Historie vzniku výcvikového prostoru „SS-Truppenübungsplatz Böhmen“

(1. část)

Osnova:

1) Úvod. 1

2) Rozhodnutí o vzniku cvičiště. 3

3) Průběh a etapy vysidlování 9

4) Mapa cvičiště. 23

5) SS - Hofy. 24

6) Cvičiště a ostré střelby. 31

7) Koncentrační tábory. 41

8) Konec války a opevňovací práce. 42

9) Návrat obyvatel 50

10) Použitá literatura. 53

1) Úvod 

Jednou z konkrétních forem realizace nacistické germanizační politiky se stalo vysídlování celých oblastí v českých zemích. Po vytvoření protektorátu Čechy a Morava bylo již 6. března 1940 na poradě německých zemských radů („Oberlandrátů“) stanoveno vytvořit tzv. německý zemský most od severu k Praze, tzn. poněmčit území mezi Prahou a Litoměřicemi, dále vytvořit německou přehradu vedoucí přes Prahu, Brno, Olomouc až k Ostravě, přičemž se počítalo i s německou oblastí na Jihlavsku. Na jižní Moravě chtěli nacisté osídlovat oblasti jižně od Brna a tak je propojit s rakouskými župami.

Český národ tak měl být postupně rozdělen do malých izolovaných celků a v budoucnosti asimilován německým živlem.

V praxi byla tato politika zahájena nejprve rozšiřováním stávajících vojenských cvičišť v oblasti Milovic a Brd, poté se v roce 1942 rozeběhla největší vysídlovací akce v českých zemích. Při ní bylo v několika etapách vysídleno či přestěhováno na 65 obcí s více jak 30 000 obyvateli z oblasti Benešovska, Neveklovska a Sedlčanska.  Němci z tohoto ryze českého území vytvořili cvičiště zbraní SS (Waffen-SS), na němž platily jen říšskoněmecké zákony. Zřizování „Des SS-Truppenübungsplatz.”Beneschau”“ bylo zahájeno s platností od 1.11.1941 a s platností od 1. 9. 1943 bylo pak přejmenováno na „SS-Truppenübungsplatz Böhmen“.

Obdobnou akci provedli v letech 1941-1945 také na Moravě, kde v oblasti Vyškovska, Boskovicka a Prostějovska vystěhovali 33 obcí, které muselo opustit přes 18 000 obyvatel české národnosti. V těchto prostorech vznikly vojenská cvičiště určená pro výcvik jednotek Wehrmachtu. Od roku 1941 Němci uplatňovali také rozptýlené usídlování německých kolonistů na českém území. Jen do konce roku 1942 uchvátili za tímto účelem 1600 zemědělských podniků s 30 000 ha půdy.

Samostatnou kapitolou německé okupační politiky pak byla genocida židovského obyvatelstva protektorátu, tedy to, co Němci nazvali „Endlösung der Judenfrage“, tzv. „konečné řešení židovské otázky“. Na počátku okupace žilo v protektorátu asi 120 000 osob židovského vyznání. Z nich se asi 30 000 podařilo zachránit často jen holé životy a - více či méně legálně - opustit protektorát. Zbytek se stal terčem perzekučních opatření, která měly za cíl vyřadit židy z české společnosti. Ke „konečnému řešení“, jak nazvali Němci systematické vyvražďování židovského obyvatelstva, přistoupili Němci po nástupu R. Heydricha na podzim 1941. Nejprve byla část židů z českých zemí odsunuta do ghett mimo protektorát, poté bylo v listopadu 1941 zřízeno židovské ghetto ve městě Terezín, které se však stalo pouze přestupní stanicí na cestě do vyhlazovacích táborů, zejména otřesně proslulé Osvětimi-Březinky („Auschwitz-Birkenau“). Obětí nacistické zvůle se stalo na 80 000 židů, kteří žili na počátku okupace v českých zemích.

Nacistická okupace a 2. světová válka zasáhla velice těžce a neblaze také do osudu naší oblasti v prostoru Benešovska.

Ještě na podzim roku 1938 byli např. do Sedlčan přivezeni sudetští Němci, protifašističtí bojovníci, kteří zde nalezli útočiště až do března 1939, kdy po příchodu německého gestapa byli odvezeni neznámo kam. V tomto roce rovněž počalo zatýkání českých lidí. V Benešově bylo zatýkání největší. Gestapem byla zatčena a odvlečena také řada představitelů města, mezi nimi i starosta a správcová muzea. Z oblasti byli také v r. 1940 vyvezeni všichni židé, hlavně pak z Kosovy Hory, kde jich žil dosti značný počet. Jenom ze Sedlčanska jich bylo evakuováno na 250 a žádný z nich se nevrátil. Gestapo se také pídilo po členech KSČ, ale protože šlo o kraj převážně zemědělský s malým průmyslem, nebylo zde příslušníků KSČ tolik jako v oblastech průmyslových.

Nejtěžší ránu utrpěla však naše krajina v říjnu 1942, když byla na rozkaz okupantů vystěhována rozsáhlá oblast: od soutoku Vltavy se Sázavou, na východě až k čáře Týnec—Konopiště—Votice, na jihu až po Krásnou Horu a na západě až k Vltavě. Oblast měla rozlohu 500 km² a žilo na ní asi 60.000 obyvatel. Lidé byli vykázáni ze svých obydlí takřka přes noc, kdy měli uvolnit své domovy z důvodu následného vytvoření vojenského cvičiště pro SS-manny, kteří se zde měli cvičit v likvidaci celých národů.

V dlouhých kolonách lidé odcházeli a svůj skrovný majetek, pokud si ho ovšem mohli vzít s sebou, odváželi na trakařích a dvoukolových kárách, protože okupanti odmítli dát k disposici auta a povozy. Všichni vyhnaní dostali do rukou listy, že svůj majetek zanechaný v uzavřené oblasti dobrovolně věnují »VeIkoněmecké říši«, resp. že jejich „majetek je vykoupen pro účely vojenské“.

Okolní okresy a obce byly pak přelidněny, protože musely přijímat vystěhované obyvatelstvo. Stěhovaly se také úřady. Okresní úřad ze Sedlčan přesídlil do Votic, soud do Sedlce a berní úřad do Petrovic. Muži z širokého okolí byli přiděleni na práce spojené s budováním cvičiště, kde se prováděly různé zemní úpravy. Výbušnými náložemi byly ničeny celé usedlosti.

2) Rozhodnutí o vzniku cvičiště

Němci začali využívat pro své účely nejdříve stará vojenská cvičiště československé armády. Jednalo se o cvičiště v oblasti Milovic, Vyškovska a Brd. Rozšíření těchto starých cvičišť oznámil říšský protektor protektorátní vládě již v srpnu 1940. Přitom současně oznámil, že  z tohoto důvodu  bude nutné vysídlit i několik obcí. Vystěhovávání probíhalo vždy v několika etapách. V oblasti  Milovic se jednalo o dvě etapy, 1. byla do 15. 11. 1940, 2. pak do 31. 3. 1942. Na Vyškovsku bylo stěhování rozděleno do tří hlavních etap a to následovně: IA. – do 31. 3. 1941, 1B. – do 1.11. 1941, II. – do 1.12. 1942, IIIA. – do 1.12. 1943 a IIIB. – do 1.5. 1944 (tato etapa pak byla prodloužena až do 30.6. 1944, resp. do 31. 8. 1944). V oblasti Brd byl stanoven termín pro vystěhování do 1. 11. 1941.

 Současně s rozšiřováním stávajících starých vojenských cvičišť byl Němci vytipován další prostor pro zřízení zcela nového vojenského cvičiště. Při tom brali Němci v potaz i svůj dříve uvedený zájem na rozdělení českého území s českým obyvatelstvem na pás německých jazykových ostrovů, který by dělil souvislé české osídlení na severu země od souvislého českého osídlení na jihu země.

Otázkou budování nového vojenského cvičiště v prostoru středních Čech se zabývali vojenští a hospodářští experti SS již v roce 1939. Již 10. 8. 1939 byl předložen jednoznačný návrh na vybudování nového vojenského cvičiště. 23. 9. 1939 pak byl předložen návrh na zřízení cvičiště v prostoru okresů Tábor, Benešov a Sedlčany. Podle tohoto návrhu měly hranice nového vojenského cvičiště vypadat následovně:

·        na západě: hranici tvoří řeka Vltava,

·        na jihu: silnice spojující Líchovy-Dublovice-Sedlčany,

·        na východě: železniční trať spojující Prahu-Benešov-Votice-Tábor,

·        na severu: silnice spojující Benešov-Týnec nad Sázavou-Kamenný přívoz a ústí řeky Sázavy do Vltavy.

 Další jednání o zřízení cvičiště pak probíhala v průběhu roku 1941. Již 7.3. 1941 byl informován říšský protektor von Neurath prostřednictvím dopisu říšského vedoucího Himmlera o zpřesnění tohoto zámyslu – viz následující fotky.

Dopisy zpřesňující zámysl vytvoření nového vojenského cvičiště

 Dne 30.10. 1941 probíhalo další jednání za účasti četných nacistických představitelů a hospodářských a vojenských specialistů k budování tohoto vojenského cvičiště pro asi 20 000 mužů jednotek SS. Zde se kromě jiného odhadla i doba potřebná na dobudování celého cvičiště na 6 let. Představitelé SS zde rovněž stanovili i postup vysídlování uvažovaných prostor. Současně byl stanoven požadavek na zpřesnění celých hranic tohoto cvičiště.

Záznam s výskytem jména prvního velitele SS-cvičiště  -
SS- Oberführer Voss

K dalším konkrétním jednáním pak došlo v únoru 1942. Návrh na definitivní schválení zámyslu vybudování vojenského cvičiště v prostoru Benešovska a Sedlčanska byl v této době poslán vojenským úřadům v Berlíně. Toto bylo schváleno a již 21. 2. 1942 zastupující říšský protektor Heydrich vydal výnos, jímž pověřuje Pozemkový úřad k přijetí opatření, která se budou týkat vyřizování agendy nutné pro zřízení cvičiště na Benešovsku. 27. 2. 1942 H.Himmler v dálnopisu veliteli SS v Praze určuje termín přípravy cvičiště pro zbraně SS na 20.3. 1942. Vzhledem k určitým problémům byl tento termín pak dále posunut na 15. 5. 1942.       

V referátu k budování cvičiště z 28. 4. 1942, který zpracoval von Treuenfeld, jsou popsány takové informace, jako: předpokládané hranice cvičiště, doprava uvnitř cvičiště i do cvičiště, profil a bonita půdy, počasí, důležité kopce, památky apod. Je zde kromě jiného uvedeno (se známou německou precizností) i stávající rozložení využití půdy a to, že:

·        pole zaujímají           54,64 %

·        louky                           5,54%

·        pastviny                       5,16%

·        zahrady                        1,16%

·        lesy                            31,00%

·        rybníky                        0,24%

·        plocha bez využití       0,50%

·        úhor                             1,76%

·        Celkem                    100,00%          

Oficiální vyhláška, která dávala jasné pokyny k zahájení vysidlování, byla zveřejněna 14. 3. 1942. Ta jako konečný termín pro předání zajištěného výcvikového prostoru stanovila 15. 9. 1942. Do té doby mělo být území vyklizeno, obyvatelstvo vystěhováno a prostor měl být předán velitelství zbraní SS.

Vzhledem k tomu, že veškerá přípravná jednání o vybudování vojenského cvičiště probíhala ve velkém utajení, místní obyvatelstvo nemělo o chystané akci žádné oficiální zprávy. Přesto však s obavami sledovalo, že se v kraji děje něco neobvyklého a důležitého.

3) Průběh a etapy vysidlování

Vytipované prostředí pro vznik vojenského cvičiště jednotek SS bylo rozděleno na několik zón. Z těchto zón se postupně – po etapách - museli stěhovat místní občané, aby uvolnili tyto prostory pro vojska SS. Vyklizování prostoru – tak, aby bylo skončeno do předpokládaného konce 2. světové války – probíhalo po etapách. Nejdříve byly stanoveny zóny a obce, které měly být postupně vyklizeny (zatím bez stanovení konečných termínů pro vyklizení). Na následujících fotkách jsou uvedeny základní pokyny pro zřízení resp. rozšíření vojenských cvičišť a je zde uveden stav vyklizovacích prací k 29. 5. 1942.