Zánik cvičiště Waffen SS na Benešovsku
Zánik vojenského cvičiště vojsk SS na Benešovsku
1. Úvod
V tomto článku bych chtěl stručně popsat skutečnosti, které se týkaly Benešovska během blížícího se konce 2. světové války. Týká se to především ustanovení ilegálního Okresního národního výboru (ONV) v Benešově a posléze důležitých a složitých jednání mezi velitelstvím cvičiště vojsk SS na Benešovsku (SS-Truppenübungsplatz „Böhmen“/SS-Truppenübungsplatz „Beneschau“) a tímto ONV. Tato jednání prakticky vedla k ukončení činnosti tohoto cvičiště a k odsunu vojsk SS z Benešovska a Vlašimska a z prostoru samotného cvičiště.
Mapa SS-Truppenübungsplatz „Böhmen“/SS-Truppenübungsplatz „Beneschau“
2. Blíží se konec války
Hlídky SS, zesílené již 4. května, obsadily v poledne 5. května nejen ulice Benešova, ale i všechny výpadové spoje z města, tj. silnice, cesty, železniční trať. Generál Karrasch v té době udržoval v prostoru cvičiště podle některých údajů 25.000 až 35.000 SS-manů v bojové pohotovosti (podle jiných údajů jich bylo „jenom“ něco kolem 20.000).
Okresní národní výbor v Benešově byl ustanoven ilegálně asi v polovině dubna 1945. Tento výbor byl složen jednak z důstojníků bývalého československého vládního vojska, jednak z příslušníků různých odbojových skupin a z pokrokových vlastenců. Výbor byl nakonec 13-ti členný a předsedou se stal na základě vzájemné dohody L. Bartoň, člen KSČ.
Přestože rozhlasové vysílání z Prahy po vypuknutí povstání dne 5. května 1945 vyzývalo k ozbrojenému odporu vůči německým okupantům, bylo na jednání ONV rozhodnuto, že vzhledem ke složitosti situace na nedalekém SS cvičišti ozbrojené povstání jako takové nevypukne. Bylo ale rozhodnuto, že veškeré úsilí musí být přesto nasměrováno k podpoře bojující Prahy a všemi prostředky musí být zabráněno tomu, aby Němci mohli poslat posily německé pražské posádce. Tak například bylo zabráněno tomu, aby plně vyzbrojený vlak s tanky a děly vypravený z Týnce nad Sázavou dojel přes Čerčany až do Prahy. Vlak byl zastaven před Mnichovicemi na hradle, kde na něj zahájili ozbrojení občané Mirošovic a Mnichovic palbu a současně vyzvali velitele vlaku ke kapitulaci. Němci palbu opětovali a současně dal velitel vlaku pokyn k jízdě zpět. Po odjezdu vlaku občané přerušili na několika místech v tomto prostoru železniční trať. Ozbrojená vlaková souprava se k večeru 5. května sunula zpět, ale směrem do Benešova, kde byla jediná vhodná rampa ke složení tanků a děl. Mezitím se podařilo skupině občanů z obce Mrač a železničářům uvolnit koleje v lese před Tužimkou, takže lokomotiva a 3 vagóny vlaku následně vykolejily. Při střelbě z vlaku byl zasažen mračský listonoš Jaroslav Ehl, který pak za 5 dní na následky zranění zemřel. Teprve pozdě v noci se podařilo Němcům vrátit zbytek vlakové soupravy zase zpět do Čerčan na nádraží. Tanky z vykolejených vagónů musely jet do Čerčan po pražcích. V Čerčanech bylo provedeno obtížné vykládání, jež skončilo až 6. května v odpoledních hodinách. Protože se vojenská technika nedala přepravovat směrem na Prahu po železnici, vrátily se tanky z čerčanského nádraží zpět do prostoru cvičiště, takže do bojů o Prahu vůbec nezasáhly.
3. Zahájení jednání
Již 4. května 1945 došlo k prvním předběžným jednáním mezi členem národního výboru Dr. Schenkem a německým okresním hejtmanem Dr. Laumannem o možných podmínkách převzetí veřejné správy a tím i odpovědnosti vůči českým lidem v Benešově a celém okrese. Tato jednání pak pokračovala v noci z 5. na 6. května pod záminkou udržení klidu ve městě s cílem odstranění zostřených opatřeních vojsk SS, zvláště pak o činnosti vojenských hlídek SS ve městě. Hejtman Laumann byl dokonce ochoten odjet v průběhu dopoledne 6. května na Konopiště a s velitelem vojsk SS a současně velitelem cvičiště SS-Truppenübungsplatz „Böhmen“ SS-Brigadeführerem a generalmajorem Waffen SS Karraschem projednat jednak tyto otázky a jednak dohodnout jednání mezi zástupci velitelství vojsk SS a zástupci ONV. V té době však generál Karrasch toto jednání ještě razantně odmítl. Tehdy ještě pohrozil, že o nějaké kapitulaci vojsk SS nemůže být ani řeči, že každý pokus o povstání a nebo jen jakéhokoli neklidu či násilné činnosti vůči německým vojskům v prostoru cvičiště potlačí se vší tvrdostí a brutalitou. Řekl, že tyto akce budou potřeny v „krvavé lázni“ (Blutbad), při čemž dokonce využije i ženy a děti jako rukojmí. Současně oznámil, že navíc připravuje i zákaz vycházení z domů.
Lze konstatovat, že generál Karrasch cíleně odmítal jakákoli jednání se zástupci ONV až do té doby, kdy začalo bezprostředně hrozit v důsledku blížící se východní fronty, že vojska SS z prostoru cvičiště nebudou mít dostatečný prostor a čas k ústupu směrem na západ do amerického zajetí. V té době patrně ještě neměl k dispozici přesné zprávy o tom, kde se již americká vojska nacházejí a kterým přesným směrem mají tedy jeho vojska ustupovat.
Květnové povstání a příchod Rudé armády
V noci ze 7. na 8. května (někde se píše, že již v průběhu dne 7. května) však generál Karrasch náhle změnil své rozhodnutí a prostřednictvím okresního hejtmana kontaktoval ONV, že je ochoten k určitým drobným ústupkům. Tento návrh byl ale prakticky již v době, kdy velení německé skupiny vojsk „Mitte“ upustilo od plánu (kvůli ozbrojenému povstání českého lidu především v Praze) zastávaného ještě 4. května, že se ve středních Čechách budou bránit ještě asi 2 týdny a pak celé německé vojsko ustoupí v boji na západ, aby se vyhnulo ruskému zajetí. Velitel německé armády současně dne 8. května (podle některých informací to bylo patrně již v noci ze 7. na 8. května) poslal generálu Karraschovi zprávu o tom, že vlivem rychlého postupu Rudé armády je situace na bojišti velmi kritická. Generál Karrasch byl patrně informován i o jednáních mezi veliteli ruské a americké armády o tom, že se řeka Vltava stane jakousi dělící hranicí mezi spojeneckými vojsky a Rudou armádou. Proto směr na západ byl i směrem pro ústup vojsk SS z prostoru cvičiště. S těchto důvodů byl najednou generál Karrasch více ochotný k jednání a snažil se rychleji vyjednat s ONV v Benešově volný odchod svých jednotek SS, které byly soustředěny v jednak v prostoru cvičiště a jednak v sousedních posádkách. Současně již v průběhu dne 8. května se některá vojska SS počala urychleně stahovat směrem na západ do amerického zajetí, aby tak rovněž uvolnily prostor pro ustupující německé frontové jednotky.
Po 14. hodině (podle některých údajů to bylo přesně v 15:00 hod) dne 8. května se sešli v budově okresního úřadu zástupci ONV v čele s jeho předsedou L. Bartoněm, dále vedoucí důstojnické skupiny a současně velitel vojenského podzemního odbojového hnutí štábní kapitán Karel Volevecký, okresní velitel četnictva, německý okresní hejtman Dr. Laumann a někteří další úředníci okresního úřadu (J. Dráb, V. Hluchovský, J. Veselka). Přítomen byl i starosta města Dr. Krejza. Na úvod jednání Dr. Laumann informoval, že SS-Brigadeführer Karrasch povoluje vyvěsit československé státní vlajky, ale nedovoluje však strhávat německé nápisy. Česká strana se s tímto však nespokojila a přednesla své požadavky týkající se evakuace jednotek SS z města a převzetí civilní a vojenské moci. Protože Dr. Laumann sdělil, že o tomto může rozhodnout pouze sám SS-Brigadeführer Karrasch, bylo telefonicky domluveno jednání na Konopišti. Členům české delegace byla zaručena osobní bezpečnost.
4. Požadavky ONV
V 15:40 hod odjela delegace za účasti zástupce ONV Dr. Schenka a velitele důstojnické skupiny škpt. Voleveckého na Konopiště. Tato delegace byla doprovázena starostou města Dr. Krejzou a Dr. Laumannem, který před tím v Benešově abdikoval na funkci německého okresního hejtmana. Podporučík Dráb byl v Benešově ustanoven zástupcem škpt. Voleveckého pro případ, že by bylo nutno přijmout okamžitá rozhodnutí pro případ zatčení či popravení vyjednávačů. V té době si nemohl být nikdo jist, co případně Karrasch či esesáci provedou a jak se k české delegaci zachovají.
Po příjezdu na Konopiště byli parlamentáři odvedeni do budovy bývalé pošty, kde byl hlavní Karraschův stan (viz následující obrázek).
Delegace již byla ve velké místnosti očekávána samotným generálem Karraschem, jeho zástupcem SS-Obesrsturmbannführerem Hauprichem a byl zde i jakýsi Unterscharführer jako zapisovatel. Když zástupci delegace přednesli první požadavek na bezpodmínečnou kapitulaci, odpověděl okamžitě Hauprich, který vlastně za německou stranu vedl vyjednávání, že „ani Čechům a ani Rusům nebudou SS útvary kapitulovat za žádnou cenu. Budou-li kapitulovat, tak jen Američanům…“. Nato předal jménem české delegace škpt. Volevecký generálu Karraschovi následující podmínky:
- Zastavit vysílání posil na Prahu.
- Zastavit boj s partyzány v prostoru Lukavec a jednotky z celého Vlašimska stáhnout na cvičiště.
- Ihned evakuovat jednotky SS z Benešova a Vlašimi a ponechat kasárna a sklady zcela neporušené.
- Odejít v jediném pochodovém proudu na západ přes Vltavu a tam se bez boje vzdát spojencům.
- Nevyhodit vojenské a vojskem obsazené objekty do povětří, jak byl projeven úmysl.
- Zanechat neporušená všechna veřejně prospěšná zařízení, jako vodárny, elektrárny, mosty, železnice apod.
- Předat ihned část zbraní národnímu výboru.
- Nepodniknout žádné násilné činy proti civilnímu obyvatelstvu.
- Pro kontrolu dodržení podmínek ze strany SS a odsunu přes Vltavu půjdou s útvary SS čsl. důstojníci.
Po delším projednávání, debatování a upřesňování jednotlivých bodů byly tyto podmínky generálem Karraschem sice přijaty, ale s určitými požadavky. Zde se patrně ukazuje určitá nedostatečná informovanost české delegace o rychlosti postupu Rudé armády a o celkové situaci, neboť se snažili přimět k odchodu nacistická vojska SS za každou cenu, pouze s tou výhradou, že je nutné zabránit případnému vraždění českého obyvatelstva a ničení majetku. Současně se ještě v té době snažili zabránit i přesunům vojsk SS jako posil směrem ku Praze a také uvolnit prostor pro postupující Rudou armádu tak, aby se v tomto místě vojska SS nechtěla zastavia a nezačala se urputně bránit. Tato snaha je právě vidět z výše uvedených podmínek.
5. Požadavky velitelství cvičiště SS
Vzhledem k výše uvedenému jsou proto zajímavé naopak podmínky Karraschovy, které jsou z hlediska vojensko-taktického právě ke skutečnému stavu vojenské situace ve středních Čechách ke dni 8. květnu 1945 poměrně dobře promyšleny. Těžily určitým způsobem patrně z některých mylných či nepřesných představ zástupců české delegace o skutečné frontové situaci. Podmínky resp. požadavky generála Karrasche byly tedy následující:
- Zaručení hladkého přesunu jednotek SS přes Vltavu národním výborem. Z české strany nebude podniknuta žádná bojová akce, která by tento odsun rušila a přítomní čsl. důstojníci odstraní eventuálně vzniklé konflikty. Z malých přestřelek a incidentů nebudou z německé strany vyvozovány důsledky a represálie.
- V případě, že by byly útvary SS napadeny, vyhodí silný německý zadní voj všechny objekty v Benešově a na cvičišti SS do vzduchu. (Toto nebylo podmínkou, ale pouze Karraschovou poznámkou).
- Národní výbor přejímá péči o německé civilní uprchlíky (ženy a děti) z východního Slezska, umístěné v Benešově.
- Ze zbraní uvolil se generál Karrasch předat 300 pušek a po 120 nábojích, 10 čs. kulometů T 26 s 10 000 náboji, 10 pancéřových pěstí, 1 vozidlo s 2 pohyblivými kulomety a 1 flak ráže
2 cm se střelivem, 8 automatických pistolí s 800 náboji a 4 pistole. Tyto zbraně budou předány 8. května ve 20:00 hod zplnomocněným zástupcům národního výboru. - Nákladní vozy zabavené vojsky SS v okrese Votice a Benešov budou podle možnosti předány v oblasti, kde se ústupová kolona setká s Američany, doprovázejícím čs. důstojníkům.
- Velitelé dislokovaných jednotek podléhajících velitelství SS cvičiště „Böhmen“ budou vyrozuměni, že se musí řídit těmito příkazy. Bude vydán zákaz přestřelek.
- 8. května ve 20:00 hod, kdy začne evakuace cvičiště, převezmou hlídky národního výboru odpovědnost za klid a bezpečnost německého a českého obyvatelstva. Hlídky zbraní SS opustí ráno 9. května okres Benešov.
Z dochovaných zápisků škpt. Voleveckéo z té doby bylo patrno, že členové delegace byli vcelku s výsledkem jednání spokojeni a do určité míry snad i překvapeni náhlou ústupností generála Karrasche. Nikdo z nich ovšem nemohl tušit, že Karrasch touto úmluvou zajišťuje podřízeným jednotkám spolehlivou ústupovou cestu směrem na západ, zcela ve smyslu rozkazu velitele skupiny armád „Mitte“, polního maršála Schörnera. Současně tím viděl krásnou možnost vyklidit v nejbližších hodinách prostor cvičiště v souladu s podmínkami obsaženými v úmluvě – tj. hladký přesun svých vojsk bez jakýchkoliv překážek z české strany, bez zdržení a případných ztrát. Úkol zajišťovat klidný ústup jedním pochodovým proudem vlastně převzali čs. důstojníci pověření ONV.
Směr útoků Rudé armády směrem na cvičiště Waffen SS
6. Smlouva o opuštění cvičištěNaši vyjednávači pak Karraschovi sdělili, že výše uvedené podmínky musí schválit ale celý Národní výbor. Bylo dále domluveno, že k podpisu ujednání znovu přijedou zástupci Národního výboru asi v 19:00 hod na Konopiště. Na zasedání ONV, které bezprostředně následovalo po návratu delegace do Benešova, byly uvedené podmínky jednomyslně schváleny. Z pohledu ONV to bylo prakticky jediné východisko ze situace, která byla prakticky stále ještě plně v rukou asi 20 000 SS-manů ve městě i na cvičišti. Jakýkoliv boj proti nim by měl za následek jen velké oběti na životech a majetku.
K podpisu ujednání odjel až po 19:00 hod škpt. Volevecký spolu s Dr. Ditrichem. K převzetí dohodnutých zbraní jel s nimi škpt. Otruba. Tato úmluva byla na Konopišti podle některých informací kolem 20 hodiny podepsána. Přesto se delegace dlouho nevracela. Proto nastala v Benešově dlouhá doba napjatého čekání, neboť do návratu delegace nesmělo být z české strany podniknuto nic, co by mohlo dohodnuté podmínky zrušit. Mezitím SS-manské skupiny opouštěly město a přitom vykrádaly skladiště a střílely. Podle některých dochovaných informací bylo stříleno z kulometu i před budovou Okresního úřadu a dokonce byl hozen granát pod okno.
Obyvatelé města, kteří již byli informováni o průběhu vyjednávání, však raději vzhledem k nebezpečné situaci nevycházeli z domů. Rovněž vyvěšování státních vlajek se mohlo stát až na pokyn výboru. Teprve až ve 23:15 hod přijelo auto s delegací z Konopiště s podepsaným ujednáním před budovu Okresního úřadu. Ihned byly zajišťovány všechny objekty a budovy, které ještě nebyly zajištěny již dříve po jejich opuštění Němci, byly vyvěšovány státní vlajky, byly přemalovávány německé nápisy. Současně byly vyvěšovány již od 3. května připravené plakáty Národního výboru s přesným programem. Tyto plakáty byly vytištěny v tiskárně pana Hrušky.
O půlnoci odjela z Benešova skupina 4 čsl. důstojníků, kteří měli zajišťovat klidný a bezproblémový odsun vojsk SS až přes Vltavu. Byli to kpt. Gen. štábu Brož a poručící Moravec, Kverka a Hammer. Přes noc byl prakticky celý prostor cvičiště vojsk SS vyklizen a jednotky SS se snažily v dosti velkém spěchu a i zmatku překročit Vltavu v prostoru u Kamýka, aby se co nedříve dostaly k Američanům do zajetí. Že to nebylo ještě tak jednoduché, svědčí i další události, které vznikly například nedaleko města Příbram v prostoru obce Slivice. Ale to je zase jiná kapitola.
České znění úmluvy (její překlad) mezi Velitelstvím cvičiště SS „Čechy“ zastoupené SS - Brigadeführerem a generalmajorem zbraní SS Alfrédem Karraschem na straně jedné a zplnomocněnými zástupci Národního výboru štábním kapitánem Karlem Voleveckým a štábním kapitánem Jaromírem Otrubou na straně druhé je uvedeno na následujících obrázcích.
7. Štábní kapitán Karel Volevecký
Štábní kapitán (následně až podplukovník) KAREL VOLEVECKÝ
(28. 12. 1901 - 7. 11. 1956)
Karel Volevecký se narodil 28. prosince 1901 v Městečku u Benešova.
Veškerý svůj život věnoval vojenské, především zpravodajské službě. Byl důstojníkem československé armády patřící k okruhu poměrně početné skupiny vojáků z povolání, kteří byli zapojeni do zpravodajské služby.
V letech 1934 – 1936 byl zpravodajským důstojníkem ve funkci přednosty tzv. Předsunuté agenturní ústředny R (PAÚ) - Richard v Lučenci na Slovensku.
Od 1. října 1936 byl nadále zpravodajským důstojníkem, ale v souvislosti s reorganizací výzvědného zpravodajství se stal členem Výzvědného střediska Bratislava. I nadále působil jako přednosta PAÚ Richard, která nově působila v Bánské Bystrici.
V roce 1937 sloužil stále ve shodné funkci v hodnosti štábního kapitána.
V roce 1938 byl pak přeložen k Agenturnímu pátracímu středisku Praha, kde působil jako přidělený důstojník. Po neslavné a zrádcovské Mnichovské dohodě byl zapojen do další tajné výzvědné činnosti, která ale byla v té době již oficiálně zakázána. Jako člen úzkého okruhu zasvěcených osob i nadále zpravodajsky pracoval v tzv. Agenturním pátracím středisku, ale nyní proti fašistickému Německu. Následně byl velitelem protinacistického odboje v Benešově a v jeho blízkém okolí. Jeho podzemní vojenská odbojová skupina byla složena především z bývalých příslušníků československého vojska.
Dne 7. srpna 1947 byl jmenován čestným občanem města Benešov. Dlouhou dobu bydlel v Benešově ve Školní ulici číslo popisné 82. Zemřel dne 7. listopadu 1956 v Benešově a poté byl pochován na místním městském hřbitově.
Hrob na hřbitově v Benešově
8. Zrušení cvičiště vojsk SS na Benešovsku a další postup
Na základě dochovaného novinového článku týkajícího se prostoru cvičiště vojsk SS lze konstatovat následující skutečnosti.
Neprodleně po odchodu jednotek SS z prostoru cvičiště byla provedena jeho informativní prohlídka. Při tom byl zjištěn velmi žalostný stav tohoto kraje. Po provedení úvodní prohlídky byly prováděny další, již podrobnější prohlídky, které konstatovaly, že ve zmíněném kraji byla obytná stavení většinou bez podlah a oken (poznámka autora: protože podlahy i okna byly ze dřeva, bylo vše použito pro dělání ohňů za účelem vaření a topení – toto tvrzení je doloženo informacemi rodinných příslušníků autora tohoto článku, kteří to přímo zažili). Mnohé vesnice z větší části lehly popelem, obytné i hospodářské budovy byly z velké části poničeny zejména v cílových střeleckých prostorách cvičiště střelbou z těžkých zbraní. Dále bylo při obhlídkách konstatováno, že obnova zabraného území bývalého cvičiště si vyžádá vypětí ze všech sil, ať to budou odborní dělníci nebo organizátoři nové výstavby. Protože místní technické oddělení okresního úřadu svými silami nestačilo ke zdolání tohoto úkolu, byla vytvořena stavební správa bývalého cvičiště se sídlem v Benešově. Toto nové uspořádání vyšlo z popudu předsedy ONV pana Bartoně, který byl rovněž stavebním odborníkem.
Po prvotní informativní prohlídce byly rozesílány jednotlivým obcím dotazníky, které pak měly sloužit k rychlému zjištění potřeby stavebního materiálu. Dotazníky se měly vrátit do 14. července 1945 Stavební správě ONV zabraného území v Benešově.
Dále bylo v té době konstatováno, že „Návrat do postižených míst bývalého cvičiště jest nevábný.“ Celé cvičiště zaujímalo rozlohu přibližně 430 km2 a bylo v samém srdci Čech Postiženo bylo celkem 62 obcí. Podle dalších informací z té doby začal v daném prostoru pracovat Státní zdravotní ústav na bakteriologickém výzkumu studní, neboť nacisti naházeli do studní fekálie a zdechliny. Proto byli vracející se obyvatelé vyzíváni, aby přísně dodržovali pokyny této zdravotní služby. (Poznámka autora: studna v původním rodinném domku prarodičů v obci Úročnice čp. 9, odkud byli právě z důvodu zřízení cvičiště vojsk SS vystěhováni do obce Pecerady, byla po jejich návratu zpět plná různých osobních zbraní – pistolí, samopalů, pušek, granátů, velkého množství různých nábojů atd.).
Po prvotní prohlídce bylo území cvičiště rozděleno na 4 oblasti:
- oblast určená pro rekreaci u řeky Vltavy;
- prostory určené pro pastvu a chovný dobytek severně a západně od Neveklova;
- oblast pro drobnou zemědělskou údržbu u řeky Sázavy;
- jako obilnářsko-bramborářská oblast na Benešovsku a Neveklovsku.
Dále bylo v novinovém článku konstatováno, že - cituji „Nepřehledná a nebezpečná místa na okresních silnicích byla odstraňována a stavení zvlášť označená budou zbourána. Rovněž se tak stane s budovami, které stavebně nevyhovují. Mnozí obyvatelé se proto již dnes rozhodli k přesídlení do pohraničí.“ Na základě pozdějších údajů a to včetně zjištěných statistických je ale nutné uvést, že právě tuto možnost nakonec mnoho rodin v té dané době nevyužilo. Raději zůstávaly na i když mnohdy poměrně dosti poničených rodinných usedlostech a pozemcích.
V závěru článku pak bylo přislíbeno, že obyvatelům cvičiště nebude upřena jistá přednost při předávání zařízených statků a usedlostí v českém pohraničí. Zcela na konci novinového článku pak byla uvedena informace, že „Přemisťovací službu opravdu zdatných zájemců soustřeďuje – Zemědělské oddělení ONV v Benešově.“
9. Závěr
Tento článek byl sepsán na základě některých poměrně nově získaných historických dokumentů a to včetně článků ve starých benešovských novin. Snažil jsem se stručně popsat historické skutečnosti, které souvisely jednak s ukončením činnosti cvičiště vojsk SS na Benešovsku a jednak se složitým průběhem vyjednávání mezi zástupci Okresního národního výboru v Benešově a zástupci velitelství tohoto cvičiště. Toto vyjednávání se týkalo především bezpečného odsunu velkého množství příslušníků jednotek SS jednak ze samotného města Benešova, ale především právě z prostoru tohoto cvičiště. Bohužel, některé časové údaje zjištěné z různých dochovaných dokumentů se mírně liší a to přestože jsou čerpány z dokumentů, které vznikly nedlouho po této situaci (tj. v časovém období červen resp. červenec 1945).
Jsem však přesvědčen o tom, že až tak moc nezáleží na skutečnosti, zda se daná konkrétní situace stala v poledne, odpoledne či až večer toho konkrétního dne, ale je důležité, že vůbec tato situace nastala. Proto z pohledu uplynulých 65 let od té doby je nutné se na tyto časové nesrovnalosti dívat s určitým nadhledem. Důležitý je především ten fakt, že nedošlo k dalším zbytečným ztrátám na lidských životech už tak utrápeného a utiskovaného českého lidu a že nedošlo k další devastaci majetku v již tak dosti poničeném prostoru cvičiště.
Osvobození města Benešova pak nastalo nedlouho po odchodu německých vojsk, tj. prakticky dne 9. května 1945, kdy první oddíly Rudé armády přijely do města směrem od Vlašimi.
Vítání Rudé armády v Benešově
Použité zdroje informací:
a) http://forum.axishistory.com
c) Kokoška Stanislav: Cvičiště zbraní SS Böhmen 1942 – 1945
d) Archiv bezpečnostních složek, fond 325 (fotky překladu smlouvy mezi ONV a velitelstvím cvičiště Waffen SS)
e) Vojenský historický archiv Praha
f) Národní archiv Praha
Autor: Velč
