Pionier-Schule der Waffen SS Hradischko
resp. SS Pionier Schule Hradischko
1. Úvod
Ženijní škola jednotek SS v Hradištku byla založena vůbec jako první vojenská škola na nově vytvořeném výcvikovém prostoru jednotek SS v prostoru Benešovska. Toto cvičiště se jmenovalo „SS-Truppenübungsplatz ”Beneschau”“, později bylo přejmenováno na „SS-Truppenübungsplatz Böhmen“. Škola byla ustanovena již k 1.7. 1942, ale vlastní fungování mělo započít až od srpna 1942. Velitelem školy byl ustanoven veterán Hitlerova ruského tažení SS-Oberststrurmbannführer Emil Klein.
2. Velitel školy
Základní údaje o osobě velitele jsou následující:
SS-Standartenführer Emil Klein, nar. 21.12.1898 - celým jménem se jmenoval Emil Heinrich Christoph Klein, ale od roku 1939 přestal prostřední jména používat.
Číslo v SS – 64618
Číslo v NSDAP - 1279654
Jeho služební léta v SS se dají rozdělit na dvě období: od 01. července 1935 a od 15.06.1939 (tehdy také vypustil svá prostřední jména). Od roku 1938 byl velitelem Pioniersturmbann 1 (Ženijní úderný oddíl 1). Klein za své vojenské kariéry velel i dalším ženijním jednotkám. Jednalo se o:
1940 SS-Pi. Ersatz/Ausbildungs Bataillon 1 (ženijní záložní a výcvikový pluk)
1942 SS-Pi.Ers.Btl.II
1942 SS-Pi.Ers./Ausb.Btl.1
1943 SS-Pi.Ers./Ausb.Btl.1
1945 SS-Geb.Pi.Ausb.Btl.1 (do 15.03.1945)
Paralelně s tím, že na začátku své kariéry velel Pi.Ers.Btl.1, tak od 01.07.1942 do 01.03.1945 velel právě i SS-Pi. Schule Hradischko
Hodnosti:
- Ostfhr. 10.03.1934
- Hstfhr. 9.11.1934
- Stbafhr. 9.11.1937
- SS-Standartenfhr. 21.06.1943
- SS-Oberführer 30.01.1945
Držitel následujících ocenění a vyznamenání:
- SS - prsten (SS-Ring)
- Distinkce zbraní SA (SA-Wehrabzeichen)
- Říšský sportovní odznak (Reichssportabzeichen)
- Člen organizace „Pramen života“ („Lebensborn“ – projekt týkající se zalidnění Třetí říše čistokrevnými árijci)
- Od roku 1914 nositel vyznamenání EK II (Eisernes Kreuz II. Klasse - Železný kříž II. stupně.)
SS-Oberführer Klein se do zajetí dostal koncem války a v prosinci 1946 byl Američany vydán do Československa, kde se měl zodpovídat ze svých válečných zločinů. Zde byl v roce 1947 odsouzen speciálním Soudem pracujícíh ke 12 letům vězení.Po protestu proti výši verdiktu byl jeho trest zvýšen na 20 let. Od té doby strávil svůj další život v pražském vězení a to až do prosince 1964, kdy byl propuštěn. Zemřel na Vánoce roku 1970 (dle některých zdrojů 1973) v Hamburku.
3. Základní struktura školy
Pionier-Schule der Waffen SS Hradischko byla vytvořena v následující struktuře:
- Administrativa (Verwaltung)
- Polní nemocnice (Lazarett)
- Autoškola (Fahrschule)
- Školní skupiny I až IV (Lehrgruppen I-IV)
- Ženijní školní pluk ( Pi.Lehrrgt.)
- Ženijní stavební prapor (SS-Pi.-Bau-Btl.1.)
4. Studijní materiály (dochované archivní dokumenty)
1) První dokument:
Prvním dokumentem, který měl autor k dispozici, je dokument velitele školy SS-Oberststrurmbannführera Kleina ze dne 2. srpna 1942. Tento dokument stanoví časový plán pro Zahájení činnosti SS-Pionier-Schule dne 5. srpna 1942. Dokument stanoví následující program:
11:30 hod Prohlídka učebních prostor, výcvikového prostoru a prostoru ubytování v Pikovicích
12:30 hod Oběd v důstojnickém domě v Hradišťku
14:00 hod Prohlídka pozemního výcvikového prostoru v Hradištku
14:15 hod Prohlídka vodního výcvikového prostoru v Brunšově.
Jako poznámka je zde uveden pokyn, že výcvikové prostory a dílny musí být připraveny do 4 týdnů pro zahájení výcvikových kurzů. Dále je zde uveden seznam funkcí, které musí být obsazeny pro zabezpečení činnosti školy. Jedná se o:
• Pobočník
• Štábní důstojník
• Vojenský lékař
• Náčelník administrativy
• Vedoucí kurzů
• Všichni další učitelé
• Technický náčelník
• Pomocní učitelé
• Velitel školního praporu s pobočníkem a s účastníky výcvikových kurzů
Oděv: služební uniforma, vysoké holínky
Místo: Pikovice, jídelna
Čas: 10:30 hod
2) Druhý dokument:
Jedním z dalších dochovaných originálních dokladů z počátku činnosti školy, který autor získal, je rozkaz velitele – SS-Oberststrurmbannführera Kleina. Tento rozkaz se týká požadavků na rozmístění a přidělení ubytování pro jednotlivé části školy a příprava vybraných objektů pro následné zaevidování/zaúčtování. Dle tohoto nařízení se základní části školy měly rozmístit a ubytovat především v obcích Pikovice Pikowitz), Hradišťko (Hradischko) a Brunšov (Brunschau).
Obr. 1 Mapa prostoru rozmístění SS Pionier Schule Hradischko
Dle tohoto rozkazu se v Pikovicích požadovalo následující:
- Ubytování pro záložní rotu
- Ubytování pro druhou záložní rotu
- Ubytování pro poddůstojníky – studenty
- Dům pro hosty
- Dům pro kantýnu a s obytnými místnostmi
- Budovu pro kuchyň
- Dům pro tvorbu modelů zbraní (vzorkaře)
- 2 budovy pro výukové sály
- 1 stáj pro asi 27 koní
Rota čítala asi 200 mužů, poddůstojníků – studentů mělo být asi 250 mužů. Mezi další požadavky patřilo například následující:
- uprostřed ubytovacího prostoru se požadovalo místo pro nástupiště s plochou o velikosti asi 80 x 100 m pro každou rotu;
- apod.
V obvodu každé roty měla být k dispozici budova pro umístění rodin ženatých příslušníků a to asi 2 důstojníků a 10 poddůstojníků a členů mužstva. Tento požadavek měl být dále upřesněn.
V Hradištku se požadovalo zabezpečit:
- pro štáb velitelství ……60 postelí.
Dále se požadovalo:
- 1 budova pro Oddíl V Pi a Oddíl V K,
- 1 budova pro rozšířenou nemocnici,
- 1 budova pro personál pozemního výcvikového prostoru,
- učební sály,
- budova pro velitele kurzů – asi 100 postelí.
Další budovy jsou určeny pro ubytování ženatých důstojníků, poddůstojníků a mužstva a dále
- 1 kantýna a důstojnický dům pro velitele kurzů,
- 1 kantýna a dům pro pobyt poddůstojníků a mužstva,
- stáj pro asi 60 koní, přístřešky pro vozy a jízdárna,
- ubytování pro příslušníky Oddílu V K s dílnami/opravnami a halou pro asi 200 vozidel.
V Brunšově se požadovalo zabezpečit:
- ubytovací místnosti pro speciální vojenské kurzy – kolem 180 postelí,
- ubytování pro personál vodního výcvikového prostoru.
Všechny nepoužité budovy pro ubytování jednotek pak mají být upraveny pro zaměstnance školy.
Obec Hostěradice a všechny budovy na jižním břehu řeky Sázavy až k obci Kamenný Újezdec musí být upraveny pro ubytování mužstva ženijních praporů. Všechny další osady nacházející se na území patřící k SS ženijní škole (Třebsín, Krňany, Teletín) budou později určeny dle účelu používání.
Objekty v osadách Pikovice, Hradištko a Brunšov budou od nynějška (tj. 19. srpna 1942) do 26. srpna 1942 určeny a označeny k zaúčtování tak, že bude snadné dát výpovědi bývalým obyvatelům.
(Potud základní informace dle dochovaného dokumentu).
Dle nařízení a vyhlášek k vyklizení prostor budovaného cvičiště SS v jednotlivých etapách kromě dalších osad patřily osady Pikovice, Hradištko a Brunšov ze soudního okresu Jílové do I. etapy (dílčí etapa Ia) vysídlování s termínem vyklizení obcí do 15. září 1942.
3) Třetí dokument:
Dalším dokumentem z počáteční doby vzniku školy je např. Zvláštní rozkaz velitele Kleina ze dne 20. srpna 1942, který se týká vytvoření pozemního výcvikového prostoru. V tomto rozkazu se stanoví, jakým způsobem budou označeny hranice prostoru (hraniční závory, výstražné sloupy s cedulema, pozorovací věže zejména na důležitých trigonometrických bodech apod.), jakým způsobem bude zabezpečena ostraha (úderná skupina s ostrými náboji) a že ve vzdálenosti asi 150 m před a za tímto prostorem bude natažen vysokonapěťový drát spolu s roznětovým vedením a současně budou vytvořeny bezpečnostní předpisy týkající se činnosti na tomto výcvikovém place. Výstavbou pozemního výcvikového prostoru byl pověřen Oddíl V Pi pod vedením SS-Obersturmführera Schliacka.
4) Čtvrtý dokument:
Jedním z dalších zajímavých dokumentů je Nařízení ze dne 24. srpna 1943, které stanoví základní úkol č. 7 při cvičení pro 10. K. RFA kurz. Toto cvičení se odehrávalo v samém okolí obce Úročnice. Pro cvičení byla stanovena situace, že nepřátelské útoky vycházejí z pozic nepřítele nacházejícího se směrem k řece Vltavě a tyto útoky jsou velmi silné a prudké. Německé bránící jednotky musí zamezit těmto útokům a to na nových obranných pozicích, které zaujmou v noci z 28. na 29. srpna 1943. Pro cvičící pluk s označením SS-Pz.Gren.Rgt. „DF“ byl stanoven úkol zabezpečit okraj divize na výchozí obranné linii na úrovni: usedlost Brejlovka – Zbožnice – Vatěkov tak, že jeho I. prapor je rozmístěn vpravo a II. prapor je vlevo. Dělící linie mezi prapory je kóta 382 – severní okraj Žabovřesk – severní okraj Zbožnice – kóta 307. Variantní bojové pozice byly stanoveny pro I. prapor v okolí křižovatky asi 1 km západně od obce Krusičany a pro II. prapor okolí kóty 330 západně od obce Václavice. Cvičící 15. rota má zachytit zvláštní rozkaz, že v prostoru Měřín se nachází nepřátelská chránící se živá síla. Cvičící 13. rota měla postupovat z prostoru svého rozmístění v okolí obce Žabovřesky a postupně likvidovat zvláště odolné body v prostoru obcí Úročnice a Václavice. Cvičící 2. rota 2. ženijního praporu (2./SS-Pi.Btl.2) z podřízenosti pluku se nachází v lesíku západně a severozápadně od usedlosti Brejlovka. Kromě jiného má za úkol připravit uzavření silnice spojující obce Úročnice a Chlístov. Spolu s cvičící 16. rotou měli ženisté postupovat údolím Janovického potoka směrem na Konopiště a uzavřít pomocí zátaras silnici mezi obcemi Václavice a Konopiště. Současně zde měli vybudovat čelní opěrné body. Po splnění úkolů se měli vrátit zpět do prostoru 2. ženijního praporu (SS-Pi.Btl.2). Následně se 16. rota měla přesunout do lesíka západně od osady Pomněnice. Plukovní zálohu tvořil III. prapor, který se nacházel rovněž v prostoru lesíka západně od osady Pomněnice. Podobným způsobem jsou v dokumentu stanoveny další úkoly pro jednotlivé jednotky a jednotlivé etapy cvičení. Další pokyny v dokumentu se týkaly např. počátečního získání materiálu pro jednotlivé prapory (I. prapor – lesík západně od Chlístova, II. prapor – lesík západně Konopiště a nacházející se od spojnice Zbožnice – Žabovřesky), vytvoření plánu střeleb a zákresů pozic (barevné značení bylo následující: bíle – naše jednotka, červeně – palebné sektory, zeleně – nepřítel, fialově – útok tanků). Hlavní místo velení cvičení se nacházelo ve dvorci „U Želetinky“ (2 km jižně od osady Pomněnice). Čas a místo pohotovosti velitelů byly následující: velitel I. praporu – 13.30 hod., jižní okraj Chlistova, velitel II. praporu - 14:30 hod., východní cesta ze Žabovřesk, oba v pozoru. Místo velitele pluku bylo stanoveno na křižovatce východně od osady Žabovřesky. Velitel III. praporu a velitel 16. čety se měli pohybovat v blízkosti řídícího cvičení. Spojení mezi velitelem pluku a veliteli I. a II. praporu bylo pomocí telefonu a jako záložní pomocí vysílaček, spojení se III. praporem a 16. rotou pomocí telefonu. Spojení s 2./SS-Pz.Jg. Abt. 2 (2. rota 2. SS-protitankového oddílu) a s 2./SS-Pi.Btl. 2 (2. rota 2. SS-ženijního praporu). Tato protitanková rota byla rozmístěna v lesíku jižně od křižovatky, která se nachází východně od obce Žabovřesky a to tak, aby byla nedaleko rozmístění obou praporů. Na závěr dokumentu jsou pak stanoveny úkoly týkající se přípravy velitelů tak, aby je mohli ještě před cvičením obhájit, byl stanoven úkol přípravy plánu střeleb pro dělostřelectvo a těžké zbraně atd. Nařízení podepsal učitel taktiky SS-Hauptsturmführer Wagner.
5) Další dokumenty:
Další dochované dokumenty jsou například:
- Vyhláška starosty obce Hradištko, která varuje před stále se množícími krádežemi civilními obyvateli na polích a zahradách (5. září 1942);
- Zvláštní rozkazy týkající se ostrých střeleb například v prostoru Lešan a Vysokého Újezdu či v prostoru Teletín, Větrov, Netluky, Jablonná apod.;
- Poučení jednotek pro pobyt na území Protektorátu Čechy a Morava (18. srpna 1944);
- Zvláštní rozkaz k provedení přísahy nových rekrutů (21. říjen 1944) - schéma postavení jednotlivých jednotek školy při přísaze a nočním slavnostním pochodu je uvedeno na následujícím obrázku.
- Dokument týkající se způsobů zabezpečení a naopak i destrukce jednotlivých druhů mostů (dřevěný, železný, betonový), způsoby odpálení různých typů náloží, vybavení a způsob boje plamenometčíků, vybavení a způsob boje nárazových/dotykových bojových jednotek, způsob ovládání a využití různých ženijních strojů a nástrojů, způsoby skladování různých typů min (S-Mine, T-Mine, R-Mine), pokyny pro odstraňování minových polí a pokyny pro překonávání vodních překážek (15. únor 1945);
- Denní rozkaz velitele Kleina ze dne 24. dubna 1945 týkající se například přeložení vojáků mezi jednotkami, přidělení nových poddůstojníků, využití dvou žen pro pomocné štábní práce, pokynů pro údržbu jízdních kol, pokynů týkajících se změny fungování poštovní služby v prostoru cvičiště vojsk SS Benešov, zveřejnění finančních částek, které byly vybrány u jednotlivých součástí školy jako finanční dar pro Německý Červený kříž a zveřejnění pátrání po pohřešovaných osobách;
- Zvláštní instrukce týkající se množství a způsobu přidělování alkoholu (25. dubna 1945);
- Provolání vrchního velitele vojsk SS v Čechách a na Moravě ze dne 25. dubna 1945 ke všem velitelům a mužstvu vojsk SS, které se týká současné situace. Toto provolání končí „Naše Čest se jmenuje Věrnost!“, „Muži obranných oddílů“, „Zdravíme Vůdce!“ – podepsán SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen SS Karl von Pückler-Burghauss;
- Zvláštní rozkaz velitele Kleina ze dne 30. dubna 1945 týkající se krádeže jízdního kola a následné kontroly všech jízdních kol. Další pokyny v rozkaze se týkaly zavedení označení (včetně použití určitých barev) jízdních kol v závislosti na typu jednotky, která tyto kola používá. Toto označení musí být přiděláno nad blatník v přední části řídítek. Termín splnění byl stanoven do 5. května 1945 a tento úkol dostala jednotka s označením SS-Pi.-Sperr-Führungstab I b.;
- Bojový a zabezpečující rozkaz na dny 5. a 6. května 1945 pro Polní jednotku „Klein“. Tento rozkaz byl vydán dne 4. května 1945 ve 23:00 hod velitelem SS-Oberführerem Kleinem. V rozkazu jsou stanoveny bojové úkoly pro jednotlivé části polní jednotky „Klein“ – pro jednotky „Brosow“, „Schmidt“, „Schulz“, „Lange“ a „Schweigert“. Tyto úkoly jsou stanoveny pro období tehdy začínajícího „Pražského povstání“. Tak například se jednalo o následující úkoly:
- Jednotka „Brosow“ – pochodovat po silnici směrem na Dolní Břežany, rozmístnit se západně od obce a očekávat útok směrem od Konigsenal (Zlatníky?). Zasáhnout ve 4:30 hod východně od Konigsenal. V noci navázat spojení s jednotkou Schlammelcher, která se nachází spolu s jednotkou z SS Dělostřelecké školy v prostoru Ládví.
- Jednotka Schmidt“ – zaujmout místo jižně od Konigsenal.
- Jednotka „Schulz“ – zaujmout se svým praporem prostory na západním a jihozápadním břehu Vltavy a držet zde připraveny silné rezervy.
- Jednotka „Lange“ – zůstává v pohotovosti v prostoru ubytování. o Jednotka „Schweigert“ – z jednotky nacházející se na východním břehu Vltavy se vyčlení zajišťovací síly, které budou působit spolu s jednotkou „Schulz“.
- Zbylé síly se soustředí v prostředí budovy velitelství. Následně budou k dispozici Hstuf. Schweigertovi k zajištění pozic na březích řeky Sázavy.
- Jednotka „Schweigert“ - vyšle tanky k tankovému útoku po nábřeží. Nebudou-li moci projet, tak jsou mosty připraveny k vyhození do vzduchu. (Pozn.: Němci chtěli udržet mosty přes Vltavu, aby byl umožněn odchod Schörnerovy armády na západ do amerického zajetí).
- Rozkaz k odchodu – bohužel se kopie dokumentu nenachází v dobré kvalitě. Přesto lze poznat, že se týká o Rozkaz k odchodu pro bojovou skupinu „Schweigert“. V rozkaze se stanoví, že se jednotka má urychleně přesunout do prostoru Železná Ruda (Český les). V rozkazu je stanoveno pořadí pochodujících jednotek (předvoj, hlavní kolona, zadní voj), pořadí v hlavní koloně, jaké bude zajištění na pochodu apod. Jako pochodová trasa byl stanoven směr Hradišťko – Štěchovice – Slapy – Dobříš – Příbram – Strakonice – Železná Ruda.
- Jako jeden z posledních dokumentů, které měl autor k dispozici, je dokument z 8. května 1945, které vydal velitel bojové skupiny „Schweigert“. Tento dokument byl koncipován jako Provolání k jednotce a byl určen k přečtení a šíření všem příslušníkům jednotky. Na úvod Provolání je informace o tom, že základ jednotky „Schweigert“ brzy dosáhne německé hranice a že mezi velitelstvím Wehrmachtu a československým velitelstvím včetně obyvatelstva je uzavřeno příměří. Základní myšlenky v tomto Provolání jsou následující:
- Hlavním cílem všech musí být co možno nejrychleji a jednotně se dostat zpět do Říše, která je v současné době v těžké situaci.
- Prvním příkazem je návrat všech osobních zájmů pod potřeby celého pochodového společenství.
- Absolutní disciplína při plnění všech příkazů a rozkazů jednotlivých velitelů. Neuposlechnutí rozkazů povede k okamžitému vyloučení z pochodového společenství.
- V této těžké době chceme mít vědomí, že všichni Němci z tohoto pochodu v každé situaci vydrží. Nejlepší obrana každého jednotlivce spočívá v opoře a v těsném spojení s touto společností.
5. Útočné čluny
Podle určitých zjištěných informací probíhaly v rámci některých kurzů ve škole v Hradištku i výcvik mužstva na útočných člunech /Sturmboote/. Název takovýchto jednotek byl „Pioniersturmbann-mot.“. Emblémem byl znak kotvy a kormidla.
- Vodní cvičiště na Vltavě pod Brunšovem ke kotvení a uskladnění různých plavidel a mostních přístrojů;
- Vodní cvičiště na Sázavě jako dvě vodní jezera k vodní jízdní službě.
- Speciální výcvikový kurz pro velitele rot;
- Speciální výcvikový kurz pro velitele čet;
- Výcvikový kurz pro ženisty – štolby (obsluha tažných koní);
- Výcvikový kurz pro ženisty- dozor na nářadí/na pracovních strojích;
- Výcvikový kurz pro velitele na plavidlech (útočných člunech apod.);
- Výcvikový kurz pro ženisty - specialisty jiných vojsk.
6. Bojová skupina "Wallenstein" a Pražské povstání
Vzhledem k tomu, že níže uvedené události zasáhly i do této části cvičiště a jednotlivých akcí se zúčastnily jednotky ze ženijní školy z Hradišťka, krátce se zmíním o bojové skupině „Wallenstein“ a jejím vztahu k „Pražskémmu povstání“ v květnu 1945.
Bojová skupina „Wallenstein“ (Kampfgruppe „Wallenstein“, nebo též jako Kampfverband „Wallenstein“, nebo též 44. SS-Panzer-Grenadier Division „Wallenstein)
Až na samém konci války prakticky v průběhu vypuknuvšího Pražského povstání byla vytvořena v prostoru vojenského cvičiště vojsk SS na Benešovsku - SS-Truppenübungsplatz „Beneschau“ (dříve mělo název SS-Truppenübungsplatz „Böhmen“) bojová skupina „Wallenstein“ nebo též (Tarn) 44. SS-PzGrenDiv "Wallenstein" (což znamená divize ve výstavbě). Čestné jméno „Wallenstein“ obdržela podle slavného vojevůdce vévody Albrechta z Valdštejna, který se zapsal poměrně významně do dějin českých zemí.
Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (nebo také Vojtěch Václav Eusebius z Valdštejna), zkráceně též Valdštejn, v zahraniční literatuře také Wallenstein nebo Waldstein) se narodil dne 24. září 1583 ve tvrzi Heřmanice a zemřel 25. února 1634 v Chebu.
Valdštejn s odznaky svého postavení, s insigniemi Řádu zlatého rouna, maršálskou holí a šerpou
Albrecht pocházel z frýdlantského panství, které se roku 1625 změnilo na Frýdlantské knížectví a roku 1627 bylo povýšeno dokonce až na Frýdlantské vévodství. Území vévodství bylo vyňato ze Zemských desek Království českého a stalo se tak vlastně malým státem ve státě. Hlavním centrem Frýdlantska byl v té doběl Jičín. Valdštejn byl český vojevůdce a politik, který sklízel úspěchy ve válce falcké, dánské a švédské. Během třicetileté války byl nejvyšším velitelem (generalissimem) císařských vojsk. Bojoval na straně císaře proti Protestantské unii, ale později u cíaře upadl v nemilost a měl být na jeho pokyn zatčen a dopraven do Vídně. Byl však císařskými důstojníky v Chebu, v domě kde byl ubytován, úkladně zavražděn. Albrecht z Valdštejna byl vůbec prvním, kdo zavedl vydržování stálé armády, a to nikoli z císařské apanáže, nýbrž z kontribucí nepřátelských i spojeneckých území. Zemřel jako jeden z nejvlivnějších lidí své doby v Evropě.
Cílem vzniku bojové skupiny „Wallenstein“ byla likvidace tohoto rozsáhlého českého povstání v Praze. Jednou z jednotek v této bojové skupině byl právě i ženijní pluk z SS-ženijní školy Hradišťko. Kampfgruppe „Wallenstein“ byla vlastně tvořena výcvikovými a školními jednotkami, takže to byli především zkušení bojem zocelení instruktoři, ale samozřejmě vedle toho i jejich nezkušení žáci.
Po svém vytvoření byla bojová skupina rozdělena na dvě části, které postupovaly od 5. května 1945 směrem na Prahu dvěma různými bojovými proudy tak, aby se do Prahy dostaly nejpozději 6. května ráno, kdy měly zahájit útok na vzbouřenou Prahu. Jeden bojový proud vedl na pravé straně řeky Vltavy prakticky po původní benešovské silnici směrem na Pankrác a dále pak na Krč. Druhý bojový proud postupoval směrem od Hradištka na levou stranu řeky Vltavy k Davli a po slapské silnici dále přes Zbraslav až na Smíchov, kde se zapojil do bojů proti pražským povstalcům.
Postup jednotlivých částí bojové skupiny se setkával hlavně na benešovské silnici a železniční trati z Benešova do Prahy, která byla využita k přepravě tanků a další obrněné techniky, s útoky místních partyzánů a v té době již vzniklých revolučních oddílů. Jak píši v jiném článku na tomto webu, na příkaz samotného generála Karrasche, velitele cvičiště SS na Benešovsku, vyrazily dne 5. května 1945 z prostoru cvičiště SS tanky a další obrněná technika proti pražským barikádám. Generál Karrasch byl v té době odhodlán potlačit český odpor všemi prostředky. Na jednom jednání ONV v Benešově bylo rozhodnuto, že vzhledem ke složitosti situace na nedalekém SS cvičišti ozbrojené povstání jako takové na Benešovsku nevypukne. Bylo ale rozhodnuto, že veškeré úsilí musí být nasměrováno k podpoře bojující Prahy a všemi prostředky musí být zabráněno tomu, aby Němci mohli poslat posily německé pražské posádce. Tak například bylo zabráněno tomu, aby plně vyzbrojený vlak s tanky a děly vypravený z Týnce nad Sázavou dojel přes Čerčany až do Prahy. Vlak byl zastaven před Mnichovicemi na hradle, kde na něj zahájili ozbrojení občané Mirošovic a Mnichovic palbu a současně vyzvali velitele vlaku ke kapitulaci. Němci palbu opětovali a současně dal velitel vlaku pokyn k jízdě zpět. Po odjezdu vlaku občané přerušili v tomto prostoru na několika místech železniční trať. Ozbrojená vlaková souprava se k večeru 5. května sunula zpět, ale směrem do Benešova, kde byla jediná rampa vhodná ke složení tanků a děl. Mezitím se podařilo skupině občanů z obce Mrač a železničářům uvolnit koleje v lese před Tužimkou (nedaleko Benešova), takže lokomotiva a 3 vagóny vlaku následně vykolejily. Teprve pozdě v noci se podařilo Němcům vrátit zbytek vlakové soupravy zase zpět do Čerčan na nádraží. Tanky z vykolejených vagónů musely jet po vlastních pásech do Čerčan po kolejových pražcích. V Čerčanech bylo provedeno obtížné vykládání techniky z vlaku, jež skončilo až 6. května v odpoledních hodinách. Protože se vojenská technika nedala přepravovat směrem na Prahu po železnici, vrátily se tanky z čerčanského nádraží zpět do prostoru cvičiště, takže do bojů o Prahu vůbec nezasáhly.
Složení bojové skupiny „Wallenstein“ bylo v té době následující:
a) Bojové jednotky:
verst. Grenadier Regiment 1 "Wallenstein" – velitelem pluku granátníků byl SS-Standartenführer Wolfgang Jörchel --> od 09.05.1944 byl velitelem SS-Junkerschule Prag
verst. Grenadier Regiment 2 "Wallenstein" – velitelem pluku granátníků byl SS-Obersturmbannführer Karl Schlamelcher, který byl v té době velitelem SS-Artillerie-Schule II Beneschau
Panzer-Jäger Abteilung "Wallenstein" – velitelem tohoto oddílu stihačů tanků byl SS-Sturmbannführer Erich Sinn, velitel SS-Panzerjäger (Stug.) Schule Janowitz. Známá je také záložní Kampfgruppe "Jakobs" vytvořená z příslušníků kurzu velitelských aspirantů (22..Führer-Bewerber-Lehrganges), který také proběhl v této škole.
Pionier Regiment "Wallenstein" – velitelem tohoto ženijního pluku byl SS-Oberführer Emil Klein, který byl do té doby velitelem SS-Pionier-Schule Hradischko. Tento "Pionier-Sperr-Regiment" byl vytvořen na ženijní škole ve Hradištku (SS- Pionier-Schule) a byl znám rovněž pod názvem Kampfgruppe "Emil" nebo "Klein" .
Füsilier Bataillon "Wallenstein" – velitelem tohoto střeleckého praporu, který byl současně I./ SS-Artillerie Regiment 9 "Hohenstaufen", byl SS-Sturmbannführer Leander Hauck.
Aufklärung Abteilung "Wallenstein" – tento průzkumný oddíl byl známý také jako SS-Radfahr-Aufklärungs-Abteilung "Böhmen und Mähren" (SS-cyklistický průzkumný oddíl „Čechy a Morava“) a velitelem byl nejdříve: SS-Hauptstrumführer Hans-Joachin Lindow, později SS-Hauptstrumführer Körner. Oddíl byl částí SS-Artillerie Schule II Beneschau a měl 4 roty.
Sturm-Gesitzt Abteilung "Wallenstein" – velitelem oddílu útočných děl byl SS-Hauptstrumführer (někde uváděno jako SS-Sturmbannführer) Klaus von Allwörden a byl to původně SS- Panzer-Jäger Abteilung.9 "Hohenstaufen".
Nachrichten Abteilung "Wallenstein" – velitelem tohoto zpravodajského oddílu byl SS-Sturmbannführer Helmut Bäume. Tento oddíl byl znám jako SS-Nachr.Ausb.Abt.3 (zrpavodajský výcvikový oddíl 3). Původně byl vytvářen jako SS-Nachrichten-Abteilung "Böhmen und Mähren" pod velením SS-Hstuf.d.R. Julius Gonschier a byl budován jako část SS-Artillerie Ersatz Regiment Prag.
b) Podpůrné jednotky:
Sanitäts-Abteilung "Wallenstein" – zdravotní oddíl pod vedením Lüchema z SS-Sanitäts-Schule Prag-Beneschau
Wirtschaft Bataillon "Wallenstein" – hospodářský oddíl pod vedením SS-Sturmbannführera Hanse Fiedlera
Nachschub Bataillon "Wallenstein" – zásobovací/dopravní oddíl pod vedením SS-Sturmbannführera Arno Königa
Feld Ersatz Regiment "Wallenstein" – polní záložní pluk pod vedením SS-Obersturmbannführera der Reserve Richarda Einspennera
Podle některých záznamů a informací byly součástí Kampfgurppe „Wallenstein“ i tři prapory Hlinkovy národní gardy, ale není jisté, zda vůbec zasáhly do vlastních bojů proti pražským povstalcům.
Po zahájení osvobozování Prahy Rudou armádou se německé jednotky včetně této bojové skupiny začaly postupně stahovat směrem na západ, aby mohly vstoupit do amerického zajetí. Části jednotek se to podařilo, ale část této bojové skupiny se nuceně zapojila i do posledních bojů 2. světové války nedaleko města Příbram, v prostoru městečka Milín s osadou Slivice.
Konvoj průzkumných vozidel americké armády, který překročil domluvenou demarkační čáru, se pohyboval v prostoru Rožmitálu a Příbramska s cílem přebírat nepřátelská uskupení do svého zajetí a tímto způsobem pomáhat domácímu obyvatelstvu ještě před příjezdem Rudé armády. Americké jednotky se pokoušely směrovat ustupující německé jednotky a transportovat kolony Němců směrem na Horažďovice, kde se nacházel prostor soustředění zajatců. Někteří Němci se chovali odevzdaně až apaticky, ale řada z nich se dosud nesmířila s porážkou a nebyli ochotni složit zbraně. Vlivem situace ve středních Čechách se po 9. květnu do prostoru okolo strakonické silnice mezi Slivicí u Milína a Čimelicemi soustředily početně silné a velice dobře vyzbrojené zbytky německé armády pod velením generála a SS-gruppenführera Karl von Pücklera, velitele Waffen-SS v Čechách a na Moravě. Kromě jednotek SS se zde nacházely také jednotky wehrmachtu, bezpečnostních složek, okupačního aparátu, němečtí civilisté prchající před frontou apod.
Situace se značně zkomplikovala v podvečer 9. května a zvláště pak 10. května 1945, kdy od Příbrami přijížděli do Březnice příslušníci Ruské Osvobozenecké Armády (ROA) – vlasovci. Ti se po zapojení a pomoci Pražskému povstání následně během svého přesunu do americké zóny několikrát ozbrojeně střetli s ustupujícími Němci. K poslednímu konfliktu došlo, když se od Milína přiblížila k Březnici další kolona SS a obě v té době již znepřátelené strany pak svedly tuhý boj o hlavní ústupovou komunikaci do americké zóny. Při přestřelce bylo použito dokonce i lehké dělostřelectvo a minomety. Do bojů zde dne 10. května zasáhli proti Němcům také příslušníci Březnické místní revoluční gardy, kteří se snažili zabránit Němcům v průjezdu městem. To však vyvolalo u Němců ještě větší agresivitu. Dne 10. května 1945 nejdříve přijeli do Březnice v dopoledních hodinách průzkumníci ze 4. americké tankové divize s 12 lehkými tanky a doprovodnými vozidly a v odpoledních hodinách pak také sovětští průzkumníci. Pověření američtí a ruští důstojníci se dohodli, že až do příjezdu hlavních sil Rudé armády bude v Březnici střežit motorizovaná jednotka Američanů. Následujícího dne, tj. 11. května 1945 v odpoledních hodinách, se v Březnici objevili první jednotky Rudé armády - tankové skupiny majora D. Plotnikova.
Když se hlavní ústupová trasa ve směru na Písek a Strakonice stala neprůjezdnou, rozhodl se fanatický nacista generál Pückler vybudovat zde opěrný rajón. Již dne 9. května 1945 dal příkaz jednotkám zadního voje v oblasti Slivice a Milína vytvořit narychlo tři obranná pásma. Technika, včetně tanků, děl a minometů, byla rozmístěna po obvodu milínské kotliny a mezi stanovišti těžké techniky se zakopala na strategických místech německá pěchota. Při této činnosti, která byla v příkrém rozporu s podepsanými podmínkami německé kapitulace, docházelo k terorizování okolního civilního obyvatelstva. Teprve úder sovětských vojsk 11. května 1945 v odpoledních a nočních hodinách znamenal definitivní konec bojů. Po předchozím průzkumu terénu byl proveden silný dělostřelecký přepad pomocí děl a kaťuší, který byl následovaný útokem pozemních vojsk. Teprve asi ve 3 hodiny ráno 12. května 1945 utichla u Slivice střelba, Němci opustili své pozice a vzdali se. Tím vlastně skončila 2. světová válka v Evropě.
7. Koncentrační tábor
Na závěr článku se nelze nezmínit o tom, že v prostoru obce Hradišťko se nacházel jeden z nejhorších koncentračních táborů zřízených v prostoru cvičiště „SS-Truppenübungsplatz Böhmen“.
- SS Oberführer Klein Emil, velitel školy SS, Dresden, Hellerhofstrasse 35
- SS Sturmbannführer Boden Wolhelm, nar. 30.11. 1911, Lewerkusen
- SS Hauptsturmführer Foerster Karl, nar. 20.2. 1905, Meissen Elbe, grundmannstrasse 3
- SS Hauptsturmführer Wendler Willy, anr. 30.5. 1908, Dresden, N.23, Moritzburgerstrasse 42
- SS Hauptsturmführer Paduch Karl, nar. 14.9. 1900, Dresden, N.23, Hellerhofstrasse 35
- SS Sturmbannführer Held Ervin, nar. 10.9. 1914, Ulm, Rosensteinweg 8
- SS Sturmbannführer Lange Erwin - dával příkazy k vyvraždění příslušníků koncentračního tábora.
8. Příslušníci SS, kteří pobývali na SS Pionier Schule "Hradischko"
Hsf. Willy Wendler
Narozen 31.05.1908 v Niederschlemma / Sachsen zemřel: 12.01.1993
Číslo v SS: 9369
Číslo v NSDAP: 311843
Hodnosti:
- Ustuf - 09.11.1933
- OStuf - 20.04.1938
- Povýšen do hodnosti Hauptsturmführer: 9.11.38
Vyznamenání:
- Čestný kord (Ehrendegen)
- Čestný prsten SS (TK-Ring - Totenkopfring der SS)
- SA-sportovní odznak (SA-Sportabzeichen)
- Říšský sportovní odznak (Reichssportabzeichen)
- Člen organizace „Pramen života“ (Lebensborn)
944 jako aktivní vůdce při Wirtschaftsverwaltungsdienst
Služba:
- 00.06.1935 3./Pi.Btl. SS-VT ( SS-Ustuf. )
- 00.05.1940 Chef 2./Pi.Btl. 2 ( SS-Hstuf. )
- 00.06.1942 Chef 2./Pi.Btl. 1 ( SS-Hstuf. )
- 00.02.1943 určen jako velitel Pi.Btl. 10 ( SS-Hstuf. )
- 00.06.1944 4. SS-Bau-Brig. ( SS-Hstuf. )
S. 32 ( Zitat ):
Ein ehemaliger Angehöriger des SS-Pionier-Bataillons 10 erinnert sich an die Formierung des Bataillons:
"Pionierschule der Waffen-SS in Hradischko, Anfang Januar 1943. Zum ersten Mal trafen sich die für das neue Pionier-Bataillon vorgesehenen Führer. SS-Hauptsturmführer Wendler wurde Kommandeur. Wir schauten uns an und glaubten, dass wir gut zusammen passten. Die Kompanien wurden aufgestellt. Der Dienst begann, Waffenausbildung, Sperrdienst, Fahrschule. Eines Tages kam es es zu folgendem Vorfall: Nach einem Besuch von Inspektion 5 wurden alle Führer des Bataillons, außer SS-Hauptsturmführer Wendler in den Hörsaal befohlen. Platzverteilung wie bei einer Klausurarbeit und Aufsicht durch Führer der Schule. Eine beklemmende Atmosphäre griff um sich. Eine ganze Reihe von Fragen, die unseren Kommandeur und unsere Führer betrafen, wurden uns zur schriftlichen Beantwortung vorgelegt. Abschließend wurde uns mitgeteilt, dass Fragen zwecklos, der Besuch von Prag außerdienstlich untersagt und Nachforschungen nach Wendler ausdrücklich verboten seien. Das war ein Schock für uns. Auf irgendeine Weise war es mir möglich geworden, unseren guten Wendler gegen Mitternacht in einer kleinen psychopathischen Station in Prag zu finden. Diese Vorgänge brachten tiefes Misstrauen in uns.
Als Nachfolger des Kommandeurs wurde SS-Hauptsturmführer Benz vorgestellt, mit dem im April dann auch die verlegung des Bataillons nach Frankreich erfolgte.
SS-Hauptsturmführer Wendler verabschiedete uns am Zug und versprach bald nachzukommen. ..."
Emil Lohrmann (resp. Milan Lorman)
Milan Lorman se narodil 27. dubna 1924 v rodině potomků německých přistěhovalců (z Vestfálska) v obci Kračunovce na východním Slovensku, kde jeho otec učil na základní škole. Později se rodina přestěhovala do obce Lazy pod Makytou. V letech 1936-38 studoval na gymnáziu v Košicích, po okupaci Košic maďarskými jednotkami v říjnu 1938 dostudoval v Bardějově. Zde v roce 1942 úspěšně složil maturitní zkoušku. V roce 1942 nastal důležitý zlom v životní dráze Milana Lormana – jeho otec, učitel Viktor Lorman, přijal místo na německé menšinové škole v Mníšku nad Hnilcom jako náhrada za německé učitele, kteří museli narukovat do německé armády. S tímto rozhodnutím také souviselo přejmenování celé rodiny podle jejich německých předků – Lohrmannů – a z Milana Lormana se tak skoro „přes noc“ stal Emil Lohrmann. V září 1942 nastoupil coby čerstvý absolvent na své první pracovní místo ke společnosti Dunajplavba ve Vídni, kde sloužil jako účetní (Zahlmeister) - nejprve na lodi M.S. „March“ a později na M.S. „Kamp“. Po neshodě s maďarským kapitánem je Emil Lohrmann v prosinci 1942 bez prostředků a dokladů vyhozen z lodi v přístavu Moháč (Maďarsko). Po strastiplné cestě přes Vídeň se Emil Lohrmann nakonec dostal zpět ke své rodině do Mníšku, kde ho však v únoru 1943 zastihla další Jobova zvěst, která měla na dlouhý čas ovlivnit jeho další osud. Osobně to popisuje takto:
„V Mníšku som bol asi dva mesiace, keď jedného dňa, vo februári, mi otec ukázal list, ktorý práve dostal z nejakého nemeckého úradu.... V skrátenej forme obsah toho listu bol takýto: Kamerad Lohrmann, máš doma syna, ktorého Tretia Ríša potrebuje na fronte. Očakávame od Teba aby si ho presvedčil o jeho povinnosti prihlásiť sa ako dobrovoľník do radov našich ozbrojených síl. V prípade, že on tak neurobí, prídeme k záveru, že Vaša rodina nie je dosť patriotická a nezaslúži si sociálne príplatky z ríšskych zdrojov.... Otec mi povedal, že on ma o ničom presviedčať nebude, ale bolo jasné, že od mojej reakcie závisí, či moje sestry budú alebo nebudú môcť pokračovať vo svojich štúdiách. Ja som teda mal na výber – podrobiť sa tomuto nátlaku, alebo sa vzoprieť, poškodiť rodinu a nakoniec, možno ešte pred koncom toho istého roka, narukovať do slovenskej armády a predsa sa len ocitnúť na ruskom fronte.... A tak som sa asi o mesiac, 23-ho marca 1943 “dobrovoľne” prihlásil v Poprade na určenej adrese a odtiaľ som cestoval vlakom do Drážďan s ďalšími asi šesťdesiatimi “dobrovoľníkmi”.“
Po příjezdu do kasáren v Drážďanech je nováčkům odebrána krev a ihned na to je jim pod levou paži vytetováno písmo jejich krevní skupiny. V Drážďanech je Emil Lohrmann přidělen k 1. SS Pionier Ausbildungs und Ersatz Bataillon, kde prodělal základní tříměsíční pořadový a ženijní výcvik ve Wildermannových kasárnách (Wildermann Kaserne). V červnu/červenci (?) 1943 se Emilova rota přesunula do Čech, kde ve Výcvikovém prostoru SS „Benešov“ (Truppenübungsplatz der Waffen SS "Beneschau") dokončila během dalších tří měsíců svůj bojový výcvik. Rota byla ubytována v budově školy v obci Davle jižně od Prahy a každý den docházela do Ženijní školy SS v Hradištku (SS Pionier Schule „Hradischko“).
V srpnu 1944 byl Emil Lohrmann jako jeden z nejlepších střelců roty odeslán ještě s několika dalšími vojáky na třítýdenní odstřelovačský kurs v Čechách. Výcvik probíhal opět ve Výcvikovém táboře SS „Beneschau“, konkrétně ve Škole SS pro odstřelovače (SS Scharfschützenschule) umístěné v Lešanech a Břežanech (byla součástí SS Panzergrenadier Schule Prosetschnitz). Po absolvování kursu obdržel Emil Lohrmann odstřelovačskou pušku a přes Prahu a Soluň odcestoval zpět do Řecka.
17. dubna 1945 během ústupu padl Emil Lohrmann do sovětského zajetí. Během několika minut se mělo rozhodnout o jeho osudu – v takových chvílích rozhodují drobnosti a povahy lidí na obou stranách. Emil Lohrmann, ač příslušník SS, z čehož ho jasně usvědčovaly výložky s runovými znaky na límci, měl štěstí. Po ošetření byl podroben výslechu a druhý den odeslán spolu s ostatními zajatci na nákladních autech do města Schwiebus (dnes Świebodzin, Polsko), cca
Siegfried Brosow
Lehmgrübner, Hans
Vojesnká hodnost: poručík?
Narozen: 24. Juli 1924
Padlý/Pohřešovaný: neznámé
V ženijní kronice jednotky Leibstandarte lze najít jméno Lehmgrübner. Je uvedeno v seznamu pohřešovaných, ale bez údajů místa a času a bez služební hodnosti. Patřil buď ke 2., 3. nebo 4. rotě a nebo k mostnímu pracovnímu oddílu.
Americký Němec v jednotkách SS a ve vztahu ke škole v Hradištku:
Josef Awender
Narozen ve Philadelphii 8. srpna 1913
Otec Paul Awender z Rumunska
1913-1922 ve Philadelphii
1922-1932 v Rumunsku
Oženil se 9. června 1943 v Berlíně
Práce od 23.2.1934 do 5.5.1934
Státní zkouška z medicíny v roce 1938
Říšská služba – jednotky Waffen-SS od 4.9.1939
Hodnosti: UStuf. …………1.8.1940
OStuf………….20.4.1941
HptStuf ……….9.11.1943
Zdravotní inspektor vojsk SS (San.Insp. der Waffen-SS)
Pionierschule der Waffen-SS Hradischko
10.SS-Pz.Gren.Division
SS-Pi.Ausb.Btl.2 ……………………SS-Ostubaf. Fritz Pusch (1943)
SS-Pi.Ausb.Btl.3 ……………………SS-Stubaf. Kurt Albers (1943)
V únoru 1944 potom byl v SS-Pi.Ers./Ausb.Btl.1 (SS-ženijní výcvikový a záložní prapor 1), jenž byl součástí SS-Pi.Ers./Ausb.Reg.1 (SS-ženijní výcvikový a záložní pluk 1) pod velením velitele jménem Hugo Eichorn.
Zdroje článku:
1) books.google.cz
2) www.lexikon-der-wehrmacht.de/
3) Antonín Robek: Lidé bez domova, Praha, 1980
4) www.ritterkreuztraeger-1939-45.de/Waffen-SS/B/Brosow-Siegfried.htm
5) www.fronta.cz/milan-lorman
6) www.fronta.cz - diskusní fórum
7) forum.balsi.de/index.php?topic=324.0
8) Gordon Williamson: Waffen SS, Computer Pres, a.s., 2007
9) Chris Bishop: Divize Waffen-SS 1939 - 1945, Svojtka&Co. s.r.o.,2008
10) Vojenský historický archiv Praha
11) Fondy Národního archivu v Praze
