Jednotky Waffen-SS a jejich rukávové pásky

K označování hodností a příslušnosti členů k určitým jednotkám Waffen-SS sloužily jednak límcové a růkávové hodnostní označení poddůstojníků a ostatního mužstva, límcové výložky důstojníků a rukávové pásky. Struktura hodností a jejich názvy byly ve Waffen-SS původně přejaty přímo z Allgemeine–SS, ale postupem doby se jejich označování (límcová výložka, nárameníky) určitým způsobem vyvíjelo. Obdobným způsobem procházelo vývojem i používání rukávových (nebo též manžetových) pásek, které sloužily k identifikaci především bojové jednotky, u které daný příslušník Waffen-SS sloužil.

1. Rukávové pásky - obecně

Rukávové (manžetové) pásky byly černé barvy se šířkou 28 mm a délkou 49 cm. Byly nošeny na levém rukávu. Příslušníci SS-VT (SS-Verfügungstruppe) a SS-TV (SS-Totenkopfverbände) nosili rukávové pásky s gotickými písmeny označující jejich jednotky. Například insignie  jednotky „Leibstandarte Adolf Hitler“ byly ručně psané a vyšité. Nosily se ve dvou verzích: 

1) Gotické (fraktální) písmo bylo verzí nošenou pouze během několika měsíců v rozmezí let 1933 – 34. Posléze byla písmena SS nahrazena runami SS.

2) Gotická písmena byla stažena a nahrazena latinskými (typ Sütterlin) písmeny. Tento typ byl používán v podstatě až do roku 1945.

V květnu 1940 byly z bezpečnostních důvodů  u Waffen-SS staženy všechny nápisy.  Zhruba od roku 1942 začaly být používány divizní nápisy. Ne všechny divize Waffen-SS však měly své vlastní označení. Od srpna 1943 bylo zakázáno nošení dvou rukávových pásků.

Kromě rukávových pásků byly k označování příslušnosti k jednotlivým jednotkám používány další zvláštní insignice. Jednalo se např. o límcové výložky, nárameníky, insignie na helmách, čepicové označení horských jednotek, rukávové orlice, rukávové štítky runy na prsou.

2. Jednotky Waffen SS, stručný popis a jejich označení

1. SS Panzer Division SS - „Leibstandarte SS Adolf Hitler“ (LSSAH)

Původ této divize je třeba hledat již v březnu 1933, když byla ustavena skupina mužů pod velením Hitlerova řidiče Julia Schrecka, známá jako "Stabswache" a později "Stosstruppe Adolf Hitler", která byla ve 20. létech určena k ochraně vůdce NSDAP Adolfa Hitlera. V té době byla zformována SS (Schutzstaffel - Ochranné oddíly). V roce 1933 Hitler převzal v Německu moc a od té doby SS začaly rychle růst. Důsledkem změn organizace bylo zformování SS-Sonderkommando Berlin (někde uváděno jako Zossen), které bylo později přejmenováno na „Leibstandarte Adolf Hitler“ (pluk osobní stráže Adolfa Hitlera).
8. listopadu 1933, při 10. výročí Mnichovského puče, byla tato jednotka přejmenována na „Leibstandarte Adolf Hitler“ s iniciály "SS" v názvu (Leibstandarte SS Adolf Hitler - LSSAH). LSSAH se v průběhu války zúčastnila velké řady bojů po celé Evropě (1940-41 – západní Evropa a Řecko, 1941-42 – Rusko, 1943 – Charkov a Kursk, 1944 – Normandie a Ardény, 1945 – Maďarsko a Rakousko). Koncem války byla Leibstandarte stažena do Rakouska k městu Steyr, kde se v květnu 1945 vzdala Američanům.

Rukávové pásky:

Rukávové pásky LSSAH prošly určitým vývojem. Objevily se zejména v následujících základních provedeních:

• Tkaná páska z viskózového hedvábí (typ RZM) vyšívaná ručně hliníkovým drátkem – pro důstojníky.
• Tkaná páska z viskózového hedvábí (typ RZM) strojově vyšívaná hliníkovým drátkem – pro mužstvo.
• Páska strojově tkaná s nápisem tkaným hliníkovým drátkem.
• Páska se strojově tkaným nápisem, kterou vyráběla wuppertalská firma BeVo (Bandfabrik Ewald Vorsteher) za použití viskózového hedvábí – od počátku 1943.

2. SS-Panzer Division „Das Reich“

2. SS-Panzer Division „Das Reich“ - 2. tanková divize SS „Das Reich“  byla jedna z 38. divizí Waffen-SS za 2. světové války. V průběhu své existence měnila názvy následujícím způsobem:

• Panzerverband Ospreussen (září 1939 – říjen 1939)
• SS-Verfügungs Division (mot.) (říjen 1939 – duben 1940)
• SS-Division „Deutschland“ (duben 1940 – prosinec 1940)
• SS-Division (mot) „Reich“ (prosinec 1940 – květen 1942)
• SS-Division (mot) „Das Reich“ (květen 1942 – listopad 1942)
• SS-Panzergrenadier-Division „Das Reich“ (listopad 1942 – říjen 1943)
• 2. SS-Panzer-Division „Das Reich“ (říjen 1943 – květen 1945)

Waffen-SS Panzer Division „Das Reich“ byla nejsilnější německou divizí, jedna z "klasických" SS divizí. Původně známá jako SS-Verfüngstruppen (SS-VT) nebo jednotka pro "speciální účely". SS-VT divize vznikla sjednocením již existujících pluků SS-VT „Deutschland“, „Germania“ a „Der Führer“ s ženijními jednotkami (SS-Pionierstrumbann) a spojařů (SS-Nachrichtensturmbann). V té době nebyl účel SS-VT jasně specifikován, protože obrana státu byla v rukou armády. SS-VT byla pro Himmlera zárukou pokračujícího růstu a vlivu SS. 

SS-VT Standarte 'Der Führer'

SS-VT-Standarte „Der Führer“ (SS pluk „Der Führer“) jako součást bojové struktury SS-Verfügungs Division (mot.), která byla - jak je uvedeno výše - postupně přejmenována až na konečný název SS-Panzer Division „Das Reich“.

3.1935: SS-VT byla zformována z čet Politische Bereitschaften.
9.1935: vznik SS-Standarte „Deutchland“; umístěná v Mnichově.
9.1936: vznik SS-Standarte „Germania“; umístěná v Hamburku.
9.1938: vznik SS-Standarte „Der Führer“; umístěná ve Vídni.
1. 9. 1939: Německo zaútočilo na Polsko. Regiment „Deutchland“  a SS-VT průzkumný a dělostřelecký prapor se zúčastnily tažení jako část Kampfgruppe Panzer-Verbände Ostpreussen nebo Panzer Division Kempf; Regiment „Germania“ sloužil pod 14. Armee.
9. 10.1939: byla oficiálně vytvořena SS-VT Division spojením jednotlivých Standarte; velitelem divize byl jmenován Paul Hausser.
3.1940: Poprvé oficiálně užit termín Waffen-SS.
10. 1940: divize se zúčastnila bojů v Holandsku, Belgii a Francii; postupovala směrem na Paříž a dostala se až k hranicím se Španělskem.
konec 1940: divize prováděla okupační službu ve Francii.
12.1940: SS-VT Regiment „Germania“ byl vyjmut z bojové struktury stávající divize a byl použit jako základ pro zformování nové divize s názvem „Germania (Wiking)“.  SS-Totenkopfstandarte SS-Infanterie Regiment 11 zaujal jeho místo. Jméno jednotky bylo na krátkou dobu změněno na SS-Division „Deutschland“. V prosinci byla divize znovu přejmenována na SS-Division „Reich“ (mot.).
2.1941: divize prováděla okupační službu ve Francii.

3.1941: divize byla přemístěna do Rumunska k přípravě útoku na Řecko a Jugoslávii.
6. 4. 1941: byla zahájena invaze do Jugoslávie.
5.1941: divize byla přemístěna k doplnění do Rakouska, odtud pak byla přesunuta do Polska k přípravám na operaci „Barbarossa“.

22. 6. 1941: zahájena operace „Barbarossa“, tj. napadení Sovětského svazu. Divize „Das Reich“ byla zařazena do Armee Gruppe „Mitte“ (armádní skupina „Střed“).

7.1941 - 3.1942: divize se zúčastnila nejprve útočných a později však obranných bojů v Rusku.
4. – 7. 1942: divize byla přemístěna k doplnění do  Německa a Francie; zde byla přestavěna na Panzergrenadier Division (divizi pancéřových granátníků).
8.1942 - 1.1943: divize prováděla okupační službu ve Francii. Divize byla přejmenována na SS-Panzer-Grenadier-Division.
1.1943 - 2.1944: divize byla přemístěna na východní frontu. Kampfgruppe „Lammerding“ zůstal na východní frontě, zbytek divize byl přemístěn do Francie k doplnění.
3.1944: divize se ve Francii zúčastnila protipartyzánských operací.
5.1944: Kampfgruppe „Lammerding“ byla přesunuta do Francie.
6. 6. 1944: byla zahájena invaze spojeneckých vojsk v Normandii. Divize byla umístěna u Cahours nedaleko Bordeaux.
8.1944: divize postupně ustupuje přes Rousen a St. Vith k německým hranicím.
10. – 11.1944: divize byla umístěna v oblasti Schnee Eifel.
12.1944: divize absolvovala těžké boje v Ardenách, kde byla součástí II. SS Panzerkorps.
1.1945: Ardenská ofenzíva selhala.
2.1945: divize byla přesunuta do Maďarska, kde se zúčastnila těžkých bojů u Stuhlweissenburgu.
5. 3.1945: začala operace „Jarní probuzení“ – jednalo se o protiofenzívu německých vojsk proti postupu Rudé armády.
13. 3. 1945: postup divize byl zastaven jednak Rudou armádou a jednak bahnem.
14. 3. 1945: Hitler, rozzuřen selháním útoku u Platensee, přikazal příslušníkům divizí SS „LSSAH“, „Das Reich“, „Totenkopf“ a „Hohenstaufen“, aby sejmuli čestné rukávové pásky. Velitel 6. SS Panzer Armee Sepp Dietrich odmítl vykonat tento rozkaz.
4.1945: divize byla přesunuta do Rakouska, kde se zúčastnila těžkých bojů ve Vídni a posléze i v Československu.
13. 4. 1945: Rusové dobyli Vídeň; divize „Das Reich“ absolvovala těžké boje u mostu Florisdorf.
15. 4. 1945: část divize bojovala západně od města.
6. 5. 1945: SS-Obersturmbannführer Otto Weidinger, velitel Regimentu „Der Führer“, zachraňoval zraněné německé vojáky a civilisty z Prahy před útoky Rudé armády a Čechů. Vedl kolonu asi 1.000 vozidel k americké linii u Rokycan.
8. 5. 1945: zbytky divize kapitulovaly před americkými jednotkami.

Manžetové pásky:

Ti z příslušníků divize, kteří neměli pásky plukovní, nosili manžetovou pásku s nápisem „Das Reich“. Tato páska byla zavedena v roce 1942 a její verze byly vyráběny strojovým vyšíváním, ručním vyšíváním dracounem a tkaním ve formě „páskového drátku“. Od roku 1943 se začala objevovat i ve formě umělého hedvábí tkaného firmou  BeVo. Přestože byl název ve velké většině v provedení písmen typu latinka, vyjímečně se objevily i varianty vyvedené gotickým písmem.

7. SS-Freiwilligen Gebirgs Division „Prinz Eugen“ - 7. dobrovolnická horská divize SS „Prinz Eugen“ byla založena v březnu roku 1942 a byla postavena z etnických Němců žijících především v Jugoslávii. Divize měla za úkol především potlačit partyzánksou činnost v okupované Jugoslávii, tj. zničit Titovi partyzány, což se jí nikdy nepodařilo. Kádr divize tvořili částečně důstojníci SS, převelení z jiných divizí (zejména z divize „Wiking“), důstojníci, kteří prošli Rakousko - Uherskou armádou a také důstojníci a poddůstojníci německé národnosti z jugoslávské královské armády. Z těch bylo vytvořeno i mužstvo této divize - byli to Němci z Bačky, Vojvodiny a Slavonie. Brzy však bylo zjištěno, že se do divize hlásí pouze velmi málo dobrovolníků, a proto začaly povinné odvody. Ani to však zcela nestačilo a do divize byli nabíráni Němci z Rumunska a Maďarska. Oporou divize byla krajanská organizace „Selbstschutz“ v Chorvatsku, která měla za znak „Odalrunu“ a tento znak převzala i divize. Současně bylo rozhodnuto i o názvu - divize byla pojmenována po slavném turkobijci - princi Evženu Savojském.

 Velitelem divize se stal SS-Grupenführer Artur Phleps, rumunský Němec, který předtím sloužil v divizi „Wiking“ a po smrti H. Wäckerleho velel pluku „Westland“. V divizi sloužil i jeho syn Reinhard Phleps, který byl lékař.

Divize sice získala výborné kádry, problémem však zůstávala výzbroj. Asi 9 000 pušek obdržela divize od Postschutzu, to však nestačilo a tak dostala divize zastarávající kořistní výzbroj. Ta byla sice mnohdy velmi kvalitní, ale problém byl však s municí. Měli např. horské kanóny Škoda, kulomety ZB-26, francouzské tanky Char-B, sovětské obrněné automobily, další součásti výzbroje byly např. z Belgie nebo Itálie. Jak však válka pokračovala, dostávali standartní německou výzbroj, např. německé horské kanóny, útočná děla STUG III nebo kulomety MG-42.

První operace divize proběhla v říjnu 1942 proti četníkům na hranici Srbska s Černou Horou. Do těžkých bojů s partyzány poprvé zasáhli v lednu 1943 při operaci „Weiss“, jejímž cílem bylo obklíčit a zničit Titovy síly v Bosně. Takových protipartyzánských kampaní později přišlo ještě mnoho. (např. „Schwarz“, „Hebstgewitter“, „Maibaum“, „Rubezahl“). Dá se říct, že hlavní oblastí jejich působnosti byla Hercegovina, odtud však útočili na partyzány a někdy i četniky v Chorvatsku, Bosně a Černé Hoře. V září 1943 se jejich situace silně zkomplikovala, protože kapitulovala Itálie. Esesmani sice Italy zajali, ale velkou většinu jejich výzbroje ukořistili Titovi partyzáni.

Asi nejslavnější operací této divize byla v květnu 1944 operace „Rösselsprung“ („Skok koněm“) s cílem zajmout Tita v jeho hlavním štábu v Drvaru. Vojáci 500. výsadkového praporu SS spolu s příslušníky divize „Prinz Eugen“ a příslušníky armádních jednotek tam sice prokázali značné hrdinství v bojích s partyzánskými jednotkami, ale akce byla špatně načasovaná a nebyla utajená, takže ve svém hlavním cíli byla neúspěšná. Jediné, co zde Němci našli, byla jedna z Titových starých odložených uniforem. Přesto se však Němcům podařilo zasadit partyzánským jednotkám drtivé údery, takže tyto utrpěly značné ztráty a přišly i o řadu svých zásobovacích skladišť. Divize „Prinz Eugen“ v tomto období pronásledovala Titovu elitní 1. proletářskou divizi skrz Chorvatsko až do Srbska. Přes značné vlastní ztráty se jí podařilo učinit tuto partyzánksou divizi neschopnou provést jakékoli další ofenzivní akce.

Po přechodu Rumunska a Bulharska na stranu Spojenců na podzim 1944 bylo rozhodnuto o evakuaci Němců z Řecka a Balkánu vůbec. Divize proto udržovala koridor u města Niš pro tyto evakuované jednotky. Jednalo se celkem o 300 000 německých vojáků armádní skupiny E. Bojovala tam nejen proti Rudé armádě a Bulharům, ale i proti silným partyzánským jednotkám. V listopadu 1944 byla do divize začleněna Kampfgruppe „Skanderbeg“, zbytek stejnojmenné 21. divize SS.  Poté se divize pomalu přesunovala směrem na severozápad a cestou vytrvale ničila partyzánské oddíly. Boje v tomto prostoru pokračovaly až do 8. května 1945. Ve finále bylo dosaženo domluvy s nepřítele, že divize „Prinz Eugen“ odevzdá všechny zbraně výměnou za volný průchod k rakouské hranici. Tato dohoda však byla porušena a divize byla nucena podniknout protiútok ještě 4 dny po ofociálním skončení války. 12. května divize rozpustila své jednotky a nechala vojáky, ať zkusí dosáhnoz bezpečí na vlastní pěst. Některým skupinám se podařilo dojít až do Rakouska. Ti, kteří zústali na nepřátelském území, s 16. květnu 1945 ve slovinském měste Celje vzdali do rukou partyzánů. Pouze malé množství vojáků, kteří přešli do Rakouska, se dostalo do britského zajetí v Korutanech.

Od června 1943 byl velitelem divize Carl von Oberkamp, protože Phleps se stal velitelem 5. horského sboru SS. Od ledna 1944 velel divizi Otto Kumm, velitel známý z východní fronty a pozdější velitel „Leibstandarte“. Posledním velitelem byl August Schmidhuber.
Podle jedné verze byl Phleps zabit v září 1944 nedaleko Aradu ruskou hlídkou, podle jiné verze zahynul dne 21. září 1944, kdy bylo sestřeleno jeho lehké letadlo. Velitele Kummu zachránilo odvelení z Jugoslávie před oprátkou, velitelé von Oberkamp a Schmidhuber byli v roce 1947 v Bělehradě popraveni oběšením.

Tuto divizi lze označit jako suverénně nejkvalitnější německou jednotku, která pobývala dlouhodobě na Balkáně. Příslušníci divize se v průběhu bpjů dopustili mnoha válečných zločinů, které byly projednávány i při procesu v Norimberku.

Manžetové pásky:

Příslušníci divize byli oprávněni nosit manžetovou pásku s nápisem „Prinz Eugen.“, která byla vyráběna ve verzích strojově vyšívané, tkané „páskovým drátkem“ a strojově tkané.

Po smrti generála Phlepse na podzim 1944 byl 13. dobrovolnický pluk horských myslivců SS pojmenován na jeho počest a bylo mu dovoleno použivat manžetovou pásku se jménem bývalého divizního velitele. Tato plukovní páska s nápisem „Artur Phleps“ byla vyráběna ve verzi BeVo strojově tkané umělým hedvábím.

8. SS-Kavallerie-Division „Florian Geyer“

8. SS-Kavallerie-Division "Florian Geyer" - 8. jízdní divize SS „Florian Geyer“ vznikla na základě zbytků z 1. SS-Kavallerie-Division. Na podzim 1943 byla zdecimovaná 1.SS-Kavallerie-Division stažena z fronty a odeslaná na odpočinek a na doplnění stavu do Chorvatska. Dne 12. 3. 1944 je nově vzniklá divize na návrh A. Hitlera pomenovaná jako 8. SS-Kavallerie-Division "Florian Geyer". Divize se zúčastnila bojů v Maďarsku a Rumunsku. Pod tlakem mohutného úderu sovětského 2. Ukrajinského frontu byla stažena do Maďarska a zde v těžkých bojích, trvajících od 18. 10. do 28. 10. 1944 udržela divize pozice v okolí Nyiregyhaza. Následně byla stažena do bezprostřední blízkosti Budapeště, kde se po těžkých bojích koncem roku 1944 dostala do úplného obklíčení. Na začátku února 1945 byla 8.SS-Kavallerie-Division "Florian Geyer" spolu s 22. dobrovolnickou jízdní divizí SS „Maria Theresia“ prakticky zlikvidovaná při pokusu o průnik z obklíčení. Do vlastních linií se z obklíčení probojovalo približně 170 mužů zbývajícíh z obou jízdních divizí, kteří byli posléze začleněni do 37. jízdní divize SS.

Manžetová páska:

Jediným zvláštním označením byla manžetová páska se jménem divize. Byla určena k nošení všemi hodnostmi a byla vyráběna z umělého hedvábí ve strojově tkané formě BeVo s názvem vyvedeným v latince. Některé pásky byly v provedení se jménem ručně vyšívaným hliníkovým drátkem na černé pásce ve stylu RZM s lemováním z hliníkového drátku. Toto provedení je však považováno za neoficiální předmět soukromého nákupu. Někteří důstojníci se nechávali vyrobit pásku se jménem ručně vyšívaným v gotickém písmu.

9. SS - Panzer-Division „Hohenstaufen“

Divize, jejíž zformování bylo schváleno na sklonku 1942, byla postavena z 18-tiletých rekrutů, dřívějších příslušníků Hitlerjugend. Chlapci byli cvičeni zkušenými vetrerány z 1. SS tankové divize „Leibstandarte“. Původně byla označována jako divize pancéřových granátníků (tj. mechanizovaná), ale v průběhu výcviku byla povýšena na plně obrněnou („Panzer, tj. tankovou). V březnu 1943 obdržela čestný název „Hohenstaufen“. Divize strávila většinu roku 1943 výcvikem ve Francii. Koncem 1943 vytvořila spolu s 10. tankovou divizí SS „Frundsberg“ 2. tankový sbor SS. V březnu 1944 se tento sbor přesunul do Polska, kde měl bránit postupu Rudé armády přes polskou hranici. Později byla nasazena do průlomu na pomoc 1. tankové armádě, která byla obklíčena v okolí Ternopilu nedaleko Lvova. 9. dubna 1944 se příslušníci divize spojili s obklíčenou německou jednotkou.

Po vylodění spojenců rozhodl Hitler o stažení 2. tankového sboru z Ukrajiny a odeslal ho na západ. Při přesunu na vlaku se stávali pozorností spojeneckých stíhacích bombardérů tak, že nakonec tanky musely z vagonů sjet a dál pokračovaly po vlastní ose pouze v nočních hodinách. Divize byla zapojena do bojů proti britským silám dne 28. června 1944. V průběhu dalších dní a týdnů se divize v rámci sboru zúčastnila těžkých bojů se střídavými úspěchy. Její ztráty byly poměrně veliké, takže se musela stáhnout na severovýchod Francie. Zde se však musela rovněž zapojit do těžkých bojů a spolu s tankovým sborem, který utrpěl obrovské ztráty, zbytky divize ustupovaly přes Belgii do Holandska, kde se v rozmezí 7. – 9. srpna zastavily v oblasti severně od Arnhemu. Zde přešla pod 6. tankovou armádu polního maršála Modela. Přestože to měla být pouhá zastávka na cestě do Německa, musela se zapojit do bojů s ohromným spojeneckým vzdušným výsadkem. Protože tento vzdušný výsadek však byl spojeneckým velením špatně připraven, spojenecké síly (zejména polští a angličtí výsadkáři) utrpěly obrovské ztráty. Britové zde vysadili asi 9 000 vojáků spolu s 3 000 polských parašutistů. Z těchto 12 000 mužů bylo zhruba 8 000 zabito nebo zajato. Němci měli ztráty něco málo přes 3 000 mužů.

30. září 1944 byla konečně divize stažena do Německa k dlouho opožděnému doplnění a oddychu. Přestože byla doplněna asi na 20 000 mužů, ne všichni však byli dobré kvality. Rovněž se divizi nedostávalo tanků, vozidel a další výbavy. 12. prosince 1944 byla divize přesunuta do oblasti Eiffel k přípravě na zimní ofenzívu v Ardénách. Zde se po přesunu na frontovou linii zúčastnila těžkých bojů. Ty trvaly prakticky celou dobu na přelomu roku 1944 a 1945. Po zhroucení ofenzívy nařídil Hitler stažení elitních jednotek Waffen-SS, které chtěl opět použít pro svůj další plán – rozhodující útok na východě. V březnu 1945 se divize přesunula do Maďarska, kde se zúčastnila, tak jako již další výše uvedené divize, operace „Jarní probuzení“ („Frühlingserwachsen“). Operace však utrpěla neúspěch a divize se prakticky rozpadla na množství malých nezávislých bojových skupin, které se postupně stahovaly do Rakouska. Do konce dubna dorazilo ještě určité množství posil, takže se začátkem května 1945 objevila na nových pozicích na Labi, kde měla zabránit americkým vojákům dostat se na východní břeh. Po vyjednávání s Američany se divize odebrala do zajetí jako disciplínovaná jednotka. Společně s formací „Frindberg“ získala divize „Hohenstaufen“ prvotřídní bojovou pověst.

  Manžetová páska:

Jediným zvláštním označením byla manžetová páska se jménem divize, vyráběná pouze ve stylu BeVo strojově tkané umělým hedvábím. Existují však nejméně 3 varianty, které se liší jemnými rozdíly v případě jednotlivých písmen.

10. SS-Panzer-Division „Frundsberg“

10. tanková divize SS „Frundsberg“ - 10. SS Panzer Division „Frundsberg“ byla tanková divize Waffen-SS, která se účastnila bitev jak na západní tak na východní frontě. Byla tvořena hlavně z branců z řad RAD (Reichsdeutsche).

Rozkaz o vytvoření divize byl vydán v prosinci roku 1942 a již ke konci ledna 1943 se začalo s výstavbou divize pod velením SS-Standartenführera Michaela Lipperta. Ten však velel divizi pouze 1 měsíc, pak byl nahrazen zkušeným veteránem SS-Gruppenführerem Lotharem Debesem.

Jádro divize bylo tvořeno zkušenými frontovými veliteli, kteří byli doplněni mladými německými odvedenci, kteří měli v průměru kolem 18 let. Divize byla odvelena do Francie, kde probíhal intenzivní výcvik s cílem zvýšení součinnosti jednotlivých částí. Během tohoto pobytu byl divizi udělen čestný název "Karl der Grosse". V říjnu roku 1943 podepsal Adolf Hitler rozkaz, který povyšoval jednotku z divize tankových granátníků na divizi tankovou. Zároveň byl divizi udělen nový čestný název "Frundsberg", který vsoupil v platnost 20. listopadu 1943. Na podzim 1943 byly z divize – z pluku tankových granátníků uvolněny jednotky dělostřelectva a motocyklové čety, které pak tvořily základ nově budované 17. divize tankových granátníků SS „Götz von Berlichingen“.

V březnu 1944 byla stále ještě oslabená divize "Frundsberg" odvelena na východní frontu, kde měla čelit sovětskému útoku, který ohrožoval polskou hranici a odřízl od ostatních německých sil 1. tankovou divizi „Leibstandarte SS Adolf Hitler“ společně s 2. tankovou divizí SS "Das Reich" v oblasti Ternopilu. Divize se v rámci skupiny armád „Severní Ukrajina“ počátkem dubna 1944 zapojila poprvé do bojových akcí. Výsledkem tvrdých bojů se stal dne 6. dubna průlom u ukrajinského města Bučač a divize „Frundsberg“ se tak spojila s obleženými jednotkami z 1. tankové armády. Divize poté dostala rozkaz zůstat v předních liniích, kde se zapojila do těžkých bojů na řece Seret a kolem ukrajinských měst Ternopil a Kovel. Její postup byl však brzy zastaven a následně strávila několik následujícíh týdnů statickými obrannými akcemi na řece Bugu. Dne 12. června 1944, krátce po spojeneckém vylodění v Normandii, byl II. tankový sbor SS stažen z východní fronty a přesunut na západní frontu, aby mohl čelit spojeneckým jednotkám.

Divize dorazila do Francie už 18. června, ale britské a americké letectvo ohrožující přesun jednotek zpozdilo příjezd divize na frontu až do 25. června 1944. Divize byla z bojů na východní frontě silně oslabená a její stav mužstva se pohyboval kolem 13 500 mužů. O pět dnů později byla divize poslána společně s 9. tankovou divizí SS „Hohenstaufen“, aby zastavila operaci 2. britské armády „Epsom“, kdy se se střídavými úspěchy podílela na bitvě o kótu 112 (operace „Jupiter“). Zhruba v polovině července byla divize „Frundsberg“ vystřídána, ale odpočinku si muži divize moc neužili, protože již 2. srpna byli povoláni zpět do boje. Střídavě se divize zúčastnila bojů jak proti anglickým, tak proti americkým jednotkám. Po velkém tlaku spojeneckých jednotek musela divize ustoupit až do Holandska, kde byl divizi nařízen odpočinek. Avšak s vypuknutím spojenecké operace „Market Garden“ a výsadkem 1. britské výsadkové divize nedaleko Arnhemu dne 17. září, byla divize nasazena zpět do akce. Z bojů v Normandii a u Arnhemu byla divize značně oslabena a její síla byla zredukována na pouhou bojovou skupinu. Proto byla 18. listopadu 1944 stažena z fronty a poslána zpět do Německa, kde v Cáchách probíhalo doplňování jejích stavů. Na přelomu prosince 1944 a ledna 1945 se divize opět zapojila do bojů severovýchodně od Cách v oblasti Linnichu, Geilenkirchenu a Jülichu. V lednu 1945 byla divize nasazena do bojů podél řeky Rýn a poté se podílela na operaci „Nordwind“.

Po špatné situaci na východní frontě byla sem divize poslána s cílem zapojit se do německé protiofenzívy s krycím názvem „Sonnenwende“ („Slunovrat“). Zde se zúčastnila těžkých bojů a poté byla stažena do Štětína ke krátkému odpočinku. Zhruba na konci března 1945 byla divize přeložena do oblasti Drážďan, ale na cestě byla zastavena a poslána zpět na východní frontu, aby čelila sovětskému průlomu na řece Odře. V polovině dubna byla divize sice obklíčena, ale podařilo se jí prolomit obklíčení a to za cenu dalšího roztříštění zbývajících sil divize. Po částečném zformování byla sice zařazena do armádní skupiny „Střed“, ale pak se stáhla k řece Labe, kde ji u Drážďan překročila a zamířila na jih. Dne 7. května 1945 osádky zbývajících tantů vyhodily svá vozidla do povětří a pokusily se projít na západ a vyhnout se tak ruskému zajetí. To se však podařilo jen hrstce mužů, kteří se vzdali do amerického zajetí. Většina živých mužů se vzdala Rudé armádě.

Manžetová páska:

Jediným zvláštním označením byla manžetová páska nesoucí jméno divize. Oficiální páska měla podobu verze BeVo a byla strojově tkaná umělým hedvábím se standardními latinskými písmeny. Je však znám i unikátní originální exemplář s nápisem vyvedeným ručně vyšívaným stříbrným drátkem v gotickém písmu na černé vlněné pásce s lemováním v podobě stříbrného prýmku, který je však považován za soukromě objednaný kus.

Autor: čv