21. Waffen-Gebirgs Division „Skanderbeg“ (albanische Nr. 1)

21. Waffen-Gebirgs Division der SS „Skanderbeg“ (albanische Nr. 1) – 21. horská Waffen divize SS „Skanderbeg“ (albánská č. 1) byla založena dne 17. dubna 1944. Její hlavní úlohou byl boj s partyzány na území Kosova a Makedonie. Své jméno „Skanderbeg“ obržela podle albánského hrdiny z 15. století Iskandera Bega, který vyhnal bojovníky Osmanské říše z území Albánie. Od roku 1939 do roku 1943 byla Albánie okupována Italy, ale na venkově měli takřka volný pohyb komunističtí partyzáni. Když se v září 1943 Itálie vzdala, italské okupační jednotky v Albánii složily své zbraně do rukou partyzánů a německé jednotky se okamžitě přesunuly k zajištění Albánie pod vlastní moc.

V dubnu 1944 bylo povoleno sestavit muslinskou divizi SS, aby bojovala s partyzány. Počáteční nábory pocházely z řad etnicky albánského obyvatelstva v oblasti Kosova. Při náboru bylo z původních 11 398 rekrutů schopno narukovat 9275. Do Waffen-SS nakonec vstoupilo 6491 etnických Albánců, kteří doplnili mužstvo. Jádro nové divize tvořilo 300 etnických Albánců z 13. Waffen-Gebirgs Division der SS „Handschar“ (kroatische Nr. 1), Volksdeutsche (Němci žijící mimo území Německé říše) a důstojníci převelení ze 7. SS-Freiwilligen-Gebirgs Division „Prinz Eugen“.

Přestože v červnu měla divize pouhých asi 6 000 mužů, již v červenci 1944 byla nasazena do operace „Graufgänger“ proti Titovým partyzánům v Černé Hoře. Následně byla pověřena ostrahou chromových dolů blízko Kosova. Po velkém tlaku partyzánů v prostoru nasazení mnoho příslušníků divize dezertovalo. Na počátku října 1944 měla divize pouze asi 4 900 mužů, ale pouze asi 1 500 jich bylo bojeschopných. Přestože se prováděly nové nábory, ty ale byly bez úspěchu, takže byla divize k 1. listopadu 1944 oficiálně rozpuštěna. Její zbývající mužstvo bylo převeleno k divizi „Prinz Eugen“ jako bojová skupina „Skanderbeg“.

Manžetové pásky:

V omezeném počtu byla vydána a používána strojově tkaná manžetová páska s nápisem „Skanderbeg“.

22. SS-Freiwilligen-Kavallerie-Division „Maria Theresia“

22. SS-Freiwilligen Kavallerie Division „Maria Theresia“ – 22. dobrovolnická jízdní divize SS „Maria Theresia“ byla vytvořena v květnu 1944, když její sestavení bylo povoleno v prosinci 1943. Jádro tvořil SS-Kavallerie Regiment 17 z 8. SS-Kavallerie Division „Florian Geyer“. Mužstvo doplnili dva nově sebrané dobrovolnické pluky maďarských Volksdeutsche, kteří byli původně odvedeni do maďarské armády. Divizním znakem byla chrpa, jež byla oblíbenou květinou Marie Terezie.

Do srpna 1944 byly pluky SS-Kavallerie-Regiment der SS 17 a SS-Kavallerie-Regiment der SS 52 přiřazeny ke Kampfgruppe „Wiedemann“. S ní se přesunuly do župy Arad v Rumunsku, kde během prvního boje padl velitel Kampfgruppe Wiedemann a nahradil ho SS-Hauptsturmführer Anton Ameiser. Zanedlouho byla, nyní již Kampfgruppe „Ameiser“, obklíčena Rudou armádou u města Arad. Část Kampfgruppe se pod velením SS-Hauptsturmführera Harry Vandiekena probila k řece Harmas, přeplavala ji a dostala se do německých linií. Druhá část, pod velením SS-Hauptsturmführera Antona Ameisera, se měsíc probíjela 200 km k německým liniím, což se jí nakonec 30. října podařilo jižně od Budapešti. Přežilo pouze 48 mužů.

 V říjnu byl zárodek divize posílen příjezdem 53. dobrovolnického jezdeckého pluku SS (SS-Freiwilligen Kavallerie-Regiment 53). Koncem října 1944 byl divizi přerušen výcvik, který měla u města Debrecín a poté byla poslána do Budapešti, kde měla posílit obranu. Zde se spolu s divizí „Floryan Geyer“ dostala do prudkých bojů a 24. prosince 1944 byla v Budapešti, spolu s dalšími jednotkami, obklíčena 250 000 sovětskými vojáky. Dne 11. února 1945 podnikly zbytky divize spolu s dalšími obránci pokus o průlom z obklíčení. To se však podařilo pouze asi dvěma stovkám mužů z obou divizí.

Přeživších 170 mužů divize „Maria Theresia“ bylo následně, společně s přeživšími muži z 8. SS-Kavallerie Division „Florian Geyer“ převeleno do prostoru mezi Vídní a Bratislavou, kde byli použiti k vytvoření 37. SS-Freiwilligen Kavallerie Division „Lützow“.

Límcové výložky:

Příslušníci divize nosili specifickou límcovou výložku, na níž byl motiv velké vyšívané slunečnice.

23. Waffen-Gebirgs-Division der SS „Kama“ (kroatische Nr.2)

23. Waffen-Gebirgs Division der SS „Kama“ (kroatische Nr. 2) - 23. horská divize SS „Kama“ (2. chorvatská) byla založena na základě rozkazu Adolfa Hitlera ze dne 17. června 1944. Divize byla postavena jako druhá „chorvatská“ protipartyzánská. Mužstvo tvořili noví rekruti z Chorvatska (většinou bosenští muslimové). Menší množství německých a chorvatských důstojníků bylo do divize převeleno z 13. Waffen-Gebirgs Division der SS „Handschar“ (kroatische Nr. 1), společně s jejím průzkumným praporem.

Protipartyzánský výcvik probíhal v Maďarsku (v Bačce), tj. v části, která byla z velké části obývaná etnickými Němci. Jelikož v září 1944 Rudá armáda pronikla už do jižního Maďarska, byl vydán požadavek, aby divize byla do konce září bojeschopná. To se nepodařilo a tak padlo koncem září (dle některých zdrojů až na začátku října) 1944 rozhodnutí divizi „Kama“ zrušit a mužstvo použít k doplnění jiných divizí. Muslimové byli přeloženi k 13. Waffen-Gebirgs Division der SS „Handschar“ (kroatische Nr. 1) (velká část cestou dezertovala) a zbytek byl použit k vytvoření dle některých zdrojů 33. Waffen-Kavallerie Division der SS (ungarische Nr. 3), dle jiných zdrojů k vytvoření 31. dobrovolnické granátnické divize SS.

Divizní číslo 23 následně obdržela 23. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Division „Nederland“ – 23. dobrovolnická divize pancéřových granátníků SS „Nederland“.

Zvláštní insignie:

 Byla vyráběna límcová výložka s emblémem slunce s 16 paprsky, ale neexistují důkazy, že ji příslušníci divize používali.

23. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Division „Nederland“

(niederländische Nr 1)

23. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Division „Nederland“ (niederländische Nr 1) - 23. dobrovolnická divize pancéřových granátníků SS „Nederland“ vznikla 10. února 1945 ze 4. SS-Freiwilligen-Panzergrenadier Brigade „Nederland“, která obdržela status divize. Mužstvo tvořili nizozemští dobrovolníci.

Waffen-SS a holandští kolaboranti zformovali v září 1941 SS-Freiwilligen-Legion „Niederlande“, když tomu předcházelo nejdříve v dubnu 1941 vytvoření SS-Freiwilligen Standarte „Nordwest“ a posléze, v červenci 1941 SS-Freiwilligen Verband „Niederlande“. Anton Mussert, velitel holandské nacistické strany, Nationaal Socialistische Beweging (NSB), chtěl vytvořit holandskou dobrovolnickou jednotku SS, Hitler a Himmler souhlasili. Bojového nasazení se dočkala v lednu 1942 na východní frontě u jezera Iľmeň na leningradském úseku východní fronty. Legie zůstala na leningradské frontě po celý rok 1942 a zapojila se do bojů po boku jak legie norské a belgické, tak i lotyšských jednotek SS. V dubnu 1943 došlo ke stažení legie z fronty a jejímu rozšíření na pluk. Část mužů však vytvořilo základ divize „Nordland“. V květnu se pak změnil název na dobrovolnickou brigádu pancéřových granátníků a v červenci k tomu přibyla číslice 4 - 4. SS-Freiwilligen-Panzergrenadier Brigade „Nederland“. Síla brigády dosáhla 5500 mužů. Od září 1943 působila proti Titovým partyzánům v Chorvatsku u Záhřebu a v listopadu obdržely její pluky své čestné názvy.

V lednu 1944 byla přesunuta zpět k Lenigradu a v únoru se zapojila do bitvy na Narvě. Rudá armáda podnikala tvrdé útoky a donutila Němce stáhnout se na linii Tannenberg. Zde 29. července 1944 SS-Freiwilligen Panzergrenadier Regiment 49 „De Ruiter“ zničil 113 sovětských tanků útočících na „Sirotčí vrch“. Při tomto boji byl zabit její velitel Obersturmbannführer Sooden. Do srpna 1944 byl SS-Freiwilligen Panzergrenadier Regiment 49 prakticky zničen. Postupně byla brigáda zatlačována spolu s dalšími německými jednotkami na jihozápad přes Estonsko a v říjnu 1944 se již vyčerpané zbytky brigády nacházely v prostoru Liepaja v Kuronsku (dnes v Lotyšsku). V prosinci bylo rozhodnuto rozšířit brigádu na divizi s využitím v této době již rozpuštěné divize „Kama“.

Zbytek brigády byl v lednu 1945 evakuován do Štětína, kde se měly zapojit do obrany na Odře jako součást 11. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Division „Nordland“. S tím ale nesouhlasila NSB (Nationaal Socialistische Beweging) a tak vznikla 23. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Division „Nederland“. Číslo 23 obdržela po zaniklé 23. Waffen-Gebirgs Division der SS „Kama“ (kroatische Nr. 2).

Tato nově vzniklá divize se zapojila do obrany na Odře, mezi městy Štětín a Neustadt, společně s divizemi „Nordland“, „Langemarck“ a „Wallonien“.

V dubna 1945 došlo k rozdělení divize. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Regiment 48 „General Seyffardt“ zamířil na jih, kde bojoval společně s 15. Waffen-Grenadier Division der SS (lettische Nr. 1). Nakonec byl rozdrcen Rudou armádou u Hammersteinu. 13 vojáků, kteří přežili a byli zajati, Sověti popravili.

Na přelomu dubna a května 1945 se SS-Freiwilligen Panzergrenadier Regiment 49 „De Ruiter“ stáhl z fronty na Odře a začal ustupovat na západ. Když se jednotka ocitla poblíž Berlína, část nizozemských dobrovolníků se připojila k jeho obráncům. Zbytky roztroušené divize se v květnu 1945 vzdaly Američanům v Magdeburku, Tangermünde a u vesnice Parchim.

Manžetové pásky:

Legie:

 Holandské  dobrovolnické legii bylo povoleno nosti manžetové pásky s nápisem „Frw. Legion Nederland“ (smíšený holandský a německý pravopis). Tato páska byla vyráběna ve verzích strojově vyšívané a tkané páskovým drátkem. Alternativou běžné německé verze byla páska s nápisem „Frw. Legion Niederlande“.

Divizní:

Pro příslušníky divize, kteří nebyli oprávněni nosit manžetovou pásku příslušné jednotky, byla vyráběna páska ve verzi tkané firmou BeVo s nápisem „Nederland“ vyvedeným latinkou.

Plukovní:

„General Seyffardt“

Nápis na pásce 48. dobrovolnického pluku pancéřových granátníků SS byl vyráběn pouze ve verzi strojově tkané firmou BeVo.

„De Ruiter“

Pro příslušníky 49. dobrovolnického pluku pancéřových granátníků SS byla určena páska s nápisem v německém pravopise, která byla vyráběna pouze ve verzi strojově tkané „ve stylu BeVo“.

Pozn: přestože je jisté, že obě tyto pásky byly vyráběny, není však jasné, do jaké míry byly příslušníky jednotlivých pluků skutečně používány.

24. Waffen-Gebirgs-Division der SS „Karstjäger“

24. SS Gebirgs Division „Karstjäger“ později jako 24. Waffen-Gebirgs Division der SS „Karstjäger“ -  24.horská divize SS „Karstjäger“

V rozmezí června až srpna 1942 došlo ke zformování SS-Karstwehr-Kompanie pro protipartyzánskou službu ve vysoko položeném horském terénu oblasti Kras, hraničního území mezi Itálií, Rakouskem a Slovinskem. V listopadu byla tato jednotka rozšířena na prapor (SS-Karstwehr-Batillion) v síle skoro 500 mužů. Ten pak strávil první polovinu 1943 výcvikem v Rakousku. Prapor byl v září 1943 nasazen do akce, když italští spojenci Německa složili zbraně a prapor se podílel na odzbrojování italských vojáků a na ochraně etnicky německých komunit v Itálii. Mezi říjnem 1943 a červencem 1944 operoval proti partyzánům v severní Itálii v okolí Terstu, Udime a na Istrijském poloostrově. V červenci nařídil Himmler rozšířit jednotku na „divizi“ se stavem asi 6 600 mužů.

 V období mezi srpnem a listopadem 1944 pokračovala jednotka ve svých protipartyzánských operacích na výše uvedeném území, ale do prosince 1944 dosáhla jednotka síly pouze zhruba 3 000 mužů, na základě čehož jí byl udělen status brigády – Waffen Gebirgs (Karstjäger) Brigade. Složena byla především z italských, ale také ze slovinských, řeckých, srbských a ukrajinských dobrovolníků. Na počátku roku 1945 se srazila s partyzány podporovanými britskými vojáky. V únoru 1945 pak byla přejmenovaná na 24.Waffen Gebirgs (Karstjäger) Division der SS. V posledních týdnech války se spolu s dalšími jednotkami zúčastnila akce, která měla za úkol držet otevřené průsmyky v hraničním pohoří Karavanky, aby se německé jednotky ustupující z Balkánu do Rakouska mohly vzdát anglickým jednotkám. 9. května 1945 se „Karstjäger“ vzdala britské 6. obrněné divizi a stala se mezi německými jednotkami jednou z posledních, které složily zbraně.

Zvláštní insignie:

Pravá límcová výložka s motivem stylizované květiny byla sice vyrobena, ale pravděpodbně je příslušníci nikdy nenosili. Je spíše zřejmé, že příslušníci „Karstjäger“ nosili runy SS.

25. Waffen-Grenadier-Division der SS „Hunyadi“ (ungarische Nr.1)

25. Waffen-Grenadier Division der SS „Hunyadi“ (ungarische Nr. 1) – 25. granátnická Waffen divize SS „Hunyadi“ (maďarská č. 1) byla založena v dubnu 1944 původně jako 25. SS-Freiwilligen Grenadier Division. Nové výše uvedené jméno obdržela v listopadu 1944. Mužstvo tvořili Maďaři ze zničené 13. lehké divize, k nimž se připojili příslušníci jednoho lyžařského praporu. Jméno Hunyadi divize obdržela podle Jánose Hunyadiho, otce Matyáše Korvína.

Výcvik divize probíhal ve výcvikovém táboře Neuhammer v Německu. Při přesunu do tohoto tábora při americkém náletu v Bierbaumu utrpěla divize ztráty asi 1200 mužů. Při výcviku obdrželo více než 20 000 vojáků pouhých 2 000 pušek, 1 000 pistolí, 100 Stg 44, 50 MG-42 a 25 hmoždířů. Posléze dostali ještě asi 3 000 Panzerfaustů, 27 náklaďáků a 1 000 jízdních kol.

Výcvik přerušil 8. února 1945 postup Rudé armády. Veteráni z 25. a 26. divize vytvořili bojovou skupinu -  Kampfgruppe Ungarisches SS-Alarm Regiment 1 a umožnili zbytku obou divizí ústup. Kampfgruppe byla při bojích kryjících ústup prakticky zcela zničena. Zbytek divize se do dubna 1945 přesunul do Rakouska. Zde se 3. května 1945 konečně zapojila do bojů u Salzkammergut (Solná komora) proti silám americké 3. armády a utrpěla těžké ztráty. Následně se 4. a 5. května 1945  Američanům u Attersee zbytky divize vzdaly.

Zvláštní insignie:

Na pravé límcové výložce bylo vyšité velké tiskací písmeno H. Byl navržen také rukávový štítek v maďarských barvách, ale není jisté, zda byl vůbec vyráběn a nošen.

26. Waffen-Grenadier-Division der SS „Hungaria“ (ungarische Nr.2)

26. Waffen-Grenadier Division der SS „Hungaria“ (ungarische Nr. 2) – 26. granátnická Waffen divize SS (maďarská č. 2) začala vznikat v listopadu 1944 z nevycvičených Honvédů, fanatických „Šípových křížů“ a civilistů. Do konce 1944 bylo do jejího stavu ale zapsáno pouze asi 3 000 maďarských vojáků posílených dalšími 5 000 odvedenci z řad civilního obyvatelstva. V lednu 1945 byla divize poslána na výcvik do polského Sieradze, kde měla obdržet potřebnou výzbroj a výstroj.

Zde se stala při shánění potravin v polovině ledna 1945 cílem útoku polských partyzánů. Několik těžkých zbraní, které v té době obdržela, musela však vzápětí odevzdat 9. armádě, která je chtěla použít proti ruské zimní  ofenzívě. Blížící se Rudá armáda donutila divizi začít ustupovat západním směrem. Kulometné a minometné oddíly byly začleněny do 9. Armee a zbytek divize se se ztrátou zhruba 2500 mužů stáhl k řece Odře. Plánovaný odpočinek a doplnění výzbroje mělo proběhnout ve výcvikovém prostoru Neuhammer. To však  narušil 8. února postup Rudé armády. Veteráni 25. a 26. divize vytvořili již výše citovanou bojovou slupinu - Kampfgruppe Ungarisches SS-Alarm Regiment 1 a umožnily zbytku obou divizí ústup. Kampfgruppe byla při bojích, ve dnech 8. až 15. února 1945, téměř vyhlazena.

V březnu 1945 se divize přesunula do Protektorátu Čechy a Morava. V dubnu 1945 se připojila k XVII. Waffen-Armee Korps der SS (Ungarisches), s nímž ustoupila do Rakouska. Zde se ve dnech 3. až 5. května 1945 u Attersee vzdala Američanům. Podle některých zdrojů Američané ale většinu zajatých mužů vydali Rusům, kteří je popravili nebo poslali do gulagů.

Podle určitých zdrojů byl prý divizi dne 29. ledna 1945 udělen čestný název „Hungaria“.

Zvláštní insignie:

Pro tuto divizi nebyly zavedeny žádné zvláštní insignie.

27. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division „Langemarck“ (flämische Nr.1)

27. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division Langemarck (flämische Nr.1) - 27.dobrovolnická divize pancéřových granátníků SS  „Langemarck“ (vlámská č.1) byla zformována 19. října 1944, když 6. SS-Freiwilligen-Sturmbrigade „Langemarck“ byla pomocí vlámských dobrovolníků rozšířena na divizi. Tomu však předcházely po úspěšné okupaci Skandinávie a Západní Evropy v květnu a červnu 1940 nábory dobrovolníků do tzv. „legií“ Waffen SS. V Belgii narůstalo nacionalistické hnutí, které bylo přátelsky nakloněno Německu. Již v prosinci 1940 se součástí nové 5. divize SS „Wiking“ stal i nizozemsko-vlámský pluk s názvem „Westland“. O tom bylo psáno již výše. V dubnu 1941 byl z vlámsky hovořících dobrovolníků zformován další pluk s názvem Freiwilligen Standarte „Nordwest“.  Po útoku na Sovětský svaz došlo k rozdělení holandského a belgicko-vlámského elementu těchto jednotek a došlo k vytvoření dvou nových národních legií. Vznikly tak „Dobrovolnická legie Nizozemí“ a „Dobrovolnická legie Flandry“ – SS-Freiwilligen Legion „Flanders“. V listopadu 1941 byla legie přes různé obstrukce zejména ze strany německých důstojníků a poddůstojníků poslána na severní ruskou frontu. Mezi prosincem 1941 a červnem 1942 se zúčastnila těžkých bojů v okolí Volchova. V červnu 1942 byla stažena k odpočinku a doplnění do výcvikového prostoru u Polské obce Pulskow a do výcvikového prostoru u obce Milovice v Československu.

V srpnu 1942 se legie vrátila na leningradskou frontu. Do koce roku a na jaře 1943 se zapojovala do těžkých bojů. V dubnu 1943 byli přeživší příslušníci staženi do výcvikového prostoru Heidelager a rovněž i do výcvikového prostoru u obce Milovice v Československu. O měsíc později vyšlo nařízení k rozšíření legie na dobrovolnickou útočnou brigádu SS (SS-Freiwilligen Sturmbrigade „Langermack“). Název „Langermack“ byl odvozen od belgického města v západních Flandrech, které se proslavilo za 1. světové války. Tato brigáda byla asi po šesti měsíčním nácviku součinnosti jednotlivých částí v prosinci 1943 prohlášena za schopnou bojového nasazení. To se jí dostalo v rámci těžkých bojů v okolí Berdičiva a Žitomiru, kde postupně utrpěla těžké ztráty. V říjnu 1943 byla přejmenována na 6. SS-Freiwilligen Sturmbrigade „Langermack“. Od dubna do května 1944 brigáda odpočívala opět v Polsku a Československu a byla prakticky postavena znovu.

V době velké protiofenzívy „Bagration“  byla z příslušníků brigády vytvořena bojová skupina „Rehman“, která bojovala západně od Leningradu. U Soltau byla brigáda dne 18. října 1944 povýšena na divizi, kdy jejich 3 000 mužů bylo posíleno o příslušníky luftwaffe, kriegsmarine, vlámských Allgemeine-SS a Pracovní organizace, milicí Vlaamse Waach, odvedenců z řad vlámských dělníků a dalších, kteří se rozhodli opustit Belgii před postupujícími britskými jednotkami. Původně se měla divize zapojit do prosincové ofenzívy v Ardenách, ale to se nezdařilo, a proto byla poslána na východní frontu. Do konce ledna 1945 se divize nacházela v okolí Štětína, pak se zapojila do bojů v okolí Debie. Oslabena ztrátami na bojovou skupinu zhruba o síle praporu byla zatlačena za řeku Odru, kde si v okolí Schwedtu krátce odpočinula a byla přezbrojena na lovce tanků. Mezi 3. a 10. květnem 1945 se zbytky divize vzdaly Britům v Meklenbursku. 

Zvláštní insignie:

Límcové výložky:

Příslušníci brigády a divize nosili na svých pravých límcových výložkách barevnou trojramennou svastiku známou jako „Trifos“, původně navrženou pro Standarte „Nordwest“.

Manžetové pásky:

Původní páska s nápisem „Frw. Legion Flandern“ existovala ve verzích strojově vyšívané, strojově tkané hliníkovým drátkem a strojově tkané fimou BeVo.

Níže uvedená (pozdější) páska s nápisem „Langemarck“ byla vyráběna ve verzích  strojově tkané hliníkovou nití, strojově vyšívané umělým hedvábím a strojově tkané firmou BeVo.

Na některých starých válečných fotografiích se vyskytují ještě starší místně vyráběné vlámské verze. Ty měly poněkud hrubší nápisy „Langemarck“ a nebo „Langenmarck“.

28. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division „Wallonien“

28. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division „Wallonien“ - 28. dobrovolnická granátnická divize SS „Wallonien“ byla formována, když 5. SS-Freiwilligen-Sturmbrigade „Wallonien“ byla povýšena na divizi. Jednalo se o dobrovolnou jednotku z Valonska (jedná se o francouzsky mluvící část Belgie).

Původní jednotkou byl zárodek dobrovolnického praporu, jehož příslušníci byly pravicoví extrémisté, nacionalisté, katolíci a členové antikomunistické strany „Christus Rex“, kterou vedl Leon Degrelle. Tento prapor byl přesunut do polských výcvikových prostorů. Zde dostal název (Wallonische) Infanterie Bataillon 373 – 373. (valonský) pěší prapor. Po završení výcviku byl nasazen do protipartyzánských bojů v Polsku.

Následně byl nasazen na východní frontu a zúčastnil se těžkých bojů podél řeky Donu a později také na Kavkaze. Do roku 1943 sloužila jednotka na východní frontě pod velením OKW (pod Wehrmachtem). V červnu 1943 byl prapor přesunut k Waffen-SS a byl rozšířen na SS-Sturmbrigade „Wallonien“ - "La Brigade dAssault Wallonie". Následně byla brigáda poslána do různých výcvikových středisek SS. Po výcviku byla v září 1943  poslána spolu s divizí „Wiking“ do bojů na řece Dněpr. V říjnu 1943 byla přejmenována na 35. SS Freiwillegen-Sturmbrigade „Wallonien“. V listopadu 1943 se spolu s dalšími jednotkami SS dostala do obklíčení u Čerkassy. Jednotkám se sice podařilo obklíčení prolomit, ale z 2 000 mužů brigády zůstalo jen 632 mužů!

Jednotka byla odeslána do Německa do Fildfleckenu k odpočinku a doplnění a v dubnu 1944 byla odeslána na daleký sever východní fronty - k Narvě. Při těžkých obranných bojích a následně za ústupu utrpěla u Dorpatu těžké ztráty. Od září do listopadu 1944 byla brigáda doplněna v Hannoveru a Braunschweigu a „na papíře“ jí byl v říjnu 1944 udělen status divize. Do ní byli začleněni Francouzi, Belgičané a skupina španělských dobrovolníků – SS-Freiwilligen Kompanie 101 (spanische). Španělé měli tuto vlastní 101. dobrovolnickou rotu SS s názvem podle svého velitele Miguela Ezquerry - „Gruppe Ezquerra“. Jednalo se o rotu, která byla posledním zbytkem španělské dobrovolnické „Division Azul“ („Modrá divize“), která bojovala mezi říjnem 1941 a listopadem 1943 na ruské frontě a až do podzimu1944 ještě na narevské frontě, ale na nátlak spojenců byla generálem Frankem stažena zpět. Z určitého počtu zanícených antikomunistů, kteří trvali na svém setrvání na frontě, vznikla právě výše uvedená 101. dobrovolmická rota.

V lednu 1945 byla divize převelena na oderskou frontu do Pomořan. V únoru se zúčastnila těžkých obranných bojů u Stargradu a Štětína, kde v oblasti Streelow, Arnswalde a Lindenských vrchů přešli její vojáci do protiútoku. Při tom divize utrpěla těžké ztráty a byla zatlačena na altdammské předmostí. V dubnu 1945 držel zbytek divize (asi o síle jednoho praporu) obrannou linii „Randow – Bruch“. Na začátku května se některým vojákům podařilo stáhnout do  Schleswig-Holsteinu na hranicích Dánska, zbytek zajala Rudá armáda u Schwerinu a v Brandenburgu dále na jihu. Obersturmbannführer Leon Degrelle uprchl do Dánska, z něj do Španělska a mezitím ho v nepřítomnosti Belgická vláda odsoudila k trestu smrti. Ve Španělsku žil bez skrývání až do své smrti v roce 1994.

Za  4 roky sloužilo v této jednotce více než  8 000 Valonů. Konce války se dožilo pouze velmi málo vojáků divize, mnozí padli při sebevražedných bojích ve východním Německu. Degrelle později napsal, že z 800-členného legionu, který v říjnu 1941 odjel na Ukrajinu, prošli všemi boji a přežili pouze 3 vojáci a to včetně jeho.

Manžetové pásky:

Je známo, že Leon Degrelle nosil manžetovou pásku s ručně vyšívaným nápisem „Wallonie“ (francouzský pravopis) vyvedeným gotickým písmem. Pro divizi byla zavedena páska nesoucí název „Wallonien“ (německý pravopis), která byla vyráběna firmou BeVo ve verzi strojově tkané.

29. Waffen-Grenadier-Division der SS (russische Nr.1)

29. Waffen-Grenadier Division der SS (russische Nr. 1) - 29. granátnická divize SS (1. ruská) vznikla ofociálně v létě 1944 a zapojila se do bojů během povstání ve Varšavě. Zde divize spáchala taková zvěrstva, že byl její velitel Bronislav Vladislavovič Kaminski neprodleně popraven Gestapem a divize postupně rozpuštěna. Mužstvo bylo včleněno do ROA (Ruská osvobozenecká armáda) generála Andreje Vlasova a číslo divize 29 obdržela 29. Waffen-Grenadier Division der SS (italianische Nr. 1).

Počátky této „ruské divize“ spadají do listopadu 1941, kdy v Brjansku ve městě Lokoti se zformovala v rámci sebeobrany jako protikomunistická a protipartyzánská občanská milice. V lednu 1942 se velitelem této jednotky stal zástupce starosty města Bronislaw Kaminski, který se vrátil z jednoho z gulagů s fanatickou nenávistí ke všemu komunistickému. Do března 1942 dosáhla tato milice síly asi 1 600 mužů. V průběhu léta 1942 působila Kaminského milice s bezohledným zápalem po boku německých a maďarských bezpečnostních složek a do konce roku se stav zvýšil až na 10 000 mužů. Kaminski v polovině roku1943 usiloval o vznik Národní socialistické strany, jejíž vojenskou odnoží se měla stát Ruská lidová osvobozenecká armáda neboli RONA (rusky POHA - Русская Освободительная Народная Армия, německy Russische Volksbefreiungsarmee). Kaminksi žil životem feudálního pána, zatímco jeho lidé rabovali a dle libosti zabíjeli. Během jara a počátku léta se RONA zúčastnila řady protipartyzánských akcí po boku pravidelných německých a maďarských jednotek. Do června 1943 byla RONA uspořádána jako brigáda s 5 pluky o síle asi 5 000 mužů. V červenci jim Němci dodali 36 ukořistěných ruských polních děl a 24 tanků T-34. Po německé porážce u Kurska se začala spolu s Němci a civilním obyvatelstvem stahovat směrem na západ a do října se stáhla až do Haliče. V březnu 1944 byla RONA jako Volksheer Brigade „Kaminski“ nasazena do protipartyzánských akcí. V té době vystupovala spíše jako středověká kočovná horda a její síla se odhadovala na asi 27 000 mužů a žen. V červenci byla tato jednotka přijata do Waffen-SS jako SS-Sturmbrigade RONA.

V srpnu 1944 bylo asi 3 000 příslušníků RONA odesláno do Varšavy na potlačení povstání. Bylo to právě zde, kde chování Kaminského tlupy dosáhlo takové hloubky zkaženosti, že pohoršovala i vlastní SS. Odhaduje se, že jejich řádění zaplatilo životem asi 10 000 civilistů. Kaminski a jeho pochopové pak dostali rozkaz hlásit se v hlavním stanu vyššího vůdce SS a policie, kde se měli zúčastnit jakési porady. Po svém příjezdu byli zatčeni, postaveni před rychle svolaný vojenský soud a následně zastřeleni. Aby se předešlo vzpouře, byla Kaminského smrt vydávána za výsledek partyzánské léčky. Vojáci RONA byli staženi z Varšavy a v září 1944 byla tato jednotka rozpuštěna. Asi 3 000 „spolehlivých“ mužů bylo následně začleněno do Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Andreje Vlasova. Zbývající byli zapojeni do budování obranných postavení na oderské frontě.

Manžetové pásky:

Zvláštní insignie tato divize neměla.

29. Waffen-Grenadier-Division der SS (italienische Nr.1)

Když italský král změnil v červenci 1943 po invazi Spojenců strany, rozpustil fašistickou vládu a uvěznil Mussoliniho v Gran Sassu, byla v italské armádě ještě řada fašistů, kteří nechtěli kapitulovat a byli připraveni na boj proti Spojencům. Němci začali rekrutovat tyto dobrovolníky (někteří z nich sloužili již ve Španělsku, Řecku, Libyi a na východní frontě). Tato nová jednotka začala být formována a cvičena v Drážďanech. V září 1943 byl název této nové formace "Legione SS delle Milizia Armata" (Italienische Freiwilligen Verband) – „Milizia Armata“ byly Mussoliniho „černé košile“. Krátce poté – v březnu 1944 - byl název změněn na SS Italienische Freiwilligen Sturmbrigade (1a Brigata d´Asssalto) a velitelem se stal SS-Brigadeführer Peter Hansen, generálním inspektorem generál Manelli, který předtím sloužil v italské armádě. Ačkoliv byla jednotka zformována pod Waffen-SS, Himmler nedůvěřoval Italům a nebral je jako část Waffen-SS, a proto nenosili runy SS na svých italských uniformách, ale měli červené límcové výložky. Vojáci nenosili orlici Waffen-SS, ale emblém Italské sociální republiky RSI (kterou ustanovil Mussolini po osvobození z Gran Sassa na Němci okupovaném území). Helmy byly standardní italské s runami SS nebo typu M-1943 s italskými a německými insigniemi. Zbraně byly německé i italské. První větší akcí (kromě dílčích protipartyzánských akcích v únoru 1944) se jednotka zúčastnila v březnu 1944 u Anzia, kde se 2. Battalion (1. italienische SS infanterie Regiment) pod velením SS-Obersturmbannführera Delgi Oddiho (dříve podplukovník „černých košil“) utkal s jednotkami U.S. Army. 650 mužů této jednotky zajalo několik Američanů a ukořistili jejich zbraně, jako např. samopaly Thompson.

Američanům se nepodařilo prolomit italské pozice a 2. Battalion zde bojoval až do 5. 6. 1944, kdy byl vystřídán dalšími italskými RSI jednotkami. Během těžkých bojů přežilo jen 146 mužů a za jejich statečnost jim bylo uděleno 29 Železných křížů. Štáb RSI udělil 10 Stříbrných medailí (italský ekvivalent Železného kříže) a 57 mužů a poddůstojníků bylo povýšeno do vyšších hodností. Dne  3. 5. 1944 Himmler rozkázal, aby se díky své statečnosti stali Italové plnou a nedílnou součástí Waffen-SS. 15. 6. 1944 Himmler přidělil italským SS černé límcové výložky.

V září bylo plánováno rozšířit brigádu na divizi, ale pro to nebylo dost italských rekrutů. SS-FHA soustředila italské vojáky sloužící v dalších jednotkách Waffen-SS a Heer a přesunula je do této  brigády. Po naplnění jednotky byla dne 7. 9. 1944 přejmenována na 9. Waffen Grenadier Brigade der SS (italienische Nr. 1) - 9. granátnickou brigádu Waffen-SS (italská č. 1). Toto sjednocení ale bylo pouze formální a jednotlivé jednotky bojovaly většinou stále rozptýleně a prakticky výlučně se zapojovaly do protipartyzánských operací. V posledních týdnech války byla brigáda pomocí volných vojáků dle některých zdrojů snad z Brigade „Kaminski“ oficiálně rozšířena na divizi a dostala název 29. Waffen-Grenadier-Division der SS (italienische Nr.1). Dne 30. dubna 1945 se příslušníci praporu „Debica“ (druhým praporem původní 1. útočné brigády byl prapor „Vendetta“) vzdali americkým jednotkám v Gorgonzole. Zbývající příslušníci divize byli počátkem května donuceni se vzdát partyzánům a značný počet z nich byl údajně víceméně okamžitě popraven.

Zvláštní insignie:

Kromě límcových výložek, rukávového a čepicového orla nosili příslušníci jednotky rukávové štítky. Ten byl proveden strojovou výšivkou na černé látce s vnitřním žlutým ohraničením a žlutým symbolem „fasces“ (ostří sekery nahoře obrácené na levou stranu) s červeným pruhem. Někteří příslušníci divize nosili rukávový pásek s nápisem „Italien“. Další podrobnosti o jeho výrobě však autorovi článku nejsou známy.

30. Waffen-Grenadier-Division der SS (russiche Nr. 2)

30. Waffen-Grenadier Division der SS (russiche Nr. 2) - 30. granátnická divize Waffen  SS (ruská č. 2)  byla nakonec přejmenovaná na Waffen-Grenadier Brigade der SS (weissruthenische Nr. 1). Po zahájení operace „Bagration“ začaly pod tlakem Rudé armády postupně ustupovat německé jednotky a s nimi i řada ukrajinských, běloruských či ruských dobrovolníků a odvedenců, kteří s Němci kolaborovali. Rovněž se jednalo i o příslušníky pomocné policie Schutzmannschaft („Schuma“). Z několika praporů „Schuma“ byla v červenci 1944 vytvořena brigáda Schutzmannschaft Brigade „Siegling“, která byla v srpnu začleněna do Waffen-SS a vznikla tak 30. Waffen Grenadier Division der SS (russiche Nr. 2).

Formování divize však provázely neustálé dezerce či dokonce vzpoura ukrajinského a ruského mužstva prvních dvou pluků, ve kterých byly následně provedeny bezohledné čistky. Aby se zamezilo těmto dezercím, byla divize v září 1944 odeslána do Francie, kde se zúčastnila operací proti místním partyzánům. Sílu divize však neustále oslabovaly nejen boje s partyzány, ale i další dezerce řady vojáků, kteří se rozhodli přejít na stranu francouzských maquistů. V druhé polovině roku pod tlakem postupujících spojenců divize postupně ustupovala směrem na východ. V říjnu došlo k posílení divize dalšími jednotkami a divize dostala za úkol zajistit bezpečnost rýnských přechodů. V listopadu se divize krátce zapojila do akce proti 1. francouzské armádě, která postupovala od jihu. Divize se následně stáhla na německo-švýcarskou hranici. V lednu 1945 byla 30. divize přejmenována na brigádu s připojením výrazu „weissruthenische“, tj. německým označením pro oblast dnešního Běloruska. Téměř současně byla divize rozpuštěna. Její poddůstojníci byli přeloženi k ostatním jednotkám Waffen-SS, zbývající mužstvo pak do ROA generála Vlasova. Němečtí členové divize byli přiděleni k 38. SS-Panzergrenadier Division „Nibelungen“.

Rukávový štítek:

Je znám strojově tkaný typ v podobě bílého vykrajovaného štítu s červeným pruhem uprostřed, na které se nachází bílý svisle umístěný pravoslavný kříž, to vše pod obdélníkem s nápisem „WEISSRUTHENIEN“. (Autor článku se omlouvá, že pro názornost použil přímo okopírovanou stránku z Internetu, kde je onen rukávový štítek zobrazen).

Límcová výložka:

Členové divize používali límcové výložky v několika variantách. Jednou z nich byla výložka s verzí ruského pravoslaveného kříže - vodorovné břevno přeložené dvěma krátkými břevny blízko obou konců.