Leibstandarte SS ‘Adolf Hitler’(mot.). (nastoupil po C. von Oberkamp)
• Přeložen na západní frontu.
• Od 06.06.1940 do 14.12.1940 byl opět velitelem der II. Infanterie-Bataillon (mot.) v der Leibstandarte SS ‘Adolf Hitler’(mot.) (nastoupil po W. Mohnke)
• Od 15.12.1940 do 05.05.1941 byl velitelem III. Infanterie-Bataillon (mot.) der SS-Panzer-Grenadier-Regiment 3 der SS-Standarte „Deutschland“
• Od 06.05.1941 do 20.11.1941 velitel der SS-Begleit-Bataillon ‘Reichsführer-SS’ (RFSS) (nastoupil po F. Dern) (Beglei=Průvodní/Doprovodný??)
• 13.01.1942 přeložen k Infanterie-Ersatz -Bataillon „Nord“
• 20.04.1942 SS-Obersturmbannführer der Waffen-SS (s RDA od 01.04.1942)
• 15.09.1942 přeložen jako velitel der SS-Unterführerschule Posen-Treskau
• Od konce prosince 1942 (jmenován k 01.01.1943) velitelem der SS-Panzer-Grenadier-Schule in Prosetschnitz (v Prosečnici)
• 01.05.1943 přeložen k  SS-Führungshauptamt/Führerreserve der Waffen-SS
• Od 11.05.1943 do 29.05.1943 Regiments-Führer-Lehrgang (velitel školního pluku) v der Panzer-Truppen-Schule Wünsdorf
• 24.06.1943 přeložen ke Generalkommando II. SS-Panzerkorps/informatorische Dienstleistung bis Wiederherstellung seiner Truppendienstfähigkeit
• 05.08.1943 Führerreserve der Waffen-SS
• Od 05.10.1943 do 10.04.1944 jako Regimentskommandeur (velitel pluku) der SS-Panzer-Grenadier-Regiment 22  v 10. SS-Panzer-Division ‘Frundsberg’
• Od 10.05.1944 do 08.06.1944 byl velitelem der SS-Unterführer-Schule in Arnhem
• 01.08.1944 přeložen k Führungshauptamt/Führerreserve der Waffen-SS
• Od 11.9.1944 do 17.11.1944 jako Regimentskommandeur (velitel pluku der SS-Panzer-Grenadier-Regiment 38 v 17. SS-Panzer-Grenadier-Division ‘Götz von Berlichingen’
• 09.11.1944 SS-Standartenführer der Waffen-SS

Druhý velitel školy: Hans Wilhelm Kempin

Narozen: 07. června 1913

Zemřel: 30. listopadu 1992

Místo narození: Berlin-Lichtenberg

Služba: 1931-1945

Hodnost: SS-Standartenführer

Jednotky:  Leibstandarte-SS „Adolf Hitler“
SS-Standarte „Deutschland“
SS-Regiment „Der Führer“

Velitel:  547. Volksgrenadier-Division
32. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division „30.Januar“
38. SS-Grenadierdivision „Nibelungen“
Waffen-SS, Unterführerschule, Laibach (Ljubljana)

  SS-Panzer-Grenadier-Schule in Prosetschnitz (v Prosečnici) (od 6/1943)

SS-Standartenführer Hans Wilhelm Kempin (1913-1992) byl příslušníkem německých jednotek Waffen-SS a školícím důstojníkem, který sloužil u SS-Standarte Deutschland, SS-Regiment Der Führer a později velel 547. Volksgrenadier-Division, 38. SS-Grenadierdivision Nibelungen, 32.SS-Freiwilligen-Grenadier-Division 30.Januar, Waffen-SS Unterführerschule in Laibach (Ljubljana) a SS-Panzer-Grenadier-Schule in Prosetschnitz (v Prosečnici).

Hans Kempin, syn obchodníka Willi Kempina, se narodil v Berlině-Lichtenberg 7. června 1913. Po vystudování Hohenzollern Gymnasium v Schwedtu v roce1928, Hans pracoval jako bankovní úředník. V září 1930 se přihlásil do Sturmabteilung (SA) a v prosinci stejného roku do NSDAP. Po dvou letech členství v SA, v červenci 1932 ve věku 19 let vstoupil Kempin do SS-VT a obdržel hodnost SS-Anwärter. V říjnu 1933 byl Hans Kempin  přidělen do první SS-VT divize „Leibstandarte-SS Adolf Hitler“ a pak byl vyslán do nové SS-Junkerschule ve městě Bad Tölz. Po vystudování této školy sloužil v SS-Standarte „Deutschland“ a později velel důstojnické škole (SS-Junkerschule) ve městě Braunschweig. V roce 1938 byl přeložen zpět ke SS-Standarte „Deutschland“ a zůstal s touto jednotkou až do března 1941.

25. července 1938 se Kempin oženil s Gustel Westphal a měli dohromady syna a dceru.

S SS-Standarte „Deutschland“ se SS–Hauptsturmführer Kempin podílel na invazi do Polska a zúčastnil se pozdějších operací na Západě. Obdržel Železný kříž obou tříd. Kempin zůstal v SS-Standarte „Deutschland“ až do března 1941, kdy byl přemístěn k SS-Regiment „Der Führer“. Zde sloužil nejdříve u 13.Kompanie a později u II.Battalion pod budoucím SS- Brigadeführer Heinz Harmel. Bohužel, dne 3. září 1941 byl vážně zraněný šrapnelem z granátu a byl hospitalizován až do prosince 1941. Po návratu po jeho zranění se Hans Kempin vrátil zpět do pole s SS-Regiment „Der Führer“. Nicméně 1. února 1942, místo aby šel se svým starým plukem, byl Kempin přeložen jako instruktor do  SS-Junkerschule v Bad Tölz a později také do SS-Junkerschule v Braunschweig; nakonec do Waffen-SS Unterführerschule v Posen-Treskau. 1. prosince 1943 byl povýšen do hodnosti SS- Obersturmbannführer.

A zde se získané historické záznamy zásadně liší:

a) Podle jedné verze byl o dva měsíce později jmenován velitelem Waffen-SS Unterführerschule umístěné v  Laibach (Ljubljana). Zde zůstal velitelem až do konce února 1945, kdy byl přeložen do vedení 547. Volksgrenadier-Division , když se začala nově formovat 38. SS-Grenadierdivision „Nibelungen“.

b) Podle druhé verze v červnu 1943 s účinností od 1.5. 1943 vystřídal SS-Sturmbannführer der Waffen-SS Hans Kempin ve velení SS-Panzer-Grenadier-Schule in Prosetschnitz (v Prosečnici) SS-Obersturmbannführera der Waffen-SS Ernsta Friedricha Schützecka. Další část jeho služby je již shodná s první verzí, kdy velitelem této školy zůstal až do konce února 1945 a pak byl přeložen do vedení 547. Volksgrenadier-Division. 

A další služba je zase společná - již se opět shoduje. Od 15. března 1945 nakonec velel 32.SS-Freiwilligen-Grenadier-Division „30.Januar“. S touto divizí se zúčastnil obranných bojů v Německu. Divize tvořila s dalšími jednotkami podél řeky Odry na začátku dubna 1945 poslední obrannou linii na cestě do Berlína. 32. SS-Freiwilligen-Grenadierdivision „30 Januar“ (podle dochovaných údajů byl opravdu posledním velitelem divize SS-Standartenführer Hans Kempin) byla vytvořena v lednu 1945 z různých bojových skupin SS (KG „Schill“, „Kurmark“, „Becker“) a škol SS. Měla pouhé dva oddíly dělostřelectva, celkový stav činil cca 11.000 mužů, 20 StuG III a 10 StuH 42.

 Dne 8. května 1945 se SS-Standartenführer Hans Kempin dohromady se zbytky 32.SS-Freiwilligen-Grenadier-Division „30.Januar“ vzdal do amerického zajetí.

 Správnost druhé verze lze doložit kopiemi některých dokumentů (které má autor k dispozici), na kterých je podepsán právě Kempin.

Data povýšení:

• SS-Anwärter: červenec 1932
• SS-Mann: listopad 1932
• SS-Rottenführer: 1. prosinec 1933
• SS-Hauptscharführer: 20. prosinec 1934
• SS-Oberjunker: 20. prosinec 1934
• SS-Untersturmführer: 20. duben 1935
• SS-Obersturmführer: 20. duben 1936
• SS-Hauptsturmführer: 15. srpen 1939
• SS-Sturmbannführer: 1. září 1941
• SS-Obersturmbannführer: 1. prosince 1943
• SS-Standartenführer: 1. března 1945

Vyznamenání:

• Železný kříž druhého (1940) a prvního (1940) stupně
• Medaile za obsazení Sudet, resp. Čech a Moravy (1938) se sponou Pražský hrad (Spange Prager Burg)
• Útočný odznak pěchoty (1940)  
• Odznak za zranění – černý (1940)
• Válečný kříž za zásluhy s meči druhé (?) a první (?) třídy
• Bronzový sportovní odznak SA(?)
• Vyznamenání za dlouhou službu u Waffen-SS (?)

   

  

   

   

 Hans Kempin – pozdější občanský snímek

6. Zbraně a výzbroj jednotek pancéřových granátníků

 Zbraně a výzbroj (pouze vybrané typy):

• Mittlerer Schützenpanzerwagen Ausf C (SdKfz 251/1) – střední průzkumné obrněné vozidlo typ SdKfz 251/1 (= střední obrněný spojovací polopásový transportér)
• Mittlerer Schützenpanzerwagen Ausf C 2 cm Flak (SdKfz 251/17) – střední protiletadlové vozidlo typ SdKfz 251/17 s protiletadlovým kanónem typ Flak 38 ráže 2 cm (= střední obrněný polopásový transportér s 2 cm protiletadlovým kanónem Flak 38)
• Leichter Feldhaubitze 18/2 auf Fahrgestell PzKpfw II (Sf) Wespe (SdKfz 124) – lehká samohybná houfnice Wespe na podvozku tanku PzKpfw II (samohybná houpnice Wespe – „vosa“)
• Leichter Schützenpanzerwagen (SdKfz 250) – lehké obrněné vozidlo např. pro „polodružstva“ – „halbgruppe“ (= lehký obrněný polopásový transportér pěchoty)
• Strurmgeschütz 7,5 cm Sturmkanone 40 Ausf F8 (SdKfz 142/1) – útočné dělo StuG s 7,5 cm kanonem StuK 40 (= útočné dělo)
• Panzerjäger 38(t) für 7,62 cm Pak 36 (r) (SdKfz 139) – samohybný stíhač tanků označovaný jako „Marder III“ (= protitankový kanón (sovětský) na podvozku PzKpfw 38)
• Panzerjäger IV mit 7,5 cm Pak 39 L/48 (SdKfz 162) – stíhač tanků s protitankovým kanónem ráže 7,5 cm (= těžký stíhač tanků)
• 15 cm schwere Infanteriegeschütz – těžké pěchotní dělo ráže 15 cm
• 15 cm slG auf Selbstfahrlafette 38(t) Ausf K (SdKfz 138/1) – 15 cm těžké pěchotní dělo slG 33 na podvozku PzKfpw 38(t), označované jako „Bison“ a nebo „Grille“ – „cvrček“ (= těžké pěchotní dělo na podvozku tanku PzKpfw 38)
• 3,7 cm Panzerabwehrkanone 35/36 – protitankový kanón Pak 35/36
• 2 cm Flak auf Leichter Zugkraftwagen 1t (SdKfz 10/5) – lehký samohybný protiletadlový kanón ráže 2 cm
• 15 cm Panzerwerfer 42 auf Selbstfahrlafette (SdKfz 4/1) – samohybný obrněný raketomet Nebelwerfer s 10 hlavňovým 150 mm raketometem
• Leichter gepanzerte Munitionskraftwagen (SdKfz 252) – transportér SdKfz 252 s přívěsem (Sonder Anhänger 3 1/1) byl určen k přepravě střeliva pro baterie útočných kanónů (= lehký obrněný muniční polopásový transportér)
• Mittlerer Zugkraftwagen 3t (SdKfz 11) – tahač SdKfz 11 určený pro 10,5 cm lehkou polní houfnici (= 3 tunový polopásový transportér)
• Zugkraftwagen 1t für 2 cm Flak 38 (SdKfz 10/5) – samohybný 2 cm protiletadlový kanón Flak 38
• Leichter Personenkraftwagen VW Kübel (Kfz 1) – lehký osobní automobil Volkswagen Kfz 1
• Schwerer Kraftrad 750 ccm mit Seitenwagen BMW R75 – těžký motocykl s přívěsným vozíkem a kulometem typ BMW 750 ccm
• Schwerer Kraftrad Zündapp KS 750 – samostatný motocykl typu Zündapp KS 750
• Kleines Kettenrad (SdKfz 2) – malý polopásový motocykl (= motocyklový polopásový transportér)

Pozn.:

1. Sonderkraftfahrzeug (SdKfz) – motorové vozidlo pro speciální účely
2. Kraftfahrzeug (Kfz) – vozidlo (auto)
3. Personenkraftwagen (PKW) – osobní vozidlo
4. Lastkraftwagen (LKW) – nákladní vozidlo
5. Nápis kurzívou (v závorce) je uveden podle tabulky označování vozidel konstruovaných a vyráběných výhradně pro vojenské účely, nikoli vozidel upravovaných z civilních zdrojů.

Obr. 5 Samohybné útočné dělo Sturmgeschütz III (StuG III Ausf. G se štítem Saukopf a s přídavným bočním pancéřováním)

Obr. 6 Samohybná houfnice StuH 42 (dělo ráže 105mm)

Na základě některých dochovaných historických dokumentů lze předpokládat, že řada vojenské techniky z výše uvedené výzbroje byla použita i při výcviku jednotek pancéřových granátníků vojsk SS v prostoru vojenského cvičiště zbraní SS na Benešovsku.

 7. Fotokopie historických dokumentů

Ukázky výukových dokumentů pro cvičení (z VHA)

8. Závěr

Závěrem tohoto článku se autor omlouvá všem čtenářům za případné nepřesnosti či nejasnosti, ale řada údajů je v různých historických dokumentech uvedena různě a po tak dlouhé době se jen těžko získávají přesné a pravdivé informace. Řadu věcí je nutné si na základě zjištěných informací domyslit. Rovněž překlad některých vojenských odborných výrazů není vždy jednoduchý a různé dokumenty, resp. jejich autoři odborné vojenské výrazy překládají různě. Přesto autor věří, že uvedené poznatky o pancéřových granátnících a jejich škole v Prosečnici zase o něco více osvětlí část nelehké doby, která se týkala vojenského cvičiště vojsk SS na Benešovsku.

Použité zdroje informací:

1. http://forum.axishistory.com
2. http://www.frontkjemper.info
3. http://www.axishistory.com
4. http://www.sweb.cz/freiwilligen/DOBROVOLNICI/10divize.htm
5. http://www.sweb.cz/freiwilligen/DOBROVOLNICI/16divize.htm
6. Wikipedia
7. Článek Hanse Kempina o škole v Prosečnici v německém časopisu  „Der Freiwillige“, číslo 6/1985 (jedná se o časopis asociace veteránů Waffen-SS)
8. Články Rollanda Pfeiffera k dějinám školy pancéřových granátníků v Prosečnici uveřejněný v německém časopisu „Der Freiwillige“, číslo 9/2001 a 1/2002
9. Kokoška Stanislav: Cvičiště zbraní SS Böhmen 1942 – 1945
10. James Lucas, Matthew Cooper: Pancéřoví granátníci
11. Chris Bishop: Divize pancéřových granátníků 1939 – 45, Svojtka&Co., 2008
12. Vojenský historický archiv Praha (kopie fotografií a dokumentace)
13. Národní archiv Praha (kopie fotografií a dokumentace)
14. Marcin Bryja, Panzerwaffe, Warszawa 1996